Musí být všichni praví křesťané Božími služebníky?
„Všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření.“ — 2. KORINŤANŮM 5:18.
1. Jaká byla v Pavlově době situace, pokud jde o třídu duchovenstva ve sboru?
„NEROZLIŠOVALO se [v době apoštola Pavla] mezi duchovenstvem a laiky, protože duchovenstvo neexistovalo.“ Toto překvapující prohlášení, které vyšlo v londýnském listu „Times“, vyjadřuje jednu základní pravdu ohledně raného křesťanství. Neexistovalo rozdělení na duchovenstvo a laiky. Znamená to, že křesťanský sbor neměl žádné viditelné vedení? A neexistovali služebníci v žádném smyslu?
2. Jaký způsob vedení byl v raném sboru? (Filipanům 1:1)
2 Nějaký čas po letnicích roku 33 n. l., když počet pomazaných křesťanů vzrostl o tisíce, stalo se nutným jmenovat v každém sboru způsobilé muže, kteří měli sloužit jako dozorci a jako služební pomocníci. Netvořili však žádnou třídu duchovenstva. Jejich jmenování nezáviselo na žádné univerzitní nebo seminární činnosti. Nedostávali za své služby žádný plat. Byli to pokorní, duchovně způsobilí muži, kteří byli jmenováni svatým duchem, aby pečovali o stádo. Byli to však jediní, kteří kázali „dobré poselství o království“? Byli to jediní služebníci ve sboru? — Mat. 24:14; Sk. 20:17, 28; 1. Petra 5:1–3; 1. Tim. 3:1–10.
3, 4. Kdo se podle Pavla účastnil křesťanské služby?
3 Na tyto otázky odpovídá Pavlova rada v dopise křesťanům v Korintu. Povšimni si úvodu k jeho druhému dopisu: „Pavel. . . Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji.“ Nelze o tom pochybovat — psal celému sboru pomazaných křesťanů v Korintu a Achaji, nejen těm, kteří měli vedení. Jeho poznámky o křesťanské službě tedy velmi výstižně platí „všem svatým“. Na základě své a Timoteovy činnosti uvažoval: „Proto se nevzdáváme, poněvadž máme tuto službu podle milosrdenství, které nám bylo projeveno.“ „Ale všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření. . . Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista, jako by Bůh skrze nás snažně prosil.“ Pokračuje: „Nijak nezavdáváme důvod ke klopýtání, aby na naší službě nebyl nalezen nedostatek, ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém.“ — 2. Kor. 1:1; 4:1; 5:18–20; 6:3, 4.
4 Z těchto slov vyplývá, že každý pomazaný křesťan musí být služebníkem a Kristovým vyslancem. Proč? Protože svět je svým hříchem ‚odcizen životu, který náleží Bohu‘, a potřebuje službu smíření, aby mohli mít poslušní a věrně oddaní lidé ze všech národů skrze Krista vztah ke svrchovanému Pánu Jehovovi. — Ef. 4:18; Řím. 5:1, 2.
5, 6. Jak potvrdil Pavel tento názor ve svém dopisu Římanům?
5 Sboru v Římě Pavel napsal: „Ale co říká [Boží slovo]? ‚To slovo je blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme. Jestliže totiž veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Řím. 10:8–10.
6 Adresoval Pavel tato slova několika málo vybraným osobám? V úvodu ukazuje něco jiného, protože napsal: „Všem těm, kteří jsou v Římě jako Boží milovaní.“ Dodal: „Vzdávám prostřednictvím Ježíše Krista díky svému Bohu za vás všechny, protože se o vaší víře mluví po celém světě.“ Je zřejmé, že Pavel adresoval svou radu a povzbuzení, včetně kapitoly 10, celému sboru. Výsada činit veřejné prohlášení byla nabídnuta všem. K posílení svých důkazů vlastně ještě dodal: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak potom uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak potom uslyší, nebude-li někdo kázat? A jak potom budou kázat, jestliže nebyli vysláni? Právě jak je napsáno: ‚Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobré poselství o dobrých věcech!‘ “ — Řím. 1:7, 8; 10:14, 15.
7. Čím se liší pravé křesťanství od jiných náboženství? (Lukáš 19:36–40)
7 Jak povzbuzující je to pro každého pomazaného křesťana! Znamená to, že by všichni měli s radostí přinášet druhým poselství o království, poselství k záchraně. Ano, v Božích očích mohou být jejich nohy v symbolickém smyslu „půvabné“, a měly by takové být. Proč? Protože pravé křesťanství není nějaké sobecké náboženství, které vede k sebeuspokojení, uzavřenosti a ke slibům mlčenlivosti. Naopak, podněcuje k činné křesťanské službě, která se projevuje slovem a skutkem! Jak dalece si toho byl Pavel vědom, to vidíme z jeho zvolání: „Skutečně, běda mi, kdybych neoznamoval dobré poselství!“ — 1. Kor. 9:16; Iz. 52:7.
8. Které důležité otázky se dnes vztahují na mnohé?
8 Ale co ty milióny pravých křesťanů, kteří nemají pomazání svatým duchem, protože mají naději na věčný život na zemi, a ne v nebi? Musí být i oni služebníky? — Žalm 37:29; 2. Petra 3:13.
Jsou ti, kteří patří k „velkému zástupu“, služebníky?
9. Na jaké činnosti se podílejí ti, kteří patří k „velkému zástupu“?
9 Kniha Zjevení poskytuje částečnou odpověď na tyto otázky. Jan například viděl ve vidění pomazaný sbor 144 000, a pak říká: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ Ti, kteří jsou nyní shromažďováni, aby přežili velké soužení, jistě neskrývají, že jsou křesťané. „Silným hlasem“ oznamují, odkud pochází jejich záchrana. Jak to činí dnes? Mimo jiné tím, že pomáhají malému zbytku pomazaných při splňování jiných velice důležitých proroctví a příkazů, jež se týkají služby. — Zjev. 7:9, 10, 14.
10, 11. a) Jaký příkaz dal Ježíš svým následovníkům, než vystoupil do nebe? b) Jaké proroctví se musí splňovat v dnešní době?
10 Tento nespočetný zástup hraje například stěžejní úlohu při plnění Ježíšova příkazu, který dal svým věrným učedníkům v Galileji, že totiž mají kázat a učit. Ježíš tehdy řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi. Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Tento příkaz byl dán všem křesťanům, ne nějaké vybrané třídě duchovenstva. — Mat. 28:18 až 20; 1. Kor. 15:6.
11 Ježíšův příkaz je také těsně spjat s proroctvím, které dal o „závěru systému věcí“. Prohlásil: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Jak je plněn tento náročný úkol, že má být v jedné generaci kázáno poselství o království po celém světě? Tuto práci, která zachraňuje život, by jistě nemohlo vykonat těch několik tisíc pomazaných křesťanů, jichž ubývá. To by byl nemožný úkol! — Mat. 24:3, 14; Luk. 21:32.
12. Co s radostí uznávají pomazaní?
12 Pomazaní „spoludědicové s Kristem“ s radostí uznávají úlohu služebníků z „velkého zástupu“, jichž je přes dva milióny a kteří rozšířili poselství o království po celém světě v poměrně krátkém čase. Již kolem roku 1930 přijali mnozí věrní křesťané odpovědnost za službu v jiných zemích a nabídli se, že budou sloužit tam, kde je více třeba pomoci. Díky obětavému příkladu těchto bratrů a sester, ať již ze třídy pomazaných nebo ze třídy „jiných ovcí“, zakořenilo dílo království v mnoha zemích v Evropě, Africe, Asii i na obou amerických kontinentech. — Řím. 8:17.
13. a) Jak urychlil Jehova dílo od roku 1943? (Iz. 60:22) b) Jakou úlohu hráli členové „velkého zástupu“ v misionářské činnosti?
13 Již před rokem 1943 viděla třída „věrného a rozvážného otroka“ skládající se z pomazaných křesťanů, že je nutné založit misionářskou školu, aby dostali křesťanští služebníci další školení a mohli se připravit na zahájení a urychlení kazatelského díla v mnoha jiných zemích. Od zasvěcení v roce 1943 do 4. března 1984 se v této škole Gilead („Gilead“ znamená v hebrejštině „hromada svědectví“) vyškolilo asi 6 100 absolventů, z nichž většina byla poslána do cizích území po celém světě. Pouze 292 (4, 8 procenta) těchto absolventů Gileadu se hlásí k pomazané třídě, takže většina těchto zvlášť vyškolených služebníků je z „velkého zástupu“. Jako ostatní svědkové Jehovovi všude na světě přijali křesťanskou službu jako nedílnou součást křesťanského života, když se oddali Jehovovi skrze Krista Ježíše. — Mat. 24:45–47; Žid. 10:7.
Na čem je založeno povolání?
14, 15. Na čem je založeno křesťanské povolání ke službě? (Matouš 22:37–40)
14 Znamená to, že křesťané zakoušejí, jak je Bůh osobně povolává ke službě? Je pravda, že někteří v křesťanstvu líčí své „povolání“ jako mimořádně vzrušující zážitek, jako by je Bůh povolal přímo ke své službě. Je však křesťanská služba založena v prvé řadě na něčem tak přechodném, jako je citové vzrušení?
15 Na čem spočívá svatá služba Bohu podle slov apoštola Pavla? Napsal: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím skrze Boží slitování, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu se svou silou rozumu („jako skutek inteligentního uctívání“, „Phillips“; „jako rozumoví tvorové“, „Nová anglická bible“, poznámka pod čarou).“ Ano, svatá služba Bohu je založena na rozumu. Proč? Protože oddanost a osobní vztah k Jehovovi jsou založeny na poznání pravého Boha. Povolání křesťana ke službě je tedy sice samo o sobě obšťastňujícím zážitkem, ale není to pouhý výsledek citové reakce. Má spolehlivou pohnutku — lásku k Bohu a lásku k bližnímu. — Řím. 12:1; Jan 17:3.
16. Má-li někdo světskou práci, znamená to, že nemůže být služebníkem? (Skutky 18:1–5)
16 Snad se však zeptáš: Byli tito první křesťané také služebníky, i když měli plné světské zaměstnání nebo když to byly ženy v domácnosti? Ano, bylo to tak. Snad mohli strávit v křesťanské službě, v kázání a vyučování, jen malý zlomek svého času, ale byl to jejich prvořadý smysl života. Věděli, že mají nechat ‚zářit své světlo‘ jako praví Kristovi učedníci. Byli to v podstatě pracující služebníci dlouho předtím, než vzniklo v křesťanstvu hnutí tzv. pracujících kněží. — Mat. 5:16; 1. Petra 2:9.
Důkaz jejich služby
17, 18. a) Jakou všeobecnou zásadu vyjádřil Ježíš ohledně pravých křesťanů? b) Co je pravým doporučením služebníka?
17 Jak dokazují svědkové Jehovovi, že jsou služebníky, jestliže nemají diplomy nebo univerzitní hodnosti? Nuže, jak dokazovali první křesťané, že jsou služebníky? Kristus nám to umožnil pochopit: „Každý dobrý strom nese znamenité ovoce.“ Křesťanští služebníci by měli přinášet „znamenité ovoce“, k němuž patří i to, že se podílejí na díle, při němž jsou činěni učedníci. — Mat. 7:17.
18 Apoštol Pavel to vysvětlil slovy: „Začínáme opět doporučovat sami sebe? Nebo snad potřebujeme jako někteří doporučující dopisy k vám nebo od vás? Vy sami jste naším dopisem vepsaným do našeho srdce a známým a čteným celým lidstvem. Ukazujete se totiž jako Kristův dopis, který jsme napsali my jako služebníci, vepsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách, ale na tělesných tabulkách, na srdcích.“ Jak se konalo toto psaní na srdce? Kázáním slova víry, jež se podobalo semeni a bylo vkládáno do srdce. Toto semeno pak podněcovalo příjemce, aby také kázal stejné poselství záchrany druhým. — 2. Kor. 3:1–3.
19. Jaké spolehlivé doporučení mají svědkové Jehovovi jako služebníci?
19 Mají svědkové Jehovovi důkaz v podobě ‚dopisu Kristova, který napsali jako služebníci‘? Skutečnosti mluví samy za sebe. V roce 1931, když poprvé přijali své jedinečné jméno, kázalo po celém světě asi 50 000 svědků. Zpráva za rok 1983 ukazuje vrcholný počet přes 2 652 000 služebníků, kteří kázali dobré poselství o království ve spojení se 46 235 sbory. Ano, dnes je téměř tolik sborů, kolik bylo v roce 1931 svědků! Pravda byla skutečně během posledních několika desetiletí vepsána na milióny srdcí — a to je nezvratný důkaz služby svědků Jehovových. — Iz. 43:10–12.
20. Co dnes potřebujeme jako křesťanští služebníci? Které otázky ještě vyžadují odpověď?
20 Dnes je více než kdy dříve třeba křesťanských služebníků. Čas je krátký a žeň je velká. Tím více tedy máme důvodů, abychom byli způsobilými, schopnými služebníky, kteří káží a učí produktivním způsobem. Jak to můžeme činit? Jak můžeme být účinnějšími služebníky? Má dnes pro nás praktickou cenu příklad Kristův a příklad apoštolů? — Ef. 5:15, 16; Mat. 9:37, 38.
Otázky pro opakování
◆ Jak víme, že všichni Kristovi pomazaní následovníci měli být služebníky?
◆ Jakou úlohu má v novodobé službě „velký zástup“?
◆ Na čem je založeno křesťanské povolání ke službě?
◆ Jaký důkaz své služby mají svědkové Jehovovi?