Zůstaňte připraveni!

„Zůstaňte připraveni, protože Syn člověka příjde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ — LUKÁŠ 12:40.

1. Co řekl Kristus o tom, že je nutno zůstat ostražitými?

JEŽÍŠ Kristus nabádal své následovníky, aby byli bdělí. Řekl například: „Mějte se tedy na pozoru. Řekl jsem vám všechno předem. . . A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velkou mocí a slávou. . . O tom dnu nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, ale Otec. Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, protože nevíte, kdy je ustanovený čas. Je to jako člověk, který když cestoval do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal ostražitý. Zůstaňte proto ostražití, neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne, nebo o půlnoci, nebo při kuropění, nebo časně ráno, aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — Mar. 13:23–37.

2. Proč podněcuje vzorová modlitba k bdělosti, ale jak ochromily církve křesťanstva očekávání vzhledem ke království?

² Předcházející články přinesly hojnost důkazů z nezaujatých pramenů, že církve křesťanstva nezůstaly ‚ostražité‘. Podle „Katolické encyklopedie“ (angl.) ochromily očekávání na království tvrzením, že „Boží království znamená. . . , že Bůh panuje v našem srdci“, a tím byla vzorová neboli Pánova modlitba zbavena veškerého významu. Ale dílo „Nová britská encyklopedie“ (angl.) říká: „Prosby v Pánově modlitbě předpokládají hluboce znepokojující okolnost, že Boží jméno a Boží vůle jsou zneužívány a že jeho království ještě nepřišlo.“ Ano, vzorová modlitba předpokládá bdělost. Které zvláštní věci měli křesťané ostražitě vyhlížet?

„Ostražití“ — Proč?

3. Proč měli křesťané důvod nepřehlížet časový prvek?

³ Podrobné zkoumání biblických proroctví o „posledních věcech“ přesně ukazuje, vzhledem ke kterým věcem měli křesťané ‚zůstat ostražití‘. V první řadě neměli ztratit ze zřetele otázku času, protože Ježíš Kristus mluvil o ‚ustanoveném čase‘, který zná pouze jeho Otec. (Mar. 13:32, 33) Ježíš také řekl svým učedníkům, že „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [pohanů]“. (Luk. 21:24) Ježíš dal zřejmě svým následovníkům tuto informaci proto, aby jim pomohl poznat čas konce, protože to patří k jeho odpovědi na otázku: „Učiteli, kdy to vlastně bude a co bude znamením, kdy to má nastat?“ — Luk. 21:7.

4. Které „znamení“ měli křesťané pozorně vyhlížet?

⁴ Křesťané měli nejen dávat pozor na čas, ale měli také vyhlížet požadované „znamení“, o němž je zmínka též u Matouše 24:3 a u Marka 13:4. Toto mnohotvárné znamení — zahrnující mezinárodní války, hlad, zemětřesení, morové nákazy a pronásledování pravých křesťanů — mělo být spjato se splňováním časových proroctví, a tak měla být identifikována „generace“, která „rozhodně nepomine“, dokud se opravdu nestane všechno, co se má stát v čase konce. — Luk. 21:10–12, 32.

5. Jak měl být Kristus se svými věrnými následovníky po celá staletí, ale měl na mysli jen to, když dal znamení o své „přítomnosti“?

⁵ Které důležité věci spojené se ‚závěrem systému věcí‘ mají být oznamovány tímto znamením? Učedníci se zeptali Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti [řecky parousia]?“ (Mat. 24:3) Co měla znamenat Kristova „přítomnost“? Mnohem více než to, že je duchovně přítomen se svými pravými následovníky, když se sejdou nebo když vykonávají své poslání a činí učedníky. Tímto způsobem podporuje své následovníky po celá staletí. (Mat. 18:20; 28:18–20) I teologové křesťanstva připouštějí, že slovo „přítomnost“ má zvláštní význam. „Nový mezinárodní slovník teologie Nového zákona“ (angl.) říká: „Myšlenka parousie je nyní spjata s očekáváním církve, že se Kristus objeví na konci věku.“ Křesťanská řecká písma vybízejí od začátku až do konce křesťany, aby žili v očekávání Kristovy přítomnosti. — Mat. 24:3, 27, 37, 39; Jak. 5:7, 8; 2. Petra 3:3, 4; 1. Jana 2:28; Zjev. 1:7; 22:7.

6. a) Co měla znamenat Kristova přítomnost pro tento zlý systém věcí? b) Jak měla zapůsobit Kristova přítomnost na pomazané křesťany, kteří předtím zemřeli ve věrnosti, a na ty, kteří ještě byli živí na zemi?

⁶ Kristova přítomnost neměla znamenat nic menšího než „závěr systému věcí“. (Mat. 24:3; Mar. 13:4) Měla upozornit, že přítomný systém věcí vstoupil do svého „času konce“ neboli do „posledních dnů“. (Mat. 12:4, 9; 2. Tim. 3:1–5) Měla být důkazem, že Kristus přijal od svého Otce příkaz vykonávat nad zemí královské panství ‚uprostřed svých nepřátel‘. (Žalm 110:2; 2:6–9; Zjev. 11:15–18) Než bude Kristus soudit svět všeobecně, prozkoumá svůj sbor a vzkřísí pomazané křesťany, kteří zemřeli jako věrní. (1. Kor. 15:21, 23; 1. Tes. 2:19; 3:13; 4:13–17; 2. Tes. 2:1) Tyto pomazané křesťany, kteří stále ještě žijí na zemi a věrně působí jako Kristův „otrok“ tím, že zůstávají duchovně bdělí a poskytují duchovní „pokrm v pravý čas“, Kristus ustanoví „nade vším svým majetkem“ neboli nad pozemskými zájmy svého království. (Mat. 24:45–47; Luk. 12:42–44) Tento „věrný a rozvážný otrok“ se bude muset věnovat celosvětovému dílu kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘ a bude muset nad ním dohlížet, a „potom přijde konec“. — Mat. 24:14.

7. Které další znamení měli křesťané stále vyhlížet i během Kristovy přítomnosti? Proč se měli dále modlit, aby ‚přišlo‘ Boží království?

⁷ Praví křesťané měli ‚zůstat ostražití‘ vzhledem ke všem těmto věcem, které budou dokazovat, že žijí v čase Kristovy přítomnosti a ‚závěru systému věcí‘. Budou však muset zůstat ostražití i během „času konce“ a vyhlížet „znamení Syna člověka“, jeho „příchod“, kdy má vykonat rozsudek nad satanovým zlým systémem věcí. (Mat. 24:30, 44; Mar. 13:26, 35; Luk. 12:40; 21:27; 2. Tes. 1:7–10) A tak bude sice ‚přítomen‘ a jeho království již bude zřízeno, ale jak on, tak i jeho království ještě budou muset „přijít“ a ‚zničit a ukončit‘ národy a království satanova světa. (Dan. 2:44) To vysvětluje, proč Kristus, když uvedl podrobnosti „znamení“ své přítomnosti, dodal: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ (Luk. 21:31) Ano, i během Kristovy přítomnosti se budou křesťané stále modlit, aby přišlo Boží království, a stále budou muset „vyhlížet“ a ‚zůstávat bdělí‘, pokud jde o ustanovený čas „konce“ a jejich „vysvobození“. — Mar. 13:7, 29, 32–37; Luk. 21:9, 28.

Kdo se prokázal jako ‚bdělý‘?

8. Zopakuj důvody, proč měli křesťané zůstat ostražití.

⁸ Právě jsme viděli, že křesťané měli žít v očekávání konce ‚ustanovených časů národů‘. Měli vyhlížet po ‚znamení Kristovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. Měli očekávat vzkříšení pomazaných křesťanů, kteří zemřeli věrní, a měli očekávat, že se jasně ukáže, kdo je třída ‚věrného a rozvážného otroka‘, která bude ustanovena nad pozemskými zájmy Kristova království. Nakonec bude tento „otrok“ dále opatřovat duchovní pokrm a bude stát v čele kázání ‚tohoto dobrého poselství o království. . . po celé obydlené zemi‘, než přijde „konec“. „Znamení Syna člověka“ se objeví tím, že on „přijde“, aby zničil satanův zlý systém věcí.

9. Kdo prokázal, že vyhlíží konec „ustanovených časů národů“, a jak pomáhala „Siónská Strážná věž“ křesťanům, aby zůstali duchovně bdělými?

⁹ Kdo prokázal, že je „ostražitý“ vzhledem ke všem těmto věcem? Již v roce 1876 vyhlížel Charles T. Russell z Pittsburghu v Pennsylvánii pozorně konec „ustanovených časů národů“ neboli „časů pohanů“ („KB“). Toho roku vydal článek nazvaný „Časy pohanů: kdy skončí?“ V něm prohlásil, že „sedm časů skončí v roce 1914 n. l.“ Od roku 1880 nadále byla tatáž informace publikována ve sloupcích „Siónské Strážné věže“. Vydání z března 1880 obsahovalo výrok: „ ‚Časy pohanů‘ sahají do roku 1914, a nebeské království do té doby nebude panovat v plném rozsahu.“ Je pravda, že badatelé Bible, kteří psali tyto články, neměli v té době přesné biblické a historické porozumění v otázce, co vlastně bude znamenat konec těchto „ustanovených časů národů“, jak rozumíme této věci dnes.a Důležité však je, že byli „ostražití“ a pomáhali spolukřesťanům, aby byli duchovně bdělí.

10. Jak byl objasněn skutečný význam Kristovy „přítomnosti“?

¹⁰ Táž skupina badatelů Bible spojených s Charlesem Russellem a s časopisem „Siónská Strážná věž“ také pomáhala upřímným křesťanům, aby pochopili, že Kristovu „přítomnost“ máme chápat jako neviditelnou a že se Kristus nevrátí na zem, aby zde panoval jako tělesný král. Stále obraceli pozornost Pánovy „čeledi“ na světové události ve spojení se „znamením“ Kristovy přítomnosti a „času konce“.

11. a) Čemu se v té době plně nerozumělo, pokud jde o pozemská království? Jak bylo chápáno to, že budou pomazaní křesťané „uchváceni“? b) Jaké máme dnes lepší porozumění ohledně Daniela 2:44 a 1. Tesaloničanům 4:15–17?

¹¹ Panoval ovšem názor, že zřízení království v nebesích bude znamenat okamžité zničení pozemských království a že pomazaní křesťané budou „uchváceni“, aby se připojili k zesnulým pomazaným křesťanům, kteří mají být vzkříšeni v době Kristovy přítomnosti. (2. Tes. 2:1) Kdo jim však může vytýkat, že tehdy plně nerozuměli velkému shromažďovacímu dílu, které se má konat mezi začátkem a koncem splňování Daniela 2:44, nebo tomu, že se výraz „uchváceni“, uvedený v 1. Tesaloničanům 4:15–17, vztahuje na bezprostřední vzkříšení pomazaných, kteří zemřou po začátku prvního vzkříšení? — 1. Kor. 15:36, 42–44; Řím. 6:3.

12. a) Co měl podle Kristova očekávání dělat jeho věrný „otrok“, až Kristus přijde zkoumat svou domácnost? Koho našel v takové práci? b) Co od té doby koná třída věrného „otroka“?

¹² Dnes těmto věcem rozumíme, díky rostoucímu světlu, které bylo vrženo na Boží slovo prostřednictvím třídy „věrného a rozvážného otroka“. (Přísl. 4:18) O tomto „otrokovi“ řekl Ježíš: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán najde při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Mat. 24:45–47) Když na trůn dosazený Pán Ježíš prozkoumal v roce 1919 svou domácnost, našel skupinu křesťanů spojených s časopisem „Strážná věž“, kteří se loajálně snažili ‚zůstat ostražitými‘ pomocí duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘. Až dodnes pokračuje tato třída „otroka“ věrně v opatřování duchovního pokrmu, aby umožnila Pánově „čeledi“ a jejich druhům ‚vyhlížet, zůstat bdělými‘. — Mar. 13:33.

Bdělost, nebo netečnost?

13. Jaké otázky by si měli položit ti, kteří kritizují svědky Jehovovy?

¹³ Uznávané církve křesťanstva a jiní lidé mohou snadno kritizovat svědky Jehovovy za to, že bylo v jejich publikacích někdy uvedeno, že by se něco mohlo v určité době stát. Ale nemohlo se stát něco takového pod vlivem Kristova podnětu, abychom ‚zůstali ostražití‘? (Mar. 13:37) Podněcují snad naproti tomu církve křesťanstva křesťanskou bdělost, jestliže učí, že království je „Boží panství v našich srdcích“? Nevedou naopak k duchovní netečnosti, jestliže považují očekávání „konce“ za „bezpředmětné“ nebo za „nepodstatný mýtus“? Napomáhají snad ke křesťanské bdělosti odpadlíci, kteří tvrdí, že „poslední dny“ začaly o letnicích a trvají po celou křesťanskou éru? Nevedou naopak k duchovní ospalosti?

14. Které příklady ukazují, že Jehovovi věrní služebníci v minulosti velmi dychtili po tom, aby viděli splnění Božích předsevzetí?

¹⁴ Je pravda, že se v předpokládané době nesplnila některá očekávání, o nichž se zdálo, že jsou založena na biblické chronologii. Ale není mnohem lepší dopustit se nějakých chyb z přílišné dychtivosti po tom, abychom byli svědky splnění Božích předsevzetí, než být duchovně ospalými v otázce splňování biblických proroctví? Nezmýlil se Mojžíš v propočtu o 40 let, když se snažil jednat předčasně a zbavit Izrael trápení? (1. Mojž. 15:13; Sk. 7:6, 17, 23, 25, 30, 34) Nebyli Kristovi apoštolové až příliš dychtiví, když chtěli být svědky zřízení království, nehledě na to, že vůbec nerozuměli, co vlastně království je? (Sk. 1:6; srovnej Lukáše 19:11; 24:21.) Nebyli pomazaní křesťané v Tesalonice netrpěliví, když chtěli vidět „přítomnost našeho Pána Ježíše Krista“ a „Jehovův den“? — 2. Tes. 2:1, 2.

15. Které příklady ukazují, že není nebiblické užívat chronologie ve snaze zjistit, kdy se asi splní Boží předsevzetí, a jak volali mnozí Jehovovi věrní služebníci v minulosti i v dnešní době?

¹⁵ Není to v podstatě nic nebiblického, jestliže se užívá chronologie ve snaze dovědět se „ustanovený čas“ ke splnění Božích předsevzetí. (Habakuk 2:3) Daniel vypočítal, kdy má skončit zpustošení Jeruzaléma. (Dan. 9:1, 2) Věrný židovský ostatek v prvním století očekával příchod Mesiáše, protože na základě proroctví vypočítali konec jednoho času. (Dan. 9:25; Luk. 3:15) Koncem 19. a začátkem 20. století mohli žít křesťané v očekávání panství Božího království, a to již před rokem 1914, protože vypočítali, kdy mají skončit „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 17; 4:13, 14, „KB“) Proto bylo pochopitelné, proč se snažili použít také jiných biblických náznaků o času, a pokoušeli se zjistit, kdy se asi mohou uskutečnit dlouho chované naděje. Jehovovi věrní služebníci v minulosti volali: „Jak dlouho, Jehovo?“ — Iz. 6:11; Žalm 74:10; 94:3.

Proč „zůstat připraveni“?

16. a) Máme rozumět slovům u Marka 13:32 tak, že se nemáme zajímat o to, kdy přijde konec? b) Které „znamení“ je patrné, ale které jiné „znamení“ očekáváme?

¹⁶ Ježíš jasně prohlásil, že žádný člověk nebude moci vědět o „tom dni“ nebo „té hodině“, kdy Otec přikáže svému Synu, aby ‚přišel‘ proti satanovu zlému systému věcí, a proto se někteří mohou ptát: ‚Proč je tak naléhavé žít v očekávání konce?‘ Je to naléhavé, protože vlastně týmž dechem Ježíš dodal: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,. . . zůstaňte. . . ostražití.“ (Mar. 13:32–35) „Znamení“ Ježíšovy parousie je patrné od roku 1914. Nyní očekáváme „znamení Syna člověka“, kdy ‚přijde‘ jako Jehovův vykonavatel rozsudku.

17, 18. a) Proč přikázal Ježíš křesťanům v prvním století, aby uprchli z Jeruzaléma, jakmile uvidí znamení jeho nadcházejícího zničení? b) Proč by bylo nebezpečné příliš rozumovat o tom, zda je naše doba naléhavá?

¹⁷ Když dal Ježíš židovským křesťanům v prvním století znamení, podle něhož poznají, že přišel čas k útěku z Jeruzaléma, zdůraznil, že je nutno jednat okamžitě. (Luk. 21:20–23) Proč to bylo tak naléhavé, jestliže od chvíle, kdy se v roce 66 n. l. objevilo znamení, do skutečného zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. uplynuly téměř čtyři roky? Protože Ježíš věděl, že kdyby otáleli, odkládali by svůj útěk a nakonec by byli římskými vojsky zadrženi.

¹⁸ Podobně by bylo dnes velice nebezpečné, kdyby křesťané příliš rozumovali, zda je naše doba naléhavá, a kdyby se rozhodli jít „vycházkovým tempem“, z čehož je patrné, že pochybují o blízkém konci.

19. Jakou výstrahu dal Petr a Ježíš?

¹⁹ Kristova parousia neboli přítomnost již nyní trvá 70 let a rychle se blíží okamžik, kdy Kristus ‚přijde‘, aby v ‚Jehovově dni‘ vykonal rozsudek nad satanovým světem. Apoštol Petr říká, že tento den „přijde jako zloděj“, a dodává, že bychom měli ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:10–12) Ježíš nás také varoval: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a aby na vás náhle v jednom okamžiku nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte tedy bdělí.“ — Luk. 21:34–36.

20. Zač bychom měli být vděční a jak nás bude pravé křesťanské očekávání chránit?

²⁰ Jak by tedy měli být svědkové Jehovovi šťastní a vděční za to, že je třída věrného a bdělého „otroka“ udržuje duchovně bdělými! Správné křesťanské očekávání nás bude v těchto nebezpečných „posledních dnech“ chránit a bude nás podněcovat, abychom se horlivě účastnili kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘. Tak budeme pomáhat jiným, aby zůstali ostražitými a přežili do nového systému věcí, v němž „bude přebývat spravedlnost“. — 2. Tim. 3:1–5; Mat. 24:14; 2. Petra 3:13.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš si vzpomenout?

◆ Proč by křesťané neměli přehlížet časový prvek v biblické chronologii?

◆ Jaký zvláštní význam získalo slovo „přítomnost“?

◆ Proč je stále ještě správné modlit se, aby přišlo Boží království?

◆ Jak bys odpověděl těm, kteří kritizují svědky Jehovovy v otázce chronologie?

◆ Proč je nebezpečné příliš rozumovat o tom, zda je naše doba naléhavá?

[Rámeček na straně 16]

Věci, vůči nimž měli křesťané zůstat ostražití

Konec „ustanovených časů národů“ — Lukáš 21:24.

„Znamení“ Kristovy přítomnosti „a závěru systému věcí“. — Matouš 24:3 až 25:46.

Jasná totožnost třídy „věrného a rozvážného otroka“ — Matouš 24:45–47.

„Znamení Syna člověka“, až bude ‚přicházet‘ k vykonání Jehovových soudů — Matouš 24:30.