Modlitba v těchto „posledních dnech“
„A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste.“ — Lukáš 21:36.
1. a) Kde Lukáš se poprvé zmiňuje o modlitbě nebo „úpěnlivé prosbě“? b) Jak Ježíš odpověděl na žádost: „Pane nauč nás modlit se“?
ZMÍNKA o modlitbě je hned na začátku Lukášova evangelia v souvislosti s tím, že Zachariáš přinášel Bohu „úpěnlivou prosbu“ (kapitola 1, verš 13), ale v 11. kapitole Ježíš rozebírá tento námět obšírněji. Na začátku odpovídá na žádost jednoho ze svých učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan učil své učedníky.“ (Luk. 11:1) Ježíš odpověděl:
„Kdykoli se modlíte, říkejte: ‚Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Dej nám dnes náš chléb podle denní potřeby. A odpusť nám naše hříchy, neboť my též odpouštíme každému, kdo nám dluží, a neuváděj nás do pokušení.‘ “ — Luk. 11:2–4.
2. a) Jak je tím ctěno Boží jméno a v souladu s kterými biblickými texty? b) Jaká opačná situace je ve světě? Jak bude odstraněna?
2 Povšimni si, že podobně jako v textech v 1. Královské 8:41–43 a u Izaiáše 56:6, 7, o nichž byla zmínka v předcházejícím článku, Ježíš klade na první místo jméno svého Otce. V dnešním světě rozhodně není posvěcováno Jehovovo jméno. Panuje duch nacionalismu, vlastní osoba a osobní požitky jsou stavěny na první místo. Lidé se spokojují se „způsobem zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní“, a to spolu s jinými podobnými věcmi vede k potupování Božího jména; není mu proto prokazována čest nebo je úplně přehlíženo. (2. Tim. 3:5) Má-li být tato modlitba vyslyšena, musí tedy Bůh posvětit své vlastní jméno. (Ezech. 36:23) Tento hanebný stav věcí bude napraven, až Boží království v rukou Ježíše Krista podnikne kroky proti národům a jejich vládcům, jak je to živě popsáno ve 2. žalmu.
3. Jakou výstrahu a jaký slib dává v této souvislosti Petr?
3 To se stane v Jehovově dni, který je nyní tak blízko, jak to zřetelně ukazují splňující se biblická proroctví. Proto učiníme dobře, budeme-li jednat podle Petrova inspirovaného napomenutí a varování:
„Když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a prvky se pro žhoucí horko roztaví! Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost. Milovaní, vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:12–14.
4. Jak jsou v Pánově modlitbě těsně spojeny první dvě prosby? Jak nám to pomáhá, pokud jde o ostatní prosby?
4 Až se toto všechno splní, bude Boží jméno plně ospravedlněno a posvěceno. Proto jsou tyto dvě prosby u Lukáše 11:2 úzce spjaty a v Pánově modlitbě jsou na prvním místě. V naší době a v blízké budoucnosti to jsou skutečně velké události. Budeme-li je mít pevně v mysli, pomůže nám to k vyrovnanějšímu názoru na naše osobní každodenní potřeby a problémy, o nichž je v této modlitbě dále zmínka. Nebudeme soustřeďovat pozornost sami na sebe, což je tak snadné, ale místo toho si nejprve položíme otázku: Jaký postoj a způsob jednání z mé strany bude odpovídat Boží vůli, jak je vytyčena v jeho Slovu, a bude tudíž ke cti jeho jména?
SMĚLÁ NEÚSTUPNOST SE VYPLÁCÍ
5. a) Jaké všeobecné pravidlo ohledně popisovaných postav platí v Ježíšových podobenstvích? Uveď příklad. b) Jaké postavy pozorujeme u Lukáše 11:5–8? Jakou mají úlohu?
5 Lukáš sleduje výše uvedenou myšlenku, a proto dále vypráví Ježíšovo podobenství, jež obsahuje jeden neobvyklý charakteristický rys. Jestliže v nějakém podobenství je vylíčena jedna nebo více postav, pak obvykle každá z nich výrazně odpovídá té, kterou znázorňuje. Jestliže je například v podobenství o marnotratném synu u Lukáše 15:11–32 znázorňován nebeský Otec, pak můžeme bez obtíží pochopit, jak otec tohoto syna vhodně svými slovy a skutky znázorňuje nebeského Otce. To však není možno říci o následujícím Ježíšově podobenství:
„Kdo z vás bude mít přítele a o půlnoci k němu půjde a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože právě ke mně přišel jeden můj přítel, který je na cestě, a nemám, co bych mu předložil.‘ A ten uvnitř odpoví: ‚Přestaň mě obtěžovat. Dveře jsou již zamčené a mé malé děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dát.‘ Říkám vám: Když nevstane a nedá mu něco proto, že je jeho přítel, jistě vstane pro jeho smělou neústupnost a dá mu, co potřebuje.“ — Luk. 11:5–8.
6. Jak zde určitá postava vyvstává jako protiklad k Jehovovi? Co tím Ježíš zdůraznil?
6 Zde vidíme, že ten, který mohl splnit potřeby muže, který úpěnlivě prosil, nejdříve rozhodně odmítl cokoli udělat a řekl: „Přestaň mě obtěžovat.“ Byl naprosto neochotný. Nedal najevo, že je jako nebeský Otec, ale jednal právě opačně. Právě tím se vyvrcholení podobenství stalo daleko silnějším. Kdyby tento muž, jehož rodina s ním již byla na lůžku, byl ochoten vstát a dát to, co bylo zapotřebí, pak by nebylo nutné, aby ten, kdo úpěnlivě prosil, projevoval „smělou neústupnost“. Právě to Ježíš zdůrazňoval.
7, 8. Jak to potvrzují další Ježíšova slova? Jak nám to poskytuje velké povzbuzení?
7 Jasně to potvrzují Ježíšova další slova: „Proto vám říkám: Neustále žádejte a bude vám dáno; neustále hledejte a naleznete; neustále klepejte a bude vám otevřeno.“ (Luk. 11:9) Závěrem potom ukazuje ještě další rozdíl: „Jestliže tedy umíte, ačkoli jste zlí, dávat dobré dary svým dětem, oč mnohem více dá Otec v nebesích svatého ducha těm, kteří jej žádají!“ — Luk. 11:13.
8 Jen si představ toho muže, který ‚pro svou smělou neústupnost‘ dostal dokonce o půlnoci to, co potřeboval! Neústupnost se mu vyplatila. Jak je povzbuzující, že můžeme v praxi jednat podle toho, jak Ježíš sám uplatnil toto podobenství: ‚Neustále žádejte — hledejte klepejte.‘ Neochabuj v modlitbách a neslábni ve víře proto, že se neustále setkáváš s odporem, když kážeš království nebo činíš učedníky nebo když žiješ v rozdělené domácnosti nebo bojuješ proti nějaké osobní slabosti, která má hlubší kořeny, než sis myslel.
9. O kterých příkladech vytrvalosti v modlitbě a jednání se mluví ve Skutcích 4:24–30 a 5:41, 42?
9 Znamenitý příklad takové vytrvalosti v modlitbách doprovázené vhodným jednáním vidíme v raných dobách křesťanského sboru. Když Petr a Jan vyprávěli o tom, jaký odpor zažili před sanhedrinem, pronesli společně modlitbu, která je uvedena ve Skutcích 4:24–30. Uvědom si zvláště slova ve verši Sk 4:29: „A nyní, Jehovo, povšimni si jejich hrozeb a dej svým otrokům, aby stále mluvili tvé slovo se vší smělostí.“ Zanedlouho byli apoštolové po jednom dalším přelíčení před sanhedrinem zbičováni a zpráva ve Skutcích 5:41, 42 říká: „Ti tedy odešli od sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby nesli pohanu pro jeho jméno. A dále každý den bez přestání učili v chrámě i dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu Ježíši.“ Nikdo z těchto apoštolů nezažil houževnatější odpor než apoštol Pavel, a ten podle zprávy řekl: „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.
‚JE NUTNÉ STÁLE SE MODLIT A NEUSTÁVAT‘
10. Která Ježíšova slova uvádí Lukáš před dalším podobenstvím, jež zdůrazňuje modlitbu, a jaká dvě splnění mají?
10 Když se Ježíšova pozemská služba blížila ke konci, ukázal Ježíš ještě na nápadnějším příkladu, jak je možné v podobenství použít rozdílu, aby bylo něco znázorněno. Lukáš o tom píše: „Pak jim [Ježíš] dále vyprávěl podobenství o tom, že je nutné, aby se stále modlili a neustávali.“ (Luk. 18:1) Nejprve však budeme uvažovat o tom, co vedlo k tomu, že Ježíš pronesl toto podobenství. (Je zajímavé, že Lukáš často uvádí důvod, proč bylo dáno určité podobenství, jak to můžeme vidět u Lukáše 18:9 a 19:11.) Podíváme-li se zpět do Lukáše 17:22–37, poznáváme, že Lukáš mluvil o tom, co Ježíš řekl o poměrech, jež budou převládat v době, až bude „touto generací zavržen“. (Luk. 17:25) Tato Ježíšova slova, jež zčásti odpovídají Matoušově 24. kapitole, se splnila v jeho dnech v době do skončení židovského systému věcí, ale k jejich většímu splnění dochází nyní v naší době, v „čase konce“ přítomného systému věcí. — Dan. 12:4.
11. a) Jak dnešní poměry odpovídají dnům Noemovým a Lotovým? b) Co Ježíš výslovně poznamenal? Jakou to má dnes obdobu?
11 A jaké poměry převládají dnes mezi lidmi v této generaci? Ano, každým dnem se více podobají poměrům ve dnech Noemových, kdy „viděl Bůh zemi a hle, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi“ a země byla „plná násilí“. (1. Mojž. 6:12, 13) Ježíš však nepoukazoval na tyto věci, ale spíše se zmínil o něčem jiném, co bylo ještě důležitější. Co to bylo? Lidé byli v té době plně zaměstnáni a byli docela spokojeni se svým každodenním způsobem jednání, kdy „jedli, pili, muži se ženili a ženy se vdávaly“. „Podobně. . . se dělo za dnů Lotových“. V souvislosti s nimi se mluví o dalších věcech, jako je kupování, prodávání, štěpování a stavění. (Luk. 17:26–29) Nezajímali se o to, že převládá špatnost a násilí a neznepokojovali se tím. Jejich postoj se naopak vyznačoval apatií a lhostejností. Pokud jde o velké svědectví, které dal Noe jak slovem, tak i skutkem, když stavěl archu, lidé ‚si nepovšimli‘. (Mat. 24:39; 2. Petra 2:5) Totéž může být jistě řečeno o všeobecném postoji lidí v dnešní době, obzvláště pokud jde o intenzívní celosvětové svědectví o Božím království, jež bylo předpověděno u Matouše 24:14. Většina lidí se o ně prostě nezajímá; příliš mnoho jiných věcí jim zabírá čas a pozornost. Povšimni si také, co Ježíš řekl o obou výše uvedených obdobích, že totiž vykonání konečného rozsudku přišlo neočekávaně náhle a ‚všechny je zničilo‘. — Luk. 17:27, 29.
12. Co se můžeme naučit na základě slov u Lukáše 17:31–37? Jak to můžeme uplatnit?
12 Doufáme, že jsi mezi tím poměrně malým počtem lidí, kteří se zajímají o dnešní světovou situaci a chtějí věnovat pozornost tomu, co o těchto věcech říká Boží slovo. Jestliže vidíš, jak je naznačeno u Lukáše 17:31–37, že je nutné nebýt dále částí nebo podporovatelem nynějšího systému věcí, a jestliže se již nesnažíš ‚zachovat si duši (život) v bezpečí‘ pouze pro sebe, pak neztrácej čas! Postav se na stranu Jehovy a jeho království. Všechny své nynější i budoucí životní vyhlídky vlož do oddanosti Jehovovi, abys činil jeho vůli. Nedívej se toužebně zpět na to, co jsi zanechal za sebou. „Pamatujte na Lotovu manželku.“ (Luk. 17:32) Raději se spoj s těmi, kteří, jak řekl Ježíš, „nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa“. — Jan 17:14–17.
13. Které hlavní body zdůrazňuje podobenství u Lukáše 18:2–5?
13 Nyní přicházíme k podobenství u Lukáše 18:2–5. Zde je opět prosebník, tentokrát vdova. A také muž, který ve svém postavení může splnit její potřeby a je popsán jako „soudce, který se nebál Boha a neměl úctu před člověkem“. Ač nerad, nakonec se přece postaral o to, aby dosáhla práva. Učinil to jen proto, jak řekl, „že mne ta vdova stále obtěžuje“. Bezpochyby byla vytrvalá, což znázorňuje, ‚že je nutné, abychom se stále modlili a neustávali‘.
14. a) Co podle Ježíšových slov učiní Bůh na rozdíl od „nespravedlivého“ soudce? b) Co se z toho můžeme naučit, pokud jde o čas?
14 Tento soudce se podobá muži u Lukáše 11:7, protože zde opět vidíme pravý opak toho, jaký je ve skutečnosti Bůh. Povšimni si také Ježíšových dalších poznámek o tom, co učiní Bůh a čím se liší od onoho „nespravedlivého“ soudce. Bůh zjedná „právo pro své vyvolené. . . , i když je k nim shovívavý“. Učiní to „rychle“. (Luk. 18:6–8) Z tohoto vysvětlení se můžeme mnoho naučit. Musíme se snažit vidět všechno z Božího stanoviska, ať jde o nějakou osobní záležitost nebo o splňování jeho předsevzetí. Petr to vysvětlil slovy: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám [k Božímu lidu] trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ A prorok tlumočil Jehovova slova o splňování vidění: „I kdyby se snad zdrželo, stále na ně čekej, protože se zcela jistě splní. Neopozdí se.“ — 2. Petra 3:9; Abak. 2:3; viz též Zjevení 6:10, 11.
15. Jak se to vztahuje na osobní problémy? Čeho je nutné se vyvarovat?
15 Máme-li osobní problémy, můžeme si být jisti, že zdánlivé nevyslyšení našich proseb neznamená, že by Bůh nebyl schopen nebo ochoten to učinit. Trpíme-li bezprávím nebo pronásledováním jako ta vdova, jak dáváme najevo víru, že bude zjednáno právo? Nestačí, abychom se jen dále modlili, ale musíme také dále věrně jednat. Jestliže činíme nějaké ústupky, abychom se vyhnuli pronásledování, pak ovšem nebude nutné, abychom se dále modlili. To by naznačovalo nejen nedostatek víry, ale vedlo by to k tomu, že by na nás již nebylo patrné, že patříme k Božím křesťanským služebníkům. — 2. Kor. 11:23–27; 2. Tim. 3:12.
16. Proč můžeme chápat otázku u Lukáše 18:8 jako osobní výzvu? Jaký nám to přinese užitek?
16 Snad se zdá zvláštní, že Ježíš uzavřel své vysvětlení otázkou: „Ale až přijde Syn člověka, nalezne skutečně víru na zemi?“ (Luk. 18:8) Ponechal tuto otázku otevřenou. Zdá se sice, že by podle toho nemělo být v té době mnoho víry, ale nemůžeme z toho usuzovat, že by vůbec nikde na zemi nemohla být nalezena pravá víra. Můžeme to spíše vzít jako osobní výzvu. Bez ohledu na to, jak dlouho jsme Jehovovými oddanými služebníky, neměli bychom si myslet, že vzhledem k nám je všechno samozřejmé. Musíme nejen dbát napomenutí u Lukáše 11:9, že máme ‚neustále žádat — hledat — klepat‘, ale musíme se také ‚stále dívat, zůstat ostražití. . . zůstat bdělí‘, protože Ježíš zdůraznil, že to je v dnešní době nutné. To vyžaduje, abychom byli vytrvalí ve všem, abychom odolávali vnějšímu tlaku lhostejnosti a odporu a abychom také překonávali vnitřní slabosti. — Mar. 13:32–37; 14:38.
17. V jakém směru bychom se měli především modlit? Čí příklad bychom měli následovat?
17 Stále se ve víře modli, aby ses prokázal věrným a abys neustoupil. (Žid. 10:39) Ve vážné zkoušce se stále modli, jako se modlil Ježíš v hodině své největší tísně, aby se především děla Boží vůle. (Mat. 26:38–44) Takové modlitby se Bohu líbí. Dovoluje nám, abychom ve svých prosbách projevovali hluboký zájem, intenzívní touhu a pravé pohnutky. Ačkoli je shovívavý, rychle prosadí právo, jakmile k tomu bude zralý čas. — Žalm 55:16, 17; 55:17, 18, „KB“; Řím. 1:9–12.
„ZŮSTAŇTE BDĚLÍ A V KAŽDÉ DOBĚ ÚPĚNLIVĚ PROSTE“
18. a) Jaké výslovné napomenutí a povzbuzení dal Ježíš v závěru svého proroctví? b) Jak můžeme uniknout všemu, co „má přijít“?
18 V souladu s předcházejícím výkladem zaznamenává Lukášovo evangelium, jak Ježíš na závěr svého proroctví o své i naší době varoval před tím, abychom se nevěnovali požitkům a aby naše srdce nebylo ‚obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi, a náhle by na [nás] přišel ten den [konečného soudu] jako léčka‘. Potom zdůraznil: „A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ (Luk. 21:34–36) To neznamená, že jsme vzati z dějiště, ale že musíme spíše dát pozor, abychom nebyli ‚polapeni‘ jakoby léčkou nebo abychom se neocitli v nesprávném táboře. Naopak, musíme se vroucně v každé době modlit a snažit se jednat v souladu se svými modlitbami, aby bylo shledáno, že ‚stojíme [v postavení přízně] před Synem člověka‘.
19. Jaké užitečné otázky si můžeme položit ohledně modlitby? Jak nám pomáhá příklad Nehemiášův?
19 Uvážíš-li všechny tyto připomínky, abychom byli vytrvalí a nikdy se nevzdali, jak často se modlíš? Snad jen v určitých dobách, jako při jídle nebo při shromáždění? Vycházejí tvé modlitby jen z mysli a jsou vyjadřovány tvými rty, nebo neustále úpěnlivě a snažně prosíš z celého srdce, někdy snad i „s nevyslovitelnými vzdechy“? (Řím. 8:26) Ať potřebuješ cokoli, můžeš jednat tak, jak nepozorovaně jednal Nehemiáš před králem: „Ihned jsem se modlil k Bohu nebeskému.“ (Neh. 2:4) Jeho modlitba z víry byla vyslyšena. Také si uvědom, že modlitby jiných ti sice mohou pomoci, ale v modlitbě tě ve skutečnosti nikdo nemůže zastoupit.