Může nám pomáhat vztah k Bohu již dnes?

„Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají, . . . a uslyší jejich volání o pomoc a zachrání je.“ — Žalm 145:18, 19.

1, 2. Jak nám Davidova slova popisují znamenité postavení člověka, který má důvěrný vztah k Bohu?

KRÁL DAVID, který byl také prorokem, mluvil o štěstí člověka, jemuž Bůh počítá „spravedlnost bez skutků“: „Šťastni jsou ti, jimž byly prominuty bezzákonné skutky a jejichž hříchy byly přikryty; šťastný je muž, kterému Jehova rozhodně nepřičte hřích.“ (Řím. 4:6–8; Žalm 32:1, 2) Takovému člověku jsou odpuštěny jeho hříchy — je čistý v Božích očích. Jehova jej přijímá jako důvěrného přítele a dívá se na něj, jako by nebyl nespravedlivý, protože nespravedlnost působí oddělení od Boha.

² Když mluvil o znamenitosti takového postavení před Bohem, David řekl: „Žehnej Jehovovi, má duše, a nezapomínej na všechno jeho konání, tomu, který odpouští všechna tvá provinění, který uzdravuje všechny tvé neduhy, který žádá zpět tvůj život ze samotné jámy, který tě korunuje milující laskavostí a projevy milosrdenství, který uspokojuje tvůj celý život tím, co je dobré; tvé mládí se stále obnovuje jako u orla.“ — Žalm 103:2–5.

BOŽÍ PŘÁTELÉ

3. a) Jakým důvěrným výrazem se mohou na Boha obracet ti, jejichž hříchy jsou odpuštěny skrze Kristovu oběť? b) Jak si jednotlivec může zachovat toto postavení?

³ Takový člověk se může obracet na Boha jako na Otce. (Mat. 6:9) Když chybuje a hřeší, jako ostatně všichni nedokonalí lidé, může — když shledal, že tak jednal — prosit Boha o odpuštění a očištění a přitom si zachovat své správné postavení. Apoštol Jan o tom napsal: „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, svádíme sami sebe a pravda není v nás. Když vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ — 1. Jana 1:8, 9.

4. Jak projevil Kristus důvěrný vztah k těm, kteří byli jeho učedníky?

⁴ Jak může v každodenním životě důvěrný vztah k Bohu ‚uspokojovat tvůj celý život tím, co je dobré‘? A jak vypadá takový vztah? Ježíš objasnil tento druh důvěrného vztahu, který měl k věrným apoštolům, když jim řekl: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Dále „se nestydí nazývat je ‚bratry‘ “. (Žid. 2:11) Je pravda, že Bible mluví o křesťanech jako o otrocích Boha a Krista. Avšak Bible často užívá lidských výrazů, to jest výrazů, které nám jsou běžné, aby nám určité věci objasnila. Je to kvůli naší nedokonalosti a často kvůli naší nezralosti v křesťanském poznání a porozumění. (Srovnej Řím. 6:19; 1. Kor. 3:1, 2; viz též Luk. 17:7–10.) Proto, i když je používáno slovo „otrok“, nás Ježíš Kristus ve skutečnosti miluje daleko více, než jakýkoli pán kdy miloval svého otroka, a přeje si, abychom byli ujištěni, že se na nás dívá jako na své přátele.

5. Jak zdůraznil Ježíš, že Bůh je nakloněn a blízký těm, kteří jej milují?

⁵ Ježíš zdůraznil, že Bůh je stejně blízký těm, kteří přicházejí ke Kristu, když řekl: „Jestliže mne někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec jej bude milovat a přijdeme k němu a budeme s ním přebývat.“ (Jan 14:23) Jaký důvěrnější vztah si můžeme žádat? (Srovnej Zjevení 3:20.) Když Ježíš řekl učedníkům, že odchází, aby byl se svým Otcem, ukázal, že Bůh je jim bližší, než si vůbec mohou představit: „V ten den se mě vůbec nebudete ptát. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Požádáte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu. Dosud jste vůbec o nic nežádali v mém jménu. Žádejte a dostanete, aby vaše radost byla dovršena. To jsem k vám mluvil v přirovnáních. Přichází hodina, kdy k vám již nebudu mluvit v přirovnáních, ale budu vám zřetelně oznamovat o Otci. V ten den budete žádat v mém jménu a já vám neříkám, že za vás budu prosit Otce. Vždyť sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův zástupce.“ — Jan 16:23–27.

OCHRANA PŘED ŠPATNÝM JEDNÁNÍM

6, 7. a) Pokouší Bůh někoho ke hříchu? b) Jak k němu ‚postaví stráž a hlídku‘?

⁶ Ten, kdo má důvěrný vztah k Bohu, se jistě může těšit z ochrany před pádem do špatnosti. Ježíš řekl, že se k Bohu máme modlit: „A neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Mat. 6:13) Je to podobné jako žalmistova modlitba: „Postav, Jehovo, stráž mým ústům, postav hlídku ke dveřím mých rtů. Nepřikláněj mé srdce k ničemu špatnému.“ — Žalm 141:3, 4.

⁷ I když Bůh připustil, aby se Kristus utkal s pokušením — věcí běžnou všem lidem — sám nikoho nezkouší špatnými věcmi. (Jak. 1:13) Na druhé straně však nebude násilím bránit člověku, aby si vybral špatnou cestu. Když se vyskytnou pokušení nebo zkoušky, Bůh ochraňuje člověka, který má k němu důvěrný vztah, tím, že mu otevře oči, aby jasně a ostře viděl nebezpečí, které mu hrozí. ‚Postaví k němu stráž a hlídku.‘ Ten, kdo je spojen s Bohem, dostane silné varovné signály, které upoutají jeho pozornost.

8. Jak odpovídá Bůh na modlitbu „Neuveď nás do pokušení“?

⁸ Například člověku, který je v pokušení, aby kradl nebo pomlouval, jsou okamžitě připomenuty určité varovné skutečnosti: špatný čin poškodí nebo zničí jeho výborný vztah k Bohu; takové skutky jsou proti zákonu lásky; uvádějí potupu na dobré jméno Boha a Krista, protože křesťan vyznává, že je jejich zástupcem; když se poddá špatným žádostem, přivodí potupu a zármutek sobě i svým milým; zneuctí křesťanský sbor, jehož je členem. Dobré svědomí, o něž žádal, když projevoval víru v Kristovu oběť za hříchy, bude vážně poraněno. Tyto varovné myšlenky vzniknou proto, že křesťan čte ustavičně Bibli, nebo působením Božího svatého ducha či někdy i některého spolukřesťana. Působí k jeho odstranění, aby bezhlavě a ukvapeně nenásledoval tělesné žádosti, jak je tomu u lidí, kteří nepečují o dobrý vztah k Bohu. — Srovnej Přísl. 7:22, 23 s Davidovou zkušeností v 1. Sam. 25:32–35.

SVOBODA MYŠLENÍ A ŘEČI

9. Jak se ukazuje síla Božího slova, když se podíváme na národy nazývané „křesťanstvo“?

⁹ Největším požehnáním vyplývajícím ze vztahu k Bohu je radost z velké svobody myšlení a řeči. Jako důkaz síly Božího slova se podívejme na národy, které se nazývají „křesťanstvem“. Ačkoli nikdy nebyly blízké Bohu, v minulých dvou stoletích bylo všeobecně dovoleno velké rozšiřování Božího slova. Bible se stala domácí knihou, a ačkoli ji nyní mnozí zavrhují, existovali mužové — i ve vládnoucích postaveních — kteří usilovali o to, aby se drželi znamenitých mravních zásad Bible. To podporovalo svobodu myšlení a řeči a osvobodilo lidi z pout náboženských tradic a pověr „temného věku“. Do jaké míry byla v těchto zemích rozšířena Bible, do té míry se zlepšila životní úroveň lidí.

10. a) Jak daleko došli k porozumění Boha vědci i jiní, kteří studují zázraky stvoření? b) Co musí dělat člověk, který opravdu touží po důvěrném vztahu k Bohu?

¹⁰ Zatímco takové náhodné spojení s Bohem prostřednictvím jeho Slova přineslo osvícení a lepší život, lidé, kteří skutečně čtou Bibli a učinili ji vůdcem svého života, jsou ve výhodě ještě v daleko větším měřítku. Patriarcha Job zdůraznil, že je zapotřebí více než jen povrchní poznání Boha. Když si povšiml některých zázračných skutečností stvoření, které mohou vědci pochopit a vysvětlit až po dlouhém bádání, řekl: „Podívej se, to jsou okraje jeho [Božích] cest, a jaké šeptání nějaké věci je o něm slyšet!“ Později Job zdůrazňuje, že pravá moudrost vyžaduje od nás víc, než abychom jen poznali „okraje jeho cest“ — více než jen pouhé vědecké skutečnosti. Musíme poznat znamenitost Boží osobnosti, abychom se Boha báli jako toho, kdo podporuje pravé zásady, a pak tyto zásady následovali. Tato moudrost se dá získat pouze studiem jeho Slova. Job říká: „Hle, bázeň před Jehovou — to je moudrost, a odvrátit se od zlého je rozumnost.“ (Job 26:14; 28:28) Tomu, kdo se nahlížením do Bible snaží získat vztah k Bohu, žalmista říká: „Šťastný je ten, kterého si vybereš a jemuž dáš, aby se přiblížil a přebýval v tvých nádvořích. Jistě bude uspokojen tvým dobrým domem.“ — Žalm 65:4; 65:5, „KB“.

KDO SE MŮŽE TĚŠIT Z DŮVĚRNÉHO VZTAHU K BOHU?

11, 12. Jaký druh lidí přijímá Bůh do důvěrného, přátelského vztahu?

¹¹ Vztah, jímž Bůh uzná určitého jednotlivce jako svého přítele, přináší tedy nekonečně velká a trvalá požehnání. Ten, jehož Bůh vybírá pro takový důvěrný vztah, je popsán v 15. žalmu:

„Ó Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu?

Kdo bude bydlet na tvé svaté hoře?

Ten, kdo chodí v bezúhonnosti a činí spravedlnost

a mluví pravdu ve svém srdci.

Nepomlouval svým jazykem,

neučinil nic zlého svému druhu

a neuvedl žádnou pohanu na svého důvěrného známého.

V jeho očích je jistě odmítnut každý opovrženíhodný,

ale ctí ty, kteří se bojí Jehovy.

Přísahal na to, co je špatné pro něho samotného, a přece to nezmění.

Nevydával své peníze za úroky

a nebral úplatek proti nevinnému.

Ten, kdo činí tyto věci, nebude nikdy zviklán.“ — Žalm 15:1–5.

¹² Pouze takový člověk se bude bát Boha a skutečně jej pozná. Boží přítel čelí stejným všeobecným problémům, jaké potkávají kohokoli jiného. Není však zanechán bez pomoci.

POMOC BĚHEM NEMOCI

13. Co dělá Bůh pro křesťana, který je vážně nemocen, a jak se dívá křesťan na vytrvalost během nemoci?

¹³ Křesťan může být vážně nemocen. Často má tělesná nemoc nežádoucí účinek na jeho duchovní zdraví. Při nemoci je těžké udržet dobrou rovnováhu. Bůh hluboce soucítí s nemocným. A co více, pomáhá. Žalmista říká: „Jehova sám jej bude podporovat na lůžku nemoci; celé jeho lože jistě změníš během jeho choroby.“ (Žalm 41:3; 41:4, „KB“) Bůh neslibuje, že jeho služebník se v každém případě zcela uzdraví. Ale ujišťuje křesťana, že bude při něm stát a učiní jeho nemoc snesitelnou. Slova žalmu nám připomínají ošetřovatelku, která ustavičně posluhuje pacientovi, takže žádná část jeho těla se necítí nepohodlně, nebo matku, která s láskou pečuje o nemocné dítě, obveseluje je, myje je, převléká a upravuje mu postel, takže se cítí osvěžené a povzbuzené. Je-li to pro člověka nejlepší, Bůh jej může pozdvihnout z lůžka nemoci a změnit je v lože zdraví. Ale i když se neuzdraví, Bůh působí, aby všechno pracovalo k jeho dobru. (Řím. 8:28) Je duchovně posilován a nemoc snáší, protože ji považuje za určitou formu kázně nebo školení, které způsobí, aby byl silnějším, rozvážnějším, soucitnějším křesťanem. Pamatuje na to, že Kristus trpěl. Ježíšova zkouška působila jak k jeho, tak i našemu dobru. Bůh Ježíše neopustil a jeho odměna za trpělivou vytrvalost byla veliká. — Žid. 4:15; 5:8, 9.

POMOC V PRONÁSLEDOVÁNÍ

14. Měli bychom být překvapeni, když dojde k pronásledování? Jaké ujištění pomoci máme?

¹⁴ Když se křesťan zastává biblických zásad, může počítat s odporem a snad i s pronásledováním. To se stalo i Davidovi; byl jako zvíře pronásledován králem Saulem, zrazen nejbližším přítelem a když byl nemocen, spikli se proti němu jeho vlastní synové. (1. Sam. 24:2; Žalm 41:9; 41:10, „KB“; 2. Sam. 15:31; 1. Král. 1:1, 5) A přece z vlastní zkušenosti napsal: „Ukryje mne [Jehova] totiž ve své skrýši ve dni neštěstí; uschová mne na tajném místě svého stanu.“ „I kdyby mne opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, přece by se mne Jehova ujal.“ — Žalm 27:5, 10.

OSVOBOZENÍ OD OBAV Z HOSPODÁŘSKÉ SITUACE

15. Proč by se křesťan neměl obávat, že nebude mít potřeby nutné k životu?

¹⁵ Ani s hospodářskou situací by si křesťan neměl dělat přílišné starosti. Apoštol Pavel napsal: „Ať ve vašem způsobu života není láska k penězům a buďte spokojeni s tím, co je, protože on řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.‘ Takže můžeme být dobré mysli a říci: ‚Jehova je můj pomocník, nebudu se bát. Co mi může učinit člověk?‘ “ (Žid. 13:5, 6) David také prohlásil: „Ti, kteří hledají Jehovu, nebudou mít nedostatek v tom, co je dobré.“ A opět řekl: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ — Žalm 34:10; 34:11, „KB“; 37:25.

POKOJ A RADOST Z POMOCI DRUHÝM

16. Jaké jsou některé z nejcennějších dobrodiní, které má nyní křesťan pro svůj vztah k Bohu?

¹⁶ Mezi největšími přítomnými přednostmi důvěrného vztahu k Bohu jsou pokoj mysli a osvobození od strachu z věcí, které přicházejí na svět i na nás. Křesťan, který zažil Boží milující péči a ochranu vůči těm, kteří jsou s Bohem v důvěrném vztahu, má pevnou naději, že přijde něco lepšího. Podle Božího slibu vyhlíží po nových nebesích a nové zemi, kde má přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Má naději, že kdyby měl zemřít, zažije vzkříšení do spravedlivého systému věcí. (Sk. 24:15) Denně dostává důkazy toho, co apoštol Pavel napsal z vlastní zkušenosti: „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení [všechno krásné, co si křesťan může představit], bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Fil. 4:7.

17. Jakou další radost může mít křesťan pro důvěrný vztah k Bohu?

¹⁷ Křesťan, který se těší z tohoto výborného vztahu, může pomáhat druhým, aby se tomu naučili. Není větší radost než pomáhat druhým, aby poznali Boží pravdu a byli přitrženi do dobrého vztahu k Bohu a jeho Synovi. Proto svědkové Jehovovi navštěvují domy lidí po celé zemi a oznamují jim „dobré poselství“, a potom znovu přicházejí, aby s nimi vedli biblická studia. Když jsou noví přivedeni do společenství s křesťanským sborem, zakusí také oni radost, že důvěrně znají Otce a toho, kterého poslal, Ježíše Krista. Pro ně všechny „to znamená věčný život.“ — Jan 17:3.