„Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“
1–3. a) K jakému dílu pozval Ježíš lidi, aby jej následovali? b) Jak je z reakce těchto prvních osob patrné, že měli víru?
JAN Křtitel dokončil svou práci a nyní se chopil pomazaný Ježíš vzrušujícího oznámení „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království“. (Mat. 3:2; 4:12–17) Ale při tomto oznamování dobrého poselství neměl Ježíš Kristus zůstat sám. Když šel podél Galilejského jezera uviděl Šimona Petra a Ondřeje, jak spouštějí rybářskou síť. Vyzval je: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Neváhali. „Ihned“ opustili své sítě a šli za Ježíšem. Potom Ježíš uviděl Jakuba a Jana v rybářském člunu a zavolal je. „Ihned“ opustili člun a svého otce a následovali Ježíše. — Mat. 4:18–22.
2 Ježíš dal těmto novým učedníkům znamenitý příklad, když je školil, aby byli „rybáři lidí“. Byli jeho stálými společníky, když „procházel celou Galilejí a učil v . . . synagógách a kázal dobré poselství o království a uzdravoval nemoci a neduhy všeho druhu mezi lidem.“ — Mat. 4:23.
3 V galilejském Kafarnaum viděl Ježíš Matouše (Leviho) sedícího v daňové kanceláři a pozval jej také: „Buď mým následovníkem.“ Matouš okamžitě zanechal vybírání daní a následoval Ježíše. (Mat. 9:9; Mar. 2:14) Pak se Ježíš „vydal na cestu všemi městy a vesnicemi“, aby učil a kázal dobré poselství o království, přičemž také konal skutky uzdravování. Ačkoli jeho následovníků stále přibývalo, Ježíš jim řekl: „Žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proto proste Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ — Mat. 9:35–38.
4. a) Proč byli vybráni apoštolové? b) Co očekával Ježíš od těch, kteří jej následují?
4 Z těchto prvních učedníků si nyní Ježíš vybral dvanáct mužů, kteří měli být apoštoly, „aby s ním pokračovali a aby je vyslal kázat“. (Mar. 3:14) Později se věrní apoštolové měli stát základními kameny křesťanského sboru. (Ef. 2:20; Zjev. 21:14) Byli ochotni, připraveni sloužit a byli šťastní, že mohou být v díle království v Ježíšově společnosti. Ježíš je poučoval a dal jim pokyny, aby šli do měst a vesnic a navštěvovali domy lidí. Řekl jim: „Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ Ježíš chtěl, aby jeho učedníci věděli, že toto dílo nebude snadné a že mnozí nebudou chtít naslouchat jejich slovům. Přece však měli vydávat svědectví, dokonce před vládci a lidmi z národů. Budou muset být obětaví a stateční, protože Ježíš řekl: „Kdokoli nepřijímá svůj mučednický kůl a nenásleduje mne, není mne hoden.“ — Mat. 10:7–18, 38.
5. Proč někteří nejsou přijatelní jako následovníci Kristovi?
5 Každý nepřijal Ježíšovo pozvání, aby se stal jeho následovníkem. Například jeden bohatý muž dal přednost hmotnému majetku před duchovním pokladem, který mohl mít, kdyby byl kázal dobré poselství o království. (Mat. 19:16–24) Také jiní se vymlouvali, jak je to patrné ze zprávy u Lukáše 9:57–62:
„Když šli po cestě, někdo [Ježíši] řekl: ‚Budu tě následovat, ať půjdeš kamkoli.‘ A Ježíš mu řekl: ‚Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.‘ Potom řekl jinému: ‚Buď mým následovníkem.‘ Ten muž řekl: ‚Dovol mi nejdříve, abych odešel a pochoval svého otce.‘ Ale on mu řekl: ‚Ať mrtví pochovávají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.‘ A ještě jiný řekl: ‚Budu tě následovat, Pane, ale nejdříve mi dovol, abych se rozloučil se členy své domácnosti.‘ Ježíš mu řekl: ‚Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se po věcech za sebou, se nehodí pro Boží království.‘ “
6. Jak školil a povzbuzoval Ježíš své následovníky, jak je to popsáno u Lukáše 10:1–20?
6 Po těchto negativních příkladech Lukáš zdůrazňuje pozitivní stránku. Popisuje, jak Ježíš vybral sedmdesát ze svých následovníků a vyslal je po dvou, aby průkopnicky propracovali území před ním. Měli lidem oznamovat, že ‚se k nim přiblížilo Boží království‘. (Luk. 10:1–16) Těchto sedmdesát následovníků zažilo ve své službě velkou radost. Ježíš jim však ukázal, že budou mít ještě větší důvod ke štěstí. Řekl jim: „Radujte se, protože vaše jména byla zapsána v nebesích.“ — Luk. 10:17, 20.
JEŽÍŠ DÁVÁ VZOR
7, 8. Uveď, v jakém směru měli první „rybáři lidí“ užitek z toho, že se pravidelně s Ježíšem účastnili této práce?
7 Bibličtí pisatelé Matouš, Marek, Lukáš a Jan vyprávějí o tom, jak Ježíšovi učedníci v rané době pracovali spolu s ním v kázání a učení, což přineslo velký užitek jim samotným i jiným lidem. Ježíš je učil mnoha podivuhodným věcem o království, a oni byli schopni sdělovat tyto pravdy lidem, kteří jim chtěli naslouchat. A nejdůležitější bylo, že Ježíš pomohl svým učedníkům vážit si svého velice vzácného vztahu, který měli jako otroci, služebníci Jehovy Boha a Krista Ježíše nebo jako jejich správci. — Mat. 6:24; srovnej Lukáše 12:37, 42, 43.
8 Ježíš Kristus byl pracovníkem stejně jako jeho Otec. Chtěl, aby i jeho učedníci pracovali a aby oznamovali poselství o království. (Jan 4:34; 5:17; 9:4) A tak asi tři roky školil Ježíš své učedníky, aby byli „rybáři lidí“. Také je předem varoval, že s nimi budou lidé zacházet stejně, jako zacházeli s ním, jejich Pánem. Dal jim vzor, kterým se měli přesně řídit, a oni viděli jeho příklad a to, jak reagoval na utrpení. (Mat. 10:22–26; 1. Petra 2:21) Ježíš je učil mnoha věcem, které dostal od Boha, a oni viděli, jak sám splňuje řadu proroctví. To všechno posilovalo jejich víru.
9. Co učil Ježíš své následovníky ohledně jejich vztahu, který mají k Bohu jako otroci?
9 Ježíš je také povzbuzoval, aby následovali jeho příklad pokorně jako Boží otroci. Řekl:
„Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo dbá o stádo, řekne mu, když otrok přijde z pole: ‚Hned sem pojď a rozlož se u stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav mi něco k večeři a oblékni si zástěru a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji, a pak můžeš jíst a pít‘? Přece nebude cítit k otroku vděčnost, protože udělal, co mu bylo uloženo. Tak i vy, když jste učinili všechno, co vám bylo uloženo, řeknete: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘ “ — Luk. 17:7–10; srovnej 1. Korintským 7:22, 23; Zjevení 19:5.
10. Jak patřil Ježíšův příklad ke školení ve službě Bohu, jež poskytoval svým následovníkům?
10 Když se Ježíšovo dílo na zemi blížilo ke konci, shromáždil své učedníky ke slavnosti pasach a tam, v soukromí, jim vštípil mnoho rad a povzbuzení. Také jim umyl nohy, aby jim zdůraznil, jak je nutné, aby sloužili jiným. Řekl: „Dal jsem vám tedy vzor, abyste právě jak já jsem činil vám, také činili. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán, není větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.“ — Jan 13:15–17.
11. a) Kde najdeme zprávu o Ježíšově důvěrné rozmluvě s jeho učedníky před jeho zatčením? b) Jak zdůraznil Ježíš při této příležitosti vztah mezi vírou a skutky? c) Jak mohli učedníci vykonávat větší skutky než ty, které konal Ježíš?
11 Když Ježíš propustil zrádce Jidáše, dal svým jedenácti věrným apoštolům pokyny ohledně nové oslavy — slavnosti na památku jeho smrti. Mluvil s nimi velmi důvěrně a připravil je na odpovědnost, kterou budou muset nést po jeho odchodu. (Jan 13:30–16:33) Jeho učedníci měli činit skutky podobné, jaké činil on, a tím měli projevit svou víru v Krista. Proto je povzbudil: „Vpravdě, vpravdě, vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také konat skutky, které já konám, a bude konat skutky větší než tyto, protože já odcházím k Otci.“ (Jan 14:12) Ježíš se ve své práci omezil na palestinskou zemi, ale dílo království se po jeho smrti a vzkříšení musí rozšířit. Jeho učedníci musí být v čele tohoto budoucího díla. Dobré poselství o království má být nakonec kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a tehdy má přijít konec. — Mat. 24:14.
12. Jaký je vztah mezi láskou ke Kristu a mezi tím, co činíme?
12 Při této poslední příležitosti, kdy byl Ježíš se svými učedníky, zdůraznil, jak nutná je obětavá láska. Řekl:
„Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mne miluje. Kdo pak miluje mne, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a jasně se mu ukáži. . . Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme s ním přebývat. Kdo mne nemiluje, nezachovává má slova, a slovo, které slyšíte, není mé, ale patří Otci, který mne poslal.“ (Jan 14:15, 21, 23, 24)
Jak je nutné poslouchat přikázání Ježíše Krista!
BYL ZASLÍBEN POMOCNÍK
13. Jak měla Ježíšovým následovníkům po jeho odchodu přijít pomoc? K čemu je to mělo podnítit?
13 Apoštolové byli s Ježíšem úzce spojeni. Kdykoli chtěli něco vědět nebo vznikl nějaký problém, mohli o tom mluvit s Ježíšem. Nyní však Ježíš odcházel ke svému Otci. Proto prosil svého Otce, aby jim dal jiného pomocníka, Božího svatého ducha, který je bude učit a připomene jim všechno, co jim Ježíš říkal. (Jan 14:16, 17, 25, 26) To znamenalo, že budou muset vykonat velkou svědeckou práci, neboť Ježíš prohlásil: „Až přijde pomocník, kterého vám pošlu od Otce, duch pravdy, který vychází od Otce, ten bude o mně svědčit. I vy máte svědčit, protože jste byli se mnou od doby, kdy jsem začal.“ — Jan 15:26, 27.
14. Jak se měli učedníci později poučit o mnoha dalších pravdách?
14 Ježíš mohl v té době říci svým učedníkům jen určité věci. Ale s příchodem svatého ducha měli získat plnější porozumění, což je mělo vyzbrojit pro nadcházející dílo. (Jan 16:12–14) Jak to bylo povzbuzující! Ti, kteří následují Ježíše jako Boží otroci, mohou se vždy spoléhat na to, že dostanou pomoc shora a že budou vedeni v pravdě svatým duchem.
15. a) Proč musí křesťané v každé době zachovávat úzký vztah k Ježíši Kristu podle jeho podobenství o vinné révě? b) Jakou úlohu v tom má křesťanská láska?
15 Mají-li Ježíšovi učedníci úspěšně vykonat svou práci, musí zůstat v úzké jednotě s ním a prokázat se jako jeho učedníci. Ježíš to znázornil na příkladu vinné révy a jejích ratolestí. Zdůraznil, že je nutné, aby zůstali v této vinné révě a přinášeli ovoce, aby byl oslaven jeho Otec. Měli přinášet ovoce vydáváním svědectví o království a tím, že budou projevovat osobnost podobnou Kristu. Lidé měli vidět, že jsou jeho učedníky, protože mezi nimi měla být vidět pravá vzájemná láska. — Mat. 21:43; Jan 13:34, 35; 15:1–12; viz též „Strážná věž“ 11, 1979.
NEJSOU ČÁSTÍ SVĚTA
16. a) Co učil Ježíš své následovníky u Jana 15:17–22 o jejich postavení ve světě? b) Proč je o tom poučil?
16 Ti, kteří se stávají „rybáři lidí“, projevují silnou vzájemnou lásku. Protože však jsou následovníky Pána, Krista Ježíše, svět je nemiluje. Svět nemiloval ani Ježíše, protože Ježíš nebyl jeho částí. (Jan 15:17–22; 16:1) Toto poznání pomáhá všem pravým křesťanům, aby ve zkouškách zachovávali ryzost — stejně jako zachoval ryzost Ježíš. Ti, kteří jsou ze světa, neznají Jehovu Boha ani toho, kterého on vyslal, Ježíše Krista. Nechápou Ježíšovo učení a nerozumí, co je křesťanská láska. Protože činí žádosti ďáblovy, nenávidí Ježíšovy následovníky. — Jan 8:42–44; 14:30; 16:11.
17. Co se mělo stát některým křesťanům, protože jako následovníci Kristovi nejsou částí světa?
17 Protože praví křesťané „nejsou částí světa“, nesmějí přijímat sobeckého, pyšného ducha světa, který působí rozpory. To jim umožňuje oslavovat Boha a přinášet mnoho ovoce na důkaz, že jsou učedníky. Ježíš varoval:
„Lidé vás vyženou ze synagógy. Ano, přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ — Jan 16:2–4; 15:8–10.
VE SLUŽBĚ BOHU NEJSME NIKDY SAMI
18, 19. a) O čí lásce jsou Ježíšovi učedníci ujištěni a proč? b) Proč je důležité vážit si toho, že Jehovův služebník není nikdy sám? Co bychom proto měli dělat?
18 Jehovovi služebníci se na něho mohou spoléhat pro jeho velikou lásku. Ježíš dal ujištění: „Vždyť sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně a uvěřili jste, že jsem vyšel jako Otcův zástupce.“ (Jan 16:27) Jehovovi služebníci nepracují sami. Je to Boží dílo, které vykonávají jako jeho správci, a stále mají otevřenou cestu, aby v modlitbě prosili Jehovu o pomoc. Ježíš řekl: „Prosíte-li Otce o něco, dá vám to v mém jménu.“ (Jan 16:23, 24) Když byl Ježíš zatčen, měla jeho učedníkům nastat obtížná doba, jak Ježíš předem varoval:
„Hle, přichází hodina, vskutku přišla, kdy se rozptýlíte každý do svého domu a necháte mne samotného; a přece nejsem sám, protože je se mnou Otec. Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě budete mít soužení, ale buďte odvážní! Já jsem zvítězil nad světem.“ — Jan 16:32, 33.
19 Jak je důležité pamatovat na to, že nejsme sami, stejně jako Ježíš nebyl sám, když byl uvězněn. A jak je důležité spoléhat na Jehovu v modlitbě, obzvláště v dobách soužení nebo těžkostí! Ježíš se ve své hodině zkoušky modlil vroucně a často. (Mat. 26:36–46; 27:46) Ani jeho učedníci by nikdy neměli přestat hledat Jehovovu pomoc, ale měli by se k němu modlit s důvěrou a vírou. — Mat. 7:7, 8.
JEŽÍŠOVA PROSBA V MODLITBĚ
20. Uveď některé myšlenky z Ježíšovy nádherné modlitby zaznamenané v 17. kapitole Janově.
20 Když dal Ježíš v této poslední noci svého pozemského života poučení svým věrným učedníkům, pozvedl oči k nebi a přednesl Jehovovi podivuhodnou modlitbu za ně. Zmínil se v ní o tom, že vykonal své dílo na zemi, ale že jeho učedníci jsou stále ještě ve světě. Tito učedníci měli dále ohlašovat dobré poselství o království a oznamovat Jehovovo jméno stejně jako Ježíš. Proto prosil:
„Svatý Otče, bdi pro své jméno nad těmi, které jsi mi dal. . . Dal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenáviděl, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu zlému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Stejně jako ty jsi mne vyslal do světa, také já jsem je vyslal do světa.“ — Jan 17:11, 14–18.
21. Jak vyjádřil Ježíš důvěru, že se křesťanský sbor bude rozšiřovat?
21 Ježíšova modlitba se vztahovala na daleko větší počet, než bylo těchto jedenáct věrných apoštolů. Díval se kupředu na rozšiřující se sbor, který měl být po celé zeměkouli; mnohem více mužů a žen mělo uvěřit v Ježíše prostřednictvím slova, které měli ohlašovat jeho následovníci. Ježíš řekl:
„Prosím nejen za ně, ale také za ty, kteří ve mne uvěří skrze jejich slovo, aby všichni byli jedno, stejně jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi, aby svět uvěřil, že jsi mne vyslal.“ — Jan 17:20, 21.
22. Jak dokončil Ježíš své dílo na zemi jako jeden z Jehovových svědků?
22 Zanedlouho po této modlitbě byl Ježíš zatčen. Když byl předveden před vladaře Piláta, vydal svědectví, že jeho království není částí světa, a že proto jeho služebníci — kteří také nebyli částí světa — nebudou bojovat. Jako vedoucí svědek Jehovův prohlásil: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:33–37) Tak Ježíš zanechal znamenitý příklad, který měli křesťané napodobovat v letech po jeho odchodu z pozemské scény. Téhož dne byl usmrcen, čímž věrně skončil dílo, které mu Jehova uložil. (Jan 17:4) Jaký nádherný vzor poskytl během své pozemské služby svým následovníkům! Ti jsou skutečně povzbuzováni, aby jej napodobovali jako Jehovovi svědkové ve svém velikém díle jako „rybáři lidí“!