Království — Je pro tebe skutečné?
„Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ — Jan 18:36.
1. a) Jak jsou u Izaiáše 9:6, 7 spojeny království a vláda? b) Kde se dříve obrazně poukazovalo na království a vládu?
PŘED více než 2 600 lety řekl Izaiáš v prorockém vidění o vládě a království:
„Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; a na jeho rameni spočine knížecí panství [vláda]. . . A bude nazván jménem Podivný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství [vlády] a pokoje nebude konce na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk.“ (Iz. 9:6, 7; srovnej „Ekumenický překlad“.)
O staletí dříve mluvil náš nebeský Otec obrazně právě o tomto království a vládě, jež začne jednat. V čele se ‚semenem jeho ženy‘ má zasadit smrtící ránu hlavnímu nepříteli vlády království. — 1. Mojž. 3:15.
2. Jak dokázal Abrahám svou víru v zaslíbenou vládu království?
2 Stvořitel nebe a země na svůj původní slib nezapomněl. Po létech řekl svému příteli Abrahámovi:
„Požehnám těm, kteří ti žehnají, a prokleji toho, kdo na tebe svolává zlé, a všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ (1. Mojž. 12:3)
Požehnání pro „všechny rodiny země“ může přijít jedině splněním onoho prvního slibu, a Abrahám to rozpoznal. Proto křesťanský apoštol Pavel podává zprávu: „Vírou [Abrahám] přebýval jako cizinec v zemi zaslíbení jako v zemi cizí, a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, kteří byli spolu s ním dědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město [království], které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ (Žid. 11:9, 10) Abrahám tak silně doufal v tuto vládu království, že se choval jako cizinec a cizí usedlík, třebaže bydlil v Zaslíbené zemi.
3. Nač bychom se mohli ptát ohledně své víry ve vládu království?
3 Jak pohlížíme na tento svět my osobně? Vidíme se jako ‚cizinci‘ a ‚cizí usedlíci‘, přestože snad bydlíme v rodné zemi a uprostřed vlastního národa? Dívají se na nás ostatní v naší obci jako na odlišné? Vidí nás jako ty, kteří stojí stranou? Pokud ne, jak silná je naše víra ve vládu království? ‚Splýváme‘ prostě se svou obcí? Nebo jsme Božími přáteli, jako byl Abrahám? — Jak. 2:23.
4. Komu bude k prospěchu uznání „semene“ nebeské vlády? Co musejí lidé dělat, aby z toho měli užitek?
4 Jehova udržoval v Abrahámovi plamen naděje tím, že mu o mnoho let později připomněl:
„Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebes a jako zrnka písku, jež jsou na mořském břehu; a tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojž. 22:17, 18)
Ve skutečnosti si prostřednictvím právě toho „semene“, o němž je zmínka v 1. Mojžíšově 3:15, nebude žehnat jen některý národ, ale všechny národy země. Ano, a stejně tak každý jednotlivec z těchto národů, bez ohledu na rasu a na to, zda je bohatý nebo chudý; stačí, když rozeznává a uznává důležitost tohoto „semene“. Opravdu, ‚žádný, kdo projevuje víru v něj, nebude zničen, ale bude mít věčný život‘. Mnohým se otevírá příležitost, aby se stali poddanými této vlády, jestliže budou projevovat víru. — Jan 3:16; Skutky 10:34, 35.
5. Co bude uskutečněno prostřednictvím Krista jako zaslíbeného „semene“ a krále?
5 Jak víme, že Ježíš byl opravdu základním „semenem“ Abrahámovým? Se zarážející otevřeností říká Pavel: „Zaslíbení byla vyslovena Abrahámovi a jeho semenu. Neříká: ‚A semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ (Gal. 3:16) Později, když psal efezským křesťanům, poukázal apoštol na Jehovův postup při shromažďování Ježíšových učedníků pod Kristem, zaslíbeným „semenem“ a králem, i při uvádění ostatního lidstva na zemi do souladu s Bohem prostřednictvím jeho Syna. Pavel napsal:
„Je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na naplněné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi.“ — Ef. 1:8–10.
VLÁDA KRÁLOVSTVÍ SE STÁVÁ SPORNOU OTÁZKOU
6. Proč si Ježíš uvědomoval svou budoucí úlohu ve vládě království?
6 Před svým pobytem na zemi jednal „Kristus“ jako Slovo (neboli Logos), mluvčí svého nebeského Otce. (Jan 1:1) Ježíš tedy věděl o proroctvích zaznamenaných v 1. Mojžíšově 3:15 a u Izaiáše 9:6, 7. Byl si vědom slov určených Abrahámovi. (1. Mojž. 12:3; 22:17, 18) Navíc si uvědomoval, že on je ten, kdo má splnit podivuhodné sliby vztahující se k zaslíbenému semeni a vládě království.
7. Jak upozorňoval Ježíš na svou královskou úlohu?
7 Během svého pobytu na zemi, a zejména za své tři a půlleté služby, upozorňoval Ježíš mnohokrát na tuto královskou úlohu. Z jeho úst bylo slyšet výrazy jako „království Boží je uprostřed vás“ a „Boží království se přiblížilo“. Na toto království upozorňoval Ježíš i svými mnoha znázorněními a podobenstvími. — Mat. 13:1–52; Mar. 1:14, 15; Luk. 17:21.
8. Jaké zázračné skutky konal Ježíš?
8 Jako ustanovený král vykonal Ježíš také mnoho zázračných činů. Mocí svatého ducha chodil po vodě. Vracel zrak slepým a sluch hluchým. Uzdravoval nemocné a chromé a křísil mrtvé. Jen si představme, jaké dotazy by mu kladl dnešní televizní reportér: ‚Jste ten člověk, který chodil po vodě? Jak to, že jste vracel zrak slepým, sluch hluchým a život mrtvým — jak je to jen možné?‘ A jak postupoval Ježíš před „tazetelem“ Pilátem Pontským?
9. Když stál Ježíš před Pilátem, co znamenitým způsobem stavěl do popředí?
9 Ježíš znamenitým způsobem učinil právě království spornou otázkou. Dá se říci, že Pilát Kristovi ‚jedl z ruky‘ v tom, jak sám sledoval a zdůrazňoval námět vlády království. Pilát ovšem neměl na vybranou, protože Ježíš v oněch závěrečných hodinách svého života obratně řídil záležitosti. Vezměme si Bible a najděme si Janovo evangelium, 18. kapitolu, 33. verš.
10. Jaká byla Pilátova první otázka Ježíši a proč byla tak vhodná?
10 V první otázce určené Ježíši se Pilát zeptal: „Jsi židovským králem?“ V mysli římského guvernéra byl již tedy tento námět zakotven. Právě tohoto námětu se bylo třeba onoho dne držet, vždyť když se Pilát zeptal Židů, jaké obvinění vznášejí proti Ježíši, řekli: „Shledali jsme, že tento muž podvrací náš národ a zakazuje platit daně césarovi a říká, že on sám je Kristus, král.“ Pilát se tedy Ježíše vhodně zeptal: „Jsi židovským králem?“ — Luk. 23:1–3.
11. a) Co mohl Ježíš udělat, aby odpověděl na Pilátovu další otázku? b) Co bylo vždy hlavní spornou otázkou pro Boží lid?
11 Kdybys byl na Ježíšově místě a položili ti stejnou otázku, jak bys odpověděl? Vykládal bys, co jsi všechno dělal a nedělal, ve snaze obdržet mírnější rozsudek a snad se tak vyhnout trestu smrti? To by byla normální reakce většiny lidí, ale ne Ježíšova. Možná, že by byl dokázal Piláta od námětu království odvést. Ale vláda království skutečně byla spornou otázkou. Po všechna desetiletí bylo království vždycky hlavní spornou otázkou a dnes, pokud jde o novodobý Boží lid, je království spornou otázkou stále. Bylo jí v nacistickém Německu, fašistické Itálii, v Americe, Austrálii, Kanadě a v jiných částech světa za 2. světové války. Vždy se kladla jedna otázka: která vláda je v životě jednotlivce nejvyšší — lidská nebo Boží? I v nedávných dobách zůstává sporná otázka stejná, ať v Malawi, Číně, v Sovětském svazu nebo v kterékoliv jiné zemi. Hlavní spornou otázkou není krevní převod nebo nějaký jiný zákaz, ale vždycky nakonec: která vláda je konečná a nejvyšší v životě jednotlivce?
12. Jak obrátil Ježíš dále pozornost ke království? K jaké otázce to přivedlo Piláta?
12 Ježíš neodpověděl na Pilátovu otázku přímo, ale řekl:
„Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“
Všimněme si, že v krátké odpovědi se Ježíš zmínil o království třikrát. To přivedlo Piláta a všechny naslouchající zpět k námětu vlády království, protože Pilát na to řekl: „Nuže tedy, jsi králem?“ (Jan 18:36, 37) Scéna na tomto dramatickém jevišti byla pevně postavena a nikdo nemohl přehlédnout důvod, pro který stojí Ježíš před soudem. Sledujme dál vývoj událostí. Ježíš odpověděl:
„Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ — Jan 18:37.
13. Jak byla sporná otázka o království dále zdůrazněna při Herodově setkání s Ježíšem?
13 V tomto okamžiku řekl Pilát náboženským vůdcům a židovskému davu: „Neshledávám na tomto muži žádnou vinu.“ Zástup ale trval na svém a zdůrazňoval Pilátovi, jak se Ježíšovo učení o království rozšířilo z Galileje po celé Judeji. V tom čase byl tetrarchou v Galileji Herodes Antipas a ten pomýšlel na království nad Židy. Co mohlo být pro Piláta vhodnější, než aby byl Herodes, který prodléval právě v Jeruzalémě, s Ježíšem konfrontován? Poslal tedy Ježíše k Herodovi, který se Ježíše dlouze vyptával v naději, že učiní nějaké znamení. Ale Ježíš, Jehovův pomazaný král, neměl chuť zlehčovat své království, jen aby uspokojil Herodovu zvědavost. Mlčel. Zklamaný rádoby král Herodes Ježíšovo království zesměšnil. Nařídil svým vojákům, aby Ježíše oblékli do královského šatu, a poslal ho zpátky Pilátovi. — Luk. 23:4–11.
14. K čemu vše to vedlo u Heroda a u Ježíše, pokud jde o království?
14 Třebaže Pilát byl od toho dne Herodovým přítelem, Herodovi to nijak neprospělo. Můžeme si zběžně povšimnout, kam to vše vedlo v případě Heroda a Ježíše. Dějiny vyprávějí, že po několika letech odjel ctižádostivý Herodes, podněcován svou cizoložnou manželkou Herodiadou, do Říma a žádal království od césara Caliguly. To ale césara rozhněvalo, takže vypověděl Heroda do Galileje. Herodes ztratil své postavení i své bohatství. Ježíš naopak odmítl stát se pozemským králem. Zbavil se všeho, co mohl vlastnit na zemi. (Mat. 8:20; Jan 6:15) Pokořil se, dokonale se podřídil Jehovově vůli. S radostí konal tuto vůli a učinil svým cílem nebeské království. „Pro radost, jež mu byla předložena,“ strpěl veškerá zneuctění a utrpení, která na něho mohli nakupit jeho nepřátelé. Věděl, že ryzost až do smrti ho učiní hodným slavného království, které leží před ním. — Žid. 12:2; Mat. 25:31.
15. Jak byla v rozhovoru osvětlena sporná otázka, když Ježíš stanul před Pilátem?
15 Ježíš znovu stanul před Pilátem. A znovu vystoupila do popředí sporná otázka o království, protože Pilát se zeptal židovského davu: „Přejete si. . . , abych vám propustil židovského krále?“ Ale tím to nekončilo. Římští vojáci postřehli, že spornou otázkou je kralování a vláda. V posměchu vyrobili z trní korunu, kterou posadili na Ježíšovu hlavu, a vložili na něj svrchní oděv. Políčkovali ho a oslovovali ho jako krále Židů. (Jan 18:39–19:3) Není nikde naznačeno, že by se Ježíš pokusil trnovou korunu sejmout. Zůstala mu na hlavě a to také zdůraznilo celou spornou otázku. Nikdo neměl zůstat na pochybách. Když Pilát navrhl Židům, aby Ježíše přibili na kůl sami, velmi dovedně, ale falešně se soustředili na spornou otázku jako na porušení vládní autority Říma, a řekli: „Jestliže ho propustíš, nejsi césarův přítel. Každý, kdo se dělá králem, mluví proti césarovi.“ — Jan 19:12.
16. Jak ti, kdo byli přítomni Ježíšovu soudu, svědčili ve sporné otázce, pro kterou měl být Kristus zabit?
16 Zdálo se, jako by Pilát onoho dne sloužil Božímu předsevzetí, stejně jako posloužil v minulosti Peršan Cýrus. (Srovnej Izaiáše 45:1–7.) Pilát vzápětí začal urychlovat záležitost k jejímu vyvrcholení. Řekl: „Podívejte se, váš král!“ Nato se Židé dožadovali Ježíšova přibití na kůl a Pilát se otázal: „Vašeho krále mám přibít na kůl?“ A jejich odpověď? „Nemáme krále, pouze césara.“ (Jan 19:14, 15) Tito lidé vlastně sami svědčili ve sporné otázce, pro kterou měl být Kristus zabit, a Ježíš nemusel už říci ani slovo. Zdůraznili vše velice dobře vlastními ústy.
17. Jaký Pilátův poslední čin s ohledem na Ježíše podtrhl spornou otázku vlády království?
17 Spornou otázku o království nakonec podtrhla ta skutečnost, že Pilát umístil na Ježíšův mučednický kůl nápis psaný hebrejsky, latinsky a řecky. Mohli si jej onoho dne přečíst všichni přítomní a nemohli mít pochybnosti, proč došlo k přibití na kůl. Nápis říkal: „Ježíš Nazaretský, židovský král.“ Když to viděli přední židovští kněží, pobouřilo je to a řekli Pilátovi: „Nepiš ‚židovský král‘, ale že říkal: ‚Já jsem židovským králem.‘ “ Pilát však odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ — Jan 19:19–22.
18. a) K čemu by se měly dnes soustřeďovat naše životy? b) Jaké otázky bychom si měli klást?
18 Dramatické události toho dne plného zkoušek by měly všem křesťanům jasně ukázat, k čemu by se měl dnes soustřeďovat jejich život. Každý oddaný Jehovův služebník by měl zkoumat, jak skutečné je pro něho království. Vidíme se jako budoucí poddaní oné vlády? Jaké úsilí vyvíjíme jako zastánci panství království? Jak horlivě se činíme při podpoře této vlády? V následujícím článku najdeme důvod pro to, abychom projevovali intenzivní zájem o spornou otázku království. A povšimneme si, že je při tom zapotřebí pocit naléhavosti. ‚Ať je tedy Pán s duchem, kterého projevujeme‘, když se zastáváme království! — 2. Tim. 4:22.