Projevovat zájem o „Boží stádo“
„Dávejte na sebe pozor a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ — Skutky 20:28.
1. Jak projevil Ježíš velký zájem o ty, které připodobnil ovcím?
NIKDO na zemi nikdy neprojevil větší zájem o členy lidské rodiny než Ježíš Kristus, velký Učitel. O těch, kdo naslouchali jeho hlasu, mluvil jako o svých „ovcích“. A jako „znamenitý pastýř“ se vzdal své duše neboli položil svůj život v jejich prospěch. (Jan 10:11, 27) Po svém vzkříšení připomněl Ježíš důrazně svému apoštolu Šimonu Petrovi, že je třeba věnovat těmto „ovcím“ zvláštní pozornost. Jak to Ježíš učinil? Způsobem, který na Petra učinil hluboký dojem pro celý zbytek jeho pozemského života.
2. a) Jak reagoval podle Jana 21:15–17 Petr na otázky svého Mistra? b) Co zdůraznil Ježíš v tomto případě? Jak?
2 Ježíš položil Petrovi třikrát podobnou otázku. Dvakrát se zeptal: „Šimone, miluješ mne?“ Nakonec se Ježíš otázal: „Šimone, synu Janův, máš ke mně náklonnost?“ Když mu byla položena prakticky táž otázka, potřetí, zarmoutil se Petr a důrazně ujistil svého Pána: „Ty víš všechno; víš, že mám k tobě náklonnost.“ Ano, Ježíš si byl plně vědom Petrovy lásky a náklonnosti. Důležité však bylo, že apoštol bude muset tuto lásku a náklonnost prokazovat dlouhý čas. Jak? Tím, že bude projevovat zájem o „ovce“. Pokaždé, když Petr kladně odpověděl na položenou otázku, zdůraznil Ježíš klíčovou myšlenku slovy: 1. „Syť mé beránky“; 2. „Pas mé ovečky“; 3. „Syť mé ovečky“. (Jan 21:15–17) Tak Ježíš velmi silně podtrhl nejen svůj vlastní zájem o „ovce“, ale také budoucí Petrovu těžkou odpovědnost starat se o ně tak, jak to důrazně ukázal jeho Pán.
3. a) Jak podal Petr důkaz své lásky k „znamenitému pastýři“? b) Co ukazuje, že Petr nebyl sám v projevování zájmu o „stádo“?
3 To byl pro Petra nezapomenutelný zážitek. Ježíš nepochybně hluboce zasáhl apoštolovo srdce. Na důkaz své lásky k „znamenitému pastýři“ Ježíši Kristu nezanedbával Petr nikdy sycení „ovcí“. S láskou a svědomitě se snažil pást „stádo“. Asi o 30 let později psal Petr „dočasným usedlíkům, kteří jsou rozptýleni“, totiž těm, kteří se stali učedníky Ježíše Krista. Jako části „Božího stáda“ jim připomněl, že byli osvobozeni od svého předchozího neplodného způsobu chování. Jak se to stalo? Ne koupí založenou na obyčejných věcech, jako je zlato a stříbro, ale „drahocennou krví, jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Krista.“ (1. Petra 1:1, 18, 19) Petr věděl, že to byla velká cena. Jehovu Boha to stálo obětování jeho jednozplozeného Syna, kterého poslal na zem, aby opatřil výkupné pro mnohé. (Mat. 20:28; Jan 3:16) Do doby, kdy Petr psal svůj první dopis, se vykoupení členové „stáda“ rozrostli do tisíců. Bylo tedy víc „ovcí“, než o kolik by se Petr mohl starat sám. S Petrem však byli vzbuzeni i jiní způsobilí muži, kteří projevovali zájem o „stádo“ tím, že je sytili, vedli a chránili. I oni si byli vědomi toho, že „stádo“ patří Jehovovi. A v naší době si tuto věc plně uvědomují desetitisíce nižších duchovních pastýřů, jimž byla dána odpovědnost pást svěřené „Boží stádo“.
4. Jakou vhodnou radu o pastýřské činnosti dal Petr v dopise starším mužům křesťanského sboru?
4 Když byl Petr inspirován, aby napsal svůj první dopis, nepochybně si vzpomínal, co mu Ježíš vtiskl do mysli a do srdce ohledně pasení „ovcí“. Je to zřejmé z apoštolovy výzvy, která neplatila pouze nižším pastýřům z prvního století, ale také duchovně starším mužům v dnešním Božím lidu. Petr napsal: „Proto vybízím starší muže mezi vámi, neboť jsem také starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, dokonce účastník slávy, která má být zjevena: Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nepoctivému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale staňte se příkladem stádu. A až bude hlavní pastýř učiněn zjevným, obdržíte nevadnoucí korunu slávy.“ — 1. Petra 5:1–4.
LÁSKYPLNĚ PEČOVAT O „BOŽÍ STÁDO“
5. a) Jaký postoj by měl mít křesťanský dozorce, jestliže chce účinně plnit svou odpovědnost vůči „stádu“? b) Proč se dnes může dozorce dívat na věci stejně jako Petr?
5 Jako očitý svědek Kristova utrpení zdůraznil Petr, jak je důležité projevovat zájem o „Boží stádo“. Stejně jako byl hlavní pastýř Ježíš Kristus příkladem takového zájmu, mělo by tomu být u všech, kdo pasou „stádo“. Křesťanský dozorce by to však jistě nemohl dělat, kdyby cítil, že pracuje z donucení. Žádný jmenovaný starší by dnes neměl cítit, že musí sloužit, protože je pod nátlakem. Vzít na sebe tuto odpovědnou přednost znamená sice mnoho práce, ale milující nižší pastýř bude projevovat touhu pomáhat a sloužit. Takového ducha však bude projevovat jen tehdy, má-li stejný myšlenkový postoj, jako měl Ježíš Kristus, který projevoval pokoru a ochotu snášet utrpení. (Fil. 2:5–8; 1. Petra 4:1) Jestliže starší cítí, že je částí „stáda“ pod péčí „Velkého pastýře“ Jehovy Boha a že se má zodpovídat jemu a „znamenitému pastýři“ Ježíši Kristu, a ne nějakému člověku, bude sloužit dychtivě, bez stížností. (1. Petra 2:25) Přestože nebyli očitými svědky Ježíšova utrpení jako Petr, mají dnes dozorci podrobné biblické zprávy o Kristově životě a službě. Tak se mohou na věci dívat stejně jako Petr a mít stejného ducha jako apoštol, pokud jde o pasení „stáda“.
6. Co by měli mít dozorci na paměti, když jednají se „stádem“?
6 Křesťanský nižší pastýř, který má být příkladný, nesmí mít zájem o nepoctivý nebo sobecký zisk ani o nepatřičnou úctu. Jediná ‚velikost‘, které může dosáhnout, je dát se k dispozici svým bratrům, být přístupný a sloužit jejich duchovním potřebám. Příkladní starší muži vědí, že „stádo“ patří Jehovovi, který je vyplatil krví svého Syna, a proto ‚nepanují nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘. Tito nižší pastýři spíše zacházejí se „stádem“ něžně a ochraňují je. Tím se drží rady a vzoru, které dal „znamenitý pastýř“. — Mat. 20:25–27; Titovi 1:7; na rozdíl od Ezechiela 34:2–4; Judy 16.
7. Jakými způsoby ukazují mnozí dozorci skutečný zájem o stádo?
7 Je třeba opravdu uznat, že velká většina dnešních křesťanských dozorců projevuje nejrůznějšími způsoby správný zájem o „stádo“. Čas a úsilí vynaložené na pasení „ovcí“, totiž osobní pozornost jednotlivcům a předsedání na sborových shromážděních, jsou znamenitým příkladem pro spoluvěřící. (1. Tim. 5:17) Uvažuj také o znamenitém vedení, které poskytují svědomití nižší pastýři v díle vyhledávání osob podobných jiným ovcím a v činění učedníků. (Mat. 28:19, 20; 2. Tim. 4:5) A co zájem, který se projevuje ochranou „stáda“ před světskými prvky a před těmi, kteří by chtěli ze „stáda“ kořistit? (Ef. 4:11–14; Kol. 2:8; Juda 22, 23) Tím a mnoha jinými způsoby má „Boží stádo“ prospěch z těch, kdo je pasou z láskyplného zájmu o jejich duchovní blaho.
CENNÁ POUČENÍ PRO NÁŠ DNEŠNÍ ŽIVOT
8. Co udělal Pavel pro starší muže z Efezu, aby je duchovně povzbudil?
8 Při čtení biblických záznamů o tom, co dokázali dozorci z prvního století v zájmu „stáda“, mocně na nás zapůsobí znamenitý příklad apoštola Pavla. I on povzbuzoval starší muže, stejně jako Petr. Když putoval do Jeruzaléma, svolal Pavel schůzku starších mužů z Efezu. Nepochybně si velmi vážili příležitosti strávit nějaký čas s Pavlem, tak jako se dnes dozorci pravidelně scházejí, aby si vyměnili užitečné zkušenosti, vzájemně se budovali ve víře a přijímali biblické rady.
9. Jak ukazuje záznam ve Skutcích 20:18–21, že byl Pavel obětavý Boží muž?
9 Z Pavlova rozhovoru s efezskými dozorci můžeme získat cenná poučení. Zpráva ve Skutcích 20:17–38 nám pomáhá hlouběji pochopit, jaký příklad dal apoštol svým bratrům, a to včetně starších mužů z Efezu. Byl Pavel služebníkem, který se šetří a jen tak pro zábavu putuje po různých místech Malé Asie? Vůbec ne. Byl to obětavý Boží muž, který „sloužil. . . jako otrok pro Pána s největší pokorou mysli, se slzami a zkouškami“, po celý čas, který tam strávil. (Skutky 20:18, 19) Nezdržel se, aby „neučil veřejně a dům od domu“, ač přitom čelil mnohému nebezpečí. Nebál se ani toho, co si o něm myslí někteří usedlíci v obci, ani výhrůžek odpůrců. Pavel vydal v této oblasti důkladné svědectví. — Sk. 20:20, 21; srovnej Sk. 19:1 až 20:1; 2. Korintským 1:8–11.
PASENÍ V DOBÁCH PRONÁSLEDOVÁNÍ
10. Jak mnozí dnešní dozorci napodobili Pavla ve snaze pomáhat „stádu“ bez ohledu na vlastní utrpení?
10 Nyní směřoval apoštol k Jeruzalému a nedal se zastrašit vyhlídkou na „pouta a soužení“, která tam na něho čekají. Byl připraven položit život, bude-li to třeba, aby věrně dokončil svůj běh a naplnil službu, kterou obdržel od Pána Ježíše. (Sk. 20:22–24) Jak znamenitý příklad to byl pro efezské dozorce! Pavel neměl zájem pouze o ty, kdo potřebovali slyšet „dobré poselství“, ale i jednotlivce, kteří nesli odpovědnost za šíření poselství mezi lidmi. Neměli by mít všichni dnešní křesťanští starší stejný zájem? Naštěstí máme muže, kteří jsou ochotni nasadit vlastní životy pro „dobré poselství“ a chránit své bratry. Skutečně, v zemích, kde křesťané trpí silným pronásledováním, zůstalo mnoho věrných nižších pastýřů se „stádem“, přestože se snad těmto odpovědným mužům otvírala cesta do zemí, kde by se zřejmě mohli vyhnout takovému utrpení. Nedávno například navštívil Spojené státy jeden starší, který již podstoupil roky vězení a kruté bití, a zúčastnil se tam školení pro členy odboček Společnosti Strážná věž. Otevřela se mu příležitost odejít do země, kde právě není žádné pronásledování. Zvolil si však návrat do země, v níž sloužil, přestože se zdálo jisté, že ho tam čeká vězení a tvrdé pronásledování. Jako mnoho jiných křesťanských nižších pastýřů pokládá péči o „stádo“ za přednost drahocennější než osobní svobodu. Takoví dozorci opravdu zasluhují pochvalu. Jak znamenité je, že dále poskytují péči ‚ovcím v tísni‘! — Srovnej Izaiáše 32:1, 2.
11. a) V jaké situaci byl podle Skutků 20:25–27 Pavel, pokud jde o vinu krve, a jak si mohou dozorci dnes udržet podobné postavení? b) Jaký vztah mají dozorci k osobám, kterým na začátku pomohli, aby se staly učedníky?
11 Právě mezi těmi, kteří sloužili jako dozorci v Efezu, kdysi Pavel „kázal království“. Oni sami slyšeli poselství z jeho vlastních úst. Vylil své srdce jim i ostatním, když oznamoval „celou Boží radu“, a ne své vlastní myšlenky. Proto měl čisté svědomí. Nebude mu možno připsat žádnou vinu krve proto, že by byl zanedbal vydávání svědectví. (Sk. 20:25–27) Stejně by tomu mělo být i s dozorci v dnešním čase zkoušek, obtíží a strádání, kdy se dokončuje dílo vydávání světaširého svědectví o království. Dozorci dnes vědí, že velmi záleží na jejich příkladné horlivosti, s níž se ujímají vedení v díle. Proto se snaží mít co největší podíl na oznamování „dobrého poselství“. Tak se i oni udržují čistí a nejsou poskvrněni vinou krve. Ostatní ve sboru pozorují, že se tito starší ujímají vedení, když varují zlé a vyhledávají lidi upřímného srdce. Tím jsou spoluvěřící povzbuzeni, aby následovali jejich znamenitého příkladu. Stejně jako v případě těch, kterým pomohl Pavel, se mnozí, kteří dnes tvoří „stádo“, nejprve setkali s dozorci, kteří vydávali svědectví v jejich obvodě. Dnes, když jsou takoví jednotlivci ve sboru, dozorci projevují o ně ještě větší zájem. — 1. Tes. 1:5, 6; 2:7, 8.
12. Jak máme chápat Pavlovo prohlášení ve Skutcích 20:28?
12 Pavlův velký zájem o starší muže z Efezu, stejně jako o „stádo“ v jejich péči, naznačují jeho slova: „Dávejte na sebe pozor a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28) Každý z těchto mužů jistě pocítil nutnost zkoumat sám sebe vzhledem k vážné odpovědnosti spojené s pasením „stáda“. Bylo také třeba, aby dozorci uplatnili Pavlovu radu na sebe jako na skupinu starších mužů. Museli si pomáhat a spolupracovat při péči o stádo. K dosažení nejlepších výsledků bylo třeba, aby byli v myšlení i skutcích jednotní. To mělo samo o sobě ukazovat, že mají hluboký zájem o „stádo“.
13. Co se dá říci o dnešním uplatnění Skutků 20:28?
13 Jak je vhodné použít Pavlovy rady k dobru dnešních křesťanských starších mužů! Když se cestující dozorci sejdou se staršími sboru, často se slova ze Skutků 20:28 stanou základem pro zdravé nabádání. Všimněme si, že to, co je tam řečeno, neznamená věnovat pozornost jen sobě. Celá rada starších v každém sboru má spíše odpovědnost, aby se starala o zvláštní potřeby „stáda“. To platí, i když každý starší snad má určité přidělení, jež přispívá tomuto celkovému záměru. Dozorci musí plnit své pastýřské povinnosti svědomitě a s láskyplným zájmem a musí si uvědomovat, že „stádo“ je Jehovovi drahocenné pro cenu, která za ně byla zaplacena. — Ef. 1:7.
OCHRANA PROTI ODPADLÝM „VLKŮM“
14. a) Jaká varování najdeme ve Skutcích 20:29, 30? b) Proč bylo na čase, aby Pavel varoval efezské dozorce?
14 Pavel věděl, co nastane po smrti jeho a ostatních apoštolů, a dal tedy toto varování: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem. Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30) Později varoval apoštol Petr, že se vyskytnou oportunisté a sektáři, kteří budou lapat neobezřetné, nepoučené a nestálé. (2. Petra 2:1–3; 3:15, 16) Dokud byli apoštolové přítomni, brzdili podobné tendence. Písmo však jasně předpovědělo velké odpadnutí, a to skutečně nastalo. Dosud pokračuje v podobě křesťanstva. — 2. Tes. 2:6–10.
15. a) Proč by měli být ti, kteří dnes pasou „stádo“, bdělí? b) Proč je někdy nutné, aby starší jednali podle vedení poskytnutého v Římanům 16:17–19?
15 V tomto „čase konce“ jsou křesťanští svědkové Jehovovi důtklivě varováni před apostazí neboli odpadnutím. (Dan. 12:4; Mat. 24:9–13) Věrní křesťanští nižší pastýři tedy musí ukazovat zájem o „stádo“ tím, že jsou bdělí. Měli by být pozorní a chránit členy „stáda“, aby se nepohybovali ve špatné společnosti. (1. Kor. 15:33) Není snadné udržet si zdravý duchovní názor a postoj při stálém tlaku nečistého světa. Proto by měl každý ve sboru věnovat pozornost radě: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Žid. 13:7) Někdy možná starší muži zjistí, že je třeba udělit biblickou radu a upozornit spoluvěřící, aby se nedali ovlivnit těmi, kdo hledají své vlastní sobecké zájmy a potěšení spíš než duchovní prospěch celého „stáda“. V takových případech je užitečné pevné vedení, které poskytl Pavel v Římanům 16:17–19: „Nyní vás, bratři, vybízím, abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali. Neboť lidé toho druhu jsou otroky ne našeho Pána, Krista, ale svého vlastního břicha; a hladkým mluvením a lichotivou řečí svádějí srdce nevinných. Vždyť vaší poslušnosti si povšimli všichni. Proto se z vás raduji. Chci však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, ale nevinní v tom, co je zlé.“
NAMÁHAVÁ PRÁCE PRO „STÁDO“
16. a) Co naznačuje skutečnost, že Pavel někdy nabádal i se slzami? b) O co se dnes pilně snaží dozorci v zájmu „stáda“?
16 Protože Pavel hodně cestoval, měl velký přehled o tom, co se právě děje ve sborech. Věděl, že existují různé problémy a nebezpečí. Proto je pochopitelné, že nabádal starší muže z Efezu, aby zůstávali duchovně bdělí. Během tří let projevoval Pavel svou lásku a zájem stálým nabádáním, dokonce i se slzami. (Sk. 20:31) Taková pastýřská činnost byla zřejmě citově vyčerpávající. Bdělá a láskyplná pozornost vyžadovala od Pavla mnoho. Nepřekvapuje tedy, že i dnes dozorci občas procházejí podobnými zkušenostmi, zejména když musí řešit nějaký vážný problém. (Srovnej 2. Korintským 2:4.) V takových situacích platí jejich přednostní zájem „stádu“. Pilně pracují, aby je udrželi duchovně čisté a zdravé, nenakažené kvasem. — 1. Kor. 5:6; Gal. 5:7–10; Tit. 2:1.
17. a) Jaké důležité poučení si odnášíme z Pavlových slov ve Skutcích 20:32? b) Jaký výsledek očekáváme, když svěříme lidi a jejich zájmy Jehovovi?
17 Když svěřil efezské dozorce „Bohu a jeho nezasloužené laskavosti“, mohl se Pavel spolehnout, že jsou v nejlepších rukách. (Sk. 20:32) Podobně i dnes dozorci, když udělají, co je v jejich silách, aby poskytli radu a pomoc, nebo když přijmou nějaké biblicky doporučené kázeňské opatření, mohou ponechat záležitosti v Božích rukou. Když se naši drazí bratři a drahé sestry dostávají do vážných problémů, je vždycky útěchou vědět, že je i s jejich zájmy můžeme v modlitbě svěřit Jehovovi, aby poskytl potřebné vedení prostřednictvím svého Slova, ducha a organizace, a že výsledek bude podle Boží vůle. Cokoli se za těchto okolností stane, bude z Božího připuštění. (Srovnej 1. Petra 2:23.) I to ukazuje zájem o „stádo“, protože je tím obrácena pozornost k tomu, jenž může v každé situaci udělat nejvíce dobrého.
18. a) Jak se díval Pavel na své hmotné zabezpečení? b) Když dozorci napodobují tento Pavlův příklad, jak tím projevují zájem o „stádo“?
18 Pavel mohl s čistým svědomím poukázat na důkaz, že se nesnažil obohatit se na úkor svých bratrů: pracoval vlastníma rukama, a tak měl zadostiučinění, že se vždy postaral o vlastní potřeby. (Sk. 20:33, 34) Pravda, v nouzi přijal něco od křesťanů z Filipp. Nevyhledával však takové dary, ale spíše ovoce spojené s takovým dáváním. (Fil. 4:14–17) Jako byl Pavel pracovitý a nesloužil pro nepoctivý zisk, tak mohou i dnešní dozorci dát znamenitý příklad tím, že nezahálejí a nesnaží se vyhýbat tvrdé práci. Jejich zájem o „stádo“ brání, aby se nestali břemenem pro sbor. — 2. Tes. 3:6–10.
19. Jaký účinek má na dozorce a sbor jednání v souladu se zásadou vyslovenou ve Skutcích 20:35?
19 Když si efezští dozorci všímali toho, jak se Pavel projevoval ve vlastním životě a službě, měli vodítko, podle něhož se mohli řídit, když se snažili pomáhat slabým a vydávat se při budování sboru. Jestliže dnešní křesťanští dozorci jednají v souladu se zásadou „více štěstí je v dávání než v přijímání“, slouží jako znamenitý příklad pro ostatní. (Sk. 20:35) Skutečně, nejenže dávají mnoho, ale dávají štědře. Jestliže tak stále jednají, přispívá to ke štěstí celého sboru svědků Jehovových.
„ÚZKOSTLIVÁ STAROST O VŠECHNY SBORY“
20. Do jaké míry měli Petr a Pavel zájem o stádo?
20 Znamenité příklady věrných apoštolů, jako byli Petr a Pavel, jsou samozřejmě vynikající. Vydávali se ve prospěch ostatních křesťanů a projevovali hluboký zájem nejen o jeden sbor, ale o celé společenství svých bratrů. (1. Petra 2:17) Bez ohledu na nepohodlí, problémy a zkoušky kladli apoštolové ve své mysli na první místo duchovní prospěch „stáda“.
21. a) Jmenuj některé „věci vnějšího druhu“, které podle 2. Korintským 11:23–28 Pavel zakusil. b) Jak projevoval Pavel svůj hluboký zájem o druhé?
21 Když psal spoluvěřícím v Korintě, vzpomínal Pavel na bití, věznění, bolestné zkušenosti a různá nebezpečí, s nimiž se střetl při své službě. Pak apoštol dodal: „Kromě těchto věcí vnějšího druhu, to, co na mne útočí den co den, je úzkostlivá starost o všechny sbory.“ (2. Kor. 11:23–28) Můžeme si jen představit, jakému tlaku musel Pavel čelit a jaký zájem měl o „všechny sbory“, protože udržoval styky s řadou svých křesťanských druhů. (2. Tim. 4:9–13) Hodně cestoval během svých misionářských výprav a konal mnoho opětovných návštěv u sborů. (Sk. 15:36) Jeho činnost pro druhé skutečně vyžadovala námahu. Vedl dlouhé rozpravy a pravidelně svědčil v synagogách, na veřejných místech a dům od domu. (Sk. 17:2; 19:9, 10; 20:20) Aby si zajistil vlastní hmotné potřeby a aby nezatěžoval sbor, musel se Pavel věnovat světské práci. (Sk. 18:1–3; 2. Tes. 3:8, 9) Apoštol samozřejmě trávil hodně času také studiem Božího slova, a takto získané poznání mu bezpochyby dobře posloužilo, když byl Bohem inspirován, aby napsal 14 z 27 knih, z nichž se skládají Křesťanská řecká písma. Pavel byl opravdu velmi zaměstnaný člověk, ale neúnavně pokračoval ve své práci a stále projevoval velký zájem o „stádo“.
22, 23. a) Jmenuj některá opatření, jimiž se v dnešní době pečuje o „Boží stádo“. b) Co dosvědčují všechna tato opatření a jak by na nás měla působit?
22 Dnes se pro „Boží stádo“ dělá ohromné množství práce. Představ si, kolik pozornosti vyžadují potřeby více než 42 000 sborů Jehovova lidu. „Věrný a rozvážný otrok“ opatřuje pravidelný přísun duchovní potravy. (Mat. 24:45–47) Připravují se pravidelné programy pro sborová shromáždění, oblastní a krajské sjezdy, aby se křesťané mohli scházet k duchovně budujícímu studiu, uctívání a společenství. (Žid. 10:23–35) Jsou vysíláni cestující dozorci, aby navštěvovali sbory a pečovali o jejich zvláštní potřeby. (Srovnej Skutky 16:4, 5.) Sborům a radám starších jsou zasílány dopisy s radami a povzbuzeními. (Srovnej Filipenským 1:1; 1. Petra 5:12; Juda 3.) Činí se i mnohá jiná opatření, o kterých se ani nemůžeme zmiňovat, z nichž má „Boží stádo“ duchovní a jiný prospěch.
23 Tato práce vyžaduje obrovské množství času, úsilí a velká vydání. O čem to však svědčí? Ukazuje to, že Jehova se stará o svůj lid. Skrze svého Syna, „znamenitého pastýře“, projevuje Bůh svou nesrovnatelnou pastýřskou schopnost. (Iz. 40:10, 11) Desetitisíce nižších pastýřů byly jmenovány svatým duchem, a ti se podílejí na pasení „Božího stáda“. To vše ukazuje láskyplný zájem o „stádo“ i o jedince, kteří „stádo“ tvoří. Projevujme tedy upřímné ocenění pro lásku, kterou nám prokazují Velký pastýř Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš Kristus celou svou něžnou péčí o nás.