nechtějí lidem uškodit, ale touží pouze po tom, aby s nimi mohli mluvit o Bibli. Ani pastorové už nejsou nepřátelští.

ROZŠÍŘENÍ SVĚDECTVÍ NA VNĚJŠÍ OSTROVY

I když „dobré poselství“ má na Rarotonze a Aitutaki dobré základy, na 10 obydlených ostrovech tohoto souostroví žije dalších asi 6 000 lidí. Za krátkých návštěv během let byla předána biblická literatura těm, kteří čtou anglicky. Avšak skutečným darem pro dílo byla kniha „pravda, která vede k věčnému životu“ v jazyce rarotonga.

Na Mauke je zvykem, že když dorazí nějaký člun, všechno obyvatelstvo (710) se shromáždí u přístaviště a uspořádá umukai (slavnost) pro návštěvníky. Je to ideální doba k nabídkám knihy „Pravda“! Dvě přijíždějící křesťanské ženy to při té příležitosti zkusily a za chvíli byla celá krabice knih prázdná. Vrátily se tedy zpět na člun pro další knihy. Brzy byly i ty pryč a lidé stále chtěli nové výtisky. Pro uspokojení potřeby bylo posláno později na Mauke ještě dalších 50 knih.

Stejný úspěch zažili svědkové, když navštívili Mangaiu. Dali 769 knih a 600 brožur 1 630 obyvatelům ostrova. Ani v jediném domě nebyla literatura odmítnuta.

PŘIPRAVENO PRO DALŠÍ POŽEHNÁNÍ

Vyžadovalo to čas, výlohy a úsilí rozšířit na těchto ostrovech „dobré poselství“. Ale tato činnost měla očividné Jehovovo požehnání. Dnes je jeden kvetoucí sbor 47 zvěstovatelů království na Rarotonze a druhý s 16 zvěstovateli na Aitutaki. Kromě toho jsou dobré vyhlídky pro založení dalších sborů na některých z vnějších ostrovů.

Když se blížil konec roku 1978, svědkové Jehovovi na Cookových ostrovech si toužebně přáli navštívit mezinárodní sjezd „Vítězná víra“ v Aucklandu na Novém Zélandě. Ale jak by to bylo možné? Hospodářský stav na ostrovech je takový, že by zájezd na sjezd stál každého malé bohatství. Avšak Jehovova ruka není ukrácena. Milující srdce duchovních bratrů a sester na Novém Zélandu byla podnícena, a tak opatřili okružní letenky asi pro 60 ostrovanů. Ti byli přítomni od 6. do 10. prosince mezi 12 328 osobami, které se účastnily této velké slavnosti. Rodilí obyvatelé Cookových ostrovů měli účast na programu a v sobotu večer po pravidelné celodenní náplni se objevili s programem písní a tanců v barevných domorodých oděvech, k radosti ostatních zámořských návštěvníků. Jejich radostná jednota s Maory, Samojci a s obyvateli ostrova Nine byla dalším živým svědectvím, že Jehova dnes shromažďuje lid ze všech národů a kmenů do celosvětové jednoty s Ježíšem Kristem. — Ef. 1:10.

Natanael — muž, v němž není žádný klam

JISTĚ by to byla velká čest, kdyby nějaký muž byl označen jako pravý Izraelita, v němž není žádný klam. Čest by byla ještě větší, kdyby pochvalné vyjádření pocházelo od někoho, jehož úsudek je uznáván za vyšší než kohokoli z ostatních lidí. Tato velká čest byla prokázána Natanaelovi, který je také znám jako Bartoloměj. Slova: „Hle opravdu Izraelita, v němž není žádný klam,“ neřekl o něm nikdo jiný než sám Boží Syn. — Jan 1:47; 1:48, „KB“.

Ježíš Kristus pronesl tato slova dříve, než se Natanael stal jedním ze dvanácti apoštolů. Podle zprávy, kterou napsal apoštol Jan, pozval Ježíš Filipa, aby byl jeho následovníkem. Filip potom vyhledal svého přítele Natanaela a sdělil mu radostnou zprávu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše, syna Josefova, z Nazaretu.“ — Jan 1:45; 1:46, „KB“.

Natanaelovi se to zdálo neuvěřitelné. Odpověděl: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ (Jan 1:46a; 1:47a, „KB“) Bezpochyby znal tato slova z Micheášova proroctví: „Ty, Betléme Efrata, jsi příliš maličký, než aby ses ocitl mezi tisíci judskými, z tebe mi vyjde ten, který se má stát vládcem v Izraeli, jehož původ je od raných dob, ode dnů neurčitého času.“ (Mich. 5:2) Proto se mu nezdálo snadné ihned přijmout skutečnost, že by Mesiáš měl pocházet ze sousedního Nazaretu v Galileji. Z Natanaelovy otázky je patrné, že nic nedoporučuje toto město jako místo, z něhož by se mělo očekávat něco skutečně dobrého. Skutečně, Nazaret nemohl být městem, z něhož měl přijít ten, který byl předpověděn v Zákoně a Prorocích.

Filip se o tom s Natanaelem nepřel, ale pozval jej: „Pojď a uvidíš.“ Je chvályhodné, že Natanael nepodlehl svému předsudku a nedal si zabránit v upřímném zkoumání, ale uposlechl pozvání svého přítele. Když Ježíš zahlédl Natanaele, řekl: „Hle, opravdu Izraelita, v němž není žádný klam.“ (Jan 1:46b, 47; 1:47b, 48, „KB“) Ačkoli všichni Jákobovi potomci jsou Izraelité, nejsou jimi všichni v pravém smyslu toho slova. Jméno „Izrael“ znamená „ten, který zápasí [neústupně] s Bohem“. Bylo dáno Jákobovi, když Jákob zápasil s andělem, aby získal požehnání. Na rozdíl od svého bratra Ezaua si Jákob vážil svatých věcí a byl ochoten vynaložit velké úsilí, aby získal Boží přízeň. (1. Mojž. 32:22–28; Žid. 12:16) Jako pravý Izraelita měl tedy Natanael víru v božské přísliby a také si jich vážil. Byl to Izraelita nejen rodem, ale v skutku a v pravdě, protože projevoval takovou oddanost Boží vůli jako jeho předek Jákob. U Natanaela nebylo nic podvodného, pokryteckého ani chybného. Podle odhadu Ježíše Krista to byl přímý muž.

Jak Natanael reagoval? Odpověděl otázkou: „Jak to, že mě znáš?“ Ano, na jakém základě mohl Ježíš pronést tento výrok? Nyní přichází odpověď Božího Syna: „Dříve než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem, viděl jsem tě.“ (Jan 1:48; 1:49, „KB“) Natanael ihned pochopil. Něco na tom bylo, proč byl pod fíkovníkem, a to poskytlo důkaz, že je pravý Izraelita bez klamu. Proto Ježíšova slova byla osobním svědectvím jemu a potvrzovala, že řečník má zázračnou znalost. Nevíme, zda se Natanael pod větvemi onoho stromu zabýval soukromými úvahami nebo modlitbou. Ale tato příhoda ve spojitosti s fíkovníkem byla takového druhu, že v Natanaelově mysli vytvořila pevný základ pro to, co o něm Boží Syn řekl.

Význam Ježíšových slov odstranil z Natanaelovy mysli a z jeho srdce všechny pochybnosti. S naprostou vírou prohlásil: „Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele.“ — Jan 1:49; 1:50, „KB“.

Od té doby Natanael viděl, jak se splňují slova Ježíše Krista: „Věříš, protože jsem ti řekl, že jsem tě viděl pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci než tyto.“ (Jan 1:50, 1:51, „KB“) Při svatební hostině v Natanaelově domovském městě Káni v Galileji byl Natanael svědkem Ježíšova prvního zázraku, proměnění vody v nejlepší víno. (Jan 2:1–11; 21:2) Spolu s jedenácti ostatními později jmenovanými apoštoly viděl Natanael, jak Ježíš uzdravoval nemocné, vyháněl démony, a dokonce křísil mrtvé. Stejně jako ostatní apoštolové dostal Natanael moc vykonávat zázraky a podílet se na ohlašování vzrušujícího poselství: „Nebeské království se přiblížilo.“ (Mat. 10:1–8) Natanael měl kromě toho užitek z učení a školení, které poskytoval Ježíš Kristus během své pozemské služby.

Stejně jako Boží Syn věděl, jaký je Natanael ve svém srdci, tak zná i skutečné pohnutky všech, kteří dnes tvrdí, že jsou jeho učedníky. (Zjev. 2:23) Snažme se proto být lidmi bez klamu, abychom tak, podobně jako Natanael, mohli spatřit věci větší než ty, které jsme viděli, když jsme poprvé vyjádřili, že věříme v Jehovu Boha a jeho Syna.