Vytrvalost v modlitbě přináší odměnu

„Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách.“ — Skutky 1:14.

1. Co to znamená být v něčem vytrvalý?

„SETRVÁVAT“ nebo „vytrvávat“ v něčem znamená stále a soustavně jednat určitým způsobem, dokud nedosáhneme cíle. Tato slovesa obsahují i myšlenku, že je nutno překonávat těžkosti a odpor, než dosáhneme úspěchu.

2. Proč bylo vhodné, aby Ježíšovi učedníci „setrvávali v modlitbě“?

² Proto se ve Skutcích 1:14 výstižně říká o skupině Ježíšových pravých následovníků, že „všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách“. Věděli, že Ježíš vstal z mrtvých, a právě byli svědky toho, že vystoupil do nebe, ale ještě mnoha věcem nerozuměli. Ještě na ně nesestoupil slíbený svatý duch s mocí. (Sk. 1:8) Ještě plně nechápali, proč Bůh dovolil, aby jejich milovaný vůdce byl přibit na ten hrozný mučednický kůl. Muži, kteří za to měli odpovědnost, byli stále ještě u moci a nic nenasvědčovalo tomu, že by změnili postoj. Setrvávali ve svém houževnatém odporu. A tak Ježíšovi následovníci, kteří si byli vědomi toho, co potřebují, setrvávali v modlitbě k tomu, v něhož uvěřili.

3. a) Kdy byly jejich modlitby vyslyšeny? Oč potom začali mít prvořadý zájem? b) Jaké rozsáhlé svědectví bylo vydáno v těchto počátečních dnech?

³ Počínaje dnem letnic byly jejich modlitby ve víře vyslýchány jistě více, než očekávali. Začali chápat poslední slova, která jim Ježíš řekl, než vystoupil do nebe. Přestali se zajímat v prvé řadě o datum, jak to kdysi vyjádřili otázkou: „Pane, nyní obnovíš království izraelské?“, a místo toho byla jejich pozornost nyní soustředěna na pověření, že mají být „svědky [Ježíšovými] jak v Jeruzalémě, tak i v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:6–8) Jaké statečné a důkladné svědectví vydal Petr v ten den letnic, kdy také prohlásil: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ — Sk. 2:32; viz též Sk. 2:40; 3:15; 4:33; 5:32.

4. Jak dnes Ježíšovi následovníci vidí, že je nutno setrvávat v modlitbě?

⁴ Podobně i dnes musí Ježíšovi praví následovníci setrvávat ve svých modlitbách k „tomu, který může podle své moci, jež v nás působí, učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Ef. 3:20) Ačkoli jsou do značné míry poučeni o Jehovově předsevzetí a o tom, jak působí, je ještě mnoho věcí, o nichž neznají podrobnosti. Platí to jak vzhledem k přesnému časovému určení událostí, jež jsou ještě v budoucnosti, tak také vzhledem k tomu, jak se splní mnoho biblických textů, týkajících se úplného konce satanova systému věcí. Sem patří prorocké zmínky o Jehovově lidu, jako například u Izaiáše 26:20: „Jdi, můj lide, vstup do svých vnitřních místností. . . skryj se jen na okamžik, dokud nepřejde otevřené odsouzení.“

5. a) Které dvě životně důležité věci jsou vyžadovány od Jehovových svědků? b) K čemu vedlo ve světě poselství o Božím království? Jak to bylo předpověděno?

⁵ Jehovovi služebníci si uvědomují daleko důležitější věc, že totiž zatím musí konat velké dílo a že musí zachovat určitý postoj, jak je to patrné z jejich jména, jež jim dal Bůh, totiž svědkové Jehovovi. (Iz. 43:10–12) Toto dílo a jejich postoj vyžaduje stálost a vytrvalost. Poselství o Božím království mluví o tom, že budou odstraněny světské národy a království. (Jer. 25:15–30) Boží království „zničí a ukončí všechna tato království“. Dnešní vládci, kteří projevují ducha nacionalismu, neslyší toto poselství rádi. Jejich spojený odpor se projevuje stále zřetelněji. „Srotili se jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [na trůn dosazenému králi, Kristu Ježíši].“ — Žalm 2:2–6; Dan. 2:44.

6. a) Jaké vlastnosti jsou nutné? b) Jak bychom se měli dívat na každou situaci? Jak byla v tomto směru splněna naše potřeba?

⁶ Boží služebníci v dnešní době potřebují velkou odvahu, aby mohli stejně jako apoštolové v prvním století říci: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ (Sk. 5:29) Taková odvaha a statečnost nezávisí na našich vlastních zdrojích a na našem temperamentu, protože v tomto směru se málokdo z nás má čím pochlubit. K projevování těchto vlastností je nutné jasné porozumění a rozlišovací schopnost vzhledem k Božímu předsevzetí a ke spravedlivým měřítkům a zásadám, které určuje Boží slovo. Ještě nikdy nebylo v lidstvu tolik sobectví, násilí, zkaženosti a nečistoty všeho druhu. (2. Tim. 3:1–5) V těchto „posledních dnech“ je nutné zápolit s tlakem v mnoha různých ohledech. To znamená, že se musíme učit dívat se na každou situaci a na každý problém z Božího stanoviska. Jedině vzhlížíme-li k němu, můžeme získat pravé světlo prostřednictvím jeho Slova a za pomoci jeho ducha a organizace. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“) Proto musíme být vytrvalí v modlitbě a budovat pravou a silnou víru, vítěznou víru. Jehova zná naše potřeby, a proto nám ve svém Slově laskavě dal včas mnoho povzbuzení, rad a varování vzhledem k těmto životně důležitým věcem. Na prvním místě je otázka, kdo se může modlit a za jakých podmínek, jsou-li jaké.

JEHOVA — ‚TEN, KTERÝ VYSLÝCHÁ MODLITBU‘

7. a) Kdo je ‚ten, který vyslýchá modlitbu‘? Proč David často v tomto směru něco potřeboval? b) Jakou znamenitou směrnici dostávají ti, kteří mají pocit, že nejsou hodni přiblížit se k Bohu? (Žalm 103:8–14)

⁷ Jehova inspiroval svého služebníka Davida, aby napsal: „Ty, který vyslýcháš modlitbu, právě k tobě budou přicházet lidé všeho těla.“ (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) David sám poznal, že je nutné vytrvávat v modlitbě, jak to vyjádřil v mnoha žalmech, které napsal. Někdy to bylo naléhavě nutné proto, že pociťoval ustavičný tlak ze strany svých nepřátel, jak to ukazuje Žalm 70:1–5 (70:2–6, „KB“). Někdy tato potřeba vznikla z jeho vlastní slabosti a chyb, z nichž některé byly velmi vážné. Kdybys někdy snad ty sám měl pocit, že nejsi hoden přiblížit se z takového důvodu k Bohu, a myslel bys, že tě nevyslyší, doporučujeme ti, aby sis znovu a znovu četl Žalm 51:1–12 (51:3–14, „KB“). Tato slova zapsaná ve verších 9–11 (11–13, „KB“) mohou tvořit dobrý základ pro tvou vlastní modlitbu.

„Skryj svou tvář před mými hříchy a vymaž i všechna má provinění. Stvoř mi i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového, pevného ducha. Neodvrhuj mne z místa před svou tváří a svého svatého ducha mi neodnímej.“

8. Pokud jde o přístup k Jehovovi, kdo ve skutečnosti činí volbu? Za jakých podmínek?

⁸ Znamená výrok o tom, že „lidé všeho těla“ budou přicházet k tomu, ‚který vyslýchá modlitbu‘, že každý to může činit, kdykoli chce? Ne. Ve skutečnosti je to opačně. V témže Žalmu je dále řečeno: „Šťastný je ten, kterého si vybereš [ty, Jehovo] a jemuž dáš, aby se přiblížil a přebýval v tvých nádvořích.“ (Žalm 65:4; 65:5, „KB“) Ačkoli pozvání je adresováno všem, musí být ti, kteří přistupují, naprosto upřímní. I když snad tvá víra není zpočátku silná, musí být opravdová. „Jehova je blízký všem, kteří jej vzývají. . . v opravdovosti.“ — Žalm 145:18.

9. Proč se musíme modlit k Jehovovi vždy v Ježíšově jménu?

⁹ Tvé modlitby k Jehovovi musí také být vždy pronášeny ve jménu Krista Ježíše, jenž je jediným sdělovacím prostředkem, který ustanovil Bůh. (Jan 14:13, 14) Vděčně uznáváme vykupující dílo, které vykonal Kristus ve prospěch celého lidstva, a uznáváme, že nyní slouží jako Boží velekněz, jehož prostřednictvím se můžeme „přibližovat. . . s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas“. — 1. Tim. 2:4–6; Žid. 2:9; 4:14–16.

10. Jak Žalm 15 poskytuje v tomto směru další užitečné vodítko?

¹⁰ Abys získal další poučení o tom, jaké osoby si Bůh vybírá, doporučujeme ti, aby sis v Žalmu 15 přečetl inspirovanou odpověď na otázku: „Ó Jehovo, kdo bude hostem ve tvém stanu? Kdo bude bydlet na tvé svaté hoře?“ Zásady, které jsou zde vytyčeny, musíme uznat jako spravedlivé a musíme o ně usilovat, i když se nám snad někdy v praxi nedaří je uplatňovat.

11. a) Pro koho bylo v první řadě napsáno Svaté písmo? b) Jaké povzbuzení můžeme najít v Šalomounově modlitbě v 1. Královské 8:41–43?

¹¹ Snad řekneš, a to právem, že Svaté písmo, včetně zde uvedených výroků, se soustřeďuje kolem Božího lidu a platí pro něj, obzvláště pro křesťanský sbor, který se skládá z duchovního izraele, „izraele Božího“. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11; Gal. 6:16) Když se srovnáváš s nimi, máš snad pocit, že k nim nepatříš nebo že jsi tak říkajíc cizinec kvůli tomu, jak jsi dříve žil a že ses vůbec nezajímal o náboženství. Dnes je v takové situaci mnoho lidí. Ale nevzdávej se hned. Pamatuj na to, že mezi prosbami, které předkládal Jehovovi Šalomoun při zasvěcení chrámu, pronášel modlitbu za ‚cizince, který není částí tvého izraelského lidu a který skutečně přichází z daleké země kvůli tvému jménu‘. Modlil se: „Kéž. . . ty sám. . . učiníš podle všeho, oč k tobě ten cizinec volá; aby všichni lidé na zemi poznali tvé jméno, aby se tě báli stejně jako tvůj izraelský lid.“ — 1. Král. 8:41–43.

12, 13. a) Co Izaiáš pod inspirací napsal o „cizincích“? b) Na koho a jak mohou být použity tyto výroky?

¹² Tito „cizinci“ získávají další pochopení a povzbuzení ze slov u Izaiáše 56:6, 7:

„A cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili a aby milovali Jehovovo jméno, aby se stali jeho služebníky, všechny, kteří zachovávají sabat, aby jej neznesvěcovali, a kteří se drží mé smlouvy, ty také přivedu ke své svaté hoře a způsobím, že se budou radovat uvnitř mého domu modlitby. Jejich celé zápaly a oběti budou přijatelné na mém oltáři. Neboť můj vlastní dům bude nazván i domem modlitby pro všechny národy.“

¹³ Jaký je to přitažlivý popis! Tito „cizinci“ nejsou pod žádným nátlakem, ale s radostí se sami připojují k Jehovovi z lásky k jeho jménu a ke všemu, co zastupuje. Po celý svůj život (ne pouze jeden den ze sedmi) „zachovávají sabat“, protože svůj život oddávají Jehovovi, a tak vcházejí do jeho odpočinku, jak to vysvětluje Pavel v Židům 4:1–10. Apoštol Pavel také ukazuje, co pro Bohu oddané křesťany prakticky znamenají „celé zápaly a oběti“. Píše:

„Skrze něj vždy obětujme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu. A kromě toho nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ — Žid. 13:15, 16.

14. Co byl v Izaiášově době „dům modlitby“? Co symbolizoval?

¹⁴ V Izaiášově době byl ovšem Jehovovým domem modlitby chrám, který vybudoval Šalomoun. Tento chrám byl symbolem Božího velkého chrámu duchovního. Bůh je osobně přítomen v nebeské Nejsvětější tohoto duchovního chrámu. Duchem zplození následovníci Ježíše Krista, kteří jsou ještě na zemi, jsou ve Svaté tohoto chrámu. Také je popsáno, že jsou na pozemském nádvoří, jež je vyhrazeno pro kněze v tomto duchovním chrámu.

15. a) Jak je ve Zjevení 7:9–17 popsán „velký zástup“? b) Jak to platí na dnešní svědky Jehovovy?

¹⁵. V plném souladu s předcházejícím popisem mluví Zjevení 7:1–8 o křesťanském sboru, který se skládá z duchovního izraele v celkovém počtu 144 000. Potom čteme o „velkém zástupu“, který se také těší Boží přízni; a na důkaz toho, že jsou mu oddáni, „prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. (Zjev. 7:15) Toto nádherné vidění ukazuje mezinárodní „velký zástup“, který slouží Jehovovi v jeho chrámu, to znamená na pozemských nádvořích, jež jsou vyhrazena pro ty, kteří nejsou duchovními izraelity, jakoby na „nádvoří pohanů“. Převážná většina nynějších svědků Jehovových dnes ukazuje, že patří k „velkému zástupu“ a že má naději na věčný život v Božím království na rajské zemi. Ježíš o těchto lidech mluvil jako o svých „jiných ovcích, které nejsou z tohoto ovčince“. Jak dále ukázal, všechny jeho věrné ovce se dnes ‚stávají jedním stádem [pod] jedním pastýřem‘. — Luk. 12:32; Jan 10:16.a

16. Na jakou odměnu mají vyhlídku ti, kteří vážně hledají Jehovu?

¹⁶ Můžeš se připojit k této těsně spjaté skupině Jehovových pravých ctitelů. Zjistíš, že to pro tebe bude nanejvýše obšťastňující zážitek. Stane se ti to praktickou pomocí a velkým povzbuzením ve tvém úsilí vytrvávat v modlitbě v pravé víře. To přináší výsledky, protože Jehova „se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají“. (Žid. 11:6) Tento námět o vytrvalosti v modlitbě ve spojení s vírou je velice zajímavě zdůrazněn v Lukášově evangeliu.

17. Jak je Jákobova zkušenost s andělem dobrým příkladem vytrvalosti?

¹⁷ Chtěli bychom ti na tomto místě připomenout mimořádný příklad vytrvalosti a bohatou odměnu, která následovala. Bylo to tehdy, když Jákob celou noc zápasil se zhmotněným andělem. I když anděl Jákobovi vymkl jamku kyčelního kloubu, Jákob jej nepustil, dokud, jak řekl: „Dokud mi dříve nepožehnáš“. Anděl potom řekl něco, co mělo mít trvalý význam: „Tvé jméno již nebude Jákob, nýbrž Izrael, protože jsi tak zápasil s Bohem a s lidmi, že jsi nakonec získal převahu.“ Nakonec také Jákobovi požehnal. Jákob jistě učinil daleko více, než že by jen soustavně a vytrvale šel určitou cestou. Doslova musel zápasit, a to i když byl ochromen, dokud nedosáhl toho, oč usiloval. Dostal podivuhodné požehnání, jak to řekl: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a přece byla má duše osvobozena.“ Jaký je to znamenitý příklad vytrvalosti v modlitbě! — 1. Mojž. 32:24–30.

[Poznámka pod čarou]