Můžeš mít důvěrný vztah k Bohu?

„Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se jej bojí, a také jeho smlouva, kterou jim dává poznat.“ — Žalm 25:14.

1. Jaký vztah má Bůh ke všem lidem?

BŮH jako stvořitel má určitý vztah ke všem lidem. Apoštol Pavel řekl skupině filozofů v Aténách: „On sám dává všem lidem život a dýchání a všechno.“ (Sk. 17:25) Ale ti, kteří jsou trvale špatní, nemohou se těšit z důvěrného vztahu k němu. (Přísl. 3:32) Přesto jim však dovoluje, aby měli děti, těšili se z dobrých věcí země a měli příležitost činit pokání, pokud k tomu mají sklon. — Sk. 14:16, 17.

2. Co je požadavkem k získání Boží přízně a mohou lidé splnit tento požadavek?

² Avšak k bližšímu vztahu než být pouze Božím stvořením je zapotřebí získat jeho přízeň a mít ho za přítele a důvěrného druha. Chceme-li získat věčný život, je důležitý soulad s ním a s jeho předsevzetím. Je podivuhodné, že každý může mít tento vztah, jestliže po něm opravdu touží. když se mu k němu otevřela příležitost, protože apoštol Pavel řekl Atéňanům, že Bůh také zařídil, aby lidé „hledali Boha, zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít, ačkoli ve skutečnosti není daleko od nikoho z nás.“ — Sk. 17:27.

3. Jakou překážku, která existuje mezi lidmi a Bohem, musí uznat všichni ti, kteří doufají, že se přiblíží k Bohu?

³ Co to znamená hledat Boha? A jak Bůh jedná s tím, kdo jej upřímně hledá? Překážkou toho, abychom se přiblížili k Bohu, je naše lidská hříšnost. Naše hříchy mohou zamezit spojení jako těžké mraky. (Srovnej Pláč 3:44.) Mohou nás zdržovat, že se ani nechceme k Bohu obracet; mohou způsobit, že se cítíme nečistí a nehodní přiblížit se mu. Jestliže ovšem neuznáváme, že jsme všichni hříšníci, a děláme věci, které i naše vlastní svědomí každý den odsuzuje, nejsme v takovém stavu, abychom se přibližovali k Bohu, a Bůh také nevyslyší modlitby těch, kteří neuznávají, že se to vztahuje na všechny lidi. — 1. Petra 3:12.

ZÁKLADEM JE KRISTOVA SMRT A VZKŘÍŠENÍ

4. Jak učinil Bůh první krok k odstranění zábrany pro dorozumění a důvěrnost?

⁴ Bůh sám učinil první krok, abychom mohli k němu získat důvěrný vztah, když zařídil, aby byla odstraněna zábrana pro dorozumění a důvěrnost. Jaké to bylo opatření? Apoštol Pavel odpovídá: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Řím. 5:8) Když byl Kristus na zemi, byl dokonalým, bezhříšným mužem, ale vzal na sebe trest všech hříšníků, jako by byl sám hříšníkem. I když byl nevinen, vytrpěl plný trest za hříchy lidstva. Apoštol Petr nám říká: „Sám vynesl naše hříchy ve svém vlastním těle na kůl . . . A ‚jeho podlitinami jste byli uzdraveni‘.“ (1. Petra 2:24) To bylo Božím předsevzetím již o staletí dříve, když prorok Izaiáš předpověděl: „On však byl probodnut pro naše přestoupení; byl rozdrcen pro naše provinění.“ (Iz. 53:5) Skutek Ježíše Krista v zastoupení lidstva vyvážil všechny právní požadavky za spáchané hříchy a položil základ pro to, aby bylo zrušeno odsouzení všech, kteří uznávají vlastní hříchy a projevují víru v toto Boží opatření. — Řím. 8:1.

5. Proč byla pro nás důležitá nejen Ježíšova smrt, ale také jeho vzkříšení?

⁵ A navíc to, že Kristus nezůstal mrtvý, ale byl vzkříšen a nyní žije, zaručuje jeho všudypřítomnou pomoc, takže se člověk může radovat z důvěrného vztahu k Bohu. Písmo nás ujišťuje: „On byl vydán [aby utrpěl smrt] kvůli našim přestupkům a byl vzkříšen, abychom byli prohlášeni za spravedlivé.“ (Řím. 4:25) Objevil se v Boží přítomnosti, aby předložil hodnotu své oběti. Dnes je oslaveným Ježíšem, kterého Jan viděl ve vidění uprostřed sedmi zlatých svícnů představujících křesťanské sbory a se sedmi hvězdami neboli radami pomazaných dozorců ve své pravici. (Zjev. 1:12–16) O něm, jako o našem živém veleknězi, je psáno: „Může tedy také úplně zachránit ty, kteří se skrze něj přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby se jich zastával.“ — Žid. 7:25.

6, 7. Jak Kristus zemřel „vzhledem k hříchu“, ale žije „vzhledem k Bohu“?

⁶ Proto ten, kdo věří v Krista, může žít, a to ne jako duchovně mrtvý pro své hříchy — oddělen od spojení s Bohem, ale jako živý, který slouží Bohu pozitivním, budujícím způsobem, poslouchá Boží přikázání a vzdělává jiné. O tom říká apoštol ‚svatým‘ v Římě: „Víme, že Kristus, když je nyní vzkříšen z mrtvých, již více neumírá; smrt nad ním již více nepanuje. Smrtí, kterou zemřel, totiž zemřel vzhledem k hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije vzhledem k Bohu. Stejně také vy se považujte skutečně za mrtvé vzhledem k hříchu, ale za živé vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše.“ — Řím. 1:7; 6:9–11.

⁷ Zde apoštol zdůrazňuje, že Kristus přišel na zem pro zvláštní účel, aby se zabýval tou nečistou, odpornou věcí — hříchem — tou věcí nenáviděnou, ano odpuzující Bohu i Kristu. (Žid. 1:9) Ačkoli Kristus měl vždy radost z konání Otcovy vůle, hřích je nepřítel, a když se Ježíš vypořádával s hříchem, musel tudíž podstoupit mnoho nechutných a nepříjemných situací. Krátce před smrtí řekl: „Je dovršeno!“ (Jan 19:30) Tak trpěl a zemřel vzhledem k hříchu, aby odstranil hřích. Ale nyní „žije vzhledem k Bohu“. Je oslaven v nebi, navždy, ve spojení s Bohem, protože jeho oběť nemusí být opakována. Když bylo vše vykonáno, mohl začít budující dílo, aby opět uvedl lidi do důvěrného vztahu k Bohu a zprostředkoval Boží vůli všem, kteří chtějí žít. — Žid. 7:25; 8:1; 9:28.

BŮH PŘITRHUJE LIDI KE KRISTU

8, 9. Jak Bůh přitrhuje lidi ke Kristu?

⁸ Jehova Bůh projevil velkou lásku a nezaslouženou laskavost k lidstvu, když učinil toto opatření. Ba co víc, Bůh jedná ve spojení se svým předsevzetím. Je to Bůh, který přitrhuje upřímné lidi ke Kristu. Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ Mluvil o svých apoštolech jako o těch, které mu Otec dal. — Jan 6:37, 39, 44.

⁹ Jak Bůh přitrhuje? Jistě to nečiní despoticky, stranicky nebo násilným nucením člověka. Vůle svéhlavého, hříšného člověka přirozeně netíhne sama od sebe k podřízenosti Bohu. Ale Bůh může způsobit změnu v jeho vůli. Ví, co je v největší hloubce lidského srdce. Může nejen způsobit, aby takový člověk slyšel o Kristu a cestě záchrany, ale dát mu také porozumění o tom, co pro něho dělá. Je schopen otevřít slepé oči. Bůh přitrhuje muže a ženy, aby uvěřili v Krista v tomto systému věcí, i když by to sami neučinili, tím způsobem, že vkládá do jejich srdcí poznání o znamenitosti Krista a ocenění pro podivuhodnou přednost být s ním spojen.

10. Jaký účinek má Boží přitržení na upřímné jednotlivce?

¹⁰ Pokud jde potom o jednotlivce, ten ze srdce touží následovat Krista a připojit se k němu, stejně jako lidé, když vidí a poznají dobrotu nějakého člověka, touží se k němu přiblížit a stát se jeho přáteli. Příklad toho, jak Bůh přitrhoval srdce, najdeme u lidu starého Izraele ve dnech Davida, syna Izai. Bůh slíbil Davidovi království. Když pak přišel čas, aby Bůh dal Davidovi království, přitrhl srdce lidu k Davidovi, aby ochotně pod ním sloužili. (2. Sam. 2:4; 3:36; 5:1–3) Stejně tak přitrhuje Bůh srdce lidí ke Kristu.

VŮLE JEDNOTLIVCE MUSÍ BÝT CVIČENA

11. Jakou úlohu hraje vůle jednotlivce v přístupu ke Kristu a jak se mění vůle neznalých?

¹¹ To ovšem neznamená, že by vůle jednotlivce s tím neměla co dělat. I když snad z počátku nemá vůli aktivně přijít ke Kristu, jeho vůle se může změnit, když se učí — když jsou otvírány ‚oči jeho srdce‘. (Ef. 1:18) Ježíš citoval z Izaiášova proroctví o těch, kteří se stávají dětmi Jehovovy nebeské ženy, Sióna, během tohoto systému věcí: „V Prorocích je psáno: ‚A všichni budou vyučeni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:45; Iz. 54:1, 13) Člověk, který vidí a rozumí, mění svou vůli. Nechce-li to učinit, není ovšem nucen, aby ji změnil. Porozumění přináší víru a víra jedince přiměje Boha a jeho Syna, aby jej přijali. Jak to řekl Ježíš později svým následovníkům: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo pak miluje mne, bude milován mým Otcem, a já jej budu milovat a jasně se mu ukáži. . . Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec jej bude milovat a přijdeme k němu a budeme s ním přebývat.“ — Jan 14:21–23.

12. Jak naopak Kristus přivádí člověka blíže k Bohu?

¹² Jelikož Otec byl vždy lidem neviditelný, zjevuje se prostřednictvím Krista. Když byl Ježíš na zemi, odhalil Boží znamenitou osobnost, takže mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Ti, kdo přicházejí ke Kristu a pěstují víru, poznávají Otce více a více, tak, jak Kristus jejich srdcím otevírá hloubku a vznešenost Božích vlastností.

13. Jaký názor o sobě musí mít člověk, aby byl schopen přijatelně se přiblížit k Bohu?

¹³ Jaké kroky pak musí učinit jednotlivec, aby získal přístup a důvěrný vztah k Bohu? Musí mít pocit potřeby, cítit, že všechno v jeho životě není uspokojující. Musí se vidět jako nedokonalý, nesoběstačný; musí poznat, že je hříšníkem a uvědomit si marnost svého postavení. Jestliže někdo plně nevidí svou nedobrou situaci, úvaha o Zákoně, který byl dán Bohem skrze Mojžíše Izraeli, jej přesvědčí, že hříšníkem skutečně je. Účelem Zákona bylo ukázat, že žádný člověk není spravedlivý, a řídit upřímné a hledající lidi, aby poznali potřebu vykupitele. — Gal. 3:19, 24.

14. Jaké další kroky jsou nutné ze strany toho, kdo chce mít důvěrný vztah k Bohu?

¹⁴ Jestliže spravedlivě smýšlející člověk pozná tuto potřebu, podívá se upřímně a vážně do Bible a poučí se o Božích cestách skrze Krista. Když pozná, že nemá vůbec žádný vztah k Bohu, přesvědčí se tím také o špatnosti hříchu a o tom, co mu hřích všechno způsobil. Vidí, že je ve skutečnosti Božím nepřítelem. A potom se chce změnit. (Řím. 5:10) Současně činí pokání a žádá o odpuštění. Musí zároveň uznat, že to není jeho vlastní vynikající pochopení nebo dobrota, ale Bůh, který jej přitrhuje. Takový jednotlivec shledal, že mu může být odpuštěno na základě Kristovy usmiřující oběti. Když poznal a ocenil Boží předsevzetí, vyjádří přání a rozhodnutí stát se plně oddaným Božím služebníkem a projeví svou víru a rozhodnutí před jinými žádostí o křest ve vodě.

NOVÝ VZTAH K BOHU

15. Co je „dobré svědomí“, o něž žádá ten, kdo je křtěn?

¹⁵ Křtem žádá člověk Boha o dobré svědomí. (1. Petra 3:21) „Dobré svědomí“ znamená, že pocit viny za minulé hříchy již jeho svědomí netíží. Kromě toho znamená, že má takový člověk nový vztah k Bohu a Kristu jako ke svým přátelům. (Jan 15:14, 15) To proto, že jeho víra v Kristovu oběť pro něj získává odpuštění za minulé hříchy, a dokonce ještě více než jen to.

16. Jaké dobré postavení má nyní takový člověk před Bohem a jak si je může udržet?

¹⁶ Uveďme si příklad: Prominutí trestu světskými autoritami vymazává minulé viny potrestaného. Ale přestupník je v tom okamžiku pouze tam, kde začal. Nemá útěchu či ujištění, že v budoucnosti dostane pomoc nebo že špatné činy, které snad v budoucnosti provede, nebudou použity proti němu. Avšak ten, kdo projevuje víru v Krista, je přijímán Bohem jako přítel, s nímž Bůh dále jedná jako s důvěrným druhem, nyní i v budoucnosti, dokud nebude nakonec učiněn dokonalým. (1. Petra 5:10) Dokud si udržuje stejnou víru a věrnost, může se modlit za odpuštění svých každodenních hříchů a zachovává si tento důvěrný vztah. Nesmí ovšem ‚přijímat Boží nezaslouženou laskavost a opomíjet její účel‘. (2. Kor. 6:1) Nemůže si oprávněně myslet, že může zneužívat tento důvěrný vztah a přitom mít i nadále dobré postavení před Bohem.

SVĚŘIT SE DO KRISTOVY PÉČE

17. Když Bůh přitrhl člověka ke Kristu, co pro něj může Kristus dále dělat?

¹⁷ Když Bůh přitrhne člověka k Ježíši Kristu, jaké je jeho postavení? Ježíš potvrdil, že všichni lidé patří Otci a že ti, které Jehova přitrhuje, jsou Ježíšovi dáni a svěřeni, pokud jde o péči a křesťanský růst. (Jan 17:9, 10) Bůh vzhledem ke Kristu slíbil prostřednictvím proroka Izaiáše: „Pro strasti své duše uvidí, bude nasycen.“ (Iz. 53:11) Proto Ježíš čekal od Boha pomoc pro své dílo a oběť, aby přinesl ovoce. Ježíš také řekl, že Bůh mu dal autoritu nad vším tělem. (Jan 17:2) Když vykonává tuto autoritu, může ochraňovat ty, které k němu Bůh přitrhuje, a chránit je před zlými, škodolibými odpůrci pravdy. Ježíš řekl o „ovcích“, které mu byly dány: „Dávám jim věčný život a rozhodně nebudou nikdy zničeny a žádný je nemůže uchvátit z Otcovy ruky.“ (Jan 10:28, 29) Proto se křesťan nemusí bát pronásledování, nemoci, těžkostí, odporu ani čeho jiného, dokonce ani smrti. — Řím. 8:38, 39.

18. Jaký je konečný úděl člověka, který věrně následuje znamenitého Pastýře?

¹⁸ Pod Ježíšem Kristem, znamenitým Pastýřem, mohou si být ti, kteří jej věrně následují, jisti věčným životem. Ježíš řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16.

19, 20. Jakou hodnotu má tedy důvěrný vztah k Bohu?

¹⁹ Věčný život! I když člověk snad umře, jeho naděje tím není ztracena. Ježíš potvrdil stálost a neotřesitelnost úzkého vztahu Syna k těm, které mu Otec přivádí jako členy „malého stáda“ svých ovcí: „Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, v žádném případě neodeženu.“ — Luk. 12:31, 32; Jan 6:37.

²⁰ Proto v péči znamenitého pastýře mohou ti, kteří k němu přicházejí, očekávat pomoc a vedení v každé životní záležitosti, navíc s nadějí na věčný život. Co může být lepšího než vytvořit si pěkný vztah k Bohu a jeho Synovi? Ale jak je možno v každodenních životních záležitostech dokázat, že tento pěkný vztah, tento důvěrný, vřelý, bezpečný poměr je opravdu skutečností?