Láska — „vynikající cesta“

‚Ukazuji vám vynikající cestu.‘ — 1. Korinťanům 12:31.

1. Jakou radou shrnul jeden starší historik své studium lidských událostí?

‚MILUJTE se navzájem.‘ Jeden dvaadevadesátiletý historik shrnul své dlouholeté studium událostí mezi lidmi touto krátkou radou. Will Durant řekl: „Mé závěrečné poučení z dějin je totéž, které dal Ježíš. . . jen to zkuste. Láska je nejpraktičtější věc na světě.“

2. Co řekl Ježíš Kristus, když dal svým následovníkům „nové přikázání“?

² Poslední večer svého pozemského života řekl Ježíš Kristus svým následovníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás tak, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Jaká tedy měla být hlavní charakteristická vlastnost Ježíšových pravých následovníků? Měli se zřejmě navzájem milovat, měli mít mezi sebou vynikající lásku. V jakém smyslu to však bylo „nové přikázání“? Jak se měli navzájem milovat stejně, jako Ježíš miloval je?

JEŽÍŠ MILOVAL SVÉ UČEDNÍKY

3. V jakém ohledu bylo Ježíšovo přikázání lásky „nové“?

³ Krátce předtím, než Ježíš dal toto „nové přikázání“, pokorně umyl nohy apoštolům. Toto jeho jednání ukazuje křesťanům, že by měli s láskou sloužit svým spoluvěřícím, dokonce tak, že v jejich prospěch plní úkoly, které vyžadují pokoru. (Jan 13:1–16) „Nové přikázání“ však znamenalo více. Toto přikázání ohledně lásky bylo „nové“ v tom směru, že šlo dále než Zákon, který dostali Izraelité prostřednictvím Mojžíše a pod nímž byl i Ježíš a jeho učedníci. Tento zákon říkal: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (3. Mojž. 19:18; Mat. 22:39) Vyžadoval lásku k bližnímu, ale ne obětavou lásku, která by šla až tak daleko, že by člověk dal za svého bližního život.

4. Jak projevil Ježíš ten druh lásky, který vyžaduje „nové přikázání“?

⁴ Ježíš řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) A právě to udělal Ježíš, když položil svůj život jako výkupné ve prospěch nedokonalého, hříšného a umírajícího lidstva. (Mat. 20:28; Jan 3:16; 10:14–18; Řím. 5:12; 6:23) I Ježíšův pozemský život a jeho smrt byly skutečně příkladem lásky, jakou vyžaduje toto „nové přikázání“. Pod Kristovým vedením má křesťan činit dobro nejen tehdy, když se mu k tomu naskytne příležitost, ale má se ujmout iniciativy a má pomáhat druhým duchovně, a také v jiných směrech.

5. Co je jedním z největších projevů lásky?

⁵ Ano, následovník Ježíše Krista má aktivně pracovat pro dobro lidí ve svém okolí. A co patří k největším projevům lásky? Je to kázání a poučování druhých o „dobrém poselství“, protože tím mohou získat věčný život. Proto musí křesťan rozdávat ‚nejen Boží dobré poselství, ale také svou duši‘, když pracuje s těmi, kteří přijímají toto poselství, a pomáhá jim. (1. Tess. 2:8) Skutečně by měl být ochoten vzdát se pro ně své duše neboli svého života. — 1. Jana 3:16.

6. Do jaké míry měli Ježíšovi následovníci milovat Ježíše?

⁶ Ježíš ve svém jednání projevoval lásku, a nešel přitom cestou nejmenšího odporu. Naopak, ‚pohany těch, kteří hanili Boha, padly na něj‘ a on šel soustavně cestou, na které mu satan a jeho prostředníci projevovali největší odpor. (Řím. 15:3) Kristovi praví následovníci tedy neměli mít snadný život. Proto Ježíš ukázal, že jej měli milovat více než své nejbližší příbuzné a dokonce více než své vlastní duše. (Luk. 14:25–27) Ježíšovi učedníci jistě měli milovat ty, kteří spolu s nimi sloužili Jehovovi, a měli přinášet duchovní ovoce, dokonce i v prudkém pronásledování. — Mar. 10:29, 30; Jan 15:8.

PAVEL POUKAZUJE NA „VYNIKAJÍCÍ CESTU“

7, 8. Co byla „nadevše vynikající cesta“, o níž se zmínil apoštol Pavel v 1. Korintským 12:31? Nad co vynikala?

⁷ Křesťanský apoštol Pavel zdůraznil důležitost lásky, když psal svým spoluvěřícím v Korintě. V těch dnech existovalo jen málo opisů Písma a poznání z nich se předávalo hlavně ústně. Pro sbor proto byly velmi důležité zázračné dary ducha (zvláštní poznání, mluvení jazyky a tak dále). „A přece,“ napsal Pavel, „vám ukazuji nadevše vynikající cestu.“ (1. Kor. 12:4–11, 27–31) Co byla tato „nadevše vynikající cesta“?

⁸ Byla to cesta lásky a její význam vyzdvihují tato slova: „Jestliže mluvím jazyky lidskými i andělskými [duchové mají své vlastní jazyky], ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mědi nebo znějícím činelem [svou jalovostí]. A jestliže mám dar prorokování a jsem seznámen se všemi svatými tajnými věcmi a se vším poznáním a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory [buď ohromné překážky nebo doslovné hory, je-li to Boží vůle], ale nemám-li lásku, nejsem nic. A jestliže dám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, a vydám své tělo, abych se mohl honosit, ale nemám lásku, vůbec nic mi to neprospívá.“ — 1. Kor. 13:1–3; Mar. 11:23.

9. Nežijeme-li podle této „nadevše vynikající cesty“ lásky, co lze říci o našich snahách ve službě Bohu?

⁹ I skutky, které by jinak mohly být hodnotné, se stávají „mrtvými skutky“, není-li pohnutkou pro ně láska k Bohu a k bližnímu. (Mat. 22:37–39; Žid. 6:1) Důležitá je „milující usilovná práce“. (1. Tess. 1:2, 3) Všechny naše snahy a oběti v Boží službě nebudou ničím, nebudeme-li žít podle této „nadevše vynikající cesty“ lásky. Ne všichni křesťané v raných dobách mohli vykonávat mocné skutky, uzdravovat, mluvit jazyky a překládat pod působením Božího ducha. (1. Kor. 12:29, 30) Ale všichni mohli projevovat lásku, ovoce Jehovova svatého ducha, které by měli pěstovat všichni křesťané. — Gal. 5:22; 1. Jana 4:16.

VZORY LÁSKY, KTERÉ MÁME NAPODOBOVAT

10. Jak nám Jehova dal příklad v projevování lásky?

¹⁰ Jehova Bůh i jeho Syn Ježíš Kristus nám poskytují příklady v projevování lásky. Uvažuj o těchto skutečnostech: Hmotné stvoření je projevem Boží lásky, protože hojnou měrou dokazuje, jak se Bůh postaral lidstvu o zdraví, radost a blaho. Lidé nebyli stvořeni jen proto, aby existovali. Obvykle mohou vnímat chuť jídla, cítit vůni květin, mohou rozeznávat různé barvy a krásy stvoření, mohou se radovat ze společnosti jiných lidí, mohou se smát při pohledu na dovádění hravých zvířat, nehledě na mnoho jiných radostí, jež přináší život. (Žalm 139:14) Mezi důkazy toho, jak Jehova rozdává nesobecky a z lásky, patří i to, že vytvořil člověka podle svého obrazu a podle své podoby, se schopností milovat a zajímat se o duchovní věci. (1. Mojž. 1:26, 27) Bůh projevil svou lásku i tím, že dal lidem rajský domov a že dal spolehlivý slib, že tento pozemský ráj bude obnoven. Boží láska je patrná také z toho, co Bůh o sobě lidem zjevuje ve svém inspirovaném Slovu a působením svatého ducha. (Luk. 23:43; 1. Kor. 2:10–13) A Jehova ovšem projevil svou lásku také tím, že se postaral o to, aby lidstvo mohlo být vykoupeno z hříchu a smrti, která je s ním spojená. — Řím. 5:7, 8.

11, 12. Jak projevil Boží Syn lásku k lidstvu?

¹¹ Boží Syn měl zalíbení v lidstvu ještě za své předlidské existence. Mluví se o něm jako o zosobněné moudrosti a je označen jako Boží „mistr v díle“, který sloužil s radostí a řekl: „Věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Přísl. 8:30, 31; Jan 1:1, 14) Bůh věděl, že je nutné vykoupení, a proto vybral někoho, kdo měl obzvláště rád lidstvo — svého jednozplozeného Syna, který se „vzdal . . . sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovný lidem“. (Fil. 2:5–7) Ano, tím, že se Boží Syn stal člověkem, projevil obětavou lásku.

¹² Láska byla také patrná z toho, jak Ježíš Kristus učil jiné a jak něžně a ohleduplně s nimi jednal. Když viděl velký zástup, „bylo mu jich líto a léčil jejich nemocné“. Ježíše pojala lítost, „protože byli jako ovce bez pastýře“, a „začal je vyučoval mnoho věcí“. (Mat. 14:14; Mar. 6:34) Nade vše vynikající lásku ovšem Ježíš Kristus projevil tím, že zemřel na mučednickém kůlu, aby opatřil „výkupné výměnou za mnohé“. (Mat. 20:28; Fil. 2:8) Tímto jednáním a v mnoha jiných směrech poskytují Jehova a Ježíš vzor lásky, který mají křesťané napodobovat. — Jan 13:34; 1. Jana 4:10.

„MĚJTE VŘELOU LÁSKU“ KE SVÝM SPOLUVĚŘÍCÍM

13. a) Jaký druh vzájemné lásky měli mít podle Petrových slov spoluvěřící? Je nějaký důkaz, že mezi nimi taková láska byla? b) Jak působí láska na dnešní křesťany?

¹³ Láska se projevuje tím, že jsme ochotni ze sebe vydávat, a je základem pro život ve zbožné oddanosti. (Žalm 110:3) Apoštol Petr nabádal ty, kteří spolu s ním uctívali Jehovu, aby ‚měli jeden k druhému vřelou lásku‘. (1. Petra 4:8) Že taková láska mezi křesťany v rané době existovala, je patrné z jejich projevů. Bylo totiž známo, že o sobě navzájem mluvili nebo se vzájemně oslovovali slovy, z nichž byla patrná láska — ‚moje milované děti‘, „milovanému. . . , kterého opravdu miluji“ a tak dále. (1. Kor. 4:14; 3. Jana 1) Podobná láska mezi pravými křesťany v dnešní době je povzbuzující a podpírá člověka ve zkouškách. „Buduje.“ (1. Kor. 8:1) Ačkoli se setkáváme s odporem a pronásledováním, nejsme v nelaskavém světě bez přátel. Křesťané vědí, že je jejich duchovní bratři a sestry skutečně milují, a toto „dokonalé pouto jednoty“ jim pomáhá s důvěrou se dívat do budoucnosti. — Kol. 3:14.

14. a) Jak Pavel v 1. Korintským 13:4–8 stručně vyjadřuje, co je láska? b) Jaké otázky mohou pomoci křesťanu, aby projevoval lásku v souladu s Pavlovými slovy?

¹⁴ Je však otázka, jak dalece osobně projevujeme lásku ke svým spoluvěřícím. Apoštol Pavel pod božskou inspirací stručně vyjádřil, co znamená láska, a jeho slova nám pomáhají ověřit si kvalitu naší vzájemné lásky. Čti prosím 1. Korintským 13:4–8. Potom si vyhraď čas a uvažuj o těchto slovech ve světle následujících otázek:

Jsem ‚shovívavý a laskavý‘ a projevuji za nepříznivých okolností trpělivou shovívavost?

Nejsem žárlivý, když mne například někdo přehlédne a jiný bratr dostane určité přednosti ve sboru?

Jsem pokorný a nechlubím se tím, co mi snad Jehova dovolil vykonat ve své službě?

Chovám se snad „neslušně“ způsobem, jak jednám s některými spolukřesťany?

‚Hledám své zájmy‘, například v relativně malé věci, když předbíhám jiné při křesťanských sjezdech?

Jako starší se nechám například „podráždit“ jen tím, že jiní rychle nereagují na nějakou biblickou radu?

‚Vypočítávám bezpráví‘, urážky z dávno minulých let, nebo odpouštím svým bratrům a sestrám ve víře, stejně jako já toužím po tom, aby mi bylo odpuštěno?

Dávám ve svých rozhovorech najevo, že se vyhýbám světské nespravedlnosti, a spíše se raduji z pravdy?

‚Snáším všechno‘ a nečekám od nedokonalých spolukřesťanů dokonalost?

Jsem člověk, který „všemu věří“, a nepřipisuji nespravedlivě svým spoluvěřícím špatné pohnutky?

‚Věřím všemu‘, doufám skutečně ve všechno, co je obsaženo v Božím slovu, a skutečně na něm zakládám své naděje?

Mám k Bohu takovou lásku, která mi umožní ‚ve všem vytrvat‘, včetně pronásledování za to, že jsem křesťan?

Takové otázky mohou křesťanům dobře pomoci, když se snaží projevovat lásku.

15. Co z lásky dělal Jehovův lid pro spoluctitele, kteří se ocitli v nouzi?

¹⁵ Je skutečně mnoho způsobů, jak projevovat lásku spoluvěřícím. Láska nás například podněcuje, abychom jim hmotně pomáhali, kde je to třeba. (Jak. 2:14–17) Proto Jehovův lid pomáhal spoluctitelům, kteří se po druhé světové válce ocitli v nouzi v zemích zpustošených válkou. Při pomocné akci, jež trvala dva a půl roku a probíhala po celém světě, byla projevována láska, když svědkové Jehovovi ve Spojených státech, v Kanadě, ve Švýcarsku, Švédsku a v jiných zemích věnovali oděvy a peníze na nákup potravin pro křesťany v Rakousku, Belgii, Bulharsku, Číně, Československu, Dánsku, Anglii, Finsku, Francii, Německu, Řecku, Maďarsku, Itálii, Holandsku, Norsku, ve Filipínské republice, Polsku a Rumunsku. Kromě toho svědkové Jehovovi v dalších letech poskytovali hmotnou pomoc, kde to bylo třeba, když se jejich spoluvěřící stali oběťmi přírodních katastrof.

16. Jak by měla křesťanská láska působit na jmenované starší ve sboru?

¹⁶ Křesťanská láska také vede k tomu, že jmenovaní starší ve sboru jsou přístupní a projevují pochopení. Mělo by to tak být, jestliže napodobují způsoby Jehovy Boha, o němž je řečeno: „Jako jsou nebesa vyšší než země, tak je vyvýšena jeho milující laskavost vůči těm, kteří se jej bojí.“ (Žalm 103:10–14) Pokorný, milující postoj vede křesťanské dozorce k tomu, aby se pilně snažili duchovně pomáhat svým spoluvěřícím.

17. Jak můžeme projevovat lásku starším nebo nemocným křesťanům?

¹⁷ Křesťanská láska však nebude podněcovat jen ustanovené starší, ale všechny Bohu oddané osoby, aby ochotně spolupracovaly s těmi, kteří společně s nimi uctívají Jehovu, a aby jim byli ochotni pomáhat. Láska nás možná povede k tomu, abychom obstarávali nákupy starším nebo nemocným křesťanům. Může nás podnítit, abychom jim předčítali z Bible a z křesťanských publikací, je-li to nutné. Ano, vyskytnou se možná příležitosti, abychom jim pomáhali s prací v domácnosti, abychom je doprovázeli ve službě Bohu a abychom s nimi i v jiných dobách pěstovali příjemnou společnost. Láska nás bude podněcovat, abychom rozmanitým způsobem projevovali dobro jiným — mladým i starým —, aniž nás o to někdo požádá.

PROJEVUJ LÁSKU RODINĚ I LIDEM VE SVÉM OKOLÍ

18. Potřebujeme nějaká pravidla pro každou životní oblast, chceme-li projevovat lásku?

¹⁸ Apoštol Pavel napsal: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc, jen to, abyste se navzájem milovali.“ (Řím. 13:8) Ano, křesťané jsou skutečně druhým lidem dlužni lásku. Ale k projevování této vlastnosti nepotřebujeme pravidla, která by se vztahovala na každou oblast v životě. Lidské svědomí a božská moudrost založená na Písmu nás podněcují k milujícím slovům a skutkům. (Řím. 2:14, 15) Jako křesťané tedy obvykle víme, zda v určité situaci projevujeme lásku. Ale jedna věc je vědět, že máme projevovat lásku, a docela jiná věc je, zda ji skutečně projevujeme.

19. Co nám pomůže projevovat lásku v rodině? Jak to můžeme dělat?

¹⁹ V rodině míváme někdy sklon k netrpělivosti a k nelaskavosti. Proč? Protože členy své rodiny dobře známe a máme s nimi možná méně trpělivosti než s ostatními. Ale uvnitř domácnosti platí stejné základní biblické zásady jako pro naše jednání s jinými lidmi, například se členy místního křesťanského sboru. Jistě můžeme v modlitbě prosit Jehovu o pomoc, abychom pěstovali lásku k členům své rodiny, a měli bychom to činit. Dostaneme v tom pomoc, budeme-li pamatovat na to, že Jehova Bůh má radost, když manželé milují své manželky „jako svá těla“, když ženy milují své manžely a děti a když děti projevují lásku svým rodičům a poslouchají je. (Ef. 5:28; 6:1–3; Tit. 2:4) I dospělé děti mohou projevovat lásku svým zestárlým rodičům a nemají na ně zapomínat, ale mají o ně pečovat duchovně a podle potřeby i hmotně. Plnění této odpovědnosti patří k oddanosti Bohu. A je ovšem projevem lásky, když křesťanští manželé zajišťují svým rodinám péči v duchovním i hmotném směru. — Srovnej Přísloví 19:26; 1. Timoteovi 5:4, 8.

20. Jak můžeme dát najevo lásku k bližnímu? Jak to mohou zvláště činit křesťané?

²⁰ Lásku k bližnímu můžeme projevit skutky lidské laskavosti za nejrůznějších okolností. Obyvatelé Malty jednali s apoštolem Pavlem a s ostatními trosečníky s ‚mimořádnou lidskou laskavostí‘. (Sk. 28:1, 2) Tyto pohanské ostrovany k takovému jednání podněcovalo jejich svědomí. Oč spíše by mělo biblicky školené svědomí podněcovat křesťany, aby projevovali lásku k bližnímu! Právě láska k bližnímu nás obzvláště podněcuje k tomu, abychom jim sdělovali „dobré poselství“. Nemůžeme dělat nic lepšího a nemůžeme jim lépe projevit lásku, než když jim pomáháme, aby dosáhli dobrého postavení před Jehovou. — 1. Tim. 1:8–11.

PŘEDEVŠÍM PROJEVUJ LÁSKU K BOHU

21, 22. a) Jak hlavně můžeme projevovat svou lásku k Jehovovi? b) Jaké otázky si tedy můžeme položit? K čemu bychom měli být rozhodnuti jako lidé, kteří milují Jehovu?

²¹ Jeden z největších projevů lásky k lidem v našem okolí je skutečně v tom, že je poučujeme o „dobrém poselství“ a tak jim pomáháme získat dobré postavení před Jehovou Bohem. A pro křesťana je tato činnost hlavním způsobem, jak může projevit lásku k tomu, který si to nejvíce zaslouží —, k našemu milujícímu Bohu, Jehovovi. Jeho Syn řekl „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou silou a svou celou myslí.“ — Luk. 10:27.

²² ‚Zůstáváme pevní, jako bychom viděli Toho, který je neviditelný‘? (Žid. 11:27) Neseme jeho nesrovnatelné jméno, Jehova, jako jeho věrní svědkové? Přejeme si ze srdce mluvit o něm a o jeho předsevzetích? Není to ve skutečnosti základní důvod, proč existujeme jako sbor jeho lidu? Rozhodně to tak je. Pod působením jeho svatého ducha můžeme jít dále po této „nadevše vynikající cestě“ lásky spolu s ostatními lidmi. Ale především nebojácně vyjadřujme chválu našemu Bohu, milujme to, co je dobré, a radujme se v něm jako ti, kteří ‚milují Jehovu‘ a zachovávají ryzost. — Žalm 97:10–12.