„Klíče“ nejvyšší vlády předány k použití

„Dám ti klíče nebeského království a cokoli bys svázal na zemi, bude věc svázána v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude věc rozvázána v nebesích.“ — Matouš 16:19.

1, 2. a) Kdo byl podle římské mytologie hlavním vrátným v nebesích? b) Co se dá z historického hlediska říci o Ježíši Kristu jako držiteli klíče?

JE nahoře v nebesích nějaký vrátný nebo klíčník? Ve starověké římské mytologii byl Janus, bůh bohů, nejvyšším vrátným v nebi i na zemi. Jeho chrám stále stojí na severní straně římského Fora, blízko kurie, ale Janus již dnes není uctíván. Ale jak je to s historickou osobností, Ježíšem Kristem, nyní oslaveným v nebi po pravici pravého „Boha bohů“ Jehovy? (5. Mojž. 10:17) Když oslavený Ježíš diktoval v roce 96 n. l. dopis, který měl být poslán sboru ve Filadelfii v Malé Asii, řekl apoštolu Janovi:

² „A andělu sboru ve Filadelfii piš: Tak říká ten, který je svatý, který je pravý, který má Davidův klíč, který otevírá tak, že nikdo nezavře, a zavírá tak, že nikdo neotevře: ‚Znám tvé skutky — hle, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít — a vím, že máš málo síly a že jsi zachoval mé slovo a neprokázal ses jako falešný vůči mému jménu.‘ “ — Zjev. 3:7, 8.

3. a) Jak byl Ježíš Kristus příbuzný s Davidem? b) Proč dal Jehova Ježíši Kristu „Davidův klíč“ a jak jej Ježíš používá?

³ Počítáno od Davida, prvního židovského krále v Jeruzalémě, je Ježíš Kristus čtyřicátý třetí v královské linii potomků tohoto slavného krále. Ježíšem Kristem tato královská linie končí, protože se stal stálým dědicem Davidova království. (Luk. 3:23–31) Proto Jehova Bůh dal svému oslavenému Synu „Davidův klíč“. Davidovo království bylo předobraznou teokracií, předobrazným Božím královstvím. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:5, 8) V rukou oslaveného Davidova potomka Ježíše Krista se toto království stalo skutečným, protiobrazným Božím královstvím. Jako právoplatný držitel „Davidova klíče“ otevírá nebo zavírá lidem na zemi přednosti a příležitosti, pokud jde o Boží království.

4, 5. Jaké přednosti svěřil Ježíš Kristus věrnému Petrovi blízko Cesareje Filipovy?

⁴ Ježíš jednou řekl svému věrnému apoštolovi Šimonu Petrovi, když se připravoval otevřít mu přednosti služby: „Ty jsi Petr [řecky: Petros; latinsky: Petrus], a na tom skalním masivu [řecky: tautei tei petrai; latinsky: hanc–petram] postavím svůj sbor a brány hádesu jej nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království a cokoli bys svázal na zemi, bude věc svázaná v nebesích, a cokoli bys rozvázal na zemi, bude věc rozvázaná v nebesích.“ — Mat. 16:18, 19.

⁵ Ježíš pronesl tato historická slova nějaký čas po pasach roku 32 n. l. v okolí Cesareje Filipovy, blízko řeky Jordánu. — Mat. 16:13–17.

KDY BYLY PŘEDÁNY A POUŽITY

6. Jakého druhu byly tyto „klíče nebeského království“ a co představovaly?

⁶ Stejně jako „Davidův klíč“, ani „klíče nebeského království“ nebyly doslovné, hmotné klíče pozemského domu. Byly to duchovní klíče; byla to přednost, čest, pověření a autorita zahájit neboli otevřít jakýsi program informací, poučování a osobního zprostředkování s ohledem na nebeské království. Tak mohli lidé, kteří na prvním místě hledali nebeské království, mít užitek z opatření, které Bůh učinil skrze Ježíše Krista, dědice nebeského království. Vstoupili tudíž někam, co jim dříve nebylo otevřeno.

7. Jaké základní podmínky pro vstup do Božího nebeského království objasnil Ježíš o něco dříve Nikodémovi v Jeruzalémě?

⁷ O dva roky dříve Ježíš v Jeruzalémě objasnil jednomu židovskému předákovi, farizeovi Nikodémovi, určité základní podmínky, které věřící musí splnit, aby získal přístup do Božího nebeského království. Ježíš řekl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ Znamená to ‚znovu se narodit‘ z téže lidské matky? Ne, Ježíš řekl Nikodémovi: „Vpravdě, vpravdě ti pravím: Nenarodí-li se někdo z vody a ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.“ — Jan 3:1–6.

8. Bylo by logické, aby ten, kdo ještě nebyl pokřtěným, duchem zplozeným křesťanem, vlastnil a používal tyto „klíče“? Jaký pro to máme příklad?

⁸ Mohl tedy člověk, který se ještě sám nenarodil „z vody a ducha“ — ještě nebyl pokřtěným, duchem zplozeným křesťanem — vlastnit a užívat „klíče“, aby druhým otevřel vstup do Božího nebeského království? To by bylo stěží logické. Z tohoto důvodu nebyly „klíče nebeského království“ předány Janovi, ačkoli pokřtil Ježíše a byl první, kdo kázal: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ — Mat. 3:1, 2.

9. Jak víme, zda byl Petr zplozen duchem, když použil první „klíč“? Jak to bylo s obřezaným etiopským proselytou, o němž je zmínka ve Skutcích 8:27, 28?

⁹ Byl již tedy apoštol Petr zplozený duchem, když mu dal Ježíš Kristus k použití první z „klíčů“? Ano, protože Jehova Bůh použil v den letnic roku 33 n. l. oslaveného Ježíše, aby pokřtil svatým duchem 120 učedníků, včetně Petra, kteří čekali v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Teprve když byl Petr takto zplozen Božím duchem, povstal, aby mluvil k více než 3 000 Židům a obřezaným proselytům, kteří se shromáždili, aby byli svědky toho, jak se začíná splňovat proroctví u Joela 2:28, 29.Jestliže byl obřezaný etiopský proselyta, o němž je zmínka ve Skutcích 8:27, 28, mezi „uctivými muži“, kteří v den letnic byli v Jeruzalémě, nevyšel zřejmě z chrámu, aby Petra slyšel. (Sk. 2:1–12) Dostal však svou příležitost později.

10. Kdy a jak použil Petr první z „klíčů“?

¹⁰ Petr zpříma řekl těmto tisícům pozorovatelů, že se jako náboženská obec dopustili zločinu, když před 52 dny přibili na kůl Ježíše Krista. Pak se tito „uctiví muži“, plni špatného svědomí, zeptali: „Muži, bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha. Zaslíbení totiž patří vám a vašim dětem a všem těm vzdáleným, kolik by jich Jehova, náš Bůh, povolal k sobě.“ Petr pokračoval. „A mnoha jinými slovy důkladně svědčil a neustále je nabádal a říkal: ‚Zachraňte se z této pokřivené generace.‘ “ (Sk. 2:14–40) Tak použil duchem zplozený Petr první z „klíčů“.

11. Jak se tisíce Petrových posluchačů „znovu narodilo“ neboli „narodilo z vody a ducha“?

¹¹ Prošli někteří z těchto přirozených Židů nově otevřenou vstupní bránou jako Židé, jejichž předkům učinil Jehova Bůh zaslíbení u Joela 2:28, 29? Skutky 2:41, 42 odpovídají: „Proto ti, kteří jeho [Petrovo] slovo srdečně přijali, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší. A dále se věnovali apoštolskému učení a vzájemnému společenství, přijímání jídel a modlitbám.“ Tím, že byli pokřtěni ve vodě ve jménu Ježíše Krista a pak obdrželi velkorysý dar svatého ducha, byli ‚znovu narozeni‘, zrozeni „z vody a ducha“. — Jan 3:3, 5.

NA KOHO BYL POUŽIT DRUHÝ KLÍČ

12, 13. a) Jestliže by Petr měl použít pouze jeden klíč, co by to znamenalo? b) Co však o tom Ježíš řekl svým učedníkům před svým vystoupením do nebe?

¹² Petrovi nebyl slíben jen jeden klíč, ale „klíče nebeského království“. To znamenalo nejméně dva klíče. Kdy tedy obdržel druhý klíč a kdo měl z toho prospěch? Jestliže by Petr použil jen jeden klíč, pak by třídu 144 000 tvořili pouze přirození Židé a obřezaní židovští proselyté; pouze ty by Ježíš Kristus postavil na sobě jako na skalním masivu, aby byli jeho úplným, duchem zplozeným sborem. (Mat. 16:18; Zjev. 7:4–8; 14:1–3) Byla však nebeská záchrana omezena pouze na ty, kteří byli povoláni tím, že Petr použil klíče v den letnic? Co řekl Ježíš, než vystoupil na nebesa ve čtyřicátém dni po svém vzkříšení? Tehdy řekl v blízkosti Jeruzaléma svým učedníkům:

¹³ „Tak je psáno, že Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, a na základě jeho jména bude ve všech národech — počínaje od Jeruzaléma — kázáno pokání k odpuštění hříchů, a vy máte být toho svědky. Hleďte, sesílám na vás to, co je slíbeno mým Otcem [u Joela 2:28, 29]. Vy však setrvávejte v městě, dokud nebudete oděni mocí shora.“ — Luk. 24:46–49.

14, 15. Jaký rozdíl učinil Ježíš podle Skutků 1:8, když mluvil o tom, že bude kázáno pokání „ve všech národech“?

¹⁴ Avšak podle Skutků 1:8 zašel Ježíš do větších podrobností, než jen že má být postupně kázáno pokání na základě jeho jména „ve všech národech“. Říká tam: „Ale přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a až do nejvzdálenější části země.“

¹⁵ Ježíš zde odděluje Samaří od „celé Judeje“. Proto již po celou svou pozemskou službu rozlišoval mezi obřezanými přirozenými Židy a obřezanými Samaritány.

16. Jak se stalo, že Ježíš na své zpáteční cestě do Galileje strávil dva dny s obyvateli samařského města Sychar?

¹⁶ Po pasach roku 30 n. l. , v prvním roce své veřejné činnosti, musel projít Samařím na cestě z Judeje do Galileje. V té souvislosti se dozvídáme, že „Židé se. . . nestýkají se Samaritány“. (Jan 4:9) Ale u Jákobova pramene v blízkosti města Sychar mluvil Ježíš se samařskou ženou. Byla vlastně prvním člověkem, kterému Ježíš svěřil, že je Mesiášem neboli Kristem. Bylo to snad proto, že nebyla Židovkou? (Mat. 16:20) Kromě toho on i jeho apoštolové zůstali na pozvání Samaritánů ze Sychar po dva dny v jejich městě a mluvili s nimi. Mnozí uvěřili a řekli samařské ženě, která jim svědčila: „Nevěříme již na podkladě tvé řeči, neboť sami slyšíme a víme, že tento muž je jistě zachráncem světa.“ — Jan 4:39–43.

17. Jaký postoj zaujal Ježíš k věřícím Samaritánům a křtu ve vodě?

¹⁷ Ale i potom Ježíš dále rozlišoval mezi Židy a Samaritány, přestože někteří Samaritáni v něj uvěřili. Vyzýval Ježíš někoho z těchto věřících Samaritánů, aby se dal pokřtít ve vodě Janovým křtem? Ne! To bylo významné, poněvadž bezprostředně před zprávou o Ježíšově návštěvě v samařském Sychar, je psáno: „Když Pán poznal, že farizeové slyšeli, že Ježíš činí a křtí více učedníků než Jan — ačkoli Ježíš sám ve skutečnosti nekřtil, ale jeho učedníci —, opustil Judeu a odebral se opět do Galileje. Ale musel projít Samařím. Přišel tedy k samařskému městu nazvanému Sychar, poblíž pole, které dal Jákob svému synu Josefovi. Vskutku, byl tam Jákobův pramen.“ — Jan 4:1–6.

18. Jaký postoj zaujali samařští obyvatelé, když Ježíš o dva roky později procházel Samařím na cestě do Jeruzaléma?

¹⁸ Vyvíjely se pro Ježíše věci tak příznivě o dvě léta později? Šel se svými učedníky opačným směrem, aby se účastnil židovského svátku stánků v Jeruzalémě. Ježíšovi poslové „šli svou cestou a vstoupili do samařské vesnice, aby pro něj učinili přípravy; ale nepřijali ho, protože byl rozhodnut jít [kam?] do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: ‚Pane, chceš, abychom svolali oheň s nebe, aby je zničil?‘ Ale on se obrátil a přísně je napomenul. Šli tedy do jiné vesnice.“ (Luk. 9:51–56) Kdyby se byl Ježíš přizpůsobil prudké povaze Jakuba a Jana, bylo by to Samaritány naplnilo předsudkem vůči křesťanství.

19. a) Když Ježíš poslal 12 apoštolů po dvojicích, jaké jim dal poučení o Samaří? b) Jaký postoj měli všeobecně Židé k Samaritánům podle Jana 8:47, 48?

¹⁹ O rok dříve, před pasach roku 32 n. l. , když Ježíš poslal apoštoly, aby kázali ve dvojicích, řekl jim: „Nevcházejte na cestu národů a nevstupujte do samařského města; ale místo toho choďte stále ke ztraceným ovcím izraelského domu. Až půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ (Mat. 10:5–7; Luk. 9:1–6) O měsíce později, po svátku stánků v roce 32 n. l. , vyslal Ježíš 70 evangelistů a dal jim poučení podobná těm, která dal 12 apoštolům. Vesnice a města, kde kázali Boží království, byly pravděpodobně v Judeji, ne v Samaří. (Luk. 10:1–24) Nepodali žádnou zprávu, že by navštívili samařská města. Chodili „ke ztraceným ovcím izraelského domu“. Proč? Protože těmto evangelistům nebyla dána větší autorita než apoštolům. Všeobecný postoj Židů k Samaritánům se projevil, když Ježíš řekl nevěřícím Židům, že nejsou z Boha, a oni odsekli: „Jsi Samaritán a máš démona.“ — Jan 8:47, 48.

20. Proč Samaritáni neměli užitek z Petrova použití prvního z „klíčů království“ o letnicích v Jeruzalémě a jaká tedy vzniká otázka?

²⁰ Ježíš dělal rozdíl mezi Židy a Samaritány, když řekl samařské ženě: „Uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože záchrana je z Židů.“ (Jan 4:22) Ježíš označil Samaritána jako „muže z jiného národa“ nebo doslovněji „jiné rasy“. (Luk. 17:16–18; viz čtení slovo za slovem „Meziřádkového překladu Království“.)a Samaritáni, kteří prováděli uctívání na hoře Gerazim, nebyli o letnicích roku 33 n. l. v Jeruzalémě. Proto neměli užitek z Petrova použití prvního z „klíčů nebeského království“. (Sk. 2:5–11) Kdy tedy věnovalo 12 apoštolů pozornost Samaří po tom, co byl v Jeruzalémě vylit svatý duch a kdy se mohli začít podílet na tom, co Ježíš předpověděl ve Skutcích 1:8?

21. Jak se dostal evangelista Filip do Samaří a proč jeho přítomnost přinesla mnoho radosti?

²¹ Po letnicích se křesťanskému sboru v Jeruzalémě událo mnoho věcí. Pronásledování, které následovalo po Štěpánově umučení, rozprášilo z Jeruzaléma všechny členy sboru kromě 12 apoštolů. (Sk. 8:1–5) To nebylo pro apoštolské příkazy nebo rady, ale kvůli pronásledování, protože Filip, Štěpánův spolupracovník a jiní židovští křesťané uprchli na sever do okolí Samaří. (Sk. 6:1–6; 21:8) A tam Filip, který byl Božím duchem obdařen darem zázraků, kázal dobré poselství o vzkříšeném a oslaveném Ježíši Kristu a vykonal mnoho zázračných uzdravení. „Tak nastala v tom městě velká radost.“ — Sk. 8:8.

22. Jaká otázka vzniká vzhledem k tomu, že mnozí samařští muži a ženy byli Filipovýma rukama pokřtěni?

²² K čemu to vedlo? „Ale když uvěřili Filipovi, který oznamoval dobré poselství o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.“ To učinil i jistý kouzelník jménem Šimon, který „pěstoval magická umění a ohromoval samařský národ“. (Sk. 8:9, 12, 13) Nyní vzniká otázka: Narodili se tito věřící Samaritáni „z vody a ducha“? Ano, vodou pokřtěni byli, ale co duchem? Jestliže po křtu ve vodě byli zplozeni duchem, pak to byl Filip, který otevřel cestu této nové skupině, Samaritánům, do „nebeského království“. Ale učinil to skutečně, ačkoli nebyl jedním ze dvanácti apoštolů? Co ukazuje inspirovaná zpráva?

23. Proč není žádná zpráva o tom, že by Filip sliboval svatého ducha samařským žadatelům o křest v Ježíšově jménu?

²³ Filip nebyl jedním z apoštolů, kterým Ježíš řekl: „Cokoli byste svázali na zemi, budou věci svázané v nebi, a cokoli byste rozvázali na zemi, budou věci rozvázané v nebi.“ (Mat. 18:18; 16:19; 10:2–4; Jan 1:43–48) O Filipovi není také řečeno, že by sliboval Samaritánům při jejich křtu ve vodě dar svatého ducha. Nebyl pověřen, aby řekl to, co řekl Petr Židům o letnicích: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ — Sk. 2:38.

24. a) Byli Samaritáni pod mojžíšovskou smlouvou Zákona, i když byli obřezaní a slavili svátky určené v Mojžíšových knihách? b) Byli po křtu ve vodě v Ježíšově jménu ihned „narozeni z vody a ducha“?

²⁴ Samaritáni nebyli ve smlouvě Zákona, kterou Mojžíš zprostředkoval Izraelitům na Sinaji, i když Samaritáni považovali pět Mojžíšových knih, Pentateuch, za Boží slovo a slavili pasach a letnice na hoře Gerazim v samařském kraji. (2. Král. 17:29, 30; Jan 4:19, 20) A tak obřezání na těle z nich samo o sobě nedělalo židovské proselyty. Samaritáni neměli spoluúčast na Ježíšově smrti na kůlu, a proto nemuseli být pokřtěni ve vodě na Boží odpuštění tak velikého hříchu, pro nějž mělo být činěno pokání. Samaritáni však byli Filipem pokřtěni ve jménu Ježíše Krista jako Mesiáše (Krista) a „zachránce světa“. (Jan 4:25, 26, 28, 29, 42) Narodili se tím „z vody a ducha“? Ne, protože svatého ducha neobdrželi

25. Jak ukazují Skutky 8:14–17, proč pokřtění Samaritáni nebyli až do té doby narozeni z vody a ducha?

²⁵ Proč ne? Skutky 8:14–17 nám říkají: „Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana. Ti šli a modlili se za ně, aby dostali svatého ducha. Ještě na žádného z nich totiž nepadl, ale byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Potom [Petr a Jan jako apoštolové] na ně vkládali ruce, a [pokřtění Samaritáni] začali přijímat svatého ducha.“ To ovšem neznamená, že obdrželi pouze zázračné duchovní dary.

26. Pro jakou přednost se tím pokřtění Samaritáni stali způsobilí a co použil Petr v Janově přítomnosti?

²⁶ Teprve nyní se pokřtění Samaritáni „narodili“ z ducha a vody a byli způsobilí vstoupit do Božího nebeského království. (Jan 3:5) Činnost ducha zde byla podobná jako při jedné pozdější příležitosti, jak je zaznamenáno ve Skutcích 10:44–46 a 11:15–17. Tak apoštol Petr použil ve prospěch věřících pokřtěných Samaritánů druhý z „klíčů nebeského království“. Je pravda, že tam byl s Petrem apoštol Jan, ale v den letnic bylo také s klíčníkem Petrem jedenáct ostatních apoštolů. — Viz též Mat. 18:1, 18.

27. Jak ukazují Skutky 8:18–23, že se Petr ujal vedení, když jednal s bývalým kouzelníkem Šimonem?

²⁷ Petrovo prvořadé postavení je zdůrazněno tím, co nám dále říkají Skutky 8:18–23: „Když nyní Šimon [kouzelník] viděl, že duch byl dán vkládáním rukou apoštolů, nabídl jim peníze a řekl: ‚Dejte mi také tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, obdržel svatého ducha.‘ Ale Petr mu řekl: ‚Ať tvé stříbro zahyne s tebou, protože sis myslel, že si penězi přivlastníš velkorysý Boží dar. Nemáš v této záležitosti ani účast, ani podíl, neboť tvé srdce není v Božích očích přímé. Čiň tedy pokání za svou nízkost a úpěnlivě pros Jehovu, aby ti odpustil úskok tvého srdce, je-li to možné. Vidím totiž, že jsi jedovatá žluč a pouto nespravedlnosti.‘ “ To naznačuje, že se při této příležitosti Petr ujal vedení jako Kristův hlavní zástupce. Mluvil jako ten, komu byly svěřeny klíče království.

28. Komu tehdy byla dále otevřena příležitost království a kde začali uctívat duchem zplození Samaritáni?

²⁸ Od té doby byla dána v samařském kraji stejná příležitost i jiným. Skutky 8:25 říkají: „Proto když [Petr a Jan] vydali důkladné svědectví a domluvili Jehovovo slovo, vrátili se do Jeruzaléma, šli a oznamovali dobré poselství mnoha samařským vesnicím.“ Nyní pokřtění, duchem pomazaní Samaritáni začali uctívat svého nebeského Otce Jehovu, a to nikoli na hoře Gerazim nebo v Jeruzalémě, ale v jeho velkém duchovním chrámu. — Jan 4:21.b

29. Co se stalo duchem zplozenému sboru v Judeji, Galileji a Samaří po Saulově obrácení ke křesťanství? Kde se Filip usadil?

²⁹ Filip a ostatní židovští křesťané byli nuceni uprchnout do Samaří pro pronásledování, které způsobil farizeus Saul z Tarsu. Avšak když byl sám Saul obrácen na křesťanství, okolnosti palestinského sboru se změnily. Podle Skutků 9:31 „sbor po celé Judeji, Galileji a Samaří skutečně vstoupil do pokojného období a byl budován; a protože jednal z bázně před Jehovou a byl potěšován svatým duchem, stále se počtem množil“. Filip se nakonec usadil v přístavním městě Cesareji, kde měl hlavní stan římský místodržitel provincie Judeje a kde byl umístěn tak zvaný italský oddíl. — Sk. 8:40; 21:8; 10:1; 23:23–35.

[Poznámky pod čarou]