Slavnostní osvětlení

1. Jak byl Jeruzalém mimořádně osvětlen během svátku chýší? Jak Židé jednali v tomto osvětlení?

SVÁTEK chýší byl příležitostí ke zvláštnímu osvětlení „města velikého Krále“, Jehovy. (Mat. 5:35) V noci se nabízela v Herodově chrámu, na Nádvoří žen, jež leželo východně od oltáře, neobvyklá podívaná. Byly tam umístěny čtyři obrovské svícny, z nichž každý byl tvořen čtyřmi velkými nádržemi. Když měly být tyto nádrže naplněny hořlavým olejem, bylo nutné vystoupit k nim po žebříku. Jako knoty se v těchto nádržích oleje používaly odložené kněžské oděvy. Světlo ze šestnácti nádrží hořícího oleje bylo natolik silné, že osvětlovalo v noci celý Jeruzalém. Pod tímto silným osvětlením tančili nebo provozovali akrobacii izraelští muži v Nádvoří žen a ženy na tuto podívanou shlížely z balkónu. Zpěváci zpívali patnáct žalmů výstupu za hudebního doprovodu levitů. Toto jásání trvalo až do úsvitu.

2. Kde byli v té době pohané, kteří se účastnili svátku?

² Neobřezaní pohané, kteří se účastnili svátku, směli být jen na Nádvoří pohanů, odděleni od nádvoří Izraele kamennou hradbou a vnějším nádvořím. — Povšimni si Skutků 21:28, 29, kde je znázorněno omezení, jež platilo pro pohany v chrámu.

3, 4. a) Jak se Ježíš účastnil tohoto svátku na podzim roku 32 n. l.? Co tehdy řekl, což mohlo Židům připomínat vodu ze Siloe? b) Nač Ježíš tehdy poukazoval podle Jana 7:39?

³ Uvědomíme-li si, jaké výrazné charakteristické rysy byly připojeny k oslavě svátku chýší, oceníme některé vhodné poznámky, které pronesl Ježíš Kristus v souvislosti s ním. Naposledy slavil tento svátek na podzim roku 32 n. l. Židé v Jeruzalémě usilovali o to, aby jej zabili, a proto Ježíš opustil Galileu sám a nepozorovaně přišel ke svátku. Asi uprostřed svátku, snad 18. tišri, veřejně vystoupil a začal učit lid, zástupy těch, kteří přišli ke slavnosti do chrámu.

⁴ Poslední sváteční den, 21. tišri, se jmenoval „Velký den svátku“. V ten den Ježíš pravděpodobně připomněl lidem vylévání vody Siloe, když řekl: „Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. Kdo uvěří ve mne, ‚z jeho nitra‘, jak bylo řečeno v Písmu, ‚vytrysknou proudy živé vody.‘ “ K těmto Ježíšovým slovům poznamenává Jan: „Řekl to však o duchu, jejž měli dostat ti, kteří v něj uvěří; neboť až do té doby zde nebyl duch, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ — Jan 7:37–39.

5. Kdy a jak se začala splňovat tato podivuhodná slova?

⁵ Tato podivuhodná slova se začala splňovat v den letnic následujícího roku, když asi 120 učedníků shromážděných v jedné horní místnosti v Jeruzalémě obdrželo svatého ducha, který na ně byl vylit. Od nich začaly skutečně tryskat proudy živé vody, když v mnoha jazycích, jež jim byly zázračně dány, mluvili „o nádherných Božích věcech“ k tisícům překvapených Židů, kteří se shromáždili, aby byli svědky podívané. — Sk. 2:1–41.

6. Co řekl Ježíš v poslední sváteční den, což mohlo jeho učedníkům připomínat zvláštní chrámové osvětlení?

⁶ Sedmého a posledního dne svátku chýší pronesl Ježíš další poznámku, která možná připomněla učedníkům zvláštní osvětlení, jež bylo charakteristické pro tuto oslavu, totiž osvětlení ze čtyř vysokých svícnů v chrámovém nádvoří žen. Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ — Jan 8:12.

7. Proč bylo při svátku chýší velmi vhodné, že se Ježíš označil jako „světlo světa“?

⁷ Ježíš se označil jako „světlo světa“, což bylo při tomto svátku chýší velmi vhodné, protože tento svátek měl charakteristické rysy světského svátku. Jak to? V Božím zákoně bylo totiž řečeno, že „cizí usedlík“ v branách Izraelitů měl právo účastnit se svátku a radovat se spolu s Božím vyvoleným lidem. — 5. Mojž. 16:14.

8. a) Co bylo jedinečné při oběti býků během svátku chýší? b) Jak to co do počtu odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. Mojžíšovy? Co to naznačuje?

⁸ Podle 4. Mojžíšovy 29:12–34 byl za oběť přinášen neobvyklý počet býků. První den bylo obětováno 13 býků a v následujících šesti dnech bylo každý den obětováno o jednoho býka méně, takže sedmého a posledního dne bylo obětováno sedm býků. V ten den Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa.“ Tak bylo do posledního dne svátku obětováno 70 býků. Číslo 70 je násobkem 7 a 10, a obě tato čísla znázorňují úplnost, dokonalost: 7 znamená duchovní dokonalost a 10 světskou dokonalost. 10. tišri, v Den smíření, byl obětován pouze jeden býk jako oběť smíření. Ale během sedmidenního svátku chýší, 15. až 21. tišri, bylo obětováno 70 býků. Symbolicky tak bylo opatřeno dosti krve pro očištění a záchranu celého světa lidí. To odpovídá myšlence vyjádřené v 10. kapitole 1. knihy Mojžíšovy. Tam jsou uvedena osobní jména hlav rodin a národů, počínaje Noemem přes jeho tři syny až ke jménu Jobab. Celkem je to 70 pojmenování a zřejmě zahrnují celé obyvatelstvo světa v tomto období po potopě.

9. Koho označil Ježíš jako „světlo“? Co potřebuje celé lidstvo k získání života?

⁹ Proto bylo nanejvýše vhodné, že Ježíš Kristus v příhodné době oznámil: „Já jsem světlo světa“, nejen světlo jeho pomazaných následovníků, kteří šli v jeho šlépějích. Pokud jde o dobrodiní, jež poskytuje světlo, vzpomeňme si, že Bůh nejdříve řekl: „Ať se stane světlo“ a stvořil Slunce, Měsíc a hvězdy a umožnil, aby jejich světlo zářilo na naši Zemi. Teprve pak stvořil zvířata a nakonec dokonalého muže a ženu, aby se těšili ze světla života. Dnes, v tomto světě, který ztemněl hříchem a je odcizen Bohu, mohou mít všichni lidé užitek ze světla, jež vyvěrá od Ježíše Krista, „světla světa“. Všichni potřebují „světlo života“. — Jan 8:12; 1. Mojž. 1:3.

PROTIOBRAZNÝ SVÁTEK CHÝŠÍ

10. V jakém ohledu se svátek chýší podobá dvěma předcházejícím svátkům? Které faktory zde musíme vzít v úvahu?

¹⁰ Stejně jako oba předcházející svátky, které Bůh přikázal svému vyvolenému lidu, měl mít i svátek chýší protiobrazný význam v naší době. Je radostné, že má takové protiobrazné splnění. Kdy tedy začalo? Jak to můžeme určit? Podle rysů symbolických i protiobrazných, historických.

11. Co ukazují historické skutečnosti ohledně otázky, zda „žeň“, o níž se mluví u Matouše 13:39, začala, nebo nezačala, v roce 1914?

¹¹ Ve 13. kapitole Matoušově nám Ježíš Kristus poskytl podobenství, jehož charakteristickým rysem bylo sklízení plodů z pole. Bylo to podobenství o pšenici a plevelu neboli koukolu. Když Ježíš vysvětloval základní rysy tohoto podobenství, řekl: „Žeň je skonávání systému věcí.“ (Mat. 13:39) Biblické proroctví a rozvrh času a také historické události ukazují, že skonávání dnešního systému věcí začalo v roce 1914 n. l. Na podzim onoho roku skončilo „sedm časů“ pohanské nadvlády nad zemí, kdy nezasahovalo Boží mesiášské království. (Dan. 4:23–25; 4:20–22, „KB“) Začala v onom roce „žeň“ neboli sklízení třídy „pšenice“ pravých křesťanů? Ne, neboť dějiny ukazují, že Jehovovi oddaní křesťanští ctitelé byli během první světové války, jež začala v roce 1914, rozptýleni. Jejich světaširá organizace byla rozrušena nepřáteli Jehovova mesiášského království, nebeského království, které tito duchem zplození, pomazaní učedníci Ježíše Krista, panujícího krále, nadšeně oznamovali. Organizace byla rozbita a tento stav nakonec v roce 1918 postihl i ústředí Jehovova oddaného lidu ve Spojených státech, v newyorském Brooklynu.

12. Kdy začalo shromažďování, které Ježíš předpověděl u Matouše 24:31? Počátek jakého svátku tím byl vyznačen?

¹² Ježíš ve svém proroctví o „znamení“ své přítomnosti a skonávání tohoto systému věcí u Matouše 24:31 řekl: „A vyšle své anděly se silným zvukem trubky a shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jedné končiny nebes k jejich druhé končině.“ Tato slova předpověděla shromažďování Kristových „vyvolených“ ze všech míst, kam byli rozptýleni nebo kde byli izolováni. Toto shromažďování začalo v poválečném roce 1919, ihned po tom, kdy byli propuštěni členové vedoucího sboru, který působil v brooklynském ústředí. Po devítiměsíčním věznění ve Federální káznici v Atlantě, ve státě Georgia, USA, byli 25. března 1919 propuštěni. Tak v onom památném roce začal protiobrazný svátek sklizně neboli chýší. Vyznačoval se nesmírnou radostí, kterou prožíval ostatek Kristových pomazaných „vyvolených“ po celém světě.

13. a) Když Ježíš mluvil u Matouše 13:39 o žni, o sklízení jakých osob mluvil? b) Kteří z těchto lidí byli sklizeni po roce 1919?

¹³ Abychom si to potvrdili, musíme si vzpomenout na řadu závažných věcí. O čem Ježíš mluvil, když řekl: „Žeň je skonávání systému věcí“? O shromažďování „synů království“, to jest duchem zplozených dědiců nebeského království. To je duchovní pomazaná třída symbolizovaná pšenicí a jejich shromažďování skutečně začalo na jaře roku 1919. Vedle těch dědiců království, kteří byli rozptýleni událostmi 1. světové války, bylo během času shromážděno ještě více osob. Po roce 1919 tisíce jiných zaujalo postoj na straně Božího zřízeného království. Oddali se Jehovovi, dali se pokřtít, byli duchovně zplozeni a pomazáni Božím duchem, a připojeni k řadám původního ostatku. Tito nově připojení byli jako třída předstíněni výraznými postavami z předkřesťanských biblických dramat. Těmito proslulými postavami byly Moabitka Rút, která se stala věrnou družkou Židovky Noemi, své tchýně, a také královna Ester, sestřenice Žida Mardochea, který se stal ministerským předsedou perské říše pod vládou císaře Asvera neboli Xerxa.

14. Čím se tedy vyznačuje začátek protiobrazného svátku sklizně neboli chýše?

¹⁴ Jak Rút, tak i Ester se dostaly do spojení s Davidovou královskou linií, která byla zachována až do prvního příchodu Ježíše, „syna Davidova“. (Mat. 1:1, 5; Rút 4:18–22; Ester 4:13, 14) Shromažďování třídy Rút a Ester spolu s původním pomazaným ostatkem označuje zahájení protiobrazného svátku sklizně neboli chýší.

15. Komu patřil podzimní svátek? Komu bylo přikázáno, aby během oslavy bydleli v chýších?

¹⁵ Je zde ještě další věc: V předkřesťanských dobách slavili symbolický svátek chýší přirození Židé. Prostřednictvím Mojžíše dostali příkaz k této oslavě od Jehovy. A tak se v době podzimní sklizně hrnuli do Jeruzaléma a bydleli tam v chýších. Stejně jednali i lidé, kteří trvale bydleli v Jeruzalémě Tento svátek chýší byl připomínkou něčeho dřívějšího. Čeho? Ve 3. Mojžíšově 23:42, 43 nacházíme odpověď: „Sedm dnů máte bydlet v chýších. Všichni narození v Izraeli mají bydlet v chýších, aby vaše generace věděly, že jsem nechal syny Izraele bydlet v chýších, když jsem je vyvedl z egyptské země. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Rodilí Židé to činili.

16. a) Jak „velká smíšená společnost“ žila spolu s Izraelity cestou do Zaslíbené země? b) Jak byl v Herodově chrámě v Ježíšově době zachováván rozdíl mezi pohany a Izraelity?

¹⁶ „Velká smíšená společnost“ neizraelitů, kteří spojili svůj osud s Izraelity a ‚vyšli. . . s nimi‘, musela ovšem také cestou do Zaslíbené země bydlet ve stanech. (2. Mojž. 12:38) Příkaz oslavovat svátek chýší nebyl však určen „velké smíšené společnosti“, ale byl dán Izraeli. Ani Zaslíbená země nebyla dána k obdělávání „velké smíšené společnosti“, ale byla rozdělena mezi dvanáct nelevitských kmenů Izraele, a zákon o jubilejním obnovování původního stavu země platil pro Izraelity. Svátek sklizně tedy měl platit obzvláště pro Izraelity. ‚Cizímu usedlíku‘ bylo milostivě dovoleno, aby se účastnil. Při oslavách za dnů Ježíše Krista směli být Nežidé neboli pohané na Nádvoří pohanů, kde byli kamennou hradbou a vnějším nádvořím odděleni od Nádvoří Izraele. Jejich místo bylo na nejnižší úrovni celé stavby Herodova chrámu.

ÚČASTNÍCI SLAVNOSTI, KTEŘÍ NESLI RATOLESTI

17, 18. Kteří lidé nosili „lulaby“? Ze kterého biblického textu se údajně vyvozuje tato myšlenka?

¹⁷ Při slavnosti samotné nosili Izraelité takzvané „lulaby“ a ethrogy (velké citróny). Abychom získali určitou představu o tom, jaké to asi bylo v době Ježíšově, můžeme si přečíst popis židovské oslavy u Nehemiáše 8:14–18. Lulab byl svazek větví z různých stromů a židovský účastník oslavy jej nesl v ruce. Tato myšlenka je údajně vzata ze 3. Mojžíšovy 23:40:

¹⁸ „A první den si vezmete ovoce nádherných stromů, vějířovité palmové listy a větve košatých stromů a topolů z řečiště potoka, a budete se radovat před Jehovou, svým Bohem, sedm dnů.“

19 a) Z čeho se skládal „lulab“? b) Kdy Izraelité nosili „lulab“? Co při tom zpívali?

¹⁹ Lulab se skládal 1. ze složeného letorostu palmy, 2. ze tří větévek myrty s přesleny listů a 3. ze dvou vrbových větví s načervenalým dřevem a s dlouhými a celými větvemi. Izraelité, kteří nosili lulaby, jimi mávali a používali je při závěru slavnosti. Lulaby a ethrogy (citrusový plod podobný citrónu, ale bez bradavky, kterou má citrón na jednom konci) se nosily v průvodu kolem oltáře na Nádvoří kněží, přičemž v každém z prvních šesti dnů se obcházelo jednou a v sedmém a posledním dnu se obcházelo sedmkrát. Potom ethrog neboli citrón snědli. Při průvodu se zpíval Žalm 118:25: „Ach Jehovo, zachraň již! Ach Jehovo, prosím, dej již úspěch!“ Toho všeho se pohané na svém vlastním nádvoří nemohli účastnit.

20. Co řekl místodržitel Nehemiáš ve své době Izraelitům v Jeruzalémě ohledně ducha, jakého mají mít při svátku chýší?

²⁰ Když se Izraelité vrátili z babylónského vyhnanství, řekl jim při slavnosti chýší Nehemiáš jako místodržitel: „Tento den je svatý našemu Pánu, a ať se necítíte poškozeni, protože radost Jehovova je vaše pevnost.“ (Neh. 8:10) Dnešní duchovní izraelité by měli mít stejný postoj, protože byli v roce 1919 n. l. vysvobozeni z Velikého Babylóna.

21 a) Proč se ostatek duchovních izraelitů na jaře 1919 radoval? b) Co si mysleli o práci, která tehdy ležela před nimi? Co se však z této práce stalo?

²¹ Je zřejmé, že v onom poválečném roce začalo splňování svátku chýší. Vzhledem k tomu, co očekávali dříve před oním rokem, byli duchovní „synové království“ poněkud zmateni tím, že byli uvedeni do této poválečné epochy. Když však na jaře roku 1919 došlo k osvobození z Velikého Babylóna, nesmírně se radovali. Ihned se začali věnovat dílu shromažďování, které nyní leželo před nimi. Nejdříve se domnívali, že to bude jen „paběrkování“. O tom je možné se dočíst ve „Strážné věži“ z 1. května 1919 v článku „Žeň skončila — co přijde potom?“, str. 138, odstavec 1, angl. Místo paběrkování však nastala žeň v plném rozsahu.

22. Dělal si pomazaný ostatek plány na to, že by se na věky usadil na rajské zemi? Zač považovali sami sebe uprostřed tohoto systému věcí?

²² Pomazaný ostatek ženců žil jakoby v „chýších“, protože nepřilnuli k pozemským věcem. Nepěstovali naději na to, že by po všechen budoucí čas žili v pozemském ráji. Těšili se na to, že se ujmou svého nebeského dědictví spolu s oslaveným Pánem, Ježíšem Kristem. Proto se dívali na věci tak, jak je vyjádřeno v Židům 13:13, 14: „Vyjděme tedy k němu za tábor a snášejme pohanu, kterou snášel on, neboť zde nemáme trvalé město, ale vážně hledáme to budoucí.“ Vzhledem k tomu se sami považovali za poutníky, za „cizince a dočasné usedlíky“ uprostřed tohoto systému věcí, jako byl Abrahám, Izák a Jákob. — 1. Petra 2:11; 1. Mojž. 47:9; 2. Mojž. 6:4; Žid. 11:13; Žalm 119:54.

23. a) Bylo při oslavě protiobrazného svátku chýší, kterou slavil v roce 1923 ostatek, poskytnuto duchovní osvětlující objasnění? b) Jaký byl názor na uplatnění podobenství u Matouše 25:31–46?

²³ Pro pomazaný ostatek, který začal vcházet do novodobého protiobrazu svátku chýší, zářilo z Jehovova duchovního chrámu duchovní osvětlení. V době, kdy se shromažďovala duchovní třída předstíněná Rút a Ester, bylo poskytnuto zvláštní světlo na Ježíšovo podobenství o ovcích a kozlech zaznamenané u Matouše 25:31–46. Získali tak jasné porozumění. V roce 1923 mluvil o podobenství o ovcích a kozlech v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech prezident Společnosti Strážná věž, který byl nyní již čtyři roky na svobodě po uvěznění v káznici v městě Atlantě ve státě Georgia. Na začátek splňování nebylo nutné čekat až do tisíciletého panství Ježíše Krista. Třída podobná ovcím se vytvářela již tehdy. Její členové již byli na scéně a činili dobro ostatku duchovních „bratrů“ oslaveného Ježíše Krista. Uplatňovalo se na ně téma veřejné přednášky „Milióny dnes žijících nikdy nezemřou“. Patřili k „jiným ovcím“, o nichž se Ježíš zmínil u Jana 10:16.

24. Vynakládalo se tehdy nějaké zvláštní úsilí ke shromažďování těch, kteří činí dobro Kristovým duchovním „bratrům“?

²⁴ V době, kdy se vysvětlovalo podobenství u Matouše 25:31–46, nebylo vyvíjeno žádné zvláštní úsilí ke shromažďování těchto „jiných ovcí“. Bylo však vyjádřeno ocenění pro laskavost, kterou projevovali ostatku Kristových duchovních „bratrů“. Další duchovní osvětlení mělo během tohoto protiobrazného svátku chýší ještě v patřičném čase přijít.