VÍTĚZSTVÍ JE ZAJIŠTĚNO

17. Na jaký výsledek poukazuje Žalm 45:3, 4 (45:4, 5, „KB“), až se Kristus střetne s nepřítelem v konečné válce?

¹⁷ Stále se blíží čas, kdy Jehova dá znamení svému vyvolenému Králi, aby se střetl s nepřítelem v konečné válce. Jehova oslaví tohoto Vůdce nebeských vojsk a zvolá slovy žalmu 45:3, 4; 45:4, 5, „KB“: „Opásej si mečem bedra, ó mocný, se svou důstojností a nádherou. A ve své nádheře postupuj k úspěchu. Jeď ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti, a tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň.“ Výsledek tohoto zásahu je jistý. Celá satanova organizace, viditelná i neviditelná, bude odstraněna, a země se zbaví ničemného a utiskujícího panství. Jak šťastný to bude den pro přežijící, až budou všichni utlačovatelé, lháři, smilníci a ničitelé země navždy pryč! — Zjev. 11:16–18; 19:11–21.

18. Jak bylo patrné ‚seskupování do bitevní linie‘ od roku 1914 n. l.?

¹⁸ Je podivuhodné vidět splňování dramatických situací zaznamenaných v Písmech, jež se právě odehrávají. Za našich dnů přijali Kristovi pomazaní duchovní bratři první Ježíše jako svého krále po jeho dosazení na trůn roku 1914 n. l. Všichni se ‚seskupili do bitevní linie‘. Pak, zejména od roku 1935, kdy světlo osvítilo Zjevení 7:9–17, rozpoznal „velký zástup“ pravý zdroj zdaru a požehnání a začal se ‚seskupovat‘. Připojili se k novodobým duchovním izraelitům, všichni v bitevní formaci, připraveni podílet se na utrpeních a těžkostech vyhlášené duchovní války s celou satanovou organizací — ke cti a slávě Jehovově. — Zach. 2:11.

19. K čemu by tedy měli být odhodláni všichni udatní svědkové Jehovovi?

¹⁹ Dny jsou tedy zřetelně naléhavé. Není čas myslet si, že duchovní válčení je odbyto. Kéž nás nepřítel nikdy nezastihne nepřipravené v blížícím se kritickém údobí naší svaté služby. Ať jsme z ostatku duchovních izraelitů nebo z „velkého zástupu“ jejich druhů, ‚seskupujme se všichni do bitevní linie s úplným srdcem‘. Kéž dáváme dál směle zaznít volání do bitvy, protože Jehova nám zaručuje vítězství! — 2. Par. 20:15.

Jak se stavíme k odpůrcům pravdy?

„Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ — SKUTKY 20:30.

1, 2. a) Jakému užitku dnes slouží události biblické historie? b) Které zvláštní události v dějinách Izraele a raného křesťanského sboru nás nyní zajímají a proč?

V dopise sboru v Korintě upozornil apoštol Pavel své spoluvěřící, že věci zapsané v minulosti jim měly sloužit jako varovné příklady. Tato zásada má dalekosáhlý význam i v dnešní době. Mnohé události biblické historie mohou mít a mají novodobou obdobu, což nám pomáhá a dává našemu životu správné vedení. — 1. Kor. 10:11; Řím. 15:4.

² Bude nám tedy prospěšné, když budeme uvažovat o některých z nich v dějinách Izraele a také raně křesťanského sboru. Zajímají nás zejména události týkající se těch, kteří se stavěli proti Božímu dílu, a jak to tenkrát působilo na Jehovovy služebníky. Tak se také jako Jehovův lid učíme vnímat obdobné události v nové době a chápat, jaká z toho pro nás plyne odpovědnost. — 2. Tim. 3:16, 17.

3. Jak byl Jeremiáš varován i utěšen?

³ Asi o čtyřicet let dříve, než roku 607 př. n. l. padl Jeruzalém, pověřil Jehova svého věrného služebníka Jeremiáše, aby veřejně mluvil o bezprávích, která se dějí v Judeji. Ta měla nakonec vést k Boží nepřízni a k tomu, že judští obyvatelé budou odvedeni jako zajatci do Babylóna. Jehova Jeremiáše varoval, že někteří se postaví proti němu. Řekl: „A [odpůrci] jistě budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť ‚já jsem s tebou‘, je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil‘.“ (Jer. 1:19) Jak velkou útěchou to bylo Jeremiášovi, jak ho to posilovalo, aby vykonal úplnou Boží vůli!

4. a) Uveď nějaký odpor, který musel Jeremiáš přestát. b) Co nám říká zpráva v Židům 11:32–38 o odpůrcích Božích služebníky?

⁴ Jedním z Jeremiášových odpůrců byl muž jménem Paschur. Byl synem kněze v Judeji a vedoucím pověřencem v Jehovově domě. Biblická zpráva u Jeremiáše ve 20. kapitole popisuje, jak Paschur Jeremiáše udeřil a dal ho zavřít do klády. Jehova Jeremiáše z těchto překážek osvobodil, ale odpor pokračoval. Chananiáš, prorok z Cabaonu, mluvil proti Jeremiášovi a obvinil ho, že je falešný prorok zhouby. Chananiáš řekl, že babylónské jho bude zlomeno a Judea obnovena. (Jeremiáš, 28. kapitola) Dokonce i jeden z judských králů, Joakim, se stavěl proti Jeremiášovým slovům a bojoval proti nim. Zašel tak daleko, že hodil Jeremiášovy prorocké svitky do ohně. (Jeremiáš, 36. kapitola) Jiní volali po Jeremiášově smrti a byli odpovědní za to, že byl vhozen do blátivé studny, aby tam zemřel. (Jeremiáš, 38. kapitola) To byla zkušenost jen jednoho z mnoha věrných hebrejských proroků, kteří mluvili v Jehovově jménu a byli haněni a napadáni odpůrci Božích soudcovských poselství. — Viz Židům 11:32–38.

„NECHTE JE BÝT“

5. a) Do jaké míry se setkával s odporem Ježíš? b) Co patřilo k malichernostem, z nichž Ježíšovi odpůrci dělali sporné otázky?

⁵ Odpor k pravdě byl silný také v prvním století, když byl na zemi náš Pán Ježíš Kristus. Odpůrci z jeho vlastního lidu se snažili zabránit dobrým věcem, které dělal. Ale jako Jehova prokázal, že je s Jeremiášem, prokázal, že je i s Ježíšem, a osvobozoval ho od nepřátel. (Luk. 4:14–30; 11:53, 54; Jan 7:1) Ježíšovi posměvači často dělali velké sporné otázky z velmi malicherných věcí. Obviňovali Ježíše, že je člověk nenasytný a  náchylný k pití a že se druží s výběrčími daní a hříšníky. (Mat. 11:19) Jeho učedníky nazývali rušiteli sabatu, protože si o sabatu trhali obilné klasy k jídlu. (Mar. 2:23–28) Vysmívali se Ježíšovým učedníkům, protože „si nemyjí ruce, než začnou jíst nějaké jídlo“. — Mat. 15:1, 2.

6. Jak vážný byl nakonec odpor proti Ježíšovi?

⁶ Takoví odpůrci však postupovali od malicherností k popírání moci Božího svatého ducha, která se projevovala v Ježíšových zázračných skutcích. Potom, co Ježíš uzdravil slepého a němého muže posedlého démony, jeho odpůrci řekli: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba, panovníka démonů.“ (Mat. 12:22–28) Obvinili také Ježíše z podvratné činnosti proti césarovi. (Luk. 23:1, 2) Nakonec volali po jeho smrti. — Luk. 23:13–25.

7. Jak reagoval Ježíš na odpůrce pravdy?

⁷ Jak reagoval Ježíš na ty, kteří se proti němu stavěli? Řekl svým apoštolům: „Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Jestliže vede slepý slepého, oba spadnou do jámy.“ (Mat. 15:14) Ježíšova moudrá rada byla: ‚Nechte je.‘ V pravý čas se ukáže, co jsou zač.

ODPOR ZEVNITŘ

8, 9. a) Jaký odpor podobný tomu, který zakusili Jeremiáš a Ježíš, byl předpovězen pro křesťanský sbor? b) Popiš, jak se to ukázalo ve věci obřízky.

⁸ Po Ježíšově smrti se i jeho následovníci střetli s velkým odporem. Avšak povšimni si, prosím: Stejně jako odpůrci Jeremiáše a Ježíše povstali zevnitř, ze židovského národa, tak i po zřízení křesťanského sboru měl přicházet odpor zevnitř. (Sk. 20:29, 30) Přestože to bylo předpovězeno, přece to přišlo jako velká zkouška pro ty, kteří chodí ve věrnosti. Jehova však prokáže, že je se svým lidem, aby jej osvobozoval, stejně jako byl s Jeremiášem a Ježíšem. — Viz 1. Petra 5:8–11.

⁹ Tento vnitřní odpor v prvním století měl své malé počátky. Někteří odpůrci se možná domnívali, že mají rozumnou pohnutku, ale jejich touha po tom, aby zastávali první místo a aby jejich názor převážil, je přivedla k úloze bojovníků proti pravdě a proti těm, kdo s ní byli spojeni. (1. Tim. 1:19, 20) Když se stala spornou otázkou obřízka a v Jeruzalémě se sešla zvláštní rada, je zajímavé, že jeden z bodů, o nichž se zmiňovalo poselství zaslané sboru, zněl: „Slyšeli [jsme], že vám někteří z nás řečmi způsobili těžkosti tím, že se pokoušeli podvrátit vaše duše, ačkoli jsme jim nedali žádné pokyny.“ (Sk. 15:24) Příčinou těžkostí byly osoby uvnitř křesťanského sboru, neboť odporovaly učení a naukám skupiny starších, kteří byli pověřeni vážnou odpovědností šířit světlo pravdy.

10. a) Jmenuj některé podvratné nauky, kterým učili v prvním století odpůrci pravdy. b) Jak varoval Pavel Timotea před odpůrci pravdy?

¹⁰ Tak například někteří ve sboru zřejmě říkali, že Jehovův den již začal. (2. Tes. 2:1, 2) Jiní se přeli, že není vzkříšení. (1. Kor. 15:12–14) A další tvrdili, že vzkříšení už nastalo. (2. Tim. 2:16–18) Pavel varoval Timotea, že je třeba mít se na pozoru před takovými, kteří by působili rozdělení a odchylovali se od souhrnu křesťanské pravdy právě dostupné sborům. Povšimni si apoštolových slov: „[Přikaž] jistým lidem, aby neučili odlišnou nauku ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům, jež nikam nevedou, ale vyvolávají otázky ke zkoumání, než aby spíše přinesly něco od Boha ve spojitosti s vírou. Cílem tohoto pověření je skutečně láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry. Tím, že se od toho jistí lidé odchýlili, obrátili se k planým řečem a chtějí být učiteli zákona, avšak nechápou ani to, co říkají, ani to, co usilovně tvrdí.“ — 1. Tim. 1:3–7.

11. Můžeme se něčemu naučit z rozdělujícího smýšlení, jež převažovalo v křesťanském sboru v prvním století? Proč je to dnes tak naléhavé?

¹¹ Co všechno nám to říká? V křesťanském sboru v prvním století byly problémy s rozdělujícím smýšlením. Existoval odpor zevnitř, od těch, kteří tvrdili, že jsou částí Božího sboru. A co bylo příčinou? Pavel řekl u Filipanům 1:15: „Někteří ovšem káží Krista ze závisti a soupeření, ale jiní také z dobré vůle.“ „Dnešní anglická verze“ takové lidi popisuje jako ty, kteří mají nepatřičnou pohnutku, jsou „žárliví a svárliví“. Ano, to co bylo napsáno v minulosti, opravdu slouží pro nás jako varovný příklad. A dnes o to více, že žijeme přímo na konci ničemného systému věcí řízeného ďáblem. — 2. Tim. 3:1–7.

ZÁMĚR ODPŮRCŮ

12, 13. a) Vidíme dnes nějakou obdobu odporu proti pravdě z prvního století? b) Co je skrytým záměrem dnešních odpůrců?

¹² Obrátíme-li pozornost k nové době, vidíme obdobu událostí, o nichž jsme až dosud hovořili? Ano, našli se mezi námi takoví, kteří se snažili bořit dobré dílo, jež koná Jehovův lid po celém světě. Někteří začali být žárliví, svárliví, plní sobecké ctižádosti a často si chtějí udělat jméno. Mohou se z nich stát „reptalové, stěžující si na svůj životní úděl, kteří postupují podle svých žádostí. . . , zatímco pro svůj prospěch obdivují osobnosti“. (Juda 16) To vše může vést k pochybnostem, rozepřím a rozdělení mezi Božím lidem. Takové osoby hledají chyby a ztrácejí se zřetele Bohem dané a nejdůležitější dílo křesťanů: Nemáme totiž být ‚pouhými posluchači‘, ale „činiteli slova“, kteří vykonávají to, co věrným následovníkům svého Syna Krista Ježíše přikázal Jehova. — Jak. 1:22–25; Mat. 28:18–20.

¹³ Když tito odpůrci napadají křesťanský sbor, jejich záměrem je podkopat víru Jehovova lidu, odvléci za sebou některé jeho učedníky. Pavel varoval starší muže z Efezu před tímto ničemným pokusem, když řekl: „Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:30) Podobné varování dal Juda slovy: „Dovnitř vnikli jistí lidé, kteří byli Písmem již dávno ustanoveni k tomuto soudu, bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Pána obracejí v omluvu pro své volné chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu, Ježíši Kristu.“ (Juda 4) Podobné situace vznikly v tomto století uvnitř sboru Jehovova lidu!

14, 15. a) Jak lstivě postupují někteří dnešní odpůrci? b) Co takoví odpůrci přehlížejí?

¹⁴ Takoví odpůrci se neradují z podílu na velkém díle činění učedníků. Spíše se lstivě přibližují k jiným, kteří jsou již svědky, a mluví tak, že zeslabují odhodlání těchto věrných plně uskutečnit své zasvěcení Jehovovi. Prohlašují, že Jehova je přece láskyplný Bůh, a tak by jistě nežádal, aby všichni, kteří se mu chtějí líbit, konali takovou těžkou práci, jako je kázat dům od domu a snášet pronásledování od odpůrců pravdy. Ne, Bůh prý od nás nechce nic víc, než abychom byli dobří lidé, starali se o druhé v tělesném ohledu a milovali své bližní.

¹⁵ Pro některé může být těžké vypořádat se s takovým lstivým přístupem. Je pravda, že Jehova je milující Bůh a že chce, abychom byli dobrými lidmi. Rozhodně chce, aby křesťané dávali najevo lásku svým bližním tím, že s nimi jednají laskavě, že se starají o jejich tělesné potřeby, když je to nutné. (Luk. 6:35, 36) Ale to není všechno! Ti, kteří se staví proti, často zapomínají, že náš Otec Jehova také řekl — a to především prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista — že máme činit učedníky tím, že učíme lidi, kážeme „dobré poselství o království“ po celém světě na svědectví. — Mat. 24:14; Jan 15:17–27.

16. Jakými jinými „převrácenými věcmi“ se dnes odpůrci snaží svést Jehovův lid?

¹⁶ Uvažuj o některých jiných „převrácených věcech“ používaných ke svádění dnešního Božího lidu. Odpůrci příležitostně zpochybňují různé nauky, které přijal Jehovův lid všeobecně za své. Z toho se pak často vyvinul spor o jednotlivá slova, stejně jako tomu bylo v prvním století. (1. Tim. 6:3, 4) Také snad zpochybňují nutnost organizace, jež by řídila mysl Božího lidu. Boží duch prý může usměrňovat jednotlivce bez nějakého ústředního, organizovaného sboru lidí, který by řídil. Budou hlásat, že člověk nepotřebuje víc než číst Bibli. Ale křesťanstvo čte Bibli už po staletí, a podívej se, jak nezřetelný hlas trubky dnes křesťanstvo vydává! Pohleď na zmatek a nedorozumění, pokud jde o pravé poselství obsažené v Božím slově! Jaký rozdíl od předpovězeného pokoje a jednoty mezi pravými křesťany, kteří nejen čtou Bibli, ale zkoumají a horlivě uplatňují její učení! — Ef. 4:3–6.

ODPŮRCI NEMOHOU MÍT ÚSPĚCH

17. Jaký je tedy náš postoj k odpůrcům pravdy?

¹⁷ Jaký je tedy náš postoj vůči těm, kteří odporují a snaží se podkopat víru, kterou jsme obdrželi prostřednictvím svědků Jehovových a křesťanské organizace používané Jehovou? Ježíšova rada vzhledem k odpůrcům zní: „Nechte je být. Jsou to slepí vůdci.“ (Mat. 15:14) Hádat se s takovými, debatovat a přít se je zbytečné a opravdu to není křesťanský postup. Nikdo není nucen být svědkem Jehovovým. Je to přednost a odpovědnost, kterou jsme na sebe vzali ze své svobodné vůle. (Žalm 110:3) Jestliže někteří nechtějí být zahrnuti do uspořádání schváleného Jehovou, jemuž on také požehnal, je to jejich vlastní rozhodnutí.

18. Jak dnes můžeme uplatnit Pavlovu radu v Římanům 16:17, 18?

¹⁸ Naším cílem by mělo být, abychom jednali s odpůrci pravdy křesťansky. Jsou však jisté věci, jež bychom měli mít na paměti. Pavel poradil členům římského sboru: „Nyní vás, bratři, vybízím, abyste dávali pozor na ty, kteří působí rozdělení a příležitosti ke klopýtání v rozporu s učením, jemuž jste se naučili, a abyste se jim vyhýbali. Lidé toho druhu jsou totiž otroky nikoli našeho Pána Krista, ale svého břicha, a hladkým mluvením a lichotivou řečí svádějí srdce bezelstných.“ (Řím. 16:17, 18) Bylo by projevem nedostatečného úsudku veřejně se přít s těmi, kteří působí rozdělení. Ať vás tito odpůrci neznepokojují. Jejich chování nepoškodí pravdu ani nezabrání Jehovovi vykonat to, o čem jeho Slovo říká, že vykoná.

19. Jaký popis těch, kteří odpadají od pravdy, dává Pavel v Židům 6:4–8?

¹⁹ Jak útěšná jsou proto slova proroka Izaiáše: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každý jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš“! (Iz. 54:17) Apoštol Pavel se Timoteovi zmínil o Jannesovi a Jambresovi, kteří vzdorovali Mojžíšovi, a řekl, že jejich šílenství bylo zjevné všem lidem. (2. Tim. 3:8, 9) Proto ti, kteří působí rozdělení a snaží se vyvolat zmatek mezi Božím lidem, jsou ve velmi nebezpečném postavení před Jehovou. Nikdo z takových by neměl nikdy přehlížet Pavlova varovná slova v Židům 6:4–8, kde je ukázáno, že ti, kdo úmyslně hřeší proti Božímu svatému duchu, nemohou ‚být znovu oživeni k pokání‘.

20. a) Proč nemusíme být nikdy zneklidněni tím, oč se snad pokusí odpůrci? b) Co máme dělat, abychom mohli být ujištěni, že ‚nikdy nebudeme odděleni od Boží lásky‘?

²⁰ Náš postoj k odpůrcům je tedy pro nás jasně a zřetelně vyznačen v Božím slově. Vždy pamatuj, že nejsme sami; máme podporu Jehovy, Krista Ježíše a všech svatých andělů. (Mat. 13:41, 42) Máme také ujištění samotného Ježíše, že bude se svými následovníky „po všechny dny až do závěru systému věcí“. (Mat. 28:20) Není tedy třeba, abychom se nepatřičně znepokojovali, když odpůrci povstávají a bojují proti pravdě. Je to součást satanovy snahy zastavit šíření dobrého poselství o království. Zůstaneme-li však věrně oddaní a budeme svým chováním i slovem dávat znamenitý příklad zbožné oddanosti, jsme ujištěni, že ze ‚všeho vyjdeme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval‘. Kéž jsme tedy dále stálí, přesvědčení, „že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:37–39.

Co nám následující texty říkají o odpůrcích pravdy?

◆ Skutky 20:30; Juda 4

◆ Matouš 15:14; Římanům 16:17, 18

◆ Jeremiáš 1:19; Izaiáš 54:17

Skromnost — znamenitá ozdoba pro mladé i staré

SKROMNOST je vlastnost, která získává lidi. Zpříjemňuje osobnosti těch, kdo ji vlastní. A kdo by si nevážil toho, když ho druzí mají rádi? Je tedy dobrý důvod říci, že. . . skromnost je znamenitou ozdobou pro mladé i staré.

Zdá se ovšem, že především mladí mají problém, jak si vypěstovat správnou rovnováhu, pokud jde o skromnost. Na jedné straně jsou mladí lidé, kteří se zdají být přehnaně skromní. Jsou bázliví, mají-li přijmout odpovědnost, protože si bolestně uvědomují své omezené poznání a nedostatek zkušeností. Na druhé straně jsou mnozí mladí příliš sebejistí a zřejmě si neuvědomují svá omezení. Bible uvádí příklady obou druhů takových mladých osob.

PROTIKLADNÉ PŘÍKLADY

Že nedostatek skromnosti může mít žalostné následky, dokazuje případ Roboáma, syna krále Šalomouna. Byl ještě mladík, když nastoupil po otci na trůn dvanáctikmenného izraelského království. Když lidé Roboáma prosili, aby ulehčil jejich břemena, jak se zachoval? Přestože ho staří rádci vybízeli, aby projevil soucit, zavrhl jejich moudrou radu. Místo toho dal Roboám na radu mladších mužů, kteří mu doporučovali, aby jednal s lidmi drsně. Roboám tehdy lidu odpověděl: „Můj otec vás obtížil jhem, já k vašemu jhu ještě přidám. Můj otec vás trestal biči, já vás však budu trestat důtkami.“ Kdyby byl Roboám skromný mladík, byl by naslouchal starším rádcům a ulehčil břemena lidu. Protože to neudělal, ztratil deset z dvanácti kmenů. — 1. Král. 12:3–24, „EP“.

Výrazným protikladem Roboáma byl Elihu. Dal znamenitý příklad všem dnešním mladým mužům. Nebyl ani přehnaně zdrženlivý, ani přehnaně sebejistý. Přestože Elihu uměl, dá se říci, na všechno odpovědět, celé dny trpělivě naslouchal Jobovi a jeho pokryteckým