Žít podle toho, co jsme si zvolili
1. Jak musí každý z nás jednat, abychom se drželi toho, co jsme si zvolili? Jak to ukazuje Přísloví 16:9 a 1. Petra 1:13?
VOLÍME-LI si život, který nabízí Bůh, volíme si také Boží cestu, po níž chceme jít — plnou, přímou, křesťanskou cestu. Musíme se této cesty držet, a k tomu potřebujeme víru v Boží sliby, a také úsilí a vytrvalost. V tomto úsilí však vzhlížíme k Bohu, aby řídil naše rozhodování, zatímco my se stále držíme toho, co jsme si původně dobře promysleli a zvolili. Bible říká: „Srdce člověka může vymýšlet jeho cestu, ale Jehova sám řídí jeho kroky.“ (Přísl. 16:9) Petr o tom říká: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložte svou naději v nezaslouženou laskavost, jež vám má být přinesena při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:13.
2, 3. Co nám může velmi pomoci, abychom ‚přepásali svou mysl‘ k pozitivnímu jednání?
2 Jak můžeme nejlépe ‚přepásat svou mysl‘? Jak si můžeme být jisti, že zůstáváme „střízliví“ a že neztrácíme rovnováhu?
3 V první řadě můžeme přemýšlet o tom, jaké je to nesrovnatelné požehnání, že můžeme přijímat Boží pravdu. Náš život je nyní lepší, máme méně starostí, zármutku a strastí, jež prožívá svět. Pokud přece trpíme, víme, proč takové utrpení přichází, a také si uvědomujeme, že z něj vyjdeme jako lepší a užitečnější křesťané, jestliže v něm vytrváme s plnou vírou a důvěrou. A naděje na vzkříšení nás velkou měrou zbavuje strachu ze smrti a zármutku, když nám umírá někdo milovaný. Všechny ty nežádoucí věci, které prožíváme, ztrácejí na významu ve srovnání s věčným životem, který je před námi. Ježíš řekl svým učedníkům: „Šťastné jsou očí, které spatřují to, co spatřujete vy. Neboť vám říkám: Mnozí proroci a králové toužili vidět to, co spatřujete vy, ale neviděli, a slyšet to, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“ — Luk. 10:23, 24.
4, 5. a) Proč měli andělé takový zájem o věci související se záchranou lidí, jak to naznačuje 1. Petra 1:12? b) Když známe jejich názor, jak bychom měli smýšlet my?
4 Ano, záchrana, z níž se těšíme, je neocenitelná odměna, a Bůh ji lidem poskytuje podivuhodným způsobem. Petr říká, že proroci toužili po tom, aby se dověděli, jak se to stane, a že „právě do těch věcí touží nahlédnout andělé“. (1. Petra 1:10–12) Víme, že andělé existovali v době, kdy byla tvořena Země, a dokonce nespočetně let předtím. (Job 38:7) Viděli Boží slávu, moudrost a moc a jiné stránky jeho osobnosti v miliardách stvořitelských činů. Ale zde na zemi bylo něco nového. Jak by mohl Bůh zachránit hříšné lidstvo? Andělé se o to velmi zajímali. Toužili vědět, jak by bylo možné odpustit lidský hřích na základě lidské oběti, protože nikdy nic takového neviděli. Podivuhodná vlastnost milosrdenství, ještě krásnější, přítažlivější a povzbudivější stránka Boží osobnosti, než je moc nebo dokonce moudrost, se projevila tím, že poslal Krista jako výkupné za lidstvo. Bůh ukázal svou lásku k hříšníkům také tím, že poskytuje vedení těm, kdo věří v jeho Syna.
5 Jestliže tedy andělé považují toto Boží milosrdenství za jednu z největších věcí ve vesmíru, oč silněji bychom se měli z tohoto milosrdenství radovat my, kteří je přijímáme a každý den je pociťujeme. Měli bychom si tohoto milosrdenství nade všechno vážit. Co by nás mohlo více podněcovat, abychom byli šťastní v tom, co jsme si zvolili, a abychom se toho přidrželi?
VELMI DŮLEŽITÉ JE STUDOVAT BIBLI
6. Jakou úlohu v našem životě má mít podle 1. Petra 2:2, 3 čtení a studium Bible?
6 Co můžeme dnes dělat, abychom upevnili svou naději? Petr odpovídá: „Jako novorozená děťátka rozvíjejte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně, jestliže jste okusili, že Pán je laskavý.“ (1. Petra 2:2, 3) Jedině tehdy, jestliže upřímně a pozorně čteme a studujeme Bibli, můžeme získat duchovní sílu, kterou musíme mít. Jinak to není možné. Musíme číst Bibli sami, musíme přemýšlet o jejích slovech, číst ji se svými rodinami a mluvit o pravdách, které obsahuje. Tím v nás poroste láska ke slovu a touha, abychom je měli ve větší míře. Jestliže Boží zákon vyžadoval, aby si králové v Izraeli opsali Zákon, který měli ve své době, a aby si jej četli každý den, jak by nám, kteří máme celé Písmo, jež nás může učinit moudrými k záchraně, mělo stačit méně? — 5. Mojž. 17:19, 20; 2. Tim. 3:15.
7, 8. a) Čím si lidé v berojské synagóze zasloužili pochvalu od Boha? b) Proč je tak důležité číst si pravdy přímo z Bible?
7 Když apoštolové oznamovali „dobré poselství“, koho Bůh prostřednictvím svého Slova chválil? Lidi v synagóze v Beroji, protože, jak říká Bible, „přijali slovo [dobrého poselství, jež oznamoval Pavel a Sílas] s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak [včetně toho, co řekl apoštol Pavel]“. (Sk. 17:10, 11) Osvojili si tyto věci nejen nasloucháním a souhlasem, ale také tím, že zkoumali pevný biblický základ toho, co dychtivě přijali do mysli a do srdce.
8 Měli bychom jednat tak jako tito upřímní Berojští. Proč? Protože sice můžeme slyšet lidské učitele, kteří káží pravdu a učí o ní, ale plně v našem srdci zakotví a stane se trvalou podnětnou silou teprve tehdy, čteme-li ji v Bibli. „Vždyť Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Žid. 4:12) Stálé studium Bible nám pomůže, abychom po duchovní stránce nezůstali malými dětmi. Boží slovo vlévá do našeho srdce jeho ducha, posiluje nás a činí nás zralými. Totéž se děje, když oznamujeme „dobré poselství“ jiným. Má větší sílu, jestliže necháme lidi, aby si je přečetli v Bibli, než mluvíme-li svými vlastními slovy.
9. Jak by na nás mohly zkoušky a těžkosti působit negativně? Co nám pomůže, aby k takovému špatnému účinku nedošlo?
9 Když apoštol Petr ve svém prvním dopise shrnuje, co bychom měli jako křesťané dělat, abychom si zcela zajistili záchranu a obdrželi odměnu od Boha, radí nám, abychom se nedali zastrašit těžkostmi, zkouškami a pronásledováním. Nesmíme se dát těmito věcmi roztrpčit a nesmíme se stát neposlušnými lidmi, kteří by jednali bez zábran. Byli jsme koupeni nejcennější věcí, krví Ježíše Krista, který na sebe vzal naše hříchy, když za nás zemřel, a proto bychom měli být „mrtví“ vzhledem ke hříchům. Je nám jasné, že přijetím Kristovy smiřující oběti za naše hříchy uznáváme, že již nesmíme dále hřešit. Proto nesmíme ani na chvíli chovat v mysli nebo pěstovat špatnost jakéhokoli druhu, klamání, pokrytectví, závist ani pomlouvání. — 1. Petra 2:1.
10. Jak se můžeme řídit apoštolovou radou, že by mezi námi nemělo být ani „zmínky“ o světských nečistých způsobech?
10 Apoštol Pavel velmi silně vyjadřuje, že to, co dělá svět a co snad dělal křesťan předtím, než poznal pravdu, je tak špatné, že by o tom mezi křesťany ani neměla být „zmínka“. (Ef. 5:3) Apoštol Pavel se ovšem ‚zmiňoval‘ o nebiblických věcech, ale jen proto, aby je označil jako špatné. Radil však křesťanům, aby se jimi ‚nezabývali‘, aby je nepopisovali ve všech hrozných podrobnostech, aby nemluvili o tom, jak byly tyto věci učiněny, a aby z nich ani nečinili náměty rozhovoru. Ten, kdo v minulosti pěstoval takové věci, neměl by si je již připomínat s pocitem tělesného uspokojení, ale měl by se za ně stydět. — Řím. 6:21.
11. Jaké pozitivní projevy naší víry zdůrazňuje Petr v 1. Petra 4:8, 9 jako nejdůležitější pro nás? Jak se takové věci projeví?
11 Jde-li křesťan za svou nadějí, musí však dělat víc, než se jen vyhýbat špatným, negativním věcem. V 1. Petrově 4:8, 9 apoštol Petr píše: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů. Buďte k sobě navzájem pohostinní bez reptání.“ Stále máme povinnosti k lidem ve svém okolí, obzvláště k těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře. V lásce budeme u našich bratrů přehlížet mnohé chyby a hříchy. Praví křesťané nevyhledávají chyby u druhých, ani nikoho nepodezřívají a neodsuzují, když na něm vidí chyby. Toužíme po tom, abychom mohli projevovat pohostinnost? Snažíme se pohotově o to, abychom byli k sobě navzájem laskaví a abychom si pomáhali? Nebo jsme nespokojení, když nastane taková situace? Pokud je to tak, ochuzujeme se o veškerou radost, kterou bychom jinak mohli mít, a také přicházíme o odměnu, kterou bychom dostali za dobré jednání. Bohu se nelíbí to, co nevychází ze srdce.
SPRÁVNĚ UŽÍVEJ SVÉHO DARU
12. a) Kdo dostává užitečné „dary“ ve sboru? Očekává se, že všichni budou mít stejné schopnosti? b) Jak se tito lidé stávají Božími „správci“? Jakou přitom mají odpovědnost?
12 Petr také mluví o tom, abychom používali své dary. Každý má nějakou schopnost nebo nějaké schopnosti, ale nikdo je nemá všechny. Někteří také mají určité dary ve větším měřítku než jiní. Nemůžeme čekat, že druzí budou jednat stejně jako my nebo že budou odpovídat jakoby téže formě. Petr říká: „Podle toho, jaký dar každý obdržel, používejte jej tak, že si navzájem sloužíte jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti, která je vyjádřena rozmanitými způsoby.“ (1. Petra 4:10) Má-li někdo schopnost, která je pomocí sboru, ať se při používání tohoto daru považuje za Božího správce. Ví, že dar pochází od Boha, dárce každého dobrého a dokonalého daru. Kdo má takový dar, stává se správcem, který je odpovědný jeho dárci a svému Pánu za to, jak jej používá. (1. Kor. 4:2; Jak. 1:17) Dostal jej z Boží nezasloužené laskavosti, která poskytuje křesťanskému sboru to, co potřebuje. Tato nezasloužená laskavost je vyjádřena mnoha způsoby, přičemž různí lidé ve sboru poskytují to, co je třeba. Má-li někdo nějakou schopnost a nepoužívá jí k dobru sboru, neplní jako správce svůj úkol.
13. Jak jsou ti, kteří mluví ve sboru, vyzýváni, aby ‚mluvili, jako by to byla svatá Boží prohlášení‘?
13 Apoštol dále popisuje různé formy darů a poukazuje na to, jak se jich používá. Říká: „Jestliže někdo mluví, ať mluví, jako by to byla svatá Boží prohlášení.“ (1. Petra 4:11a) To neznamená, že když takový člověk mluví, má pocit, že má vždy pravdu a že lidé musí jednat podle jeho slov. Když však mluví, neměl by pronášet své vlastní názory nebo něco tvrdit bez důkazu. Měl by si být jistý, že to, co říká, je pravda — že je to pevně založeno na Božích výrocích a že to plně odpovídá duchu Bible —, že může dokázat svá slova Biblí. Jedině tak může někomu pomoci.
14. a) Jak může někdo v souladu s 1. Petra 4:11 ‚sloužit‘ jiným ve sboru? b) Nač by měl takový člověk stále pamatovat, když slouží tímto způsobem? Jakou dostane odměnu?
14 Petr pak přechází od námětu mluvení k činům a říká: „Slouží-li někdo, ať slouží jako závislý na síle, kterou opatřuje Bůh.“ (1. Petra 4:11a) Člen sboru, který má hmotné prostředky, jimiž může pomoci bratru nebo potřebnému sousedu, nebo který má příležitost poskytnout nějakou potřebnou službu, může podporovat mezi svými bratry vlastnost lásky. Má-li takovou schopnost, musí poskytovat pomoc s vědomím, že příležitost i prostředky mu poskytl Bůh. To se nejen líbí Bohu, ale služba takového křesťana se tím stává účinnou, protože Bůh požehná tomu, kdo slouží pokorně. Takový člověk sám dostane odměnu — ještě větší míru víry a příležitostí k uplatnění, jak říká přísloví: „Štědrá duše sama ztuční, a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.“ — Přísl. 11:25.
15. Jak může být Bůh oslaven skrze Ježíše Krista, jestliže jako správci věrně plníme svůj úkol?
15 K čemu to v první řadě vede, používáme-li tímto způsobem svých darů neboli schopností? Přibližuje nás to k plnému uskutečnění naší naděje? Ano, protože je tím působeno to, pro co jsme se v prvé řadě původně rozhodli sloužit Bohu. To jest: „Aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Ježíše Krista.“ (1. Petra 4:11b) Konáme-li znamenité skutky, které jsou v souladu s Biblí, je oslavován Kristus, protože skrze něho stojíme před Bohem s nadějí na záchranu. A je oslavován Bůh, protože on je původcem toho, že byl vyslán jeho Syn; a tak oslavováním Krista oslavujeme také Boha.
JAK UTRPENÍ PŮSOBÍ K NAŠEMU DOBRU
16. Proč může mít křesťan důvod k radosti, i když musí čelit tlaku a pronásledování?
16 Takový způsob života oslavuje jak Jehovu Boha, tak i jeho Syna Ježíše Krista, a pro nás to nyní znamená radost, že jim můžeme sloužit. Toto poznání nám může přinášet spokojenost a radostnou náladu. Můžeme být vystaveni tlaku různého druhu, i těžkostem a pronásledování. Bez ohledu na to však můžeme ve svém způsobu života zůstat šťastní. Apoštol Petr ve svých dvou dopisech říká mnoho o utrpení — o jeho příčině, účelu i o tom, k čemu to vede, jestliže v něm věrně vytrváme. Psal křesťanům ve své době o jejich naději a o ochraně, kterou jim Bůh poskytl. Řekl: „Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:6, 7.
17, 18. a) Proč apoštol Petr v souvislosti s křesťanským utrpením říká, „je-li to Boží vůle“? b) Jak by se měl křesťan dnes, podobně jako apoštol Pavel, dívat na utrpení, jež přichází za to, že se pevně drží toho, co si zvolil?
17 Ve třetí kapitole svého prvního dopisu Petr obrací pozornost na křesťanovo utrpení a říká: „Je totiž lépe, abyste trpěli pro činění dobra, je-li to Boží vůle, než pro činění zla.“ (1. Petra 3:17) Proč o takovém utrpení říká, „je-li to Boží vůle“? Vysvětluje: „Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného. Naopak se dále radujte, kdykoli jste účastníky Kristových utrpení, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastní, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ — 1. Petra 4:12–14; srovnej Skutky 5:41, 42.
18 Křesťan sice nedává přednost utrpení a netouží po tom, aby byl mučedníkem, ale je šťastný, má-li trpět za to, že věrně následuje svého Mistra, Krista. Křesťanu se nemůže dostat větší cti, než aby zemřel za svou víru. Apoštol Pavel se rozhodl následovat Krista, což s sebou neslo mnoho potupy a utrpení, ale předtím to byl člověk, který měl ty nejskvělejší vyhlídky na slávu, čest i postavení. Povšimni si, jak vyjádřil, co si o tom myslí: „To, co pro mne bylo ziskem, to jsem považoval za ztrátu pro Krista. Ano, opravdu to všechno považuji také za ztrátu pro vynikající cenu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem snesl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista. . . chci ho poznat i moc jeho vzkříšení a podíl na jeho utrpeních a sám se podrobit smrti podobné jeho.“ (Fil. 3:7–10) Pavel toužil být jako Kristus v každém ohledu a považoval za největší slávu, kdyby měl zemřít jako Kristus.
19, 20. a) Do jaké míry Bůh připouští, aby na jeho služebníky přišlo takové utrpení? b) Jak může zloba odpůrců a pronásledovatelů působit nakonec k Boží chvále? c) Který další činitel, pokud jde o rozsah Bohem připuštěného utrpení, nás může povzbudit k vytrvalosti?
19 Apoštol Petr dále zdůrazňuje nejen to, že existuje odměna, ale také to, že Bůh, když připouští utrpení, připouští je jen do té míry, aby nám to poskytlo školení a kázeň v tom směru, jak to kdo z nás potřebuje. Žalmista napsal: „Vždyť samotná zloba člověka tě bude chválit.“ (Žalm 76:10; 76:11, „KB“) Jestliže Bůh připouští, aby člověk dal průchod své zlobě proti nám, můžeme si být jisti, že naše utrpení nebo smrt přinese dobrý výsledek. Nejenže nám to poslouží ke školení, ale Bůh také zkříží plány zlých lidí a způsobí, že jiní budou oslavovat Boha, když uvidí, že věrně trpíme pro jeho jméno. Kromě toho utrpení trvá relativně krátkou dobu a skončí.
20 Apoštol Petr proto utěšuje křesťany: „Potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:10.
21. a) Jaké užitečné osobní otázky bychom si nyní měli položit? b) Které posilující myšlenky uvádí apoštol Petr v závěru svého druhého dopisu?
21 Máš pocit, že jsi se rozhodl správně? Máš pocit, že se můžeš držet této své volby nejen tím, že pasivně vydržíš v tom, co přichází, ale také tím, že aktivně sloužíš? Jsi ochoten vynakládat své síly a používat své dary, abys pomáhal svým bratrům? Toužíš dokonce horlivě pomáhat druhým, aby poznali „dobré poselství“ a aby se rozhodli stejně? Jsi ochoten pomáhat jim, aby stáli pevně a nadále jednali podle svého rozhodnutí? Petr nás utěšuje a posiluje závěrečnými slovy svého druhého dopisu: „Milovaní, když tedy máte předem takové poznání, střezte se, abyste s nimi nebyli svedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od svého vlastního pevného postoje. Ne, ale vyrůstejte dále v nezasloužené laskavosti a v poznání našeho Pána a zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva jak nyní, tak ke dni věčnosti.“ — 2. Petra 3:17, 18.