Vidíme tedy, že duchovně slabý a nečinný syn, jehož se týká otázka, se podle žádného z těchto dvou případů nestal člověkem, který by se „oddělil“, a ve sboru nebylo předneseno žádné takové oznámení. Stále je tedy možné pomáhat mu v duchu slov v Římanům 15:1: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní.“ — Viz též Izaiáše 35:3.

Otázky čtenářů

● Uvádí Bible nějaké konkrétní definice, pokud jde o to, co je morální nebo nemorální v sexuálních vztazích mezi manžely? Patří k odpovědnosti sborových starších, aby se snažili vykonávat dozor nad členy sboru v těchto intimních manželských záležitostech?

Je třeba uznat, že Bible neudává žádná zvláštní pravidla nebo omezení v tom, jak manžel a manželka jednají v pohlavních vztazích. Nacházíme krátké popisy vhodných projevů lásky, jako například v Přísloví 5:15–20 a v různých verších Písně Šalomounovy (1:13; 2:6; 7:6–8). Tyto a další verše jako Job 31:9, 10 přinejmenším naznačují, co bylo obvyklé nebo normální při milostné hře a pohlavních vztazích, a shodují se s tím, co je i dnes všeobecně považováno za obvyklé a normální.

Nejpůsobivější radou v Písmu je, abychom měli nerozdělenou lásku k Bohu a milovali svého bližního jako sami sebe; manžel má milovat svou manželku jako své vlastní tělo, starat se o ni a přiznávat jí čest. (Mat. 22:37–40; Ef. 5:25–31; 1. Petra 3:7) Jak říká apoštol, láska „se nechová neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit“. (1. Kor. 13:4, 5) To jistě vylučuje vynucování neobvyklých způsobů, které manželský druh považuje za ošklivé, nebo dokonce odpuzující a zvrácené.

Bible nejde dále za tato základní vodítka, a tak nemůžeme nic víc než radit v souladu s tím, co říká Bible. V minulosti se v tomto časopisu objevily některé poznámky v souvislosti s jistými neobvyklými sexuálními praktikami, například orálním stykem v manželství, a takové jednání bylo postaveno na roveň hrubé pohlavní nemravnosti. Z toho byl vyvozen závěr, že jedincům, kteří se zabývají takovými sexuálními praktikami, by měla být odňata pospolitost, jestliže svého jednání nelitují. Byl vyjádřen názor, že starší sboru mají autoritu vyšetřit a právně projednat takové praktiky v manželském styku.

Další pečlivé zkoumání této otázky nás však přesvědčuje — s ohledem na nepřítomnost jasných biblických pokynů —, že to jsou záležitosti, ve kterých musí manželské dvojice samy nést před Bohem odpovědnost, a že není úkolem starších ve sboru, aby určovali chování v takových intimních manželských vztazích nebo aby někomu odnímali pospolitost pouze na základě takového jednání.a Jestliže se ovšem někdo