tím, že uvěřili v Mesiáše, Ježíše, jako v prvotní Abrahámovo Semeno. (Řím. 11:24; Sk. 13:5, 42, 43; 14:1) Pavel tyto věci zdůraznil, a tím podpořil jednotu mezi pomazanými křesťany, protože všichni ‚dostali podíl na tučnosti kořene olivy‘ skrze „Boží laskavost“. — Řím. 11:17, 22.

PLNĚ PLODNÝ OLIVOVNÍK

19. Jak přinesla abrahámská smlouva postupně duchovní semeno k záchraně „celého Izraele“?

₁₉ Během staletí a zejména v příznivé části tohoto času konce byli na symbolický olivovník naroubováni jiní Židé i Nežidé. Tak abrahámská smlouvy vytváří „plný počet“ Židů a pohanů, jichž je třeba k doplnění duchovního semene. „Tímto způsobem bude celý Izrael zachráněn“, ne tělesný Izrael, ale ti, kteří jsou „ve skutečnosti ‚izrael‘ “, 144 000 členů duchovního izraele. — Řím. 11:12, 25, 26; 9:6–8; Zjev. 7:4.

20, 21. a) Jakou odezvu by v nás mělo vyvolat splnění této nejdůležitější části abrahámské smlouvy? b) Co se bude zkoumat v dalším článku?

²⁰ Podivuhodný způsob, jak Jehova splnil tuto nejdůležitější část abrahámské smlouvy tím, že dal vzniknout kmeni i plnému počtu větví tohoto symbolického stromu, by nás měl naplňovat údivem. Voláme podobně jako Pavel: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak je nemožné vystopovat jeho cesty! Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘? Nebo: ‚Kdo mu nejdříve dal, aby mu to muselo být odplaceno?‘ Protože od něho a skrze něho a pro něho je všechno. Jemu buď sláva navždy. Amen.“ — Řím. 11:33–36.

²¹ Ale jaké praktické poučení lze vyvodit z tohoto podobenství o naroubovaném olivovníku, jak pro symbolické větve (pomazané křesťany), tak i pro jiné, kteří si nyní žehnají prostřednictvím semene, jež přinesl strom abrahámské smlouvy? O těchto hlediscích bude pojednávat další článek.

Sjednoceně přinášet ovoce

„Neustále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ — Jan 15:8.

1. Jak ukazuje Bible, že Jehova přisuzuje ovocným stromům velkou cenu?

„JEHOVA Bůh dal vyrůst z půdy země každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu.“ (1. Mojž. 2:9) Nově vypěstované ovocné stromy v Izraeli měly po tři roky růst, aniž majitel nějakým způsobem užíval jejich výnosu. Veškeré plody, které se urodily ve čtvrtém roce, se měly stát „svatou věcí oslavného jásání pro Jehovu“. Pátý rok mohl majitel užívat úrody podle své libosti, když dal první ovoce Jehovovi. (3. Mojž. 19:23–25; 5. Mojž. 26:1–10; Neh. 10:35–37) V případě války měly ovocné stromy pod mojžíšským Zákonem zvláštní ochranu. — 5. Mojž. 20:19, 20.