-
„Kdo poznal Jehovovu mysl?“Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
„Kdo poznal Jehovovu mysl?“
„Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ — ŘÍMANŮM 11:34; Iz. 40:13, řecký překlad „Septuaginta“.
1. a) Jakou podnětnou otázku cituje Pavel z Izajáše 40:13? b) Jak se klíčové slovo v tomto citátu odlišuje od původní hebrejštiny?
PŘED více než 2 700 lety byla starověkému izraelskému národu předložena podnětná otázka, kterou citoval jeden bývalý židovský farizeus ve svém dopise Římanům 11:34: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ Otázku citoval apoštol Pavel z Izajáše 40:13 podle starověkého podání řecké „Septuaginty“. Tento překlad užívá slova „mysl“ (nus) místo slova, které znamená „duch“, jež se nachází v původním hebrejském textu.
2. Co rozumíme lidskou „myslí“? Znázorni to.
2 Co tedy označuje inspirovaný výraz „Jehovova mysl“? Když jde o nás jako o lidské tvory, představuje mysl naše myšlenkové pochody. Můžeme si například něco ‚usmyslit‘, můžeme mít stejné „smýšlení, jaké měl i Kristus Ježíš“. (Fil. 2:5; viz též 1. Mojžíšovu 11:6.) Naše myšlenkové schopnosti jsou vyšší než myšlenkové schopnosti jakéhokoli zvířete.
3–5. a) Co ukazuje Izajáš 55:8, 9 ohledně Jehovovy „mysli“? b) Proč se nemůžeme divit Pavlovu zvolání zaznamenanému v Římanům 11:33? c) Co mínil apoštol svým komentářem v Římanům 11:34? d) Proč nemohli předkřesťanští pisatelé znát Jehovovu „mysl“?
3 Ovšem to, co má na mysli Jehova Bůh, stvořitel, je nezměrně vyšší, než co můžeme mít na mysli my, lidští tvorové, nebo co bychom si mohli představovat. Na tuto důležitou skutečnost Bůh obrací pozornost v proroctví u Izajáše 55:8, 9, kde je napsáno: „ ‚Protože vaše myšlenky nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami,‘ je Jehovův výrok. ‚Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.‘ “ Vzhledem ke svým lidským tvorům, zejména k těm, kteří vstupují do smluvního vztahu s ním, má proto daleko lepší předsevzetí, než jaké bychom mohli kdy vymyslet my, tvorové zde na zemi. Nemůžeme se proto divit, že „apoštol pro národy“, když pojednal o jednom jedinečném rysu Jehovova uspořádání a o tom, jak je uskutečňován, zvolal: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak je nemožné vystopovat jeho cesty!“ (Řím. 11:13, 33) Žádný člověk jistě pro Boha předem nevytyčil jeho cesty. Proto pokračuje inspirovaný apoštol ve svém komentáři: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl [nus] nebo kdo se stal jeho rádcem‘?“ (Řím. 11:34) „Jeruzalémská bible“ zde říká: „Kdo by kdy mohl poznat Pánovu mysl? Kdo by kdy mohl být jeho rádcem?“
4 Těmito slovy apoštol nemíní, že člověk nemůže poznat Boží mysl nebo jí porozumět, když Bůh zjeví, co má na mysli. Ne! Bůh totiž nám lidem odhalil svou mysl na stránkách svého inspirovaného Slova, Svatého písma. Apoštol zde má na mysli, že dříve, než Bůh k něčemu zaměří své myšlení nebo si vytvoří předsevzetí, nemůže žádný člověk sám od sebe se svými myšlenkovými schopnostmi vypracovat nebo rozvinout totéž. To nedokáže žádný člověk, dokud Bůh nedá své zjevení. Je tedy pravda, že dříve, než bylo v Bibli vyjádřeno božské zjevení, nepoznal žádný člověk „Jehovovu mysl“. Nedokázal to žádný z předkřesťanských pisatelů prvních 39 knih Svatého písma, ani zákonodárce Mojžíš.
5 Nikdo například nemohl porozumět, co měl Bůh na mysli, když jednal s Abrahamem a jeho semenem, a nikdo nemohl porozumět, jakou spojitost to všechno mělo s událostmi v prvním století n.l.
Jehovova „mysl“ ohledně „olivovníku“
6. a) O kterém slibu pojednával Pavel v 11. kapitole Římanům? b) Jaká velká přízeň byla projevena Abrahamovi a proč?
6 V 11. kapitole Římanům nejprve apoštol pojednává až do verše 34 o předpověděném „Abrahamovu semeni“. Podle Mojžíšových záznamů v 1. Mojžíšově 12:3 a 22:17, 18 slíbil Jehova Bůh, že požehná zestárlému patriarchovi Abrahamovi prostřednictvím jeho potomstva neboli „semene“; v tomto semeni neboli jeho prostřednictvím požehná Abrahamův Bůh ve svém určeném čase všem rodinám a národům na zemi. Jak nádherný slib bylo možno zdědit, a jakou odměnu dostal Abraham za svou víru a poslušnost, když se stal jeho dědicem!
7. a) Co znázorňují části symbolického „olivovníku“? b) K čemu byly připraveny ratolesti? c) Co v Jehovově „mysli“ mělo být ještě zjeveno ohledně „semene“?
7 Apoštol přirovnává Jehovovo původní předsevzetí k vývoji olivovníku, stromu, který byl v jeho rodné izraelské zemi obvyklý. Podle tohoto obrazu byl kořenem tohoto symbolického olivovníku sám Abraham. Kmen olivovníku, který povstal z Abrahama jako symbolického kořene, sestával z jeho milovaného syna Izáka, jeho vnuka Jákoba neboli Izraele a ze dvanácti Jákobových synů, otců dvanácti izraelských kmenů. Všichni potomci těchto dvanácti patriarchů byli přirozeně větvemi onoho symbolického olivovníku. Jako takoví byli přímo na řadě, aby se stali slíbeným „Abrahamovým semenem“, jehož prostřednictvím budou podle Jehovova milujícího předsevzetí neboli jeho „mysli“ požehnány všechny rodiny a národy země. Nevěděli však, že to nemělo být nějaké tělesné semeno prostřednictvím přirozeného potomka patriarchy Abrahama, ale mělo to být „semeno“ duchovní. Jeho otcem tedy měl být někdo větší než Abraham, vyšší než on. Neměl to být nikdo jiný než veliký životodárce, sám Jehova Bůh. Kdo tedy měl být hlavním v tomto „semeni“?
8. a) Jak se stal Ježíš větším než Izák? b) Proč byla nutná Ježíšova oběť a nebeské vzkříšení k tomu, aby dostaly požehnání všechny rodiny země?
8 Byl to někdo větší než Izák, syn Abrahamova stáří. Byl to „člověk, Kristus Ježíš“, který byl potomkem Izákovým, ale byl větší než Izák a jeho syn Jákob neboli Izrael a dvanáct synů Jákobových, dvanáct základů izraelského národa. (1. Tim. 2:5) Děťátko, které se mělo jmenovat Ježíš, bylo ‚Božím synem‘, protože bylo zplozeno v lůně své panenské matky Marie duchem Jehovy Boha. Jeho život byl opravdu přenesen z duchovní říše do Mariiny dělohy a její manžel, Josef, byl pouze Ježíšovým pozemským pěstounem. (Lukáš, kapitoly 1–3) Ukázalo se však, že se Ježíš nestal původcem požehnání pro všechny rodiny a národy země, dokud byl člověkem na zemi. Je pravda, že svou dokonalou, bezhříšnou lidskou obětí v roce 33 n. l. na Kalvárii za Jeruzalémem může Ježíš sloužit k požehnání celého lidstva. Ale Jehova Bůh, jeho nebeský Otec, jej třetího dne po jeho smrti v roce 33 n. l. vzkřísil z mrtvých a pak jej vzal zpět do nebe jako duchovního Syna Božího. Odtud žehná všem rodinám a národům na zemi.
9. a) Jaký větší význam nyní získává symbolicky olivovník? b) Kolik je duchovních ratolestí a jak to víme? c) Co nám objasňuje Galaťanům 3:28, 29 ohledně těchto „ratolestí“?
9 Z tohoto stanoviska získává apoštolovo podobenství o olivovníku nový a daleko větší význam. Ukazuje se, že „kořenem“ onoho duchovního olivovníku je Jehova Bůh, velký životodárce všeho, ten, který je větší než patriarcha Abraham. Jednozplozeným Synem tohoto většího Abrahama je Ježíš Kristus, který je větší než Izák. Tento větší Izák dokazuje, že je hlavou křesťanského sboru, který je zplozen duchem většího Abrahama, Jehovy Boha. Členové křesťanského sboru jsou duchovní větve, jež pocházejí z tohoto teokratického olivovníku, a podle Zjevení 7:1–8 a 14:1–3 mají nakonec 144 000 členů. Proto čteme v Galaťanům 3:28, 29: „Není ani Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena, neboť všichni jste jedna osoba ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“
10. a) Kdo se měl stát jako první duchovními ratolestmi? b) Kdo z nich byl „zachráněn“ a jak Pavel citoval proroctví, aby to znázornil?
10 Přirození Židé v Ježíšově době byli jeho přirozenými bratry, podle svého přirozeného původu pocházeli z patriarchy Abrahama, a proto byli jako první na řadě, aby se stali „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku. Byli skrze prostředníka Mojžíše ve smlouvě Zákona s větším Abrahamem. Ježíš Kristus nepřišel na zemi přímo k nikomu jinému než ke „ztraceným ovcím izraelského domu“. (Mat. 10:6) A tak první, kteří se měli stát „ratolestmi“ onoho duchovního olivovníku, jehož kořenem je Jehova Bůh, byli přirození Židé — dvanáct věrných apoštolů Ježíše Krista a tisíce jiných přirozených Židů. Ale jen „malý ostatek“ přirozených Židů byl „zachráněn“, aby byli semenem většího Abrahama a dědici jeho „zaslíbení“, jak to bylo předpověděno u Izajáše 10:22. Pavel cituje toto proroctví v Římanům 9:27.
11. a) Kdy byly vylomeny předpokládané „ratolesti“? b) Jak byly potom naroubovány „ratolesti“ divoké olivy a na který olivovník?
11 Vylamování předpokládaných „ratolestí“ „Abrahamova semene“ začalo obrácením obřezaných Samaritánů a plně se projevilo tři a půl roku po smrti a vzkříšení Ježíše Krista, většího Izáka. Tehdy byli prostřednictvím apoštola Petra obráceni první nežidovští neobřezaní věřící, římský setník Kornelius, jeho rodina a věřící přátelé, a když byli zplozeni a pomazáni Jehovovým duchem, byli pokřtěni. (Skutky, kapitola 10) Tak byly „ratolesti“ z divokého olivovníku naroubovány do duchovního olivovníku, jehož životodárným „kořenem“ je Jehova Bůh.
12. a) Co by se stalo, kdyby vylomené „ratolesti“ činily pokání? Znázorni to. b) Čeho je to příkladem? c) Jak bychom měli reagovat, podobně jako Pavel, na takové zjevení Jehovovy „mysli“?
12 Kdyby však kdokoli z přirozených Židů, kteří byli vylomeni, o věci znovu uvažoval a činil pokání, jako Akvila a Priscilla, byli by vroubováni zpět do duchovních předností, které židovský národ ztratil nedostatkem víry ve většího Izáka, Ježíše Krista. (Sk. 18:1–4, 26; Řím. 16:3; 1. Kor. 16:19) To bylo příkladem milující laskavosti Jehovy Boha, většího Abrahama. Taková obdivuhodná štědrost, kterou projevil Jehova Bůh vůči přirozeným Židům, kteří stále byli pro Boha milovanými, kvůli svým předkům, vedla apoštola ke zvolání: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ Vyvolává toto zjevení Jehovovy „mysli“ také u nás pocit hlubokého ocenění?
Milovat Boha celým svým srdcem a celou svou myslí
13, 14. a) Jak opatřil Bůh Zákon a proč? b) Co řekl Ježíš ohledně tohoto Zákona a o jakém „srdci“ zde mluví? c) Která dvě přikázání citoval Ježíš a proč bychom je měli dodržovat?
13 S přirozeným semenem patriarchy Abrahama, izraelským národem, uzavřel Jehova Bůh smlouvu, přičemž sloužil prorok Mojžíš jako prostředník. To se stalo v roce 1513 př. n. l. v pustině na Sinajském poloostrově a u hory Sinaj. Tam jim dal svůj Zákon. O tomto zákonu napsal apoštol Pavel: „Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé z víry.“ (Gal. 3:24) A co řekl Kristus Ježíš o Zákoně, který byl dán skrze Mojžíše? Když dostal otázku, které je „největší přikázání“ ve sbírce Zákona, Ježíš odpověděl: „ ‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [řecky: kardia] a celou svou duší [psyché] a celou svou myslí [dianoia].‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Mat. 22:35–40) Zde se mluví o srdci ve vztahu k mysli, z čehož je patrné, že to musí být „srdce“ v obrazném smyslu.
14 Ježíš zde citoval z 5. Mojžíšovy 6:5: „A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem [hebrejsky: lebab] a celou svou duší [nefeš] a celou svou životní silou.“ Také ze 3. Mojžíšovy 19:18: „A budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Já jsem Jehova.“ Tak Ježíš seřadil tato dvě přikázání jako první a druhé největší přikázání mojžíšské smlouvy Zákona. Dnes nejsme pod mojžíšským Zákonem, ale tyto základní požadavky nezastaraly. Měli bychom je zachovávat.
15. a) Čím je podněcováno k činnosti tělesné srdce a jak funguje? b) Jaký vztah má tělesné srdce k mozku a mysli?
15 Víme, že tělesné srdce je udržováno v chodu „duchem života“. (Zjev. 11:11; 1. Mojž. 7:22) Tato životní síla uvádí v chod tělesné srdce, takže vhání životodárnou krev do všech částí lidského těla, včetně mozku. Jehova Bůh řekl: „Duše [nefeš] těla všeho druhu je jeho krev pro duši, která je v ní. Proto jsem řekl synům Izraele: ‚Nebudete jíst krev žádného druhu těla, neboť duše každého druhu těla je jeho krev.‘ “ (3. Mojž. 17:14) Aby mohlo celé tělo žít, musí tělesné srdce vhánět krev, která udržuje život, do všech jeho částí, ať již probíhá tento oběh krve pomocí přirozeného Bohem daného srdce nebo srdce transplantovaného z těla někoho jiného nebo necitlivým netělesným mechanickým srdcem. Tak je krev vháněna do mozku, jsou podněcovány jeho schopnosti přemýšlet a mysl funguje. Je tedy zřejmé, že tělesné srdce vyživuje mozek tím, že jej zásobuje krví, jež obsahuje činnou životní sílu, „ducha života“. Ať si je toho člověk vědom nebo ne, srdce stále vhání krev do mozku a do všech ostatních částí těla.
16. a) Co je podle Bible obrazné srdce? b) Co je od nás požadováno, když máme milovat Jehovu ‚celým srdcem‘? c) Jak jej milujeme svou celou „myslí“?
16 Podívejme se však dále, než jen na doslovné srdce z živé tkáně. V Bibli zastupuje srdce sídlo pohnutek a také citů. Je to obrazné srdce, jež ve skutečnosti znamená naše nejvnitřnější já. V 1. Petrově 3:4 je popsáno jako „skrytý člověk srdce“ („NS“), „skrytá osoba srdce“ („Revidovaný standardní překlad“), „vaše vnitřní já“ („Nový mezinárodní překlad“, angl.). Platí tedy pro nás příkaz, že máme milovat Jehovu Boha ‚celým srdcem‘. Také je nám přikázáno, abychom milovali Jehovu Boha svou celou duší, svou celou bytostí. To vyžaduje, abychom milovali jediného živého a pravého Boha, Všemohoucího, celou svou životní silou a abychom zaměřovali všechnu svou energii ke konání Boží zjevné vůle a k tomu, abychom během tohoto „závěru systému věcí“ plně vykonali jeho dílo. (Mat. 24:3) Kromě toho musíme milovat biblického Boha celou svou „myslí“, svými myšlenkovými schopnostmi. — Mar. 12:29–31.
17. a) Jaké máme ujištění, jestliže milujeme Jehovu svým celým srdcem a svou celou myslí? b) Jak bude podle Filipanům 4:7 působit Boží pokoj na naše srdce a naši mysl?
17 Projevujeme-li svou lásku k Jehovovi Bohu celým svým srdcem a celou svou myslí, je samozřejmé, že bude s potěšením vyslýchat naše modlitby, a toto ujištění nás zbavuje úzkosti. Budeme se těšit z pokoje, který nemá tento neklidný svět a jemuž nemůže rozumět. Proč? Protože, jak ujistil apoštol Pavel milované křesťany ve starověkých řeckých Filipech, „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení [řecky: nus], bude střežit vaše srdce [kardias] a vaše myšlenkové síly [noemata: „mysli“, „Autorizovaný překlad“; „Revidovaný standardní překlad“] prostřednictvím Krista Ježíše“. (Fil. 4:7) Naše obrazné srdce tak nebude podněcováno k nějakým ukvapeným nesprávným pohnutkám a citovému nepokoji a myšlenková síla neboli mysl nebude zmatená ani pokřivená. Křesťan půjde svou cestou podle Boží inspirované Bible a s pomocí vůdce, Krista Ježíše.
-
-
Ztotožnit se s ‚Jehovovou myslí‘, jak je nyní zjevovánaStrážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
Ztotožnit se s ‚Jehovovou myslí‘, jak je nyní zjevována
1. Který národ nahradil přirozený Izrael a v jaké smlouvě?
BOŽÍ Syn nahradil proroka Mojžíše, který byl prostředníkem smlouvy Zákona mezi Bohem a přirozeným Izraelem. Ježíš Kristus se stal ustanoveným prostředníkem Jehovovy předpověděné nové smlouvy. Tato smlouva byla uzavřena s národem, který nahradil starověký národ izraelský a je duchovním izraelem, „Božím izraelem“. (Gal. 6:16) Desatero přikázání a všechny ostatní připojené zákony smlouvy zprostředkované nedokonalým člověkem Mojžíšem byly zaznamenány v rukopisech, ale nebyly ve skutečnosti zapsány do srdce a mysli obřezaných tělesných Židů neboli Izraelitů. Jehova Bůh pozoroval toto selhání, pokud jde o mojžíšskou smlouvu Zákona, a prostřednictvím proroka Jeremjáše předpověděl, že uzavře novou smlouvu, jak je to zaznamenáno u Jeremjáše 31:31–34.
2. a) Jak se stal Ježíš prostředníkem smlouvy? b) Jak a kdy začala tato smlouva působit?
2 Ježíš Kristus zpečetil tuto zaslíbenou „novou smlouvu“ svou životodárnou krví, když zemřel se zlomeným srdcem na mučednickém kůlu za Jeruzalémem. Když Ježíš předcházející noc slavil se svými věrnými apoštoly v poslušnosti mojžíšské smlouvy Zákona svůj poslední pasach, podal jim pohár vína a dal mu nový význam, když řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Luk. 22:20; 1. Kor. 11:23–26) Tak se stal prostředníkem nové smlouvy, která se prokázala jako „lepší smlouva“ než mojžíšská smlouva Zákona. (Žid. 8:6; 9:11–28) A tak od okamžiku, kdy v roce 33 n. l. předložil v nebi hodnotu své dokonalé životodárné krve, slouží jako prostředník pro ty učedníky, které uvádí Jehova Bůh do nové smlouvy. — 1. Tim. 2:5, 6.
3. Kam „píše“ Jehova zákony této smlouvy podle Židům 10:15, 16?
3 Když apoštol pojednává v Židům 10:15, 16 o nové smlouvě, cituje Jeremjášovo proroctví podle řeckého překladu „Septuaginty“ a píše: „Nad to nám svědčí i svatý duch, neboť když nejprve řekl: ‚ „To je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech,“ říká Jehova. „Vložím své zákony do jejich srdce [kardias] a napíši je do jejich mysli [dianoian].“ ‘ “
4. a) Jak se liší obrazné srdce od mysli? b) Jak používají křesťané v nové smlouvě srdce a mysl v souladu se Žalmem 119? c) Kdy a jak začalo psaní Božích zákonů na srdce a mysl?
4 V souladu s funkcemi obrazného srdce a mysli budou křesťané, kteří jsou skrze Krista jako prostředníka uvedeni do nové smlouvy, milovat svým srdcem Jehovovy zákony, a tak budou podněcováni k poslušnosti těchto zákonů. Budou také na tyto božské zákony záměrně pamatovat. Jak to vyjádřil žalmista: „Jak já miluji tvůj zákon! Celý den se jím zabývám [„o něm přemýšlím“, „EP“].“ (Žalm 119:97) Vkládání Jehovových zákonů do obrazného srdce Kristových učedníků a zapisování těchto zákonů do jejich mysli začalo v den letnic roku 33 n. l. Tehdy byl vylit na čekající učedníky Ježíše Krista svatý duch a na hlavách 120 učedníků se usadily viditelné „jazyky jakoby z ohně“. Učedníci začali mluvit cizími jazyky, které předtím nestudovali a které se neučili. To byl skutečně zázrak! Svědectví, které tehdy bylo dáno shromážděným divákům, vedlo k tomu, že 3 000 osob uvěřilo v Ježíše jako Krista neboli Mesiáše, dali se pokřtít a byli přijati do nové smlouvy, v níž on působí jako prostředník. — Skutky, kapitola 2; Joel 2:28–32.
5. Kdo byl dnes pojat do nové smlouvy a co dokazuje, že jsou „ratolestmi“?
5 Dnes, po 1 900 letech, existuje ostatek „Božího izraele“, jehož členové poskytují důkaz, že byli přijati do nové smlouvy a byli pokřtěni svatým duchem. Poskytují důkaz, že nechali vložit zákony Jehovy Boha do svého obrazného srdce a že je dali napsat na svou mysl. Plní předpověď svého prostředníka, jež byla zapsána u Matouše 24:14 a Marka 13:10. Jsou to „ratolesti“ na onom duchovním olivovníku, který popsal apoštol Pavel v 11. kapitole Římanům, a přinášejí mnoho ovoce.
6. a) Který další rys Jehovovy „mysli“ je odhalen od roku 1935? b) Jak poskytují „jiné ovce“ přesvědčující důkaz o tom, že milují Boží „zákon“ pro dnešní dobu?
6 Jiný rys Jehovovy „mysli“ je odhalen od sjezdu svědků Jehovových, který se konal v roce 1935 ve Washingtonu, D. C. Co měl Jehova na „mysli“ ohledně „velkého zástupu“, který byl předpověděn ve Zjevení 7:9–17? Toto předpověděné množství lidí, kteří chválí Jehovu Boha a jeho Beránka, Ježíše Krista, a slouží Bohu v jeho obrazném chrámu, se objevilo na scéně od roku 1935. K těm 840, kteří se pak dali v sobotu 1. června ve Washingtonu pokřtít, jsou připojováni další až dodnes. Dnes je po celé zemi více než dva a půl milionu těchto „jiných ovcí“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista, kteří pravidelně pěstují společenství s duchem zplozenými účastníky nové smlouvy. Účastní se též svědeckého díla dáváním svědectví o království, jež bylo předpověděno u Matouše 24:14. (Jan 10:16) Podobně jako žalmista podávají přesvědčivý důkaz, že milují Jehovův „zákon“ určený pro tento „závěr systému věcí“ a že jeho „zákon“ je námětem, o němž ve své mysli uvažují a jímž se zabývají ve svém srdci.
Záchrana vírou a vyznáním
7, 8. a) Závisí záchrana jen na myšlenkových poznatcích? b) Co říká Římanům 10:5–10 o vzájemném působení obrazného srdce a mysli?
7 Získat záchranu, ať již do Jehovova království v nebesích nebo na rajskou zem pod tisíciletým panstvím Ježíše Krista, nelze jen na základě myšlenkových poznatků, není to jen věc mysli. Apoštol Pavel to objasňuje v Římanům 10:5–10. Rozebírá tam otázku křesťanů, kteří měli přirozené, tělesné srdce, ne nějaké srdce transplantované nebo mechanické. Ve svém dokazování postupuje:
8 „Mojžíš totiž píše, že člověk, který činil spravedlnost Zákona, bude skrze ni žít. Ale spravedlnost, která vyplývá z víry, mluví tímto způsobem: ‚Neříkej ve svém srdci: „Kdo vystoupí do nebe?“, totiž aby přivedl Krista dolů; nebo: „Kdo sestoupí do propasti?“, totiž aby přivedl Krista z mrtvých.‘ Ale co říká? ‚To slovo je blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme. Jestliže totiž veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“
9. a) Co je nutné k záchraně a proč tak odpovídáš? b) Čemu musí křesťan opravdu věřit ve svém srdci? c) Jaký postoj zaujali Athéňané a proč?
9 To ukazuje, že ta věc zasahuje hlouběji do bytosti člověka, a není to jen věc intelektu nebo mysli. Nejde jen o to shromažďovat informace, utřídit si je v mysli a pak je moci rutinně opakovat. Rozhodujícím činitelem není mysl a její vědomosti; před Bohem jde přitom o pohnutky. Křesťan musí být ke své víře podněcován obrazným srdcem. Musí celým svým srdcem věřit v Kristovo vzkříšení, protože pociťuje v srdci ocenění pro tento zázrak, který vykonal všemohoucí Bůh. Bůh vzkřísil svého mrtvého Syna k životu na nebeské úrovni, což by pro sebe byl Kristus nemohl vykonat, a nebyl by to mohl vykonat ani žádný jiný člověk. (2. Kor. 4:13) Vzpomínáme si, že někteří athénští vzdělanci měli v době apoštola Pavla sklon ‚posmívat‘ se, když slyšeli o „vzkříšení z mrtvých“, zatímco jiní se v té věci nerozhodli hned, ale řekli: „Chceme o tom od tebe slyšet ještě jindy.“ Měli mysl naplněnou rozličnými vědomostmi, což jim bránilo v přijímání informací, ačkoli byly založeny na konkrétních skutečnostech. Jen někteří se stali věřícími a připojili se k Pavlovi. — Sk. 17:21, 32–34.
10. a) Jaké pohnutky musí poskytovat srdce? b) Které dvě věci proto Jehova vyžaduje?
10 A tak musí srdce podněcovat člověka k tomu, aby věřil. Svým srdcem musí projevovat víru. Když to činí, pak bude srdce — nejvnitřnější já — podněcovat věřícího k tomu, aby činil veřejné vyznání svými ústy. Musí projevovat víru svým celým srdcem. Pak bude následovat veřejné prohlášení ústy, jež je podněcováno věřícím srdcem. Když se věřící dává pokřtít ve vodě, čímž symbolizuje, že se oddává skrze Ježíše Krista Jehovovi Bohu, činí veřejné prohlášení, jež vede k záchraně. Jehova Bůh zkoumá nejen obrazné srdce, aby viděl, zda je v něm podněcující víra, ale také naslouchá veřejnému prohlášení.
„Úplné“ srdce vede k zachovávání věrné oddanosti
11. a) Jak mohl David zůstat Jehovovi věrně oddán? b) Proč se mohl David i přes svůj hřích modlit například slovy Žalmu 86:11? c) Kdo se řídí Davidovým znamenitým příkladem?
11 Starověký David byl stejně jako my všichni lidé zrozen v provinění a zplozen v hříchu, ale zůstal věrně oddán svému Bohu, Jehovovi, protože jeho obrazné srdce bylo ‚úplné‘ vůči Bohu izraelského národa. (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) Svědectví o tom nacházíme v 1. Královské 15:3: „Jeho [Abijamovo] srdce se neprokázalo úplné při Jehovovi, jeho Bohu, jako srdce jeho předka Davida.“ Je pravda, že se David dopustil ohavného hříchu s manželkou Hetity Urijáše, ale upřímně toho litoval a dokázal, že je nerozděleným srdcem neochvějně oddán Jehovovi jako svému Bohu. (1. Král. 15:4, 5) David se mohl právem modlit: „Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Svým nástupcům v kralování nad Izraelem dal vynikající příklad, a král Asa v tomto ohledu Davida napodoboval, jak čteme v 1. Královské 15:14: „Asovo srdce bylo po všechny jeho dny úplné s Jehovou.“
12. Co vyžaduje odvahu a poctivost a jak to projevil Ezechjáš?
12 Je jistě třeba značné odvahy a poctivosti k sobě samému, má-li člověk úpěnlivě prosit nejvyššího Boha, který zkoumá lidské srdce, a žádat jej o milosrdenství a laskavé ohledy. Právě to však činil izraelský král Ezechjáš. Když byl nakažen chorobou, která by byla bez Božího zásahu jistě smrtelná, Ezechjáš se modlil: „Naléhavě tě prosím, Jehovo, vzpomeň, prosím, jak jsem před tebou chodil v pravdivosti a s úplným srdcem a dělal jsem, co bylo dobré v tvých očích.“ — Iz. 38:3.
13. Co by měli mít podle Ježíšova příkladu stále na mysli pomazaní křesťané?
13 Dnešní pomazaní křesťané, kteří byli přijati do ‚smlouvy pro království‘ s Ježíšem Kristem v nebesích, by měli tváří v tvář takovému příkladu stále pamatovat na to, že jsou povinni chodit před Jehovou „s úplným srdcem“. Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, chodil podobně jako jeho královský předek David před svým nebeským Otcem, Jehovou, „s úplným srdcem“. Proto mu Jehova Bůh, který provádí jmenování Krále, s potěšením udělil panovnický úřad v nebeském království, aby tam panoval jako „Král králů a Pán pánů“ společně se svými učedníky, kteří zachovali ryzost a jsou podřízenými králi a pány. — Luk. 22:29; Zjev. 19:16.
14. Proč byly „jiné ovce“ přivedeny do „jednoho stáda“ pod „jedním pastýřem“?
14 „Velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“ očekává, že jako první vstoupí živí do tisíciletého panství Ježíše Krista s jeho 144 000 spolupanovníky. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16; Zjev. 14:1; 20:4–6) Od onoho pamětihodného roku 1935 se členové tohoto „velkého zástupu“ připojují k ostatku dědiců království, kteří chodí před Jehovou Bohem s úplným srdcem. I tyto „jiné ovce“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista, se snaží chodit před Jehovou Bohem „s úplným srdcem“, a proto nyní tvoří „jedno stádo“ s ostatkem dědiců království pod „jedním pastýřem“, Ježíšem Kristem. Takovým sjednoceným, úplným srdcem zachovávají ryzost, a proto budou mít přednost účastnit se ospravedlnění univerzální svrchovanosti Jehovy Boha, jehož jsou svědky. — Iz. 43:10, 12.
15. Zač můžeme být nyní všichni vděční?
15 Takovým způsobem se všichni jako učedníci Božího Syna, našeho znamenitého pastýře, ztotožňujeme s Jehovovou „myslí“, jak je nyní zjevena jeho oddaným, pokřtěným ctitelům. Jak vděční můžeme být, a měli bychom být, že nám Nejvyšší Bůh v nebi odhalil, co nejprve vyvstalo v jeho „mysli“ a co nepochází od žádného člověka z masa a kostí! To nás podněcuje, abychom smýšleli o Jehovově nádherném předsevzetí stejně jako on.
16, 17. a) Co je ukázáno v 1. Korinťanům 2:16 o ‚Jehovově mysli‘ a o ‚mysli Kristově‘? b) Co nám ukazuje Filipanům 2:5–8 o ‚mysli Kristově‘?
16 Uvědomujeme si cenu toho, co nám bylo napsáno v 1. Korinťanům 2:16, totiž: „Vždyť ‚kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval‘? Ale my opravdu máme Kristovu mysl.“ Řecké slovo přeložené jako „mysl“ je zde v obou případech nus.
17 „Mysl“ Kristova byla bezesporu totožná s ‚Jehovovou myslí‘. Inspirovaná slova ve Filipanům 2:5–8 nám pomáhají proniknout dokonce i do „mysli“ předlidského Božího Syna, protože tam čteme: „Zachovejte si takové smýšlení [„mysl“, „Autorizovaný překlad“, angl.], jaké měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl rovný Bohu. Ne, ale vzdal se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se rovným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu jako člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano do smrti na mučednickém kůlu.“
18. Co se vyžadovalo od Syna, když se ztotožnil s ‚myslí‘ Otcovou?
18 Jehova Bůh zamýšlel vykoupit lidstvo z věčné smrti, a jednozplozený Boží Syn byl ochoten ztotožnit se v tomto ohledu s myslí svého nebeského Otce, i když to pro něj mělo znamenat na zemi velké utrpení.
19. a) Jak můžeme použít svého obrazného srdce ve spojitosti s Jehovovou ‚myslí‘? b) Co musíme nyní vykonávat s ohledem na ‚mysl Kristovu‘?
19 Jestliže se tedy chceme my dnes ztotožnit s „Jehovovou myslí“, musíme se rovněž pokořit podobně jako Kristus a naprosto se podřídit Jehovově vůli. To nás zavazuje, abychom byli Jehovovými svědky, a podníceni milujícím a věrně oddaným srdcem [kardia] musíme vykonávat to, co měl Ježíš Kristus prozíravě na mysli, když řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ až do konce. — Mat. 24:14; Mar. 13:10.
20. a) Co nyní přispívá k celosvětové jednotné činnosti? b) Z jakého úspěchu se nyní těší sjednocené stádo Božího lidu?
20 My všichni dnešní oddaní, pokřtění svědkové nejvyššího Boha chceme být „stejné mysli“, pokud jde o tuto přednost služby. (Fil. 4:2) To vede k jednotné činnosti po celém světě. Proto Jehova Bůh žehná jak „velkému zástupu“ Kristových „jiných ovcí“, tak i pomazanému ostatku dědiců Kristova království. Po celém světě dnes mají potěšitelný úspěch, když shromažďují všechny „jiné ovce“ a celému lidstvu předkládají závěrečné upozornění, než dojde k Božímu nádhernému vítězství a ospravedlnění jeho univerzální svrchovanosti v Armageddonu. — Zjev. 16:16.
Některé otázky pro přehled:
◆ Jakou úlohu má „srdce“ a „mysl“, když Jehova předkládá „zákon“ nové smlouvy?
◆ Které dvě věci jsou nutné k získání záchrany?
◆ Jak nám „úplné“ srdce pomáhá zachovat věrnou oddanost?
◆ Jak můžeme dokázat, že máme jak „mysl Jehovovu“, tak i „mysl Kristovu“?
-
-
Zprávy a jejich hlubší významStrážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
Zprávy a jejich hlubší význam
Pornografie je nebezpečná
„Měl takové mírné chování, tak se usmíval,“ říká matka desetileté Lisy, když popisuje muže, který ohrožoval a dvakrát obtěžoval její dceru. „Ukázal Lise nějaké mírně pornografické časopisy. Děti se dají tak snadno přesvědčit. Řekl jí, že si ji chce vyfotografovat do soutěže.“
Detektiv John T. Dugan ml. z policejního oddělení v Buffalo, jež se zabývá oplzlou literaturou, potvrzuje, jakou taktiku užívá typický sexuální násilník, aby překonal zábrany dítěte. Říká: „Nikdy
-