-
‚Vítejte se navzájem‘Strážná věž – 1982 (vydáno v Rakousku) | 1. dubna
-
-
Byl to lid, jehož prostřednictvím jsme získali Svatou bibli. Byli to přirození Židé. Nebyl však Bůh stranický, obzvláště když si uvědomíme, že Nežidů bylo i před l 900 lety daleko více než obřezaných Židů? Kdybychom se na věc dívali povrchně, mohlo by se to zdát. Bůh však musel někde začít, a začal u těch, jimž kdysi dal zvláštní sliby prostřednictvím jejich předků, totiž u obřezaných Židů. Ale konečný užitek z tohoto Božího způsobu jednání neměli mít výlučně jen přirození Židé neboli Hebrejci. Máme si tedy v tomto směru na něco naříkat? Rozhodně ne!
14. Člověkem jakého druhu se proto musel stát Boží Syn z nebes? Jak jej uvítali ti, mezi něž patřil?
14 Nikdy nezapomeňme, že Bůh dal kdysi mužům, kteří si to zasloužili, sliby ohledně jejich přirozených potomků, Židů. Boží Syn měl proto sestoupit z nebe, aby splnil tyto sliby svého Otce. Proto se musel narodit jako člen rasy. kterou jiné národy nenáviděly, jako člen lidu, s nímž Bůh uzavřel národní smlouvu. Avšak přesto, že tento Boží Syn byl Židem, nevítala jej většina ostatních Židů, jak to říká pisatel, který popsal pozemský život Božího Syna: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní lid ho nepřijal.“ — Jan 1:11.
15. Jaký druh práce konal Ježíš v Nazaretu? Sloužil při té práci jako ‚služebník těch, kteří jsou obřezáni‘?
15 Křesťanskému sboru v Římě, jehož členové nebyli všichni přirození Židé, napsal proto židovský apoštol Pavel: „Říkám totiž, že se Kristus v zájmu Boží pravdivosti skutečně stal služebníkem těch, kteří jsou obřezáni, aby potvrdil zaslíbení, které On učinil jejich předkům, a aby národy oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství.“ (Řím. 15:8, 9a) V domě svého adoptivního otce, obřezaného Žida Josefa, v galilejském Nazaretu se rostoucí Ježíš vyučil tesařem. Ježíš se narodil v kmeni Juda, a proto nepatřil ke kněžské rodině ani ke kmeni chrámových Levitů. Nemohl přirozeně vstoupit do řad chrámových služebníků v Jeruzalémě. Přišel však Ježíš, Boží Syn, na zem jen proto, aby sloužil a zemřel jako tesař? Ne. Jestliže se tedy stal „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“, je tím míněno daleko více, než že se stal tesařem jako jeho nevlastní otec Josef.
16. Jaké činnosti se začal Ježíš věnovat, aby sloužil více než jen jako tesař lidem ve městě Nazaretu?
16 Kdyby se byl Ježíš v životě nedostal dále než k tesařské práci v Nazaretu, rozhodně by nemohl vykonat svou předpověděnou službu. Jeho nebeský Otec, Jehova Bůh, jej tedy vyslal k něčemu docela jinému, aby byl „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“, nejen lidí ve městě Nazaretu, ale v celém národě. Proto se Ježíš ve třiceti letech navždy vzdal tesařského řemesla.
17. Jak můžeme Ježíšovu činnost po jeho křtu a pomazání srovnat se službou židovského velekněze v chrámu?
17 Jaké práce se Ježíš ujal, když jej pokřtil Levita Jan Křtitel a když byl pokřtěn Božím svatým duchem? Byla to snad služba nižší než služba chrámových kněží a Levitů, kteří byli skutečnými „služebníky“ Božími v Jeruzalémě? Každý, kdo zná skutečnosti, jistě připustí, že se Ježíš ujal úřední služby, „služby Bohu“, nejen nějakého náboženského zaměstnání. Jak to říká „Kralická bible“: „Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost, aby potvrdil sliby otcům.“ (Řím. 15:8) Bezesporu vykonával službu v národě a zaujímal služební úřad, ne na základě jmenování od člověka, ale od Boha, univerzálního svrchovaného vládce. Když Ježíš změnil své pozemské zaměstnání, vykonával práci daleko důležitější, než byla náboženská služba židovského velekněze v Jeruzalémě.
18. Ačkoli žádný pozemský národ neuznal Ježíše jako „Božího služebníka“, proč se stal „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“?
18 Ježíš Kristus nemohl vykonávat žádnou náboženskou službu v jeruzalémském chrámě a nemohl tam tedy soutěžit s kněžími a Levity. Stejně ovšem nemohl vykonávat náboženské služby v žádném chrámu nežidovských národů, v Římě, v Athénách ani jinde. Měl se však stát „služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“ v zájmu Boží pravdivosti. Jak to? Protože měl ‚potvrdit zaslíbení, která [Bůh] učinil jejich předkům‘, Hebrejcům, a nikoli pohanům. Například jejich ‚předek‘ Abrahám měl mnoho synů ze svých tří žen, ale Bůh si vybral Abrahámova jediného syna z jeho první manželky Sáry, totiž Izáka, a ten měl dostat abrahámovské zaslíbení. Izák měl zase dva syny, dvojčata, ale Bůh si vybral mladšího z dvojčat, Jákoba, který dostal později jméno Izrael. Tomu mělo být předáno abrahámovské zaslíbení ohledně „semene“, jehož prostřednictvím budou požehnány všechny národy země. Ze dvanácti Jákobových synů vzniklo během doby dvanáct izraelských kmenů, s nimiž jako s národem uzavřel Bůh národní smlouvu, jejímž prostředníkem byl prorok Mojžíš.
19. Proč se Ježíš nenarodil v kmeni Levi? Kdo jej přivítal na zemi, a kde?
19 Později, když se izraelský národ rozhodl, že chce mít lidského krále jako Jehovova viditelného zástupce, dal Jehova své královské zaslíbení králi Davidovi z kmene Juda. Zaslíbený Mesiáš neboli Kristus měl tedy přijít z Davidova rodu. Proto se Ježíš narodil v Davidově domovském městě Betlémě. Narodil se jako Davidův dědic, z judské panny Marie. Na zemi jej uvítali nebeští andělé. Boží Syn z nebes se musel tedy narodit jako Žid. Musely být potvrzeny neboli ospravedlněny neporušitelné sliby, které dal Bůh, jeho Otec. Bůh nepřipustil, aby byl považován za lháře.
20. Ačkoli se Ježíš stal jedním z „těch, kteří jsou obřezáni“, co čekalo lidi z nežidovských národů a proč?
20 Ježíš velmi rád spolupracoval se svým nebeským Otcem. Proto se „skutečně stal služebníkem těch, kteří jsou obřezáni“. Byl obřezán jako jeden z nich. Tři a půl roku po Ježíšově smrti a vzkříšení byla obřezaným Židům ještě prokazována zvláštní přízeň. Uvítání do Jehovovy teokratické organizace ještě čekalo na neobřezané pohany neboli Nežidy. Tím měly být potvrzeny nezrušitelné sliby, které dal Jehova lidem.
-
-
„Radujte se, národy, s jeho lidem“Strážná věž – 1982 (vydáno v Rakousku) | 1. dubna
-
-
„Radujte se, národy, s jeho lidem“
1. Proč Židé, kteří stále ještě zachovávají Mojžíšův zákon, nejsou „jeho lidem“, s nímž se mají národy ‚radovat‘?
KDO je „jeho lid“, s nímž se mají ‚radovat‘ všechny národy? (Řím. 15:10) Ukázalo se, že to není židovský lid. Přirození Židé, kteří se stále ještě snaží zachovávat Mojžíšův zákon, jsou od roku 70 n. l. nenáviděni a pronásledováni po celých 1 900 let. V tom roce došlo ke zničení starověkého Jeruzaléma římskými legiemi pod velením generála Tita. Je zvláštní, že ani sami přirození Židé se neradovali s „jeho lidem“, s Jehovovým lidem. V závěru inspirované písně, která byla zpívána v roce 1473 př. n. l., zpíval židovský prorok Mojžíš: „Radujte se, národy, s jeho lidem, protože pomstí krev svých služebníků a odplatí pomstou svým odpůrcům a skutečně přinese usmíření půdě svého lidu.“ — 5. Mojž. 32:43.
2. Kdy začali být Ježíšovi následovníci přenášeni ‚z moci tmy. . . do království Syna jeho lásky‘?
2 Když Pavel asi v roce 56 n. l. citoval tato Mojžíšova slova a uplatnil je, bylo to již dlouho po Ježíšově smrti, vzkříšení a vystoupení do nebe, k čemuž došlo v roce 33. n. l. Od letnic onoho roku byli Jehovovým lidem, „jeho lidem“, oddaní, pokřtění, duchem zplození učedníci Ježíše Krista. O několik let později, asi v roce 60 až 61 n. l., napsal Pavel členům Jehovova „lidu“ v Kolosech: „[abyste] děkovali Otci, který vás učinil způsobilými k účasti na dědictví svatých ve světle. Osvobodil nás z moci tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kol. 1:12, 13) Toto přenesení začalo v židovský den letnic (6. sivana) roku 33 n. l., po Ježíšově návratu do nebe.
3. Čím se stali pro krále, když byli přeneseni do duchovního království Božího milovaného Syna?
3 Onoho dne vylil nebeský Otec prostřednictvím svého oslaveného královského Syna Ježíše Krista svého svatého ducha nejprve na učedníky v Jeruzalémě, jichž tam čekalo asi 120. Tak byli přeneseni z moci světské temnoty do duchovního království Božího milovaného Syna, Ježíše Krista, který byl „světlo světa“. (Jan 8:12) Toto duchovní království zřídil Jehova Bůh, a Ježíš Kristus, duchovní král, v něm slouží jako Jehovův ministr. Ve vykonávání této služby používá své duchem zplozené učedníky na zemi jako ‚vyslance, kteří zastupují Krista‘. (2. Kor. 5:20) Podle „Anglického revidovaného překladu“ jsou proto „vyslanci v zájmu Kristově“. Takoví „vyslanci“ konají skutečně službu, vládní službu.
4. a) Z koho se tedy skládá Boží „lid“, s nímž se mají ‚radovat‘ národy? b) Proč mají pohanské národy oslavovat Boha?
4 Právě s takovými vyslanci se mají ‚radovat‘ všechny národy, které se neskládají z duchovních izraelitů. Z čeho se mají radovat? Křesťanský vyslanec Pavel odpovídá, když píše sboru v Římě: „Kristus se v zájmu Boží pravdivosti skutečně stal služebníkem těch, kteří jsou obřezáni [přirozených Židů], aby potvrdil zaslíbení, která On učinil jejich předkům, a aby národy oslavovaly Boha pro jeho milosrdenství.“ (Řím. 15:8, 9a) Jaké milosrdenství prokázal Bůh pohanským „národům“?
5. a) Jak projevil Bůh „milosrdenství“ neobřezaným pohanům? b) Kdy a komu začalo být prokazováno toto „milosrdenství“? Kam byli připuštěni?
5 Tehdy v prvním století n. l. spočívalo Boží „milosrdenství“ v tom, že Jehova Bůh připustil, aby neobřezaní pohané (neboli lidé z národů) byli zahrnuti do „zaslíbení“, která dal předkům obřezaných Židů. Neobřezaných Nežidů se to začalo týkat v roce 36 n. l., když římský setník Kornélius se svou rodinou a přáteli v Césareji přijal službu apoštola Petra, byli pomazáni Božím svatým duchem a dali se pokřtít. (Skutky, kap. 10) Zda Kornélius se svou rodinou opustil Césareu a vrátil se do Itálie a zda se tam stali členy římského sboru, v němž do té doby byli pouze obřezaní židovští věřící a snad i židovští „proselyté“, to nevíme. (Sk. 2:1–10) Ale od té doby prokazoval Bůh „milosrdenství“ věřícím pokřtěným pohanům tím, že je přijímal do duchovního „království“ svého milovaného Syna, ačkoli nebyli obřezáni.
6. a) Čeho se na základě Božího „milosrdenství“ mohly národy v Pavlově době stát členy? b) Proč se tito příjemci Božího „milosrdenství“ nemohou účastnit služby světským vládám?
6 Tak byla projevena přízeň „národům“, jak obřezaným Samaritánům, obřezaným Egypťanům, tak i neobřezaným Nežidům, takže se mohli stát členy ‚Abrahámova semene‘, jehož prostřednictvím si budou muset žehnat
-