Stavět z ohnivzdorných materiálů

„Někteří při stavbě na tom základě použijí zlato nebo stříbro nebo drahé kamení; jiní použijí dřevo nebo trávu nebo slámu.“ — 1. KORINŤANŮM 3:12, „Překlad v dnešní angličtině“.

1, 2. a) Co by bylo ještě bolestnější než pohled na to, jak něčí dům shořel do základu? b) Jaké podobné zklamání někdy prožívají křesťanští služebníci?

JE TO jistě žalostný pohled, když krásný dům shoří do základu. A jak velice smutné by pro tebe bylo, kdybys ten dům byl postavil ty! Jistě by tě bolelo, kdybys viděl, jak mizí v kouři tvůj čas i tvé úsilí. A přece není tato bolest ničím ve srovnání se zármutkem, jaký cítí křesťanští rodiče, když jejich syn nebo dcera opouštějí pravdu a jdou za světskými věcmi. Sotva může být něco bolestnějšího než vidět vlastní dítě, jak se dostává do takové duchovní zkázy.

² Pocity v srdci takových rodičů se mohou poněkud podobat zklamání, které jsi možná zažil ty jako křesťanský služebník. Snad jsi s někým začal biblické studium a měsíce i roky jsi mu pomáhal, aby získal poznání pravdy. Viděl jsi, jak se účastní shromáždění, a dokonce se začíná podílet na kazatelské službě. Ale pak náhle duchovně zeslábne, přestává s činností a snad se dokonce i vrací ke svým dřívějším špatným zvykům. Jaké zklamání to je!

3. Jaké otázky přirozeně vznikají, když se setkáváme s takovými situacemi, a na čem závisí odpovědi na ně?

³ Je smutné, že se to občas stává. Je tedy zcela přirozená otázka: Proč se to stává? Můžeme v tom něco dělat? Jedním činitelem může být stav srdce onoho člověka. Ale je tu ještě druhý činitel a k tomu se vztahuje otázka: Když učíš jiné, stavíš z ohnivzdorných materiálů na pravém základě? Jestliže správně rozumíme, co to znamená a jak to lze uskutečňovat, získáme klíč k pomoci těm, které učíme — těm, kteří s námi studují Bibli, a našim dětem — aby stáli pevně v pravdě.

Kdo provádí stavbu?

4. Ke komu přirovnává Pavel křesťanského služebníka v 1. Korinťanům 3:10, 11 a jak?

⁴ Abychom poznali odpověď, obrátíme se k 1. Korinťanům, do kapitoly 3, kde Pavel přirovnává křesťanského služebníka ke staviteli. Čteme: „Podle Boží nezasloužené laskavosti jsem jako moudrý vedoucí díla položil základ, ale staví na něm někdo jiný. Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví. Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus.“ — Verše 10, 11.

5. a) O jaké stavební práci mluví Pavel, jak to vyplývá z kontextu? b) V jakém smyslu „staví“ křesťanský služebník lidi?

⁵ O jakém druhu stavební práce Pavel mluví? Povšimněme si souvislosti: „Vy jste. . . Boží stavba.“ „Jste Boží chrám.“ (1. Kor. 3:9, 16) Je to tedy obrazné stavební dílo, při němž jde o „lidi“. Křesťanský služebník takříkajíc ‚staví lidi‘ v tom smyslu, že se snaží vybudovat v zájemcích křesťanskou osobnost a učinit z nich učedníky. — Mat. 28:19, 20.

6, 7. a) Na čí odpovědnost se soustřeďují Pavlova slova v 1. Korinťanům 3:9–15? b) Jak přitom však jde o společnou stavební práci? c) Co budeme moci poznat z další úvahy o Pavlových slovech?

⁶ Znamená to, že veškerá odpovědnost za to, jak se bude studující rozvíjet, spočívá na křesťanském učiteli? Rozhodně ne. Jsme v první řadě „Boží spolupracovníci“. Pavel se ve svých slovech v 1. Korinťanům 3:9–15 sice zaměřuje na odpovědnost toho, kdo staví neboli učí, ale ve skutečnosti je to společná stavební práce, které se účastní také ten, kdo studuje. Mohli bychom to přirovnat k přípravě vojáka k bitvě. Jiní jej snad cvičí a vyzbrojují, ale jakmile je voják v bitvě, musí bojovat on a užívat toho, čemu se naučil. Závisí na tom jeho život! Podobně se i ten, kdo učí, snaží vybudovat pravého křesťana, který bude schopen odolávat tlakům a pokušením tohoto systému. Zároveň však nese odpovědnost i ten, kdo studuje; musí uplatňovat ve svém životě to, čemu se učí. — Mat. 7:24–27; Fil. 2:12, 13.

⁷ Skutečností však zůstává, že ten, kdo vyučuje, má značnou odpovědnost. Budeme dále uvažovat o Pavlových slovech a uvidíme, jak je důležité učit Božímu slovu účinně, abychom v druhých budovali ocenění pro našeho nebeského Otce.

Polož pravý základ

8. Co je v této symbolické stavební práci základem?

⁸ Než můžeš postavit budovu, musíš nejprve položit základ. Co je tedy základem při stavbě, při níž jsou činěni učedníci? Pavel odpovídá: „Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Ježíš Kristus.“ (1. Kor. 3:11) Ano, pravým základem, na němž máme budovat, je Ježíš Kristus. — Srovnej Efezanům 2:20–22 a 1. Petra 2:4–6.

9. a) Co to znamená, abychom při poučování druhých kladli Krista jako základ? b) Proč je důležité, aby ti, kteří s námi studují Bibli, chápali plnou pravdu o Ježíšovi?

⁹ Jak můžeme položit Krista jako základ, když učíme jiné? Především musíme učit pravdu o Ježíšovi a pomáhat jiným, aby kolem této pravdy vybudovali svůj život. Přitom jim také musíme pomáhat, aby uvěřili v Ježíše jako našeho pomocníka a toho, jehož prostřednictvím Jehova opatřuje výkupné. (Mat. 20:28; 1. Jana 2:1, 2) Ale to není vše. Ježíš Kristus je ustanovenou hlavou křesťanského sboru. (Kol. 1:18) Je také spravedlivým králem země a v tomto postavení brzy ‚dovrší své vítězství‘ v Armageddonu. (Zjev. 6:1, 2) Máme-li tedy klást Krista jako základ, zřejmě to znamená, že o něm musíme učit celou pravdu a pomáhat druhým, aby porozuměli Ježíšově úloze při splňování Božího předsevzetí. Proč je to tak důležité? Jestliže ti, kteří s námi studují, uvěří v Ježíše jako v Božího panujícího krále, nedají se snadno sklíčit světovými poměry a problémy každodenního života. — Iz. 28:16; 1. Petra 2:6–8.

10. a) Co ještě patří k tomu, že klademe Krista jako základ, jak to vyplývá z Efezanům 3:17–19? b) Jak necháváme Krista ‚přebývat ve svém srdci‘?

¹⁰ Položit Krista jako základ však znamená víc. Měli bychom mít stejný cíl, jaký měl apoštol Pavel. Modlil se za Efezany a řekl: „Aby Kristus prostřednictvím vaší víry přebýval s láskou ve vašem srdci; abyste byli zakořeněni a pevně založeni, abyste byli plně schopni pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste byli naplněni veškerou plností, kterou dává Bůh.“ (Ef. 3:17–19) Povšimni si, že k tomu, abychom byli „zakořeněni a pevně založeni“, je třeba, aby Kristus ‚přebýval v našem srdci‘. Co to znamená? Nuže, Kristus ‚přebývá v našem srdci‘, když necháme na své city a jednání působit jeho příklad a učení.

11, 12. a) Jak můžeme pomáhat druhým, aby nechali Krista ‚přebývat ve svém srdci‘? b) Co je dále nutné, kromě poučení o Ježíšovi?

¹¹ Jak můžeme pomáhat těm, které učíme, aby ‚Kristus přebýval v jejich srdci‘? Nezbytně nutné je vštěpovat jim poznání, protože mají „pochopit“ ‚šířku a délku a výšku a hloubku‘ pravdy Božího slova, zejména pokud se vztahuje k životu a učení Ježíše Krista. Chceme, aby ti, kteří s námi studují, získali „Kristovu mysl“, aby jej důkladně znali jako živou a cítící osobnost. (1. Kor. 2:16) To bude působit na jejich srdce.

¹² Povšimni si však, že Pavel také řekl: „A poznat [řecky gnonai, znát „prakticky, na základě zkušenosti“] Kristovu lásku, která převyšuje poznání.“ „Kristovu lásku“ můžeme poznat tím, že se učíme, co nám Bible říká o jeho životním běhu a o způsobu, jak jednal s druhými. Jeho cítění však můžeme plně ocenit teprve tehdy, napodobujeme-li Ježíše jako osobu. Tak poznáme ze zkušenosti „Kristovu lásku, která převyšuje poznání“.

13, 14. a) Jak můžeme pomáhat zájemcům, aby napodobovali Ježíšovy vlastnosti? b) Proč pomůže zájemcům vytvářet si dobrý vztah k Jehovovi, jestliže se snaží napodobovat Ježíše? c) Čemu ještě musíme věnovat pozornost, kromě pravého základu?

¹³ Když tedy kladeš základ, věnuj pozornost Ježíšovým vlastnostem — například jeho lásce (Jan 15:13, 14), vřelosti a vnímavosti (Matouš 11:28–30), pokoře (Jan 13:1–15) a soucitu (Marek 6:30–34). Povzbuzuj toho, kdo s tebou studuje, aby napodoboval ve svém způsobu života tyto vlastnosti. To poskytne znamenitý základ, na němž lze budovat další důležité vlastnosti. Někdy se snad budeš muset při rozpravě o biblické zprávě o Ježíšovi pozastavit a položit otázku: ‚Jakou vlastnost zde Ježíš projevuje? Jak můžete projevovat tuto vlastnost plněji ve svém životě?‘ Vysvětli, že napodobování Ježíšovy osobnosti pomůže tomu, kdo studuje Bibli, rozvíjet pevný, důvěrný vztah k Jehovovi. Jak to? Protože totiž Ježíš tak dokonale zrcadlil osobnost svého Otce, že ve skutečnosti napodobujeme samotného Jehovu, když se pokoušíme napodobovat Ježíše. — Jan 14:9.

¹⁴ Správný základ je důležitý, stačí to však? Pavel odpovídá: „Ale ať každý stále bdí, jak na něm staví.“ Ano, jaký je materiál, kterého užíváme při stavbě budovy, jež bude spočívat na onom základě?

Ohnivzdorné materiály

15, 16. a) Jaký protiklad zřejmě ukazuje Pavel v 1. Korinťanům 3:12? b) Jaká otázka vzniká při uplatňování Pavlova podobenství?

¹⁵ To nás přivádí k 12. verši 3. kapitoly 1. Korinťanům, kde Pavel mluví o různých stavebních materiálech: „Jestliže. . . někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, strniště.“ To jsou rozmanité, zcela odlišné materiály. Navrhuje snad Pavel, abychom do každého z těch, kteří s námi studují, zabudovali něco z každého z těchto materiálů? Zřejmě ne. Povšimni si, jak to uvádějí některé jiné překlady: „Někteří při stavbě na tom základě použijí zlato nebo stříbro nebo drahé kamení, jiní použijí dřevo nebo trávu nebo slámu.“ („Překlad v dnešní angličtině“) „Na tom základě můžeš stavět ze zlata, stříbra a klenotů, nebo ze dřeva, trávy a slámy.“ („Jeruzalémská bible“) Pavel zde tedy zjevně uvádí jako protiklad dva typy staveb. Na jedné straně je zde jakoby nádherný palác vyzdobený zlatem, stříbrem a drahokamy. Naproti tomu je zde chýše s doškovou střechou, postavená z prken nebo trámů, jež podpírají stěny ze suché trávy smíšené s hlínou.

¹⁶ Chceme-li tedy uplatnit Pavlovo podobenství, vzniká otázka: Když učíš druhé, stavíš „paláce“, nebo „chýše“? Příčina, proč někteří mladí a novější odpadají, může spočívat v tom, že nejsou všichni vystavěni z téhož materiálu. V čem je rozdíl? Rozdíl mezi stavbami z ohnivzdorných materiálů a z materiálů hořlavých znázorňuje situace ve starověkém sboru v Korintě.

17, 18. a) Jaký vážný problém byl ve sboru ve starověkém Korintě? Jak postavil Pavel tyto věci do správného světla? b) Co je tedy základním činitelem, chceme-li určit, zda stavíme ze „zlata“, nebo ze „sena“?

¹⁷ Pavel kdysi vykonal svůj úkol, když položil pravý základ, ale někteří v Korintě na něm zřejmě stavěli ze ‚dřeva, sena a strniště‘ — z nesolidních materiálů, jež znázorňují vlastnosti, které nejsou trvanlivé. (1. Kor. 3:12) Pavel proto musel tamějším bratrům napsat: „Mezi vámi existují rozkoly. Mám na mysli to, že každý z vás říká: ‚Já patřím k Pavlovi‘, ‚Ale já k Apollónovi‘, ‚Ale já ke Kéfovi‘, ‚Ale já ke Kristu‘. Kristus existuje rozdělený.“ (1. Kor. 1:11 až 13) Členové sboru tedy byli rozštěpeni do klik. A proč? Protože přisuzovali příliš velkou důležitost určitým mužům. Pavel jim věc postavil do správného světla, když jim vysvětlil: „Co je tedy Apollo? Ano, co je Pavel? Služebníci, skrze něž jste se stali věřícími. . . Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst.“ — 1. Kor. 3:5–7.

¹⁸ Vyjádříme v krátkosti podstatu problému: Někteří členové korintského sboru považovali následování lidí za příliš důležité, a proto neměli silný a důvěrný vztah k Jehovovi. To je základní činitel, chceme-li určit, zda stavíme ze „zlata“, nebo ze „sena“, zda stavíme jakoby „paláce“, nebo „chatrče“.

19. a) Jak by mohl ten, kdo učí, bezděčně obracet příliš mnoho pozornosti sám na sebe nebo na nějakého jiného člověka? b) Oč se musíme snažit, chceme-li stavět ze ‚zlata, stříbra a drahokamů‘?

¹⁹ Můžeme z toho získat velmi cenné poučení. Někteří snad řeknou: ‚Ale já neučím druhé, aby následovali nějakého člověka.‘ To se však může snadno stát, i když takový úmysl nemáme. Když například zájemce položí nějaké otázky a my vždy řekneme: ‚Bratr (nebo sestra) ten a ten (nebo ta a ta) říká. . .‘, nemohli bychom přitom nechtěně obracet příliš velkou pozornost na nějakého nedokonalého muže nebo ženu? Nebo když vzniknou nějaké otázky a řekneme: ‚Nejsem si jistý, ale řekl bych‘, neobracíme tím nevědomky příliš velkou pozornost sami na sebe? Pamatuj, že ten, který studuje, si může velmi snadno vytvořit příliš vysoké mínění o svém učiteli. (Srovnej Skutky 10:25, 26 a Zjevení 19:10.) Chceme-li stavět „paláce“, musíme dávat pozor, abychom nevytvářeli následovníky lidí. Musíme naopak pomáhat těm, kteří s námi studují, aby si vytvářeli blízký vztah k Jehovovi. Proto musíme stavět ze ‚zlata, stříbra a drahokamů‘. Co tyto materiály představují?

20. Co znázorňuje ‚zlato, stříbro a drahé kameny‘? (Přísloví 3:13–15)

²⁰ Srovnání takových biblických textů, jako je Žalm 19:7–11, 19:8–12, „KB“, Přísloví 2:1–6 a 1. Petra 1:6, 7, ukazuje, že zlata, stříbra a drahokamů se používá ke znázornění vlastností, jako je pevná víra, zbožná moudrost, duchovní rozlišovací schopnost, věrná oddanost, milující ocenění pro Jehovu a jeho zákony. Takové vlastnosti jsou základem, chceme-li mít silný a důvěrný vztah k Jehovovi Bohu. Tyto vlastnosti vytvářejí takovou strukturu osobnosti, jakou se musíme snažit vybudovat v těch, které učíme. Stavíš takovým způsobem?

Obstojí v „ohni“?

21. a) Proč je tak důležité, abychom v těch, které učíme, budovali trvanlivé vlastnosti? b) Co znázorňuje „oheň“?

²¹ Proč je tak důležité, abychom pomáhali budovat takové trvanlivé vlastnosti v těch, které učíme? Apoštol Pavel dále vysvětluje: „Dílo každého vyjde najevo, neboť den je odhalí, protože bude zjeveno ohněm; a oheň sám prověří, jakého druhu je dílo každého.“ (1. Kor. 3:13) „Oheň“ tedy „prověří“, jakým způsobem stavíme. Co zde znázorňuje „oheň“? Násilné tělesné pronásledování? Zřejmě ne. Povšimni si totiž, že „dílo každého“ bude vystaveno „ohni“. Ne všichni křesťané se setkají s násilným pronásledováním. „Oheň“ tedy znázorňuje jakýkoli tlak nebo pokušení, jež mohou v člověku zničit duchovní smýšlení.

22. Co patří k ohnivým zkouškám, jež snad někteří prožívají?

²² Pro někoho může přijít „oheň“ v podobě sporné otázky ohledně neutrality. Na někoho může být například vyvíjen nátlak, aby se účastnil politické činnosti, jinak mu hrozí věznění. (Jan 15:19) Někdy může být „oheň“ lstivější. Snad je to pokušení sledovat filmy nebo televizní programy, v nichž je zdůrazňován sex nebo násilí. Pro křesťanskou mládež může přijít „oheň“ v podobě sexuální vyzývavosti, které mohou být vystaveni, když jim jsou nabízeny drogy, nebo je na ně vyvíjen nátlak, aby se podíleli na zvrhlých světských zábavách. Člověk má přirozené přání, aby jej druzí uznávali, a to může působit na mladé křesťany ohromným tlakem, aby se přizpůsobili. — 1. Jana 2:16.

23. a) Jaké otázky vznikají, když je nutno čelit takovým zkouškám, a na čem závisí odpovědi? b) O čem bude pojednávat příští článek?

²³ Většina pravých křesťanů v takových ohnivých zkouškách úspěšně obstála. Smutné však je, že někteří neobstáli. Proto si musíme klást otázky: Jak se asi bude dařit těm, které jsme učili, když budou muset čelit „ohni“? Budou se podobat nádhernému paláci, který je ozdoben nehořlavým zlatem, stříbrem a drahými kameny, a obstojí? Nebo budou jako chýše ze dřeva, sena a slámy, a shoří? Mnoho ovšem záleží na člověku, který sám studuje. Zároveň však také mnoho záleží na nás jako na učitelích — jak jsme stavěli my sami. Zbývá tedy otázka: Jak stavíš takové trvanlivé vlastnosti v těch, které učíš? O tom bude pojednávat příští článek.

Při vyučování působ na srdce

1, 2. a) Co je nutné, abys vybudoval v druhých hluboké ocenění pro Jehovu a jeho měřítka? b) Proč je důležité něco víc, než jen poznání?

CHATRČ můžeš postavit rychle, ale palác jistě nepostavíš za noc. Totéž platí, když činíme učedníky. Vybudovat v druhých hluboké ocenění pro Jehovu a jeho měřítka je nemalý úkol. K vytvoření takových „paláců“ je třeba mnoho času a dovednosti.

² Jde přitom o víc než jen o vštěpování poznatků. Přísloví 3:1 říká: „Můj synu, nezapomeň můj zákon a ať tvé srdce zachovává má přikázání.“ Musíme učit zájemce tomu, co říká Bible. Ale kromě toho je nutné vštěpovat biblickou pravdu do jejich srdce. Ano, musíme působit na srdce, máme-li v těch, které vyučujeme, budovat ohnivzdorné vlastnosti a pomáhat jim, aby rozvíjeli pevný vztah k Jehovovi Bohu.

3. a) Proč má ‚umění vyučovat‘ velký význam, máme-li zapůsobit na srdce? b) Na koho bychom měli myslet, když uvažujeme o některých praktických podnětech?

³ To se ovšem snadněji řekne než vykoná. Máme-li působit na srdce, musíme mít nejen správný stavební materiál, ale musíme také uplatňovat ‚umění vyučovat‘. (2. Tim. 4:2) Nestačí, abychom jen těm, se kterými studujeme, říkali pravdu. K ‚umění vyučovat‘ také patří, abychom jim pomáhali přemýšlet a uvažovat o tom, čemu se učí. To neznamená, že bychom svou vynalézavostí nebo svými metodami mohli vyvolat duchovní růst; rozhodující je zde Boží požehnání. (1. Kor. 3:5, 6) Několik návrhů nám však může pomoci, abychom zapůsobili na srdce druhých. Až budeme o těchto myšlenkách uvažovat, pamatuj přitom na ty, které učíš — na ty, se kterými studuješ Bibli, a na své děti.

Dávej dobrý příklad

4. a) Co, mimo jiné, způsobilo, že Ježíš měl silný vliv na druhé? b) Proč je důležité dávat při vyučování jiných dobrý příklad?

⁴ Kdo by nám mohl dát lepší příklad v tom, jak působit na srdce druhých, než sám Ježíš Kristus? Proč tak účinně působil na lidi? Mimo jiné proto, že uplatňoval to, co kázal, a tím poskytoval spolehlivý příklad, který mají jeho následovníci napodobovat. (Jan 13:15; 1. Petra 2:21) Zde je tedy první návrh: dávej dobrý příklad. Není logické, že bychom měli mít sami tytéž trvanlivé křesťanské vlastnosti, které chceme vestavět do druhých? Ježíš o tom řekl: „Žák. . . , je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.“ — Luk. 6:40, „EP“.

5. Jak ukazují biblické texty spojitost mezi správným příkladem a působením na srdce druhých?

⁵ Bible opakovaně ukazuje spojitost mezi správným příkladem a působením na srdce druhých. Například 5. Mojžíšova 6:4–6 ukazuje tobě jako rodiči, že láska k Jehovovi musí být „na tvém srdci“, než ji můžeš vštěpovat do srdce svých dětí. (Přísl. 20:7) Ježíš naproti tomu pokáral tehdejší pokrytecké farizey, protože ‚mluvili, ale nekonali‘. Je možné se divit, že se srdce lidí tehdy stalo „nevnímavým“? — Mat. 23:3; 13:13–15.

6. Proč je důležité, abys žil v souladu s tím, čemu učíš? (Římanům 2:21–23)

⁶ Proto musí být soulad mezi tím, čemu učíš, a tím, co vykonáváš v praxi. Jistě chceš v těch, s nimiž studuješ, nebo ve svých dětech vybudovat lásku k Jehovovi a tužbu líbit se mu. Neměli by pak vidět v tvých modlitbách, v tvé řeči a v tvém jednání, že máš sám tuto lásku a touhu? Jistě jim chceš vštěpovat pevnou oddanost biblickým zásadám. Neměli by v prvé řadě vidět, že ty sám nechceš ve svých slovech a skutcích odbočovat od těchto zásad? Ti, které učíme, zejména naše děti, věnují často větší pozornost tomu, co činíme, než tomu, co mluvíme. Když druzí vidí, že žijeme v souladu s tím, čemu učíme, budeme moci snadněji zapůsobit na jejich srdce.

Klaď otázky

7, 8. a) Na čem do značné míry závisí, zda budeme úspěšně působit na srdce druhých? b) Proč nám při působení na srdce pomáhají otázky?

⁷ Druhý podnět je užívání otázek, což je další rys působivé učitelské činnosti Ježíšovy. Ježíš uměl mistrovsky přimět lidi k přemýšlení a k uvažování. (Mat. 17:24–27) Úspěšné působení na srdce těch, které učíš, závisí značnou měrou na tom, jak užíváš otázek. Proč?

⁸ Pomocí otázek můžeš především zjistit, zda ten, s nímž studuješ, opravdu rozumí tomu, co se učí. Jestliže totiž nerozumí poučení a nepřijímá je, jak by mohlo zakořenit v jeho srdci? (Luk. 8:15) Dále, chceme-li působit na srdce, je dobré, abychom věděli, co je v tomto srdci. Mohou v něm být silně zakořeněny dřívější představy a nesprávné náboženské nauky. Nemůžeme číst v srdci, a proto je třeba klást otázky, které výslovně přimějí toho, kdo studuje, aby vlastními slovy vyjádřil, co cítí ve svém srdci. Uvažuj o některých příkladech.

9, 10. Ukaž, jak je užitečné ptát se na názor.

⁹ Dejme tomu, že mluvíte o desáté kapitole z knihy „Můžeš žít navždy v pozemském ráji“, „Ničemní duchové jsou mocní“ (angl.). Přicházíte k odstavci 18 na stránce 97, kde se tištěná otázka ptá: „Jakým dobrým příkladem prvních křesťanů v Efezu by se měl řídit člověk, který se chce zbavit spiritismu?“ Ten, s nímž studuješ, snad správně odpoví podle odstavce, ale co si opravdu myslí? Pěstoval možná spiritismus řadu let a silně v něj věřil. Jestliže je tomu tak, je nyní přesvědčen, že by s tím měl přestat? Snad se budeš muset zeptat: ‚Co si o tom myslíte vy? Jak můžete vy uplatnit toto poučení ve svém životě?‘ Z jeho odpovědi můžeš nyní poznat, do jaké míry zapůsobilo poučení na jeho srdce.

¹⁰ Uveďme si jiný příklad: Uvažuješ snad se svým dítětem o 26. kapitole „Bojuj za to, abys jednal správně“ v téže knize. Na stránce 220 se otázka „b“ k odstavci 8 ptá: „Jaký moudrý postoj bychom měli zaujmout, jak to vyjádřil jeden mladík?“ Tvé dítě snad nejprve odpoví podle odstavce, ale nevyjádří, co si opravdu myslí. Budeš možná muset jemně sondovat hlouběji: ‚Ale co si o tom myslíš ty? Zdá se ti tento názor rozumný?‘ Nebo bys mohl předložit situaci: ‚Představ si, že by někteří spolužáci kouřili a nabídli ti cigaretu. Co kdyby se na to dívalo několik jiných a začali by si z tebe dělat legraci, protože jsi to nepřijal? Co bys dělal?‘ Jsou-li takové otázky použity s dobrou rozlišovací schopností, mohou ti pomoci zjistit, co je v srdci tvého dítěte.

11. a) Proč je při užívání otázek důležitá opatrnost? b) Proč musí být zvláště rodiče opatrní, když děti vyjádří nesprávné názory? (Kolosanům 3:21)

¹¹ Musíš však být opatrný. Někdy mohou takové otázky vyvolat odpovědi, které tě překvapí nebo ti způsobí zklamání. Co dělat? Je-li to nějaký choulostivý námět, je možná lépe nevyvolávat spornou otázku, ale říci: ‚Teď půjdeme dál. Pohovoříme si o tom ještě někdy jindy.‘ (Jan 16:12) Takovou opatrnost musí projevit zejména rodiče. Vyjádří-li děti nesprávné názory, ovládejte své city. Nechcete přece narušit sdělování myšlenek. Jak poznáte, co je v srdci vašeho dítěte, a jak byste mu mohli pomoci, kdyby se bálo vyjádřit své pocity?

Zdůrazňuj, jak je moudré poslouchat boží zákony

12, 13. a) Proč zapůsobí na srdce zájemce, když pochopí, že je moudré poslouchat Boží zákony? b) Jak můžeme pomáhat zájemci, aby chápal, že je moudré poslouchat Jehovu?

¹² Třetí podnět je, abys pomáhal tomu, s nímž studuješ pochopit, že je moudré poslouchat Boží zákony. (5. Mojž. 4:5, 6; 10:12, 13) To může zapůsobit na jeho srdce. Proč? Je-li totiž přesvědčen, že je v jeho vlastním zájmu zachovávat Jehovovy zákony, může jej to přimět, aby miloval Boha a chtěl se mu líbit. — Žalm 112:1.

¹³ Jak můžeš pomáhat těm, které učíš, aby chápali, že je moudré poslouchat Boží zákony? Můžeme to znázornit tím, že přirovnáme Jehovovy zákony k nápisu „Vstup zakázán“. Takový nápis je sám o sobě výstrahou, ale nemyslíš, že je snadnější uposlechnout ho, jestliže obsahuje i důvod k výstraze? Jestliže nápis například zní „Vstup zakázán — vysoké napětí“, pak člověk, který by neměl chuť respektovat výstrahu, pochopí, že se může dostat osobně do nebezpečí, a bude spíše ochoten výstrahy dbát.

14. a) Jakým způsobem bys mohl se svým zájemcem uvažovat, abys mu pomohl pochopit, proč je určité jednání moudré nebo pošetilé? b) Které biblické texty ukazují, jak je důležité uvádět důvod, proč je určité jednání dobré nebo špatné?

¹⁴ Podobné to je s Božími zákony. Neříkej zájemci, jen že něco je podle Bible správné nebo nesprávné, ale pomáhej mu, aby pochopil, proč je určitý způsob jednání moudrý nebo pošetilý. Uvažuj s ním o tom, jak mu může prospět respektování Božích zákonů. Pomoz mu, aby viděl, jaké důsledky by mělo nerespektování těchto požadavků. To dělá někdy i samotná Bible. Přečti si prosím sám Přísloví 22:24, 25; 23:4, 5; 24:15, 16, 19, 20. Povšimni si, že Bible ukazuje v každém případě důvod, proč je určité jednání dobré nebo špatné.

15. Užij uvedených otázek a biblických textů k rozpravě o tom, že je moudré poslouchat, co Bůh říká o nepoctivosti a smilstvu.

¹⁵ Uvažuj například o následujících otázkách a biblických textech, jež zdůrazňují, jak je moudré poslouchat Boží zákony.

Lhaní, kradení: Proč je nepoctivost škodlivá?

(Přísloví 15:27; 20:10; Zjevení 21:8) Proč se ti vyplatí, abys byl v jednání s druhými poctivý? (Přísloví 3:3, 4; 12:19; Židům 13:18)

Smilstvo: Jak nám může nemravnost škodit? (Přísloví 5:9; 7:21–23; 1. Korinťanům 6:18) Jak to může škodlivě působit na druhé? (1. Tessaloničanům 4:6; 1. Korinťanům 5:6; Židům 12:15, 16) Jaký máš užitek z toho, že dbáš biblických mravních zásad? (Přísloví 5:18, 19; Židům 13:4) Když jste uvažovali tímto způsobem o některém biblickém zákoně, mohl bys položit otázku: ‚Máte dojem, že Jehova má na srdci to, co je pro nás nejlepší? Souhlasíte s tím, že nás jeho zákony ve skutečnosti neochuzují o nic dobrého?‘

16. Jak může taková úvaha zapůsobit na toho, s kým studuješ?

¹⁶ Uvažujte při studiu podobně o Božím zákonu ohledně opilství, placení daní, kouření, otázky krve, atd. Tak poskytneš tomu, s kým studuješ, nebo svému dítěti pomoc, aby pochopili, že všechny Boží zákony jsou k našemu dobru. To neznamená, že by ten, s kým studuješ, potřeboval vždy důvody, aby poslouchal Boha. Ale několik příkladů může zapůsobit na jeho srdce a podnítit jej, aby se chtěl líbit Bohu. Až potom přijde „oheň“ neboli zkoušky, bude spíše připraven poslouchat Boží slovo. — 1. Kor. 3:13.

Pomáhej jim poznat Boha

17. Který další podnět ti pomůže, abys zapůsobil na srdce zájemce?

¹⁷ Čtvrtý podnět je: pomáhej tomu, s kým studuješ, aby poznal Boha. (Jan 17:3) Nestačí jen pomáhat mu, aby poznal, že Jehova existuje a má jméno, ale pomáhej zájemci, aby jej také poznal důvěrně. To zapůsobí na jeho srdce, protože znát Jehovu znamená milovat jej.

18. Jak můžeš při studiu obracet pozornost na Jehovovy vlastnosti?

¹⁸ Jak můžeš pomoci tomu, s nímž studuješ, aby důvěrně poznal Jehovu? Mimo jiné, nemůžeš někoho milovat, pokud neznáš jeho vlastnosti, jeho způsob jednání. Při studiu tedy pamatuj vždy na to, abys obracel pozornost na Jehovovy nesrovnatelné vlastnosti. To lze často činit bez ohledu na probíraný námět. Například při rozpravě o výkupném by ses mohl na vhodném místě pozastavit a položit otázku: ‚Jak nám opatření výkupného nádherně ukazuje hlubokou lásku, kterou má Jehova k nám?‘ Nebo když uvažujete o tom, proč Bůh připustil špatnost, mohl by ses zeptat: ‚Jak projevil Jehova velkou shovívavost vzhledem ke špatnosti člověka?‘ Nebo: ‚Jak projevil Jehova jedinečnou moudrost svým způsobem jednání při vzpouře v Edenu?‘ Takové uvažování pomůže tomu, s nímž studuješ, k silnému pocitu oddanosti Jehovovi. Začne pohlížet na Jehovu jako na Osobu, začne jej milovat pro jeho vlastnosti, které budou pro něj přitažlivé.

19, 20. a) Co je dále potřebné, abychom důvěrně poznali Jehovu? b) Jak ukazuje zkušenost uvedená v odstavci, že je důležité dávat správný příklad, pokud jde o modlitbu?

¹⁹ Nemůžeš také ve skutečnosti nikoho dobře poznat, jestliže mezi vámi není určité sdělování myšlenek. Podobně i ten, s kým studuješ, nemůže pociťovat důvěrný vztah k Jehovovi, pokud mu nesděluje své myšlenky. Proto uč toho, s nímž studuješ, jak se má modlit. Pomáhej mu, aby viděl, jak rozsáhlé množství různých věcí je vhodným námětem k modlitbě. (1. Jana 5:14) Buduj v něm ocenění pro Jehovu jako toho, jenž slyší a vyslýchá modlitby. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Povzbuzuj jej, aby Jehovovi vyjadřoval své nejvnitřnější pocity, aby mu ‚vyléval své srdce‘. — Žalm 62:8; 62:9, „KB“.

²⁰ Zde je opět důležitý tvůj vlastní příklad. Vyjadřuješ ve svých modlitbách hloubku své oddanosti Bohu? To může velmi zdravě zapůsobit na ty, které učíš, včetně tvých dětí. Uvažuj o následující zkušenosti.

Před několika lety učila jedna křesťanská dvojice svého tříletého chlapce, jak se má modlit. Jednou večer se chlapec modlil k Jehovovi, aby požehnal mamince a tatínkovi, a pak prosil Jehovu, aby požehnal „Wally“. Kdo byl „Wally“? Rodiče to nevěděli, a chlapec se začal modlit za „Wally“ docela pravidelně! Velmi se tomu divili, ale nakonec pochopili, co se stalo. Chlapec se modlil za bratry v Malawi (kde bylo tehdy pronásledování), ale nesprávně to vyslovoval jako „Wally“. Důležité je, že chlapec slyšel, jak se rodiče modlí v tom smyslu, a napodoboval jejich znamenitý příklad. Můžeš si představit, jaký pocit měli jeho rodiče!

Neznázorňuje to, jak je důležité dávat správný příklad, když učíme druhé, jak se mají modlit?

Odměna

21. a) Nač můžeš mít jako křesťanský stavitel naději podle 1. Korinťanům 3:14, 15? b) Je „odměnou“ cena věčného života v Božím novém pořádku? Vysvětli to.

²¹ Máme-li tedy budovat v druhých ohnivzdorné vlastnosti a pomáhat jim, aby rozvíjeli dobrý vztah k Jehovovi, musíme působit na jejich srdce. Není to možná snadné, ale přináší to odměnu. Pavel to naznačil svými slovy: „Jestliže něčí dílo, které na tom postavil, zůstane, obdrží odměnu. Jestliže něčí dílo shoří [protože stavěl špatně a neužíval ohnivzdorných materiálů], utrpí ztrátu [to znamená, že o to, co stavěl, přijde v „ohni“], ale on sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“ Co je „odměna“? Pavel měl zřejmě na mysli něco jiného než cenu věčného života v Božím novém pořádku. Povšimni si totiž, že ten, který stavěl špatně, přichází o „odměnu“, ačkoli může být sám zachráněn, jestliže vydrží v „ohni“. — 1. Kor. 3:14, 15.

22, 23. a) Jakou odměnu dostal apoštol Pavel ve spojitosti se svými křesťanskými bratry v Tesalonice? b) Po jaké „odměně“ ze srdce toužíš a jak ji můžeš obdržet?

²² Co je tedy tato „odměna“? Objasňuje to něco, co řekl Pavel Tesaloničanům. Tamějším pronásledovaným křesťanům Pavel napsal: „Co je naše naděje nebo radost nebo koruna jásání — nuže nejste to skutečně vy? — před naším Pánem Ježíšem za jeho přítomnosti? Určitě jste naše sláva a radost [„naše chlouba a naše radost!“ „Překlad v dnešní angličtině“].“ (1. Tes. 2:19, 20) Pavel pomohl těmto Tesaloničanům na cestu pravdy. A ačkoli od začátku zakoušeli pronásledování, stáli pevně. Pavlovou odměnou byla radost, že mohl vidět, jak vytrvávají tváří v tvář odporu. To bylo důkazem, že Pavel stavěl dobře.

²³ Podobně je tomu s námi. Netoužíš z celého srdce pomáhat těm, které učíš, aby si vytvářeli trvanlivé křesťanské vlastnosti, které jim umožní obstát v pokušeních a tlaku, který snad na ně přijde? Ano, jaká odměna to je, když vidíš, jak ti, s nimiž studuješ Bibli, a tvé děti odolávají v takových ohnivých zkouškách! To dokazuje, že jsi stavěl dobře. Kéž je to tvá odměna, když stavíš na pravém základě z ohnivzdorného materiálu a vzhlížíš k Jehovovi, aby požehnal tvému úsilí.