Pevně se drž „dobrého poselství“!
‚Držíte se ho, ovšem jestliže jste se nestali věřícími bezúčelně.‘ — 1. Korinťanům 15:2.
1. Proč se Pavel horlivě zastával vzkříšení?
APOŠTOL Pavel předkládá jako vyvrcholení svého prvního dopisu Korintským mistrovskou rozpravu o vzkříšení. Proč se tak horlivě zastává vzkříšení? Mělo to tehdy svůj důvod. Tehdejší korintští křesťané byli obklopeni chamtivým, nemravným světem, a někteří již dokonce upadli do ďáblových léček. Pavel nechtěl, aby se jeho milovaní bratři stali „věřícími bezúčelně“, protože by to pro ně znamenalo zničení. Chtěl naopak, aby stáli pevně v ‚dobrém poselství‘, které jim oznámil.
2. a) Proč bychom dnes měli tvrdě pracovat v zájmu „dobrého poselství“? b) Jak je vzkříšení spjato s „dobrým poselstvím“?
2 Stejně i dnes žijeme ve světě, který nezná Boha. Proto my, kteří jsme „vložili svou naději v živého Boha“, musíme tvrdě pracovat a musíme vynakládat úsilí v zájmu „dobrého poselství“. (1. Tim. 4:10) Toto „dobré poselství“ se nyní soustřeďuje na zřízené „království našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista“. Kristus Ježíš a jeho 144 000 spolukrálů dosahují tohoto království, nebeské hory Siónu, právě vzkříšením. A také velká většina lidstva se právě vzkříšením dostane do pozemské říše království. (Zjev. 11:15; 14:1; 20:12) Vzkříšení se tedy stává vynikajícím charakteristickým rysem „dobrého poselství“.
NADĚJE NA VZKŘÍŠENÍ
3. V čem je rozpor mezi učením o vzkříšení a učením o nesmrtelnosti duše?
3 Co je tedy tato naděje na vzkříšení? Není to naděje založená na domnělé nesmrtelnosti duše, jak se tomu učí ve světové říši falešného náboženství, jak uvnitř, tak i vně křesťanstva. Nikoli, je to naděje pro smrtelné duše! Slovo „vzkříšení“ (řecky anastasis) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje asi čtyřicetkrát. Znamená ‚opětné povstání k životu‘. Má-li člověk opět povstat k životu, musí být nejdříve mrtvý, protože život je opakem smrti. — 5. Mojž. 30:19, 20; Iz. 38:17–19.
4. Co ukazuje, že Židé v raných dobách nevěřili v lidskou nesmrtelnost ale v pozemské vzkříšení?
4 V Hebrejských písmech neexistuje nauka o lidské nesmrtelnosti. Taková představa byla Židům naprosto cizí. Existuje však mnoho náznaků, že Židé věřili v pozemské vzkříšení. Právě proto zřejmě vyvozovali, že Ježíš by mohl být vzkříšený ‚Jan Křtitel, Eliáš, Jeremiáš nebo jiný z proroků‘. — Mat. 16:14.
5. Na jakou vyhlídku se v souladu s Božím předsevzetím těšil Abrahám a jiní Boží služebníci ve starověku?
5 Apoštol Pavel popisoval věrný způsob života Ábela, Enocha, Noema a domácnosti Abrahámovy, a potom nám říká: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli neobdrželi splnění těch zaslíbení, ale viděli je zdaleka a vítali je a veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi.“ Vzhlíželi vstříc vzkříšení, jež bude na zemi pod panstvím „města, které má skutečné základy“ — Božího království pod Mesiášem. Když byl věrný Abrahám zkoušen ve spojitosti s obětováním Izáka, „počítal. . . s tím, že Bůh je schopen dokonce ho vzbudit z mrtvých“. Abrahám také věřil slibu, který mu Bůh dal, že „prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země“. Je logické, že převážná většina lidí z těchto národů bude muset být vzkříšena, aby se mohli těšit z takových požehnání prostřednictvím tohoto „semene“. — 1. Mojž. 22:18; Žid. 11:4–19.
6. Co naznačují slova Jobova a slova synů Chóreho ohledně vzkříšení?
6 Job, který žil později a zachovával ryzost, položil otázku: „Jestliže tělesně schopný muž zemře, může opět žít?“ Job věřil, že to je možné. Tuto víru naznačil tím, že prosil Boha, aby jej ukryl v šeolu (ve společném hrobu lidstva) a aby si na něj vzpomněl v určený čas. (Job 14:13–15) V Žalmu 45:16 (45:17, „KB“) prorokovali synové Chóreho, že Mesiáš bude mít „syny“, které během svého tisíciletého panství ustanoví za „knížata po celé zemi“. Mezi těmito „syny“ budou jeho „předkové“, kteří toho budou hodni a pro něž se on stane otcem tím, že je vzkřísí z mrtvých. — Mat. 1:1–16; Luk. 3:23–38.
7. a) Jak podporují spisy proroků naději na pozemské vzkříšení? b) Proč bude vzkříšení Daniela a jiných „lepší vzkříšení“?
7 Inspirovaní proroci také mluvili o vzkříšení a rozuměli tím vzkříšení na zemi. (Iz. 25:8; 26:19; Oz. 13:14) Když byl Daniel již starý a blížila se jeho smrt, dostal slib: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému určení na konci dnů.“ (Dan. 12:13) Daniel, který ‚vírou. . . [dokonce] zacpával tlamy lvům‘, vzhlížel k „lepšímu vzkříšení“. Mělo to být vzkříšení k životu pod Božím zřízeným královstvím, na rozdíl od toho, co způsobil Eliáš, Elizeus, Ježíš a apoštolové, když vzkřísili osoby, jež později opět zemřely. — Žid. 11:33, 35.
8. Jakou naději na vzkříšení chovali poslové Janovi a Marta?
8 Když Ježíš zahájil svou službu, poslal Jan Křtitel, který byl ve vězení, své posly, aby se zeptali, zda Ježíš je skutečně Mesiáš. Ježíš vykonal další zázračná uzdravení a potom jim řekl: „Jděte, podejte Janovi zprávu o tom, co jste viděli a slyšeli: Slepí přijímají zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví jsou buzeni, chudým se vypráví dobré poselství.“ (Luk. 7:19–23) Ježíš tedy nejen potvrdil, že je Mesiáš, ale také vzbuzoval víru v to, co vykoná prostřednictvím svého království, že dokonce bude i křísit mrtvé. Lidé tomu rozuměli tak, že to bude vzkříšení na zemi. Stejně tomu rozuměla i Marta, když později řekla Ježíšovi o mrtvém Lazarovi: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu.“ — Jan 11:24.
NEBESKÉ VZKŘÍŠENÍ
9. Jak mohl Lazar získat naději na nebeské vzkříšení?
9 Kdyby byl Ježíš tehdy nevzkřísil Lazara, byl by měl skutečně pozemskou naději. Ježíš však vykonal tento zázrak a přechodně přivedl Lazara zpět z mrtvých. Lazar bezpochyby žil dále i po letnicích roku 33 n. l., a to by znamenalo, že od svého Pána dostal ještě další projev přízně. Onoho dne letnic by totiž byl zplozen Božím duchem k naději na nebeský život, s vyhlídkou na nebeské vzkříšení. Jak byla otevřena tato možnost?
10. Jaký mylný názor vznikl v Pavlově době? Jak jej ale Pavel odmítl?
10 Apoštol Pavel ve svém prvním dopise korintským křesťanům mluví o vzkříšení. Někteří v tomto sboru tvrdili, že „není vzkříšení mrtvých“. Zřejmě zastávali názor, že žijící křesťané již zažili nějaký druh duchovního „vzkříšení“, a někteří to možná kombinovali s Platónovou filozofií o nesmrtelnosti duše. Ať byly podrobnosti jejich chybného názoru jakékoli, Pavel považoval za vhodné ‚usměrnit je‘ tím, že jim předložil mistrovské důkazy ve prospěch pravého učení o vzkříšení. Zdůraznil ‚dobré poselství, jehož prostřednictvím jsou také zachraňováni‘. — 1. Kor. 15:1, 2, 12.
11. Jak je „dobré poselství“ spjato s nadějí na vzkříšení?
11 Co je toto „dobré poselství“? Soustřeďuje se kolem Krista. Pavel zahrnuje mezi nejdůležitější ‚první věci‘ tu skutečnost, že Kristus zemřel, byl pohřben, byl vzbuzen a objevil se, nejprve Kéfovi (Petrovi), potom rozmanitým způsobem pěti stům a mnoha jiným osobám a nakonec samotnému Pavlovi. Opravdu, Kristus byl vzkříšen v duchu! (1. Petra 3:18) Pavel dvakrát zdůraznil, že tyto vzrušující události nastaly „podle Písem“. Tím bylo potvrzeno všechno, co Jehovovo slovo prorokovalo ohledně Mesiáše. Naše víra by byla zbytečná, kdyby nebyla zakotvena ve skutečnosti, že Ježíš Kristus byl vzkříšen. — 1. Kor. 15:3–8, 17.
„KAŽDÝ VE SVÉM POŘADÍ“
12. Jak se Kristus stal „prvotinou“?
12 Apoštol dále uvádí souvislost mezi vzkříšením a záměry Jehovova království. Pavel s důvěrou prohlašuje: „Kristus však byl vzbuzen z mrtvých, prvotina z těch, kteří usnuli ve smrti.“ Jestliže Kristus je „prvotina“, pak musí být i jiní vzkříšeni, „ale každý ve svém pořadí“. Ostatní musí čekat, dokud Kristus nebude ‚přítomen‘ s královskou mocí. Tehdy vykupitel, Ježíš Kristus, začne ‚oživovat‘ ty, kteří „umírají“ nebo již zemřeli následkem hříchu zděděného po Adamovi. — 1. Kor. 15:20–23.
13. Jak postupuje vzkříšení podle „pořadí“?
13 Po Kristu bude „ve svém pořadí“ vzkříšeno 144 000 pomazaných dědiců království, kteří až do smrti šli v Ježíšových stopách. Toto vzkříšení začíná „během jeho přítomnosti [řecky parousía]“, která začala v bouřlivém roce 1914. Malý počet zbývajících Kristových duchovních „bratrů“ stále ještě slouží na zemi, a ti budou také vzkříšeni v tomto „pořadí“, „v okamžiku“ při své lidské smrti. Tak bude celý ‚[duchovní] Boží izrael‘ shromážděn k nebeskému království. — 1. Kor. 15:22, 23, 50–52; Žid. 2:10–13; Zjev. 7:4–8; Gal. 6:16.
14. Jak znázorňuje Pavel nebeské vzkříšení?
14 Apoštol krásně znázorňuje smrt a vzkříšení duchem zplozených křesťanů. Ve srovnání poukazuje na smrt pouhého zrna pšenice nebo něčeho jiného, z čeho vzchází nová rostlina. Ano, tělo se „zasévá. . . v porušenosti“ a je „vzbuzeno v neporušenosti“ jako nádherné duchovní tělo, jež ‚nese obraz posledního Adama‘ — Pána Ježíše Krista. — 1. Kor. 15:35–49.
15. Kde dojde k „lepšímu vzkříšení“? Kdo sem patří?
15 Má však být v náležitém pořádku vzkříšeno jedině těchto 144 000 a jeden, včetně Krista? Rozhodně ne! V Židům 11:40 je nám totiž řečeno, že jejich vzkříšení je „něco lepšího“, nebeský duchovní stav. Ten je lepší než co? Lepší než stav získaný při vzkříšení, jež nastává dále podle pořadí! Toto vzkříšení se musí vztahovat na ty, kteří budou ‚ustanoveni za knížata po celé zemi‘ a kteří budou logicky mezi prvními, kdo budou vzkříšeni na zemi po Jehovově rozhodném vítězství v armageddonské bitvě. Tak se budou moci ujmout svých určených povinností na „nové zemi“ — v teokratické společnosti Božího lidu na očištěné zemi. Jim patří „lepší vzkříšení“, protože k němu dojde pod Božím královstvím, s vyhlídkou na věčný život pro vzkříšené. Očekáváme, že v této časové skupině budou věrní Bohu oddaní křesťané, kteří mají dnes pozemskou naději a umírají z nejrůznějších příčin dříve, než nadejde „nová země“. — Iz. 32:1; Zjev. 16:14, 16; 21:1, 3, 4.
SKUPINA, KTERÉ JE PROJEVOVÁNA PŘÍZEŇ
16. Která jiná skupina se těší zvláštní přízni? Na jakých výsadách se podílejí?
16 Jedné skupině je však projevována zvláštní přízeň. Kdo to je? Je to „velký zástup“, který apoštol Jan dosti podrobně popisuje ve Zjevení 7:9–17. Mají naději na věčný život na „nové zemi“. Jako skupina projdou „velkým soužením“, aniž budou muset zemřít. Je to cenná výsada, kterou získají za to, že „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. V tomto nejdůležitějším závěru „posledních dnů“, kdy musí být národům a lidem na zemi poskytováno zvučné svědectví, je vidět, jak tento „velký zástup“, v němž je nyní více než 2 300 000 osob, vykonává tuto „svatou službu“ v pozemských nádvořích Jehovova uspořádání pro uctívání. Tento „velký zástup“ nepociťuje „sálavé vedro“ božského soudu. Proč? „Protože Beránek [Ježíš Kristus], který je uprostřed [nebeského] trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“
17. a) Jaká radost očekává „velký zástup“? b) Jak bude zázrak vzkříšení postupovat ke svému závěru?
17 „Velký zástup“ bude mít bezpochyby velkou radost, až vstoupí na očištěnou zem a bude vítat vzkříšené věrné lidi. Potom v Božím určeném čase a podle náležitého uspořádání přijdou ve všeobecném vzkříšení na zem i miliardy lidí, kteří jsou v „pamětních hrobkách“. (Jan 5:28, 29; Zjev. 20:12) Až začne působit společnost „nové země“ a Kristus a jeho spoluvládci uplatní dobrodiní jeho vykupující oběti na lidstvo tím, že je uzdraví a pozvednou k dokonalosti po duševní i tělesné stránce, bude panovat velká radost mezi šťastnými sjednocenými rodinami lidstva. — Iz. 65:17, 18; 2. Petra 3:13.
18. Jak bude úplně splněno Boží velkolepé předsevzetí vzhledem k naší Zemi?
18 Tisíc let pomine jako jeden den, alespoň z Jehovova stanoviska. (2. Petra 3:8) Země bude naplněna dokonalým lidstvem, jak to bylo Jehovovým předsevzetím, když stvořil prvního člověka, asi o 7 000 let dříve. Jeho 7 000 let trvající „den“ odpočinku bude u konce a nevyjde naprázdno, protože Boží velkolepé předsevzetí s naší Zemí bude splněno. Co se stane dále?
19. Co se stane, až bude zničen „poslední nepřítel“?
19 Apoštol Pavel nám říká: „Potom konec, až [Kristus] odevzdá království svému Bohu a Otci, když obrátil vniveč všechnu [odporující] vládu a všechnu autoritu a moc. Musí totiž vládnout jako král, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy. Jako poslední nepřítel má být smrt obrácena vniveč. . . potom se také sám Syn podřídí tomu, který mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“ (1. Kor. 15:24–28) Tehdy bude propuštěn satan, jak je to popsáno ve Zjevení 20:7–10, aby jednotlivě vyzkoušel ryzost zdokonaleného lidstva. On a každý, kdo jej bude následovat, bude pak uvržen do symbolického „ohnivého jezera“, které znamená věčné zničení.
20. Jaká nádherná vyhlídka bude čekat lidstvo, až skončí Boží den odpočinku?
20 V té době skončí Boží den, „v němž [Bůh] odpočívá od všeho svého díla“ vzhledem k pozemskému stvoření. Proto bezpochyby přistoupí k novým dílům, která se budou rozvíjet po celou věčnost. Radostní obyvatelé země nebudou nikdy prožívat nějakou nezajímavou chvíli, stále se budou radovat ze svěží a mladistvé síly a budou se podílet na každé činnosti, kterou jim Bůh podle svého předsevzetí určí. — 1. Mojž. 2:3; Iz. 66:22.
ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ
21. Jak můžeme mít užitek z Pavlova dokazování v 1. Korintským, 15. kapitole?
21 Musíme se ‚držet dobrého poselství‘, včetně naděje na vzkříšení, protože vzkříšení je pro všechny Boží služebníky životně důležité. Věrní mužové a ženy ve starověku věřili v pozemské vzkříšení a těšili se na ně. (Žid. 11:13–16) Kristus Ježíš byl vzbuzen jako „prvotina“ vzkříšení, jak to dotvrdily stovky očitých svědků. Pomazaní, duchem zplození křesťané „v celém stvoření, jež je pod nebem,“ kázali jak v apoštolských, tak i v dnešních dobách, takže „dobré poselství“ o vzkříšení obletělo zeměkouli. (Kol. 1:23) A protože zbývající pomazaní končí svůj pozemský běh a mají získat svou nebeskou odměnu, ujímá se „velký zástup“, který má zase naději na věčný život na zemi, oznamování „dobrého poselství“ o království. — Mat. 24:14.
22. Jaké závěrečné napomenutí dává Pavel ve svém dopise? Proč se jím máme řídit?
22 Jakou výsadu mají všechny tyto skupiny, když dosahují svých cílů, každý ve svém vlastním pořadí! Máme dnes opravdu všechny důvody, abychom se řídili Pavlovým dalším napomenutím: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se. Ať se všechny vaše záležitosti dějí v lásce.“ (1. Kor. 16:13, 14) Tak budeme věřícími a bude to mít dobrý účel.
Můžeš odpovědět na tyto otázky?
◆ Co ukazuje, že muži a ženy, kteří měli víru v raných dobách, se těšili na vzkříšení na zemi?
◆ Když byl Kristus vzkříšen jako „prvotina“, kolik dalších má „ve svém pořadí“ podíl na nebeském vzkříšení?
◆ Kdy a v jakých skupinách bude probíhat vzkříšení na zemi?
◆ Jak má jedna třída zvláštní přízeň, když dostane život na zemi bez vzkříšení?
◆ Co musíme všichni dělat, abychom se nestali „věřícími bezúčelně“?
[Praporek na straně 7]
Světová říše falešného náboženství soustřeďuje svou naději na platónské učení, že všechny duše jsou nesmrtelné.
[Praporek na straně 8]
Pravé křesťanství se drží biblické naděje, že duše, jež nejsou při vědomí, budou vzkříšeny ze stavu označovaného jako hrob.