a ti, kteří zůstanou na rajské zemi, si vzájemně vyjádří lásku. Členové „velkého zástupu“ již nikdy neuvidí ty, kteří se rozloučí se zemí.

16. S kým sice členové „velkého zástupu“ již osobně nebudou mít společnost, ale které nově příchozí budou moci vítat na rajské zemi?

¹⁶ Členové „velkého zástupu“ nebudou sice již mít doslovné společenství s oslavenými členy ostatku, ale útěchou jim bude nespočetné množství nových obyvatel pozemského ráje. Kdo jsou tito lidé a odkud přicházejí? Jsou to další vykoupení lidé, kteří jsou probuzeni z adamovské smrti, ze země „posledního nepřítele“. (1. Kor. 15:26) Jaká to bude radost pro členy „velkého zástupu“, budou-li se moci setkat se vzkříšeným Jobem, Abrahámem, Izákem, Jákobem, Janem Křtitelem, a dokonce s malými dětmi z Betléma, které jejich nepřítel, Herodes Veliký, poslal do říše mrtvých. A jaká to bude radost při shledání s přáteli, kteří patří k „jiným ovcím“ znamenitého pastýře a kteří nepřečkali „velké soužení“, a nezažili začátek tisíciletého panství Kristova! (Zjev. 20:4, 6; Jan 10:16) Budou členové pomazaného ostatku, kteří přežijí „velké soužení“, žít v novém pořádku až do té doby, než nadejde „poslední den“, den vzkříšení pro ty, kteří budou vzkříšeni na zemi? (Jan 11:24) Bible o tom neříká nic určitého.

17. a) Jak bude potom možné označit ty, kteří budou vzkříšeni na zemi, ve srovnání s Kristem? b) V jakém ohledu se budou členové „velkého zástupu“ podobat vzkříšeným, ačkoli nebudou muset být vzkříšeni z hrobu? Jaký požehnaný stav bude panovat na konci Kristova tisíciletého panství?

¹⁷ Tito vzkříšení budou jakoby paběrky ze vzkříšených, z nichž vzkříšený Ježíš Kristus byl „prvním ovocem“. (1. Kor. 15:20, 22, 23) Členové „velkého zástupu“, který přežije, nebudou sice muset být vzkříšeni z hrobů, ale budou se podobat vzkříšeným a budou potřebovat ještě další dobrodiní smiřující oběti Ježíše Krista. Budou muset být odstraněny průvodní jevy zděděné smrti. Bude to skutečně požehnaná doba, až bude do konce tisíciletého panství Kristova pro vykoupené a poslušné lidi včetně členů „velkého zástupu“ „jako poslední nepřítel. . . odstraněna smrt“. Potom bude Jehova Bůh právem „každému vším“. — 1. Kor. 15:26, 28; Zjev. 1:18; 20:11–14.

‚Olovnice v Jehovově ruce‘

Desetikmenná izraelská říše byla přirovnána ke zdi, která sice — jak se zjistilo pomocí olovnice — byla rovná, ale nakonec se začala naklánět. Čteme: „Hle! Jehova se postavil na zdi udělané olovnicí a v ruce měl olovnici. Potom mi Jehova řekl: ‚Co vidíš Amosi?‘ Řekl jsem: ‚Olovnici.‘ A Jehova dále řekl: ‚Hle, kladu olovnici doprostřed svého izraelského lidu. Nadále to již nebudu omlouvat.‘ “ — Amos 7:7, 8.

Měřeno Jehovovými měřítky neboli jeho olovnicí se Izrael, zeď, takříkajíc příliš naklonil neboli nestál kolmo. Nejvyšší již dále chybu svého lidu neodpouštěl ani neomlouval. Jako musí být stržena šikmá zeď, aby se zabránilo tomu, že bude kolemjdoucí zraněn, tak musel přijít Jehovův soud na nevěrnou desetikmennou izraelskou říši.