„Bůh veškeré útěchy“ je s námi
„Požehnaný buď. . . Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení.“ — 2. KORINŤANŮM 1:3, 4.
1, 2. Co řekl apoštol Pavel ve 2. Korinťanům 1:3–7 o útěše v dobách soužení?
JEHOVA je „Bůh veškeré útěchy“. Apoštol Pavel to věděl ze své osobní zkušenosti. A tak pro povzbuzení ostatních křesťanů napsal tato povzbuzující slova:
2 „Požehnaný buď. . . Otec něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení. . . Ať jsme tedy v soužení, je to pro vaši útěchu a záchranu; nebo ať jsme utěšováni, je to pro vaši útěchu, která působí, abyste vytrvali v týchž utrpeních, kterými i my trpíme. A tak naše naděje vzhledem k vám nekolísá, protože víme, že stejně jako jste podílníky na utrpeních, tak se také budete podílet na útěše.“ — 2. Kor. 1:3–7.
3. a) Proč věděl Pavel, že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“? b) Na jakém základě mohou ostatní svědkové získat útěchu a povzbuzení, aby vytrvávali v soužení?
3 Ano, Pavel věděl, že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“. Sám zakusil, jak jej jeho nebeský Otec utěšil a jak s ním jednal něžně a milosrdně, zejména když trpěl „pro spravedlnost“. (Srovnej Matouše 5:10.) Apoštol proto mohl utěšovat jiné a mohl je povzbuzovat, aby vytrvali v soužení. Ano, svým příkladem věrnosti a svými projevy důvěry v Jehovu poskytují křesťanští svědkové Jehovovi, kteří vytrvali v soužení, povzbuzení, jež podněcuje spoluvěřící, aby zůstali věrní Bohu. A svou vytrvalostí v utrpeních dal Pavel vynikající příklad.
ZPRÁVA O VĚRNÉ VYTRVALOSTI
4, 5. a) Kdy psal Pavel druhý dopis Korinťanům? b) V čem se Pavel rovnal korintským „velejemným apoštolům“, ale v čem je předčil?
4 Kolem roku 55 n. l. napsal Pavel svůj druhý inspirovaný dopis křesťanům ve městě Korintu. Tam se setkal s odporem od těch, které sarkasticky označil jako „velejemné apoštoly“. Statečně hájil své apoštolské postavení, ne kvůli sobě, ale „pro Boha“, to znamená k záchraně sboru, který patří Jehovovi. (2. Kor. 11:5, 12–14; 12:11; 5:12, 13) Apoštol ukázal, že svým původem byl roven svým odpůrcům, a potom zdůraznil, že je předčil v namáhavých pracech, v utrpení, cestování, v nebezpečích a těžkostech jako ‚Kristův služebník‘. Napsal:
5 „Jsou [ti, kteří se stavěli proti němu] Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já jsem jím mnohem víc: v namáhavých pracech hojněji, ve vězeních hojněji, v úderech až nad míru, často blízko smrti. Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem zažil ztroskotání lodi, noc a den jsem strávil v hlubině; často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od své rasy, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustině, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry, v usilovné práci a lopotě, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, mnohokrát bez jídla, v chladu a nahotě.“ — 2. Kor. 11:21–27.
6. a) Kde nacházíme zprávu o některých rysech Pavlova křesťanského života předtím, než psal druhý dopis Korinťanům? b) Jaký užitek budeme mít, budeme-li uvažovat o dobré pověsti, kterou si Pavel vytvořil svou věrnou vytrvalostí?
6 Biblická kniha Skutků apoštolů (9:3 až asi do 20:4) se zmiňuje o některých z těchto charakteristických rysů Pavlova života od doby, kdy se stal křesťanem, až do období, v němž psal druhý dopis Korinťanům. Uvažujme nyní o tom, co je známé o jeho věrné vytrvalosti. Bezpochyby nás to povzbudí, abychom vytrvali v soužení s důvěrou, že „Bůh veškeré útěchy“ je s námi.
‚V NAMÁHAVÝCH PRACECH A VE VĚZENÍCH HOJNĚJI‘
7. a) Kterou práci měl Pavel na mysli, když mluvil o „hojnějších namáhavých pracech“? b) Jak vykonával tento apoštol svou službu podle slov, která řekl „starším mužům“ efezského sboru? c) Co podněcovalo Pavla při usilovné práci pro dobré poselství a pro zájmy království?
7 V namáhavých pracech hojněji: Jako zvěstovatel „dobrého poselství“ Pavel „pracoval mnohem tvrději“ než ti, kteří vystupovali proti němu. (2. Kor. 11:23, „Překlad v dnešní angličtině“) Věnoval se ovšem kazatelskému dílu déle a často ve velmi obtížných územích. Například v Efezu, kde byla uctívána pohanská bohyně Artemis a kde se Pavel stal obětí útoku lůzy, věnoval kazatelské službě i zájmu ostatních věřících opravdu veliké, někdy přímo srdcervoucí úsilí. Vedlo to však ke znamenitému duchovnímu ovoci. Později mohl právem říci „starším mužům“ z efezského sboru: „Přitom jsem se nezdržel, abych vám neřekl všechno, co bylo užitečné, abych vás neučil veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Sk. 20:17, 20, 21, 31; 19:1–41) Než se tito muži, kteří nyní byli staršími, stali křesťany, učil je tedy apoštol Pavel základním pravdám křesťanství při své kazatelské činnosti „dům od domu“. Na Pavlovo srdce působilo Jehovovo Slovo a svatý duch, a toto působení jej podněcovalo, aby usilovně a průbojně rozšiřoval dobré poselství a podporoval zájmy království. (Iz. 61:1, 2; Řím. 10:8–10) Takovou průbojnou činností dal apoštol vynikající příklad křesťanům ve dvacátém století.
8. a) Proč mohl Pavel říci, že byl „ve vězeních hojněji“ než ti „velejemní apoštolové“? b) V čem Pavel a Silas bezpochyby nacházeli útěchu, když byli uvězněni ve Filipech? Co udělali, když se při zemětřesení dostali na svobodu? c) Jaké povzbuzení můžeme vytěžit ze zážitku, který měl Pavel ve vězení ve Filipech?
8 Ve vězeních hojněji: Klement Římský, který psal koncem prvního století n. l., říká, že Pavel byl ve vězení sedmkrát. Již předtím, než psal druhý dopis Korinťanům, byl ve vězení vícekrát než „velejemní apoštolové“. Zpráva ve Skutcích vypráví o jednom takovém uvěznění — v makedonském městě Filipech. Pavel a Silas byli zřejmě šťastni, že mohli trpět „pro spravedlnost“, protože se modlili k Bohu a chválili jej písní, když tam byli ve vězení. Našli útěchu v úvahách o Písmu a také v tom, že si uvědomovali, že Bůh slyší jejich modlitby a vyslýchá je. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“; 119:52) Když byli vysvobozeni zemětřesením, nesnažili se rychle uniknout, ale „mluvili o Jehovově slovu s ním [žalářníkem] spolu se všemi v jeho domě“. K čemu to vedlo? Žalářník a jeho domácnost se stali křesťany! (Sk. 16:16–40) Tato zpráva opravdu povzbuzuje svědky Jehovovy, kteří jsou ve vězení v dnešní době, aby přijali pronásledování se zbožnou radostí, aby setrvávali v modlitbách, uvažovali o Božím slovu a odvážně o něm mluvili. — Sk. 4:29–31.
NEDAL SE ZASTRAŠIT BITÍM ANI SITUACEMI, KDY BYL BLÍZKO SMRTI
9. Co je naznačeno slovy „v úderech až nad míru“?
9 V úderech až nad míru: Pavel byl nadmíru bit. Je také řečeno, že byl často „na prahu smrti“. (Verš 23, „Nový zákon dvacátého století“.) To může naznačovat, že při některém bití dostal tak tvrdé rány, že byl téměř ubit k smrti.
10. a) Jak byl Pavel „často blízko smrti“? b) Co zřejmě apoštola podpořilo, když byl „na prahu smrti“?
10 Často blízko smrti: To se nemusí nutně vztahovat jen na určité případy bití. V témž dopisu dříve řekl Pavel: „Vždy snášíme všude na svém těle smrtící zacházení působené Ježíšovi.“ (2. Kor. 4:10, 11) Apoštol byl ve smrtelném nebezpečí, nebo dokonce ve smrtelných bolestech v Damašku, v Antiochii Pisidské, v Ikoniu, v Lystře, v Tesalonice a v Beroji. (Sk. 9:23–25; 13:49–51; 14:1–6, 19, 20; 17:1, 5–9, 13, 14) Často byl možná vystaven smrtelnému nebezpečí při římských hrách, soudíme-li podle jeho zmínky o tom, že „bojoval s divokými zvířaty v Efezu“. (1. Kor. 15:32; srovnej Skutky 19:23–41; 2. Korinťanům 1:8–11.) Jeho život byl tak často v nebezpečí, že mohl jistě říci: „Denně čelím smrti.“ (1. Kor. 15:31) Apoštol Pavel byl často „na prahu smrti“, a bezpochyby jej při tom podporovala pomoc Jehovova svatého ducha a víra v Boží drahocenné sliby. — 2. Kor. 1:20–22.
11. Jakého druhu bylo bití, které dostal Pavel od Židů?
11 Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné: Pavel naznačil, že bití, které zakusil „pro spravedlnost“, dostal pětkrát od Židů, snad v jejich synagógách. (Verš 24; Mat. 10:17) Mojžíšský Zákon určoval, že bití má být provedeno holí nebo prutem, přičemž soudci měli určit počet ran podle druhu přečinu. Trest byl však humánně omezen na čtyřicet ran, a Židé zmenšovali počet na 39, aby omylem nepřevýšili zákonnou hranici. (5. Mojž. 25:1–3) Takové bití bylo velmi bolestivé. Ale „Bůh veškeré útěchy“ Pavla posiloval, aby Pavel s věrnou vytrvalostí snesl toto zacházení.
12. a) O čem zřejmě mluvil Pavel, když řekl: „Třikrát jsem byl bit pruty“? b) S jakou pomocí je možné vydržet bití „pro spravedlnost“?
12 Třikrát jsem byl bit pruty: Tato tři krutá bití mu udělali římští důstojníci, kteří nosili prut. (Verš 25) Před takovým bitím prutem byla oběť vysvlečena ze svého svrchního oděvu. Jako římský občan byl Pavel podle zákona zproštěn takového bití. To však neuchránilo jej ani Silu před „mnoha ranami“, které dostali, než byli uvězněni jako zvěstovatelé dobrého poselství ve Filipech. (Sk. 16:19–24, 33, 35–40) Takové bití mohlo být velmi brutální, ale s pomocí Božího ducha Pavel věrně vydržel toto drsné zacházení „pro spravedlnost“. A s podobnou božskou podporou mnozí dnešní křesťané zachovali věrnost Bohu, ačkoli s nimi bylo podobně špatně tělesně zacházeno.
13. Kde byl Pavel kamenován? Přestal snad proto se svou službou?
13 Jednou jsem byl kamenován: Fanatičtí Židé v Lystře „kamenovali Pavla a vyvlekli ho z města ven, protože se domnívali, že je mrtvý“. Ovšem, účelem tohoto kamenování bylo usmrtit jej. (Srovnej 3. Mojžíšovu 20:2; Skutky 7:58–60.) „Když ho však učedníci obklopili, vstal a vešel do města“ a hned příští den se vydal na další služební cesty. — Sk. 14:19–22.
ZTROSKOTÁNÍ LODI A NEBEZPEČÍ NA MOŘI
14. O jakých zážitcích při ztroskotání lodi mluvil Pavel? Jak to zapůsobilo na jeho cesty v zájmu dobrého poselství?
14 Třikrát jsem zažil ztroskotání lodi: Kniha Skutků podává zprávu jen o jednom ztroskotání, a k tomu došlo až po tom, kdy Pavel psal Korinťanům. Stalo se to, když byl Pavel na cestě do Říma. (Skutky, kapitola 27) Ale předtím se apoštol často plavil na námořních lodích, a při cestách podél pobřeží nebylo ztroskotání lodi ničím neobvyklým. Ačkoli tedy Písmo neposkytuje žádné podrobnosti ohledně citovaných tří ztroskotání, je zřejmé, že riziko spojené s plavbami po Středozemním moři nepřimělo Pavla k tomu, aby omezil své cesty v zájmu dobrého poselství.
15. a) Co měl Pavel na mysli, když řekl: „Noc a den jsem strávil na hlubině“? b) Jak pomohl „Bůh veškeré útěchy“ Pavlovi v předcházejícím případě? Jakou by nám to mělo poskytnout důvěru?
15 Noc a den jsem strávil v hlubině: Tím ovšem apoštol neříkal, že by zázračně vydržel 24 hodin pod vodou. Jako oběť ztroskotání lodi strávil možná tyto nebezpečné hodiny částečné tím, že se snažil plavat v rozbouřených vodách nebo se držet na plovoucím trámu nebo zbytku ztroskotaného plavidla. I kdyby byl na voru, bylo by nutné, aby apoštol v této tísnivé situaci (o níž není nikde v Písmu zmínka) zůstal statečný a vytrvalý, dokud by nebyl zachráněn nebo dokud by se mu nepodařilo přistát na pevnině. Pavel jistě ‚ve své tísni volal k Jehovovi, a Bůh jej vyvedl z jeho nesnází‘. (Srovnej Žalm 107:23–31.) Týž „Bůh veškeré útěchy“ může vyslyšet i naše modlitby. — Srovnej 1. Jana 5:13–15.
NÁŠ BŮH POSKYTUJE NESELHÁVAJÍCÍ ÚTĚCHU
16, 17. Proč lze říci, že pomoc Jehovova ducha je neocenitelná, když trpíme „pro spravedlnost“?
16 Povšimli jsme si některých zdrojů útěchy, jež pomáhaly Pavlovi, aby i přes soužení zůstal věrný Jehovovi. Zasluhují si zdůraznění, protože pomohou i dnešním svědkům Jehovovým, aby vytrvali v utrpení „pro spravedlnost“.
17 Pomoc Jehovova svatého ducha je neocenitelná. Obzvláště během soužení bychom se měli modlit o tohoto ducha, měli bychom se podvolit jeho vedení a projevovat jeho ovoce. (Luk. 11:13; Žalm 143:10; Gal. 5:22, 23) Když Jehovův duch působí na naše srdce, uvědomujeme si jeho lásku, a toto ujištění nás bude potěšovat a pomůže nám vytrvat v soužení. — Řím. 5:3–5; 8:35–39; 2. Tes. 3:5.
18. Jsme-li jako křesťané v soužení, jak nás může utěšovat víra v Boží drahocenné sliby?
18 Víra v Boží drahocenné sliby, jež jsou vyjádřeny v Písmu, nám také poskytne útěchu. (Řím. 15:4) Vzpomeň si, že „[Ježíš Kristus] pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl“. (Žid. 12:1, 2) I kdybychom měli trpět do té míry, že bychom překročili „práh smrti“, máme nádhernou vyhlídku na vzkříšení a nekonečný život v Božím novém pořádku, ať již máme naději nebeskou nebo pozemskou. (Mat. 10:28; Luk. 23:43; Jan 5:28, 29; 17:3; 1. Kor. 15:53; 2. Petra 3:13) Jak „chvilkové a lehké“ je soužení, máme-li na zřeteli věčnost! — 2. Kor. 4:16–18.
19. Jak nám v soužení přináší útěchu modlitba?
19 Bůh vyslýchá naše modlitby a poskytuje nám pokojnou mysl a sílu, a to je během soužení pro nás také velkým zdrojem útěchy. (Viz Lukáše 22:32; Skutky 4:23–31; Jakuba 5:16–18.) Ježíš se vážně obracel s úpěnlivými prosbami a žádostmi k Jehovovi, „který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. Ano, Jehova poslal svého anděla, aby Ježíše posilnil v době těžké zkoušky. (Žid. 5:7; Luk. 22:43) Když vidíme, že Jehova vyslýchá naše modlitby uprostřed soužení, zcela jistě nám to přináší útěchu.
20. O kterých dalších věcech, v nichž Pavel předčil korintské „velejemné apoštoly“, budeme dále uvažovat?
20 Snažíme-li se upřímně, abychom věrně vytrvali jako křesťanští svědkové Jehovovi, „Bůh veškeré útěchy“ bude s námi, stejně jako byl s apoštolem Pavlem. Až dosud jsme uvažovali o Pavlově usilovné práci a o jeho utrpeních. Ale jeho obhajoba jako ‚služebníka Kristova‘ ukazuje, že také předčil korintské „velejemné apoštoly“ v cestách, nebezpečích a těžkostech. Čemu se můžeme naučit z těchto zkušeností?
Vzpomínáš si na tyto myšlenky?
◆ Proč apoštol Pavel věděl, že Jehova je „Bůh veškeré útěchy“?
◆ Jak mohou křesťané, kteří vytrvali v soužení, povzbuzovat ostatní věřící, aby zůstali věrní Jehovovi?
◆ Která činnost patřila k apoštolovým „hojnějším namáhavým pracem“?
◆ Jaký užitek můžeme mít z Pavlových zážitků ve vězení?
◆ Uveď některé způsoby, jimiž Jehova Bůh poskytuje neselhávající útěchu.