Zachovat si drahocenný vztah

„Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ — Jakub 4:8.

1, 2. a) V jakém směru je Jehova štědrým dárcem? b) V jakém nebezpečí je ten, kdo pochybuje? Jak je možné se toho vyvarovat? c) Může víra růst? Je to jen myšlenkový pochod?

JEHOVA je štědrý dárce. Z Lukášovy zprávy jsme se již dověděli, že Jehova vyslýchá úpěnlivé prosby těch, kteří vytrvávají v modlitbě a zůstávají bdělí. A také jiní pisatelé Bible byli inspirováni k tomu, aby nám poskytli praktickou radu o těsně spjatých námětech modlitby a víry.

² Například Jakub nám hned na začátku svého dopisu připomíná, že bychom měli ‚neustále prosit Boha‘ o moudrost, když se setkáváme s různými zkouškami a máme v nich vytrvat. Vybízí a varuje: „Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje.“ Kdo stále pochybuje, je ‚nestálý člověk‘ [řecky „s dvojí duší“] a od Jehovy nic nedostane. Chceme, aby se naše víra vyznačovala raději tím, o čem se zmiňuje Jakub: „Ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (Jak. 1:3–8)a Ačkoli naše víra snad zpočátku není tak velká, jako byla víra Abrahámova, může růst a musí být vždy pravá, ne polovičatá. Kéž na nás platí Pavlova slova: „Neobyčejně roste vaše víra a vzrůstá láska každého i vás všech navzájem.“ Pravá víra není jen nějaký myšlenkový proces, ale platí o ní i další Pavlova slova: ‚Věř ve svém srdci‘. Musíme mít dobré pohnutky a ty musí vést k dobrým skutkům. — Řím. 4:20; 10:9, 10; 2. Tess. 1:3.

3. Na jaké pravdy jsme upozorňováni protiklady uvedenými u Jakuba 4:7, 8?

³ Jakub později k potvrzení předcházejících slov napsal: „Očistěte si ruce, hříšníci, a přečistěte své srdce, vy nerozhodní.“ Jakub předtím uvedl několik protikladů, podobně jako Ježíš, aby vysvětlil pravdy, které měly být zdůrazněny: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti ďáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ — Jak. 4:7, 8.

4. a) Jaký druh jednání je zapotřebí k tomu, abychom se k někomu přiblížili? Čím má být toto jednání podněcováno? b) Poskytuje Bůh takovému člověku více než jen uvítání? Jaká již jsou učiněna opatření k dobru všech?

⁴ Jaké je to povzbuzení ke správné rozhodnosti a jaká je to konečně i vřelá a naléhavá prosba! Člověk může být rozhodný a vytrvalý, protože má smysl pro povinnost. Ale má-li se k někomu přiblížit, je nutná daleko hlubší pohnutka. Musí vycházet ze srdce a podněcovat člověka, aby se vydával a byl ochoten k obětem, aby mohl získat vytoužený blízký osobní vztah a těšit se z něj. Všimni si: Jakub neříká, že přiblížíme-li se k Bohu, pak že by Bůh, tak říkajíc, jen seděl a čekal, aby nás přivítal. Naopak, jestliže sami začneme činit určité osobní kroky, abychom se přiblížili k Bohu, pak bude i on jednat odpovídajícím způsobem. Jak to činí? Určitá znamenitá opatření již provedl, když dal své Slovo a dal též svého Syna jako našeho vykupitele, aby se k němu mohli nedokonalí, hříšní lidé přiblížit. Tato opatření jsou k dispozici všem, kteří jich chtějí využít s upřímnou a pravou pohnutkou.

5. Jak jsou Bohu oddaní služebníci často používáni, aby byla poskytnuta pomoc těm, kteří se chtějí ‚přiblížit k Bohu‘?

⁵ Činí však Jehova něco bezprostřednějšího vzhledem k naší osobě? Co v mnoha případech tak působí na člověka, který hledá pravdu? A co povzbuzuje jeho srdce? Není to kromě poznání pravdy také pravý a vřelý osobní zájem, který prokazuje ten, kdo je používán jako Boží služebník? (1. Kor. 3:5) Když se člověk, který hledá pravdu, poprvé účastní shromáždění svědků Jehovových, nerozumí možná mnohému, o čem se mluví. Ale hluboce na něj působí upřímná a přátelská atmosféra, jež panuje mezi všemi. Má význam i osobní pozornost, kterou mu věnují, a jak jej vítají. Tak cítí, že se k němu nyní Bůh přibližuje a že to je odpověď na jeho vlastní úsilí, s nímž hledá pravdu i zdroj pravdy. A když dále pokračuje, poznává další důkazy Božího vedení a požehnání, protože Bůh dává „štědře a bez výčitek“. — Jak. 1:5.

6. Jedině jak je to umožněno a nač musíme pamatovat?

⁶ Člověk, který hledá pravdu, je krok za krokem veden po cestě spravedlnosti. Postupně začíná oceňovat, jaká je to přednost, jestliže Jehova někoho používá jako jednoho ze svých zástupců, aby byla ještě dalším poskytnuta pomoc. Je to možné tím, že vlévá svého ducha do našich srdcí, abychom mohli projevovat ovoce tohoto ducha a poskytovat příklad pravé lásky, jakou má Bůh. — Gal. 5:22, 23; 1. Jana 4:11.

BUĎ BDĚLÝ A ROZHODNÝ

7. Co ukazuje celkový tón Jakubova dopisu?

⁷ Jakub psal křesťanům, oddaným Bohu, kteří učinili krok pokání a obrácení. Odvrátili se od svého dřívějšího hříšného způsobu jednání a nyní se bezvýhradně oddali Jehovovi, aby od té doby činili jeho vůli. Z celkového tónu Jakubova dopisu poznáváme, že mnozí nežili tak, aby to odpovídalo jejich oddanosti. Přehlíželi, že je nutné zachovávat si zdravý vztah k Jehovovi.

8. a) Proč není možno považovat vztahy za něco samozřejmého? b) V jakém směru chtěl Jakub pomáhat těm, kterým hrozilo, že sklouznou zpět?

⁸ Vztahy zřídkakdy zůstávají neměnné, pokud je to vůbec možné. Není možné je považovat za něco samozřejmého. Buď se v nich projevují pokroky, i když pomalu, a podobně jako strom získávají hlubší kořeny, nebo se zhoršují a začínají ochabovat. Pak tím trpí ovoce i listy. (Žalm 1:1–3) To se stalo národu tělesného Izraele. Jakub se usilovně snažil pomoci těmto duchovním izraelitům, kteří podobně sklouzávali zpět, aby se vzpamatovali, než bude příliš pozdě. Proto jim jejich situaci vysvětloval velmi jasně. Ukazoval rozdíl mezi pravým a falešným, ať šlo o moudrost nebo přátelství různého druhu, jak to vysvětloval u Jakuba 3:13–18 a 4:1–6. Pak následuje výše uvedená výzva u Jakuba 4:7, 8. Podobně nabádal Jehova tělesný Izrael, jak o tom čteme u Izaiáše 55:6, 7 a Malachiáše 3:6, 7.

9. a) Jaká je jedna metoda útoku, jíž používá ďábel? Jak to platí v dnešní době? b) Jakou povzbudivou radu dal Petr v tomto směru?

⁹ Existuje do jisté míry stejná situace i dnes? Předpověděné „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, jsou jistě zde. S nimi roste napětí a nebezpečí všeho druhu, jež doléhá na lidi všude, a obzvláště na pravé křesťany, kteří jsou na ‚úzké cestě vedoucí do života‘. (Mat. 7:14; 2. Tim. 3:1–5) Ďábel útočí dvěma hlavními způsoby. Někdy, jak psal Petr, chová se jako „řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“, až by nás zastrašil a odradil od oné cesty. (1. Petra 5:8) Vyvolává hrozivé situace jak v národech, tak i v úrovni spíše osobní. Chce nás tím přinutit k nějakým ústupkům nebo k tomu, abychom úplně opustili svůj postoj ke křesťanskému svědomí a k biblickým zásadám. Jde-li o obtížné otázky zaměstnání nebo neutrality, může být v sázce naše každodenní obživa, a dokonce i samotný život. Jak již bylo uvedeno, právě v takových situacích je nutno stále se modlit o moudrost, abychom měli rozlišovací schopnost a sílu uplatňovat tyto biblické zásady. Proto Petr dále nabádal: „Postavte se však proti němu [ďáblu], pevní ve víře. . . Potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti. . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:9, 10.

10, 11. a) Které jiné metody satan používá? Na jakém příkladu to vidíme dnes? K jakému nebezpečí to vede? b) V jakém směru bychom tedy měli být bdělí a rozhodní?

¹⁰ Jiná ďáblova metoda útoku je ještě rafinovanější. Satan se také „neustále proměňuje v anděla světla“. Jedná jako had, ne aby někoho zastrašil, ale aby někoho podvedl a svedl, „jako had svedl Evu svou úskočností“. (2. Kor. 11:3, 14) Důkazem této taktiky je to, co satan ví, ale co nechce, abys věděl ty: že má totiž již jen krátký čas. Válka v nebi, která následovala po zrození mesiášského království v roce 1914 n. l., vedla k tomu, že on, velký drak, „byl svržen na zem. . . s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období“. (Zjev. 12:1–12) Kdyby se mu podařilo přemluvit obzvláště ty, kteří „zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“, že „čas konce“ přece není tak krátký, pak by získal v bitvě poloviční vítězství. (Zjev. 12:17) Mnozí by přestali cítit naléhavost času a přestali by být úplně bdělí. Snadno by se mohlo stát, že by nás každodenní normální životní záležitosti úplně zaměstnaly. V tom směru se jistě musíme naučit dívat se na věci z Jehovova stanoviska a snažit se vážit si toho, jak on počítá čas. Musíme pamatovat na Petrova slova: „Ale konec všech věcí se přiblížil. Buďte proto zdravé mysli a buďte bdělí vzhledem k modlitbám.“ — 1. Petra 4:7; 2. Petra 3:8, 9.

¹¹ Oba bibličtí pisatelé, Jakub a Petr, řekli mnoho, co nám pomáhá a co nás povzbuzuje, abychom byli bdělí a ve správném směru rozhodní. Abychom také měli dobré srdce a abychom věnovali bedlivou pozornost modlitbám a víře.

MODLIT SE ZA TY, KTEŘÍ JSOU V NOUZI

12. a) Jak Jakub nakonec rozvíjí námět modlitby? b) Jakou pomoc dostávají dozorci i ti, kteří potřebují pomoc?

¹² Na závěr svého dopisu Jakub ještě dále a z jiného stanoviska rozvíjí námět modlitby ve spojitosti s vírou. Ať jsme v jakékoli situaci, ať ‚trpíme zlem‘ nebo jsme „v dobré náladě“, měli bychom přicházet k Bohu v modlitbě nebo s chválou. Potom mluví o modlitbě za ty, kteří jsou v nouzi. Tomu, který je nemocný, který zřejmě trpí duchovně a je postižen po duševní a citové stránce, je řečeno, aby k sobě zavolal „starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí“. To je již samo o sobě důkazem jeho víry a toho, že ví, kde má hledat pomoc. Člověk nevolá lékaře, pokud mu do jisté míry nevěří. Nyní si povšimni, k jakým znamenitým výsledkům vede takové jednání: „A modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne. Také když hřešil, bude mu odpuštěno.“ (Jak. 5:13–15) To jistě poskytuje dobré vedení a usměrňování jak těm, kteří jsou v nouzi, tak i dozorcům, kteří by měli být ochotni pohotově posloužit jako nástroj ke splnění takových potřeb.

13. Jak Jakub ukazuje, že je v tomto směru výstižným příkladem Eliáš?

¹³ Jakub rozšiřuje svůj výklad o tomto námětu a myslí při tom na dozorce a jiné zralé bratry. Říká, že „úpěnlivá prosba spravedlivého, když působí, má mnoho síly“. Na důkaz toho uvádí pozoruhodný případ, kdy byly vyslyšeny modlitby Eliášovy; nejdříve „aby nepršelo“, a toto období trvalo tři roky a šest měsíců, a potom aby opět začalo pršet. A Eliáš nebyl žádný nadčlověk. Byl to „člověk s pocity, jako jsou naše“. — Jak. 5:16–18.

14. Jaké další povzbuzení poskytuje Jakub nakonec?

¹⁴ Na závěr dále povzbuzuje, abychom byli pohotoví pomáhat, pokud je to možné, i těm, kteří jsou ‚odvedeni od pravdy‘. Říká, že kdo „odvrátí hříšníka od jeho mylné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů“. (Jak. 5:19, 20) Jaký je to utěšující závěr! Jak se podobá slovům, jimiž Jehova popisuje sám sebe: „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, . . . promíjí provinění a přestupek a hřích“. — 2. Mojž. 34:6, 7.

15. Jakými dvěma způsoby je možno pomáhat těm, kteří to potřebují, podle podobné zmínky Judovy?

¹⁵ Je zajímavé, že Juda končí svůj dopis v podobném smyslu a mluví o tom, abychom ‚se budovali ve své nejsvětější víře a modlili se svatým duchem‘. Laskavě, ale naléhavě také zdůrazňuje, že musíme být pohotoví pomáhat těm, kteří jsou v nouzi: „Nadále také prokazujte milosrdenství těm, kteří mají pochybnosti; zachraňujte je tím, že je vychvacujete z ohně. Prokazujte však nadále milosrdenství jiným, a to s bázní, když přitom nenávidíte i tu spodní část oděvu, která byla poskvrněna tělem.“ (Juda 20–23) Zde tedy opět máme povzbuzení pro ty, kteří jsou zralí. Víš-li o někom, kdo má pochybnosti nebo klopýtl do nečistoty, nejednej s takovým člověkem hned chladně. Pokud je to možné, vychvať jej z ohně, a dej přitom pozor, aby ses sám nespálil nebo aby ses nějak neznečistil.

‚UPŘENĚ HLEĎME. . . , UVAŽUJME VSKUTKU BEDLIVĚ‘

16, 17. Na jakém základě podává Pavel řadu srovnání v dopisu Židům? K jakým závěrům dochází?

¹⁶ Apoštol Pavel byl použit jako pisatel většiny dopisů v Křesťanských řeckých písmech. Jeho dopis poskytuje velmi praktickou pomoc a vedení při budování pravé a silné víry a vede k důvěrnému vztahu k Jehovovi a ke Kristu Ježíši.

¹⁷ Je pochopitelné, že ve výše uvedeném dopise Pavel mnohokrát srovnává Židy, kteří tvořili tělesný Izrael, a Židy, kteří se stali prvními členy křesťanského sboru a vytvořili tak duchovní izrael. K těm byli později připojeni i pohané. Na základě těchto přirovnání Pavel ukazuje, jak hebrejští křesťané měli mnohé výhody nad členy tělesného Izraele, ale poukazuje také na velkou odpovědnost, jež s tím byla spojena. Totéž mohou na sebe vztahovat v dnešní době všichni praví křesťané bez ohledu na svůj původ a mohou z toho mít užitek.

18. Co podle opětovného varování v tomto dopise nemáme odmítat? Z čeho v izraelských dějinách je to patrné?

¹⁸ Pavel nejdříve poukazuje na to, že slovu, jež bylo vyřčeno prostřednictvím andělů, když byl Izraelitům dáván Zákon, měla být prokazována největší úcta. Pak říká: „Jak unikneme — [my], jestliže jsme zanedbali záchranu tak velkou, že začala být oznamována prostřednictvím našeho Pána [Ježíše]?. . .“ (Žid. 2:1–3; Gal. 3:19) Na konci dopisu zaznívá podobná výstraha. Pavel vyprávěl, co se stalo na hoře Sinaj, a potom píše: „Jestliže totiž neunikli ti, kteří odmítli toho, jenž dával božskou výstrahu na zemi, tím více neunikneme my, jestliže se odvrátíme od toho, který mluví z nebes.“ — Žid. 12:25.

19. Jaká výrazná a užitečná vysvětlení jsou proto v Židům 3:12–15 a 12:25–29?

¹⁹ Má-li mít naše víra požadovanou vyzkoušenou jakost, nesmí být pokrytecká. Jde také o naše srdce. Pavel citoval Boží slova o Izraeli, že „stále se ve svých srdcích dostávají na scestí“, a potom pronáší k našemu užitku silnou výstrahu: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo zlé srdce bez víry tím, že by se odvrátilo od živého Boha.“ Nemůžeme zůstat stát. Jestliže se nepřibližujeme k Bohu stále rostoucí vírou a nezískáváme pro něho plnější ocenění, pak je nebezpečí, že se zatvrdíme „podvodnou mocí hříchu“ a začneme se odtahovat, aniž si uvědomíme, co se děje. Měli bychom si v tomto směru vzájemně pomáhat a ‚dále se. . . každý den navzájem napomínat‘. Zvítězíme jedině tehdy, „jestliže se pevně až do konce přidržíme důvěry“. Musíme si zachovat tuto pevnou důvěru, tuto neochvějnou víru, abychom zdědili „království, které nemůže být otřeseno“, a jeho požehnání. — Žid. 3:10–14; 12:28.

20. Kromě toho, že Pavel v tomto dopise zdůrazňuje víru, jak nás také povzbuzuje vzhledem k modlitbě?

²⁰ Pavel nás také povzbuzuje vzhledem k modlitbě. Říká, abychom upřeně hleděli „na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. . . Uvažujte vskutku bedlivě o tom, který snesl od hříšníků proti jejich vlastním zájmům tolik odporujících řečí, abyste nepocítili únavu a vyčerpání ve svých duších.“ Ačkoli sám byl bez hříchů, může na základě všeho, co prodělal, mít pochopení pro naše slabosti. A skrze něho můžeme mít přístup „k trůnu nezasloužené laskavosti“ a najít pomoc v pravý čas. — Žid. 4:15, 16; 12:2, 3.

21. Kde a jak Pavel těsně spojuje modlitbu s „výzbrojí“ od Boha? K jakému závěru dochází?

²¹ Nakonec pamatujme na to, že modlitba „při každé příležitosti v duchu“ je úzce spjata s oblékáním „úplné výzbroje od Boha“, jak napsal Pavel Efezským. A měli bychom se jako Pavel modlit sami za sebe i za jiné, aby nám „byla dána schopnost mluvit a se vší volností řeči oznamovat svaté tajné věci dobrého poselství“. — Ef. 6:10–20.

[Poznámka pod čarou]