18. Jak dlouho trvalo „sedm časů“ v symbolickém pojetí a kdy tedy skončily?

¹⁸ V biblickém prorockém počítání času se lunární rok počítá jako 360 dnů. Symbolický rok neboli ‚čas‘ by se tedy rovnal 360 kalendářním rokům. Sedm symbolických „časů“ neboli „let“ by se tudíž rovnalo 7 × 360 neboli 2 520 letům. Počítá se to od roku 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém, „město velikého Krále“, zničen Jehovovým „služebníkem“ Nabuchodonozorem, a tak začalo pošlapávání Jeruzaléma národy. Těchto 2 520 let by končilo na podzim roku 1914 našeho letopočtu.

19. a) Čím se vyznačoval rok 1914 na zemi? b) Co měl v tom roce udělat „Král nebes“ ve svém sídle?

¹⁹ Na zemi se ten rok vyznačoval vypuknutím 1. světové války, vedené pro spornou otázku světovlády. V sídle „Krále nebes“ přišel ovšem čas, aby tento král dokázal, že „Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a že je dává, komu chce“. (Dan. 4:22, 29, „EP“) To byl pravý čas, aby přišel ten, „kdo má zákonné právo“, a Nejvyšší ‚mu je určitě dá‘. (Ez 21:25–27, „NS“) Byl to oslavený Mesiáš, ten, jehož nebeský král zplodil jako svého duchovního Syna, totiž Ježíš Kristus vzkříšený k životu v nebi. (Žalm 2:1–7) Byl čas, aby mu nebeský král řekl: „Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.“ (Žalm 110:1, 2) To jistě znamenalo, že „ustanovené časy národů“ vpravdě skončily.

„Boží Izrael“ a konec ‚ustanovených časů národů‘

1, 2. a) Jaká situace v dnešním opevněném Jeruzalémě ukazuje, že Jehova se neujal světovlády prostřednictvím tohoto města? b) Jaké jiné město téhož jména je však nyní třeba vzít v úvahu?

PROSINEC válečného roku 1917 znamenal odnětí pozemského Jeruzaléma mohamedánským Turkům. To provedly britské jednotky pod vedením generála Allenbyho. Po celé zemi vítali přirození Židé tuto událost. Až do dnešního dne však brání stálá přítomnost mohamedánské svatyně na hoře Moria uvnitř opevněného Jeruzaléma stavbě jakéhokoli chrámu pro židovské uctívání na bývalém místě Šalamounova chrámu. Připusťme, že Bůh, jemuž královský Davidův syn tento chrám postavil, nevykonává vládu svého mesiášského království nad světem, prostřednictvím pozemského Jeruzaléma dnes, kdy skončily „ustanovené časy národů“. Co ale ten druhý Jeruzalém? Který Jeruzalém? Ten, o němž se mluví v inspirovaném dopise, který byl napsán učedníkům Mesiáše Ježíše v římské provincii Galácii. Tento dopis byl napsán několik let potom, co Ježíš předpověděl zničení obnoveného města Jeruzaléma, k němuž došlo v roce 70 n. l. V Galaťanům, 4. kapitole, verších 25, 26, čteme:

² „Tato Agar [otrokyně hebrejského patriarchy Abraháma] tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi [svými občany a poddanými] v otroctví. Ale Jeruzalém nahoře je svobodný [jako Abrahámova svobodná manželka Sára], a on je naše matka.“

3, 4. a) Koho uznával Pavel spolu s galatskými křesťany jako svou duchovní „matku“? b) Jak býval izraelský národ částí Boží univerzální organizace?

³ Pisatel těchto slov byl obrácený Žid Saul z Tarsu, který se stal vyvoleným apoštolem Mesiáše Ježíše. „Dnešní Jeruzalém“, o kterém psal, byl vypuzen z Boží organizace, stejně jako Agar byla vypuzena z Abrahámovy domácnosti, a byl zničen roku 70 n. l. Pavel již neuznával tento pozemský Jeruzalém jako svou duchovní matku, ale uznával „Jeruzalém nahoře“, to je Jeruzalém v nebi. Spolu s galatskými křesťany byl Pavel jedním z jejích „dětí“.

⁴ Když Bůh na hoře Sinaj uvedl izraelský lid do vztahu k sobě prostřednictvím smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem, stal se izraelský národ viditelnou částí Jehovovy univerzální organizace. Patřil té organizaci, stejně jako otrokyně Agar patřila Sáře, Abrahámově původní manželce. Sára znázorňovala svobodný „Jeruzalém nahoře“. Rodí zaslíbené potomstvo.

5. Na jakém místě měl tedy začít Jehova vykonávat vládu nad světem na konci ‚ustanovených časů národů‘? Na jakou otázku měl tehdy odpovědět a jakým způsobem?

⁵ Podle toho se Jehova Bůh ujal ve spojení s „Jeruzalémem nahoře“ své vlády nad světem na konci ustanovených časů národů ve válečném roce 1914. Tehdy přišel čas, aby činem odpověděl na otázku vznesenou inspirovaným pisatelem, králem Davidem, v Žalmu 2:1–6:

„Proč nastala vřava mezi národy a národnostní skupiny stále mručely něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci se srotili jako jeden proti Jehovovi a proti jeho pomazanému [jeho Mesiášovi], a říkají: ‚Roztrhněme jejich svazky a odhoďme od sebe jejich provazy!‘ Právě ten, který sedí v nebesích, se bude smát; samotnému Jehovovi budou na posměch. Tehdy k nim promluví ve svém hněvu, ve své žhavé nelibosti je znepokojí, a řekne: ‚Já jsem nastolil svého krále na Siónu, své svaté hoře.‘ “ — Viz také Skutky 4:24–26.

6. a) Proč bylo nastolení mesiášského krále na konci ‚ustanovených časů národů‘ neviditelné pro pozemské vládce? b) K čemu se v kritické době připravovali vládci bez ohledu na to, že byli desetiletí předem upozorňováni?

⁶ Ano, na konci ‚časů pohanů‘ v roce 1914 bylo vhodné, aby Jehova splnil prorocká slova zapsaná králem Davidem v Žalmu 110:1, 2: „Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď na mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Siona, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ “ Mesiášský král byl nastolen na nebeské hoře Sión, a byl tedy neviditelný pro krále a vysoké úředníky zde na Zemi. Ačkoli v publikacích Společnosti Strážná věž bylo již po desetiletí oznamováno, že konec „ustanovených časů národů“ přijde v roce 1914, byli pozemští vládci odhodláni odporovat převzetí panství nad světem nebeským Mesiášem. Konali velmi pokročilé přípravy k mezinárodní válce. Přesto rok 1914 navenek začal mírumilovně. Pak se 28. července národy vrhly do války.

7. Počátek jakého vztahu Mesiáše k Zemi znamenalo jeho nastolení jako krále na konci ‚ustanovených časů národů‘ v roce 1914 a jak to?

⁷ Nastolením Mesiáše jako krále po Jehovově pravici v témže roce začala jeho neviditelná přítomnost vzhledem k naší Zemi. Proč? Protože bylo na místě, aby jako nově dosazený král nad Zemí obrátil pozornost ke své pozemské říši, tehdy obsazené jeho nepřáteli, usilujícími o světovládu. ‚Prut jeho síly‘ byl vyslán z „Jeruzaléma nahoře“ směrem k naší Zemi. Na Jehovův příkaz začal ‚panovat uprostřed svých nepřátel‘ zde na Zemi. K Zemi také svrhl z nebe ďábla a jeho démony. — Zjev. 12:7–17.

8. O „znamení“ čeho žádali Ježíše jeho apoštolové? V jakém stavu měly být tehdy podle Žalmu 2:1 národy?

⁸ „Znamení“, které Mesiáš Ježíš popsal jako doklad své neviditelné „přítomnosti“, začalo být viditelné na konci ‚časů národů‘