Jak si můžeme uchovat svou ‚prvotní lásku‘?
1. Ztratil Boží lid jako celek během těchto posledních dnů ‚lásku, kterou měl na počátku‘?
„TVŮJ lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly.“ (Žalm 110:3) Jak předvídalo toto proroctví, konají dnes Boží služebníci plnou silou Boží vůli a pevně se drží své prvotní lásky k Jehovovi. Jako organizovaný lid si svědkové Jehovovi udrželi své nadšení a horlivost pro službu Bohu po celý tento obtížný „závěr systému věcí“. — Mat. 24:3, 14.
2, 3. a) Proč může jednotlivec ztratit svou ‚prvotní lásku‘? b) Co bychom měli dělat, zjistíme-li, že se v nás vyvíjí takový stav?
2 Nicméně je možné aby jednotlivý křesťan ztratil lásku, kterou měl na počátku. Každodenní problémy ho mohou přivést k tomu, že zapomene na velké věci, které pro něho udělal Jehova. Možná, že ho unaví čekání, než se splní Jehovovo předsevzetí, a začnou ho přitahovat hmotné výhody, které nabízí svět. Snad pocítí potřebu trávit více času rekreací než dříve. Možná, že mu křesťanské odpovědnosti, jako je účast na shromážděních nebo sjezdech, příprava proslovů a podíl na kazatelské službě, začnou připadat jako břemeno.
3 Zjistíme-li, že se v nás vyvíjejí podobné postoje, měli bychom se řídit Ježíšovou radou sboru v Efezu a pěstovat opět ‚lásku, kterou jsme měli na počátku,‘ a snažit se konat „dřívější skutky“. (Zjev. 2:4, 5) Měli bychom si uvědomit, že potřebujeme opět získat svou dřívější vřelou lásku k Jehovovi a svou horlivost a nadšení pro jeho službu. Jak to můžeme udělat?
PĚSTOVAT LÁSKU K JEHOVOVI
4. Jak můžeme napodobovat znamenitý postoj žalmisty? (Žalm 119:97)
4 Inspirovaný žalmista řekl: „Jak miluji tvůj zákon! Celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Jak znamenité smýšlení o Božím zákoně! Je daleko uspokojivější sloužit Jehovovi s takovým postojem, než se muset nutit dělat to, o čem víme, že je správné. Je třeba, abychom si vypěstovali touhu konat, co je správné, konat to, protože chceme. — Žalm 25:4, 5.
5. a) Co doporučoval Pavel na ochranu našeho duchovního smýšlení? b) Jak si můžeme uchovat účinnost duchovní výzbroje?
5 Satan by nás rád přiměl ke ztrátě naší ‚prvotní lásky‘, protože je největším nepřítelem našeho duchovního smýšlení. Pavel radí Efezanům, aby mu odporovali tím, že si obléknou „úplnou výzbroj od Boha“. (Ef. 6:13) Tato výzbroj zahrnuje čtyři životně důležité křesťanské rysy: pravdu, spravedlnost, víru a naději na záchranu. (Ef. 6:14–17; 1. Tes. 5:8) O těchto rysech se samozřejmě dozvídáme, když poprvé přicházíme do sboru. Kovové brnění však může zrezivět, pokud se neudržuje. Podobně zvetší naše duchovní výzbroj a nebude nás patřičně chránit, když si neudržujeme tyto základní věci. Za každou cenu musíme něčemu takovému zabránit.
STUDOVAT A PŘEMÝŠLET
6. Jak vyřešil jeden misionář problém, aby si uchoval duchovní smýšlení, když byl ve vězení?
6 V Číně nastoupil misionář Stanley Jones v roce 1958 sedmiletý trest samovazby. Jak si uchoval silnou lásku k Jehovovi, zatímco byl odloučen od svých křesťanských bratrů a neměl ani Bibli? Vypráví, že si zapsal všechny texty, na které si mohl vzpomenout, a k nim přidával jakýkoli biblický citát, který našel v „náboženském“ sloupci novin, které mu někdy byly posílány. Tak si vybudoval zásobárnu biblických textů, jež tvořily základ pro osobní studium a přemýšlení. Jelikož byl obklopen lidmi odporujícími jeho víře, byl si dobře vědom toho, že kdyby si neudržoval srdce a mysl naplněné Božími myšlenkami, jeho víra by rychle zeslábla.
7. Jaké tlaky jsou na nás vyvíjeny a jak se musíme před nimi chránit?
7 Většina z nás ovšem není ve vězení. Mnoho času jsme však přesto vystaveni vlivu myšlení tohoto světa. Zábava, kterou svět nabízí, není sice vždycky otevřeně v rozporu s křesťanskými zásadami, ale rozhodně neprosazuje takové věci jako pravdu, spravedlnost, víru a naději na záchranu. Netrávíme-li tedy dostatek času posilováním svého srdce a mysli, pravděpodobně duchovně zeslábneme a naše láska ochladne.
8. Jaké požehnání dostává ten, kdo studuje Boží slovo a přemýšli o něm?
8 Jestliže trávíme čas tím, že se posilujeme osobním studiem a přemýšlíme, budeme jako muž, jehož „potěšení je v Jehovově zákoně“ a jenž si v něm čte polohlasem dnem a nocí. O takovém muži žalmista říká: „Jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své ovoce ve svém období a jehož listí nevadne, a všechno, co dělá, se podaří.“ — Žalm 1:2, 3.
9. Jak si můžeme vypěstovat lásku ke studiu Bible a přemýšlení o ní? (Žalm 77:11, 12; 77:12, 13, „KB“)
9 Realisticky řečeno, mnozí z nás nemají přirozený sklon studovat. Přesto, jestliže chceme, můžeme se vycvičit tak, že nás studium bude těšit. Pomysli na někoho, kdo si jako rekreaci zvolí terénní běh. Zprvu ho nejspíš budou bolet svaly. Postupně se však jeho tělo přizpůsobí, a když vytrvá, brzy se bude z tělesného cvičení těšit. Pavel řekl Timoteovi: „Cvič [se] ve zbožné oddanosti jako svém cíli.“ (1. Tim. 4:7) Studovat Bibli je součást zbožné oddanosti. (Přísl. 2:1–6) Zprvu možná bude nutná kázeň, abychom se do toho dali. Brzy nás však zaujme, že se učíme novým věcem nebo získáváme hlubší porozumění toho, co již známe. Pak nám naše studium bude působit opravdové potěšení. — Žalm 119:103, 104.
10. Proč se studijní látka ve studijních pomůckách opakuje?
10 Někteří mohou mít pocit, že už znají základní biblické nauky, a proto nepotřebují trávit čas dalším osobním studiem. Možná, že si dokonce budou stěžovat, když se podobná látka probírá v biblických studijních pomůckách víckrát. A přece Bible mluví o potřebě připomínání. (Žalm 119:95, 99; 2. Petra 3:1; Juda 5) Nepřipomínáme-li si stále pravdu, Boží spravedlivá měřítka, svou víru a svou naději na záchranu, bude naše srdce ovlivněno jinými věcmi.
11. Jmenuj některé myšlenky, které Pavel rozebíral ve svém dopise Efezanům.
11 Uvažuj o Pavlově dopise Efezanům. Připomněl jim, v jaké situaci byli, než se stali křesťany, a mluvil o organizaci, jejíž součástí byli. (Ef. 2:12; 4:4–6, 17, 18) Zmínil se o Božím podivuhodném předsevzetí s lidstvem a o úloze člověka ve vztahu k tomuto předsevzetí. (Ef. 1:8–12; 2:4–6) A připomněl jim křesťanské zásady, které jim pomohou k úspěchu v rodině a ve sboru. — Ef. 4:1, 2; 5:21–6:4.
12. Proč říkal Pavel Efezanům to, co již znali?
12 Něco z toho, co Pavel psal, mohlo být pro efezské křesťany novinkou, ale mnohé se jistě krylo s tím, co už slyšeli. Pavel jim přesto chtěl tyto věci připomenout a snad i poskytnout nové pochopení. Tak pomohl Efezanům, aby znovu vyleštili svou duchovní výzbroj a „byli schopni plně pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“. — Ef. 1:15–17; 3:14–19.
13, 14. a) Jak nám pomůže studium a přemýšlení? b) Jaké další součásti zahrnuje „výzbroj od Boha“?
13 Naše osobní studium nás také osvěží a obohatí naše porozumění mnoha základních bodů a rovněž nám pomůže pochopit hlubší věci z Božího slova. (1. Kor. 2:10) Tak naše „výzbroj od Boha“ zabrání satanovi, aby nás nepřiměl ke ztrátě naší vřelé lásky k Jehovovi a jeho Synu.
14 Kromě toho se apoštol Pavel zmínil o jiných dvou součástech naší duchovní výzbroje, o nichž jsme zatím nehovořili. Řekl, že křesťané by měli mít ‚své nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘ a že by měli přijmout „meč ducha, to je Boží slovo“. (Ef. 6:11–17) Jak nám tyto věci pomáhají, abychom si zachovali ‚lásku, kterou jsme měli na počátku‘?
ZŮSTAT ČINNÝ V KÁZÁNÍ KRÁLOVSTVÍ
15. Jaký neobvyklý způsob si našel uvězněný misionář, aby měl „hojnost práce v Pánově díle“? (1. Kor. 15:58)
15 Když v Číně v roce 1958 misionář Harold King nastoupil trest čtyř a půl let vězení, stál před stejným problémem jako Stanley Jones. Jak si zachovat svou ‚prvotní lásku‘, svou hlubokou oddanost Jehovovi, živou. Vypráví: „Abych si uchoval své ocenění duchovních věcí živé, zařídil jsem si program ‚kazatelské‘ činnosti.“ Z textů, které si pamatoval, si vypracoval biblická kázání a kázal vymyšleným osobám. Vedl i vymyšlené biblické studium. K čemu to vedlo? Když byl propuštěn, byl pohotový a dychtivý kázat opět skutečným lidem!
16. Proč je důležité být činný v Jehovově službě?
16 Byl to neobvyklý způsob uplatňování důležité pravdy: Máme-li zůstat duchovně zdraví, musíme pilně pracovat v Boží službě. Apoštol Petr řekl: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti.“ (1. Petra 1:13) A apoštol Pavel nabádal: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:58.
17. Co stálo za povšimnutí u věrných křesťanů ve filadelfském sboru?
17 Zatímco křesťané v Efezu připustili, aby ‚láska, kterou měli na počátku,‘ ochladla, členové jiného sboru v sousedství zůstali pracovití a jejich láska byla stále silná. Ježíš řekl věrnému sboru ve Filadelfii: „Znám tvé skutky — pohleď, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít.“ — Zjev. 3:8.
18. Jaká činnost nám pomůže, abychom si udrželi svou ‚prvotní lásku‘ živou?
18 Jaké skutky pomohou novodobému svědkovi Jehovy, aby si udržel ‚lásku, kterou měl na počátku‘? Kromě jiného skutky, které jsou v souladu s Ježíšovým příkazem: „Jděte tedy a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19) Harold King si uvědomoval, jak je to důležité! Právě tak apoštol Pavel. Proto radil Pavel Efezanům, aby měli ‚nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘ a aby byli vybaveni „mečem ducha, to je Božím slovem“.
19. Jak je kázáním, které je důkazem naší horlivosti, tato horlivost zároveň podněcována?
19 Mezi horlivostí a kazatelským dílem i činěním učedníků je úzký vztah. Horlivost nás sice podněcuje, že chceme konat toto dílo, ale kazatelské dílo zase naopak bude podporovat naši horlivost. Potom, co Ježíš kázal Samaritánce, řekl svým následovníkům: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 4:34) Vyučování pravdě ho živilo, budovalo. Podobně, když mluvíme s druhými o Božím království, vtiskuje nám to životně důležité skutečnosti do mysli a do srdce a buduje to naši schopnost hájit pravdu. (1. Petra 3:15) A navíc, když nás Boží duch podporuje v tomto díle, jsme „zaníceni duchem“ a vidíme, jak to působí na jiné. — Řím. 12:11.
20. Jak spolupůsobí kázání a osobní studium, abychom zůstali silní?
20 Je kázání náhradou za osobní studium? Ne. Je zapotřebí rovnováhy mezi oběma těmito činnostmi. Jestliže jíme hojnost tělesného pokrmu, ale nemáme žádný pohyb, nakonec naše tělo trpí. Na druhé straně, když máme mnoho pohybu a dost nejíme, tělesně ‚vyhasneme‘. Podobně, když se hodně zabýváme osobním studiem a nekážeme druhým, pravděpodobně ztratíme rovnováhu. Apoštol Petr dával do spojitosti „činnost“ se ‚střízlivostí‘. (1. Petra 1:13) Jestliže kážeme druhým a nemáme osobní studium — zejména když lidé, kterým kážeme, příliš nereagují —, můžeme ‚vyhasnout‘. Jestliže se však zabýváme osobním studiem a pak vyjdeme a vyprávíme druhým, co jsme se dozvěděli, zůstaneme duchovně zdraví.
VYKUPOVAT ČAS
21, 22. a) Jakou velkou překážku pro zachování naší ‚prvotní lásky‘ postavil satan? b) Co doporučil Pavel Efezanům, aby mohli tuto překážku překonat? Proč bychom se měli řídit jeho radou?
21 Když Stanley Jones popisoval jeden z největších problémů, které měl ve vězení, řekl: „Měl jsem tolik času.“ Jeho problém byl pravým opakem toho, co zakouší mnoho svědků Jehovových. Většině z nás se času chronicky nedostává. Proč je to tak? Apoštol Jan řekl: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Satanův svět lidi stále tak zaměstnává, že mají málo příležitostí přemýšlet, natož studovat. Nejsme částí světa, ale rozhodně cítíme účinky jeho způsobu života. „Ničemný“ používá vlivu světa a rád by nás zaměstnal tak, aby byla vytlačena naše služba Bohu.
22 Pavel si tento problém uvědomoval a dal Efezanům tuto hodnotnou radu: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné. Proto přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ (Ef. 5:15–17) Jestliže si nevykoupíme čas, abychom činili „Jehovovu vůli“, tlak života v těchto ‚zlých dnech‘ pravděpodobně způsobí ochladnutí naší lásky.
23. Jaký druh osobního studia a kazatelské činnosti nám pomůže udržet si svou ‚prvotní lásku‘ živou?
23 Někteří křesťané sice mají tíživé povinnosti nebo jsou nemocní, a tak jsou dosti omezeni v tom, co mohou vykonat ve službě Bohu. Pavel však radí křesťanským otrokům, aby cokoli dělají, dělali „celou duší“. (Luk. 21:1–4; Ef. 6:5, 6) Osobní studium nás nikdy nebude těšit, jestliže si pro ně ukradneme pár minut mezi televizními programy. Podobně naše kazatelská služba stěží uchová naši ‚prvotní lásku‘ živou, jestliže v ní budeme trávit měsíčně jen symbolickou hodinku nebo dvě mezi obdobími rekreace. — Srovnej 1. Timoteovi 4:8.
MODLIT SE O POMOC
24. Jakou další důležitou pomoc pro udržení duchovního smýšlení připomíná Pavel Efezanům?
24 Svou rozpravu o „úplné výzbroji od Boha“ ukončil Pavel tím, že spoluvěřící vybídl, aby přijali „meč ducha, to je Boží slovo, zatímco se při každé příležitosti v duchu budete stále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:17, 18) Jestliže udržujeme s Jehovou těsné spojení modlitbou, neztratíme svou ‚prvotní lásku‘, třebaže budeme muset snášet mnoho tlaků, nebo, jako Jan, budeme sloužit mnoho let v tomto systému věcí. V jiném dopise Pavel řekl. „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.
25. Souhrnem: Jaká opatření učinil Jehova, aby nám pomohl uchránit se před ztrátou ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘?
25 Všichni jsme občas unavení. Ale Ježíšovo poselství efezskému sboru ukazuje, že se máme a musíme vyhnout ztrátě ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘. Jako Jehova pomáhal Efezanům prostřednictvím Pavla, Timotea a jiných, pomáhá nám dnes prostřednictvím své organizace. A jestliže se vycvičíme tak, aby nás studium a přemýšlení těšilo, a ‚přepásáme svou mysl‘ k znamenité činnosti, při níž sdělujeme druhým, co jsme se dozvěděli, jestliže se modlíme k Jehovovi, aby nám pomohl vytrvat v činění jeho vůle, potom konáme znamenitou práci. Ve shodě s tím, co řekl apoštol Pavel Galaťanům, „nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. — Gal. 6:9.
Jak bys odpověděl?
Co se může stát s naší láskou k Jehovovi, jestliže si nenaplánujeme čas ke studiu a přemýšlení o Božím slově?
Proč je pro nás cenné nejen to, abychom studovali nové pravdy, ale také pravdy a zásady, které jsme už slyšeli?
Proč je kázání druhým důležité, abychom se udrželi svou ‚prvotní lásku‘?
Jak spolupůsobí studium a kazatelská činnost v tom, abychom zůstali duchovně zdraví?
Proč bychom nikdy neměli zanedbávat modlitbu, když se snažíme udržet si ‚lásku, kterou jsme měli na počátku‘?