Líbit se Jehovovi jako rodina
„Vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům. . . Vy, manželé, neustále milujte své manželky. . . Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé v Pánu.“ — Kolosanům 3:18–20.
1. Co je základní potřebou, má-li se rodina líbit Jehovovi, ale jakým překážkám je třeba čelit?
ZÁKLADNÍ potřebou křesťanské rodiny, která se chce líbit stvořiteli, je poslouchat řádně ustanovenou autoritu. Jak se díváš na autoritu? Čtení novin a časopisů, sledování televizních zpravodajství, poslech rozhlasových zpráv, to vše poskytuje hojné svědectví, že na celém světě panuje vzpurný postoj vůči autoritě. Tento postoj může snadno ovlivnit myšlení jedince. V rodinném kruhu může vyvolat velké pobouření, jestliže je něčí názor na poslušnost autority utvářen každodenními událostmi.
2–4. Před jaké otázky jsou rodiny postaveny, když má být uznána autorita?
2 Jsi-li manžel a otec, jak pohlížíš na autoritu, kterou uplatňuješ v rodině? Máš pocit, že hlava rodiny, manžel, by měl mít konečné slovo ve všech rodinných záležitostech a že je tvým právem panovat v domácnosti? Nebo by ti bylo příjemnější nechat manželku, aby vykonávala odpovědnosti hlavy, aby byl zachován mír v rodinném kruhu?
3 Jsi-li manželka a matka, dráždí tě autorita, kterou uplatňuje tvůj manžel? Je ti zatěžko přijímat způsob, jakým tvůj manžel autoritu v rodině uplatňuje? Shledáváš, že se bouříš a dožaduješ se osvobození od takové autority?
4 Jsi-li chlapec nebo děvče, jak pohlížíš na autoritu svých rodičů, ať už je to otec, matka nebo poručník? Zjišťuješ, že se ochotně podřizuješ jejich vedení? Nebo bojuješ proti jejich autoritě? Dožaduješ se nezávislosti a svobody od jejich autority?
5. Jaké vztahy ovlivňuje názor jednotlivce na autoritu?
5 Náš názor na autoritu a jak se jí podřizujeme, může mít hluboký a trvalý účinek na náš vztah ke stvořiteli Jehovovi i k jiným, ať už ve světě, v němž žijeme, nebo v rodinných vztazích. Je tedy dobré přesné vědět, jak ti, kteří se hlásí ke křesťanství, mají dnes reagovat na autoritu, a to zejména ve vztahu k rodinnému uspořádání. Měli bychom si přát, abychom se líbili jako rodina stvořiteli.
RODINNÉ USPOŘÁDÁNÍ
6, 7. Jaký příkaz dal Jehova první lidské dvojici a jakou úlohu měla podle jeho předsevzetí žena?
6 Nejprve je nutné podotknout, že to je Jehova Bůh, náš stvořitel, jenž je původcem rodinné jednotky. Vznikla v Edenu, když Bůh přikázal prvnímu muži a ženě: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ (1. Mojž. 1:28) Až do dneška hraje rodinná jednotka velice důležitou úlohu v uskutečňování Jehovova předsevzetí se zemí. — Ef. 3:14, 15.
7 Je nám řečeno, že v prvním rodinném uspořádání, které učinil Bůh, byla žena stvořena jako doplněk muže, a ne jako nějaké podřadné stvoření. Žena tedy byla stvořena proto, aby byla podporou, pomocnicí svého manžela. (1. Mojž. 2:18) Společně měli přivádět na svět děti a tvořit rodinnou jednotku.
ÚLOHA MANŽELA A MANŽELKY
8. a) Jak měla být uplatňována autorita? b) Jaký měl být manželův náhled na jeho manželku?
8 Má-li se rodina líbit stvořiteli, je nutné, aby v ní panoval pořádek a aby byla správně řízena. První lidské dvojici bylo řečeno: „Mějte v poddanosti mořské ryby a létající tvory nebes a každého živého tvora, který se hýbe na zemi.“ (1. Mojž. 1:28) Muž, Adam, byl prvním Božím lidským stvořením. Protože Jehova je všemohoucí Bůh a stvořitel, má právo říci, jak má být na zemi uplatňována autorita. Bůh určil, že autorita bude směřovat od muže k ženě a potom k jejich potomkům. (1. Kor. 11:3) Z biblické zprávy je zřejmé, že tato autorita neměla být uplatňována diktátorsky nebo pánovitě. Všimni si, jak se Adam vyjádřil, když poprvé spatřil doplněk, který pro něho Bůh stvořil: „Je to konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ (1. Mojž. 2:23) Toto krásné vyjádření nijak nenaznačuje, že by měl být Adam diktátorem nad někým podřadnějším. Řekl, že žena, která k němu byla přivedena, je ‚kost z jeho kostí a tělo z jeho těla‘, tedy cosi, co by měl něžně opatrovat a oč by se měl starat jako o své vlastní tělo. O mnoho století později psal apoštol Pavel křesťanům a radil jim, jak má muž milovat svou manželku a starat se o ni. Napsal: „Tak mají manželé milovat své manželky jako svá těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své tělo, ale živí je a něžně je chová.“ — Ef. 5:28, 29.
9. a) Jaký postoj by měla mít žena vůči svému manželovi? b) Jak mají oba rodiče vychovávat své děti?
9 Jehovovým předsevzetím bylo, aby muž byl hlavou ženy. (Ef. 5:23, 24) Se ženou jako s mužovým doplňkem se mělo zacházet důstojně a s láskou, aby i ona mohla mít „hlubokou úctu“ ke svému manželu a ochotně mu byla „podřízena“. (Ef. 5:33; 1. Petra 3:1) Ti dva měli spolupracovat, zplodit potomstvo a předat mu slovem i příkladem to, co se líbí Jehovovi. Potom rodinné uspořádání mělo mít jeho požehnání. Jak Bůh později naznačil, když otec a matka uplatňují vůči dětem autoritu, mají se vyvarovat toho, aby své děti dráždili. Děti mají být vychovány v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování. Má se jim dostávat křesťanské kázně a výuky. (Ef. 6:4; srovnej Přísloví 1:8, 9.) Rodiče jsou také vyzýváni, aby v případě potřeby používali k nápravě prut. (Přísl. 13:24; 29:15) Dotkli jsme se sice jen krátce odpovědností manžela a manželky, ale je jasné, že Jehovovo uspořádání znamená, aby v rodině byla autorita vykonávána s láskou a po právu.
ODPOVĚDNOST DĚTÍ
10. Jak reagují mnozí mladí lidé vlivem touhy po nezávislosti? Jaký je účel informací, které budou následovat?
10 Sdělovací prostředky a jiné vlivy dnes naplnily lidskou mysl touhou po nezávislosti. Mnoho mladých lidí se bouří proti tomu, aby rodiče nebo jakákoli jiná autorita nějak dohlíželi na jejich životy. Je sice pravda, že otec a matka mají velkou odpovědnost při řádném uplatňování autority v rodině, ale i děti mají své odpovědnosti. Právě proto, že je zapotřebí silných, duchovně zdravých rodinných jednotek, které se líbí Jehovovi, budeme uvažovat o některých problémech, jež se týkají dětí, o ocenění autority a o tom, jak se jí děti mají řádně podrobovat.
11. a) Co znamená „cti svého otce a svou matku“? (Přísl. 1:8, 9; 4:1–3) b) Jak by mělo dítě reagovat, přestože si snad myslí, že je zasahováno do jeho osobních práv? (Přísl. 3:11, 12)
11 „Cti svého otce a svou matku“: Když apoštol Pavel probíral toto páté z Desatera přikázání, řekl, že je to „první přikázání se zaslíbením“, totiž „aby se ti dobře vedlo a abys setrval dlouhý čas na zemi“. (2. Mojž. 20:12; Ef. 6:2, 3) Dítě, které se hlásí ke křesťanství, je povinno poslouchat tento příkaz a ctít svého otce a svou matku. Jak vzdává dítě čest nebo úctu svým rodičům a projevuje jim vážnost? Takové dítě musí v první řadě milovat své rodiče a oceňovat jejich úsilí, které vynakládají na jeho péči a výchovu. Děti se musí učit vážit si úsudku a rozhodnutí svých rodičů. (Přísl. 22:15) I když si snad děti myslí, že je zasahováno do jejich osobních práv, jsou povinny poslouchat své „rodiče ve spojení s Pánem“. (Ef. 6:1) Mají-li děti ‚setrvat dlouhý čas na zemi‘ a mít v budoucnosti Jehovovo schválení, musí ctít své rodiče.
12. a) Jakou autoritu rodičů nebo poručníka musí mladý člověk uznávat, aby se líbil Jehovovi? b) Jak se vrstevníci někdy dívají na ty, kteří si zachovávají svou čistotu? (Přísl. 1:10–16)
12 Uznávání autority: Úcta k rodičům jde ruku v ruce s uznáním jejich autority, to jest práva rodičů stanovit určité meze a rozhodovat, co jejich děti smějí a nesmějí dělat. Podrobovat se autoritě je pro děti často velmi těžké a může to v domácnosti vyvolat mnohé spory. Jak bylo již řečeno, sdělovací prostředky a jiné zdroje často předkládají informace, které podkopávají autoritu rodičů a pobízejí mladé, aby se dožadovali svobody od rodičovské autority. To se týká například postoje, který dnes běžně lidé zaujímají k pohlavnímu životu. Situace dospěla tak daleko, že vrstevníci často špatně smýšlejí o mladých mužích a ženách, kteří si zachovávají svou čistotu. Pro mnohé mladistvé jsou ti, kteří se drží vysokých mravních měřítek Bible, zaostalí, málo přitažliví a jako kamarádi nevhodní. — Viz 1. Petra 4:4.
13. Jak někdy lidské zákony povzbuzují k nesprávnému jednání?
13 Některé vládní zákony ve skutečnosti pobízejí dívky k uvolněnému chování, protože umožňují potraty bez souhlasu rodičů. Jedna patnáctiletá dívka poukázala na to, že jí lékař odmítl bez vědomí rodičů propíchnout uši, ale že Nejvyšší soud Spojených států rozhodl, že neplnoletá dívka si může bez svolení svých rodičů nechat uměle přerušit těhotenství. Jeden lékař, píšící do časopisu Amerického lékařského sdružení, nedávno prohlásil o úsilí rozšířit reklamu antikoncepčních prostředků: „Ohromuje mne ochota, s níž lékaři z povolání přijímají volnou sexuální morálku, a dokonce ji prosazují. . . Domnívám se, že bychom měli investovat nějaké prostředky do toho, abychom se naučili prosazovat odpovědné a zdravé pohlavní zvyky, včetně zdrženlivosti a věrnosti.“
14. Jak by se měli chlapci a děvčata, kteří se chtějí líbit Jehovovi, dívat na rodiče, kteří se je snaží chránit před nemravností?
14 Příkladná rada Božího slova v Efezským 6:1 zní: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože to je spravedlivé.“ Poslušnost vyžaduje uznání autority. Rodičům je svěřena odpovědnost, aby vychovávali své děti podle Božího slova, aby se líbily Bohu, a Boží slovo zakazuje promiskuitu — nevázané pohlavní chování. (2. Mojž. 20:14; 1. Kor. 6:9, 10) Jestliže děti mají rodiče, kteří se zajímají o to, jak chránit děti před nemravným světem, potom si takoví rodiče zasluhují věrnou podporu svých dětí. Místo aby se dítě rozčilovalo, jestliže rodiče uplatňují svou autoritu, mělo by se rozumně a věrně držet biblické rady a poslouchat ji. Jen tak bude mít božské schválení, bude to k jeho vlastnímu dobru a zajistí mu to bezpečnou budoucnost. — Přísl. 3:1, 2.
15. Proč je tak závažné neposlouchat rodiče?
15 Neposlouchat rodiče znamená neposlouchat Jehovu Boha. Stejně jako Jehova stanovil svá pravidla a nařízení pro správu lidské rodiny, dal rodičům právo stanovit jistá nařízení — řekněme domácí pravidla — pro chování rodinné jednotky, jejíž součástí jsou i děti. Nejsou-li taková pravidla a nařízení v rozporu s Božím slovem, jsou děti povinny podřídit se autoritě rodičů.
LÁSKA V RODINĚ
16, 17. a) Jak důležitá je láska pro rodinu, která se chce líbit Jehovovi? b) Jakou příhodnou radu obsahuje Kolossenským 3:12–14? c) Co je doporučováno, aby byla Pavlova rada Kolosanům účinná?
16 Rodinná láska: Aby se rodinná jednotka líbila Jehovovi, musí být rodiče milováni. Manželům je řečeno, aby milovali své manželky jako sami sebe, a manželkám, aby měly hlubokou úctu ke svým manželům. Všichni, rodiče i děti, by měli vůči sobě navzájem uplatňovat královský zákon lásky. (Jak. 2:8) Apoštol Pavel dal k této věci příhodné rady, když napsal: „Oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.
17 To nejsou slova k pouhému přečtení nebo papouškování. Jsou to výroky svatého ducha, které je třeba brát vážně. Doporučujeme, aby si každý, kdo čte tuto látku, prošel postupně tyto křesťanské požadavky. Uvažuj o nich. Přemýšlej o nich ve vztahu k rodině, jejíž jsi součástí. Jak ovlivňují slova apoštola Pavla tvůj vztah k manželu, manželce, otci, matce nebo k jiným v rodině? Líbíš se Jehovovi v každé z vlastností, které jmenuje apoštol? Člověk nemůže přizpůsobovat svůj život těmto radám, a přitom volat po nezávislosti na rodičovských pravidlech nebo na rodiče křičet. Ani rodiče nemohou jednat tak se svými dětmi. Šťastná rodina, která má Jehovovo požehnání, musí hluboce, vážně a pravidelně uvažovat o napomenutích, která jsou obsažena v Božím slově, aby tak napodobovala „toho, který vyslýchá modlitbu“ a jenž svým svatým duchem inspiroval zapsání takových slov. — Žalm 65:2; 65:3, „KB“; Ef. 4:31, 32; Kol. 3:15–17.
18. Jaká střízlivá fakta před námi stojí a k jakým otázkám vedou?
18 Ať již je v domácnosti otec i matka nebo jen jeden z rodičů, napomenutí a odpovědnosti jsou stejné. Satan, žel, vyvíjí intenzívní a někdy úspěšnou snahu rozbít rodiny podle pravidla „rozděl a panuj“. Ať má každý, kdo čte tuto látku na paměti, že ďábel obchází „jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil“. (1. Petra 5:8) Dovolíme mu, aby rozbil naši rodinnou jednotku, která se tak líbí Jehovovi? Podlehneme duchu nezávislosti, který se projevuje postojem: „Nemusím poslouchat své rodiče; budu si dělat, co chci“? Dáme-li se takovou cestou, pak ztratíme štěstí a přijdeme o Boží přízeň.
19. Jak dospěje rodina k tomu, aby se těšila z Jehovova požehnání?
19 Máme-li se těšit z Jehovova schválení — on má přece ve své moci život i smrt — musíme podporovat autoritu tak, jak ji Bůh v rodinném uspořádání stanovil. Je nám prospěšné, abychom se jí podřizovali. Jen tak najdeme opravdové štěstí a spokojenost. Protože prosazujeme rodinnou jednotu a soulad, můžeme se snažit, aby na nás platilo požehnání, o němž kdysi mluvil král David: „Kdo smí vystoupit na Jehovovu horu? A kdo smí povstat na jeho svatém místě? Každý, kdo má nevinné ruce a je čistý v srdci, kdo svou duši neuvedl k pouhé bezcennosti, ani nepřísahal podvodně. Odnese si požehnání od Jehovy a spravedlnost od svého Boha záchrany.“ — Žalm 24:3–5.