třeba‘. Když jsme vykonali všechno, co nám bylo určeno, měli bychom být schopni říci: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ K tomu, abychom mohli pevně stát proti satanovi, potřebujeme také Boží nezaslouženou laskavost, a abychom ji měli, musíme být pokorní, protože „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným prokazuje nezaslouženou laskavost“. — Řím. 12:3; Luk. 17:10; Jak. 4:6.

¹⁵ Jakou hodnotu má sebeovládání, chceme-li stát pevně?

¹⁵ Sebeovládání je další křesťanská vlastnost, která nám pomůže stát pevně proti satanovi. Neovládáme-li své city, jako je hněv, přílišná záliba v jídle, pití nebo sexu, vydáváme se ďáblovým útokům a manipulacím. Když jsme se „chovali v souladu se žádostmi svého těla“, chodili jsme vlastně „podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka [satana ďábla] s autoritou nad vzduchem, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:1–3) Připustíme-li, aby nás ovládly sobecké, nečisté myšlenky a pocity, jsme v nebezpečí, že nás ďábel polapí do léčky, abychom konali jeho vůli. (2. Tim. 2:26) Abychom proti němu stáli pevně, musíme pevně ovládat své myšlenky a city a také svá slova a skutky. Musíme ukázňovat svou mysl, abychom mysleli na věci ctnostné, spravedlivé, cudné a hodné milování. — Fil. 4:8.

16. Proč nám může nesobecká láska pomoci, abychom stáli pevně?

¹⁶ K tomu, abychom stáli pevně proti satanovi ďáblu, nám pomůže především nesobecká láska. Satan rychle zapůsobí na jakýkoli sobecký rys, který u nás odhalí. Nakolik nás nesobecká láska udržuje činnými ve službě a uctívání Jehovy, natolik budeme odolní vůči satanovým útokům. Jakou má vzhledem k nám vyhlídku, jestliže milujeme Jehovu celým srdcem, duší, myslí a silou? Láska nás také vede k tomu, že se zajímáme o záchranu druhých, a to nám pomůže, abychom si zajistili svou vlastní záchranu. (Mar. 12:30, 31; 1. Tim. 4:16) Pokud dáváme najevo lásku ve všech jejích rozmanitých projevech, nebude moci satan ani žádný z jeho nástrojů, viditelných nebo neviditelných, oslabit náš postoj proti nim. — 1. Kor. 13:4–8.

17. Proč je modlitba tak důležitá, chceme-li stát pevně?

¹⁷ Máme-li být schopni stát pevně proti satanovým nástrojům, musíme také plně využívat modlitby. Proč? Protože prostě nemůžeme vyjít vítězně na základě své vlastní síly. Potřebujeme pomoc shora. Když Pavel popsal duchovní výzbroj, nabádal spoluvěřící, aby využili „každého druhu modlitby a úpěnlivé prosby“ a aby se ‚při každé příležitosti v duchu stále modlili‘. Proto měli ‚zůstat bdělí s naprostou stálostí a s úpěnlivou prosbou za všechny svaté‘, včetně tohoto apoštola. — Ef. 6:18, 19.

18, 19. a) Jak nám může pomoci chvála a děkování? b) Jakou cenu má prosebná žádost a úpěnlivá prosba?

¹⁸ Co všechno patří ke „každému druhu modlitby“? Jednou formou modlitby je chvála. Vzhledem k tomu, kdo je Jehova, jaké jsou jeho vlastnosti a jaké má postavení ve vesmíru, jistě si zaslouží naši chválu. (Žalm 33:1) Jinou formou modlitby je díkůvzdání. A máme opravdu zač děkovat dárci „každého dokonalého daru“! (Jak. 1:17) Je velmi vhodné, že dostáváme radu, abychom ‚vzdávali díky Jehovovi za jeho milující laskavost a za jeho podivuhodná díla vůči lidským synům‘. (Žalm 107:31) Budeme-li mít srdce a mysl plné ocenění, rozhodně nám to pomůže stát pevně proti satanovi.

¹⁹ Prosebná žádost je další formou modlitby. Je vhodné, abychom prosili o takové věci, jako je moudrost (Jak. 1:5), svatý duch (Luk. 11:13), odpuštění hříchů (1. Jana 1:9; 2:1, 2) a Boží požehnání pro naše úsilí (Žalm 90:17). Existuje také úpěnlivá prosba. Je to úpěnlivá a vroucí žádost vyjádřená Jehovovi Bohu, například v dobách velké tísně nebo nebezpečí. Když byl například Pavel ve vězení, prosil, aby za něj byly vznášeny úpěnlivé prosby. (Ef. 6:18–20) Tyto formy modlitby nám jistě pomohou stát pevně proti satanovi.

Buď rozhodnut stát pevně

20, 21. Jak můžeme vyjít naprosto vítězně?

²⁰ Jehovův lid jako skupina se dnes opravdu těší z požehnání duchovního ráje. Chceme-li se však podílet na tomto požehnaném stavu jako jednotlivci, nesmíme jej považovat za samozřejmý. Musíme být stále na stráži a stát pevně proti svému protivníkovi, satanovi ďáblu. — 1. Petra 5:8, 9.

²¹ Jak jsme viděli, má ďábel mnoho nástrojů a jeho plánem je porušit naši ryzost a způsobit, abychom přestali sloužit Jehovovi Bohu. Satan nás však nepřemůže, budeme-li mít stále na sobě duchovní výzbroj od Boha, budeme-li dále pěstovat takové ovoce jeho ducha, jako je láska a sebeovládání, a budeme-li vytrvávat v modlitbě. Tak budeme s laskavou pomocí našeho Boha, Jehovy, plně vyzbrojeni, abychom stáli pevně proti satanovým plánům.

Boží slovo je živé

Boháč a Lazar — o čem je to poučení?

JEŽÍŠ KRISTUS dával často poučení na základě nějakého příběhu. Jeden dobře známý příběh začal Ježíš slovy: „Byl. . . nějaký bohatý člověk a zdobíval se purpurem a plátnem a den co den si velkolepě užíval. Ale nějaký žebrák jménem Lazar, plný vředů, býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy.“

Ježíš tedy prostě řekl, že nějaký muž byl bohatý, nákladně se oblékal a dobře jedl, zatímco Lazar byl chudý, pokrytý vředy, a olizovali jej psi. Mluví tento příběh o skutečných lidech? Ne. Katolická „Jeruzalémská bible“ vysvětluje v poznámce pod čarou, že to je „podobenství v podobě příběhu a nevztahuje se na žádnou historickou osobnost“. Proč, toho si povšimni v dalších Ježíšových slovech:

„Časem žebrák zemřel a andělé ho odnesli na místo k Abrahámovým prsům. Boháč také zemřel a byl pohřben. A v hádu pozdvihl oči, protože