Šťastní jsou ti, které Bůh napravuje

„Šťastný je zdatný muž, kterého ty napravuješ, ó Jah, a kterého vyučuješ ze svého vlastního zákona.“ — Žalm 94:12.

1, 2. Jak bychom se měli dívat na napravování od Boha?

KDY jsi naposledy slovem nebo skutkem nedostál Božím spravedlivým cestám a měřítkům? Pravděpodobně nemusíš vzpomínat daleko do minulosti, snad je to jen několik hodin či dnů. Všichni totiž hřešíme a nedaří se nám správně zrcadlit Boží slávu. — 1. Král. 8:46; 1. Jana 1:8–10.

² Můžeme být šťastní, že nás Jehova chce ve své lásce napravovat a že je toho schopen. „Což ten, který napravuje národy, nemůže napomínat, ano ten, který učí lidi poznání? Šťastný je zdatný muž, kterého ty napravuješ, ó Jah.“ Jestliže připustíme, aby nás Jehova napravoval, budeme šťastní, protože s ním budeme v souladu. — Žalm 94:10, 12.

3. O jakých námětech budeme uvažovat?

³ Křesťané se mohou spoléhat na biblické ujištění: „Koho. . . Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (Žid. 12:6) Proto zde s potěšením předkládáme úvahu, která na základě Bible rozebírá otázku kárání, pokání a odnětí pospolitosti. Dva články z tohoto seriálu jsou v tomto vydání „Strážné věže“ a zbývající tři budou uveřejněny v dalším vydání. Těchto pět článků má všem pomoci získat přesné poznání biblických zásad, o které jde, a ‚obnovit se a potěšit, abychom smýšleli souhlasně, žili pokojně‘. — 2. Kor. 13:11.

4, 5. Jak nás Jehova Bůh napravuje?

⁴ Bůh nás často napravuje tak jemně a mírně, že to snad dokonce ani nepovažujeme za napravování. Snad čteme v jeho Slovu něco, co nás odvede od nějaké nesprávné cesty nebo co napraví naše smýšlení. Jindy může být napravování od Boha výraznější, a dokonce i poněkud bolestné. On však ví, jaký stupeň a jaký způsob nápravy je pro nás nejlepší. (Jer. 30:11) Jak je to dobré, jestliže ochotně přijmeme jeho pokárání! Vždyť Bůh nás ukázňuje z lásky, jako otec ukázňuje svého drahého syna. Je také daleko moudřejší, jestliže přijmeme jakékoli omezené nebo umírněné napravování, které nám poskytuje Jehova Bůh, než abychom byli potrestáni až do té míry, že bychom byli vyhlazeni. — Jer. 10:24; Žid. 12:5.

⁵ Někdy Bůh napravuje prostřednictvím lidí. Izraelskému národu posílal proroky a soudce. Může však poskytnout moudré napravování i jednotlivě. Jeden z Jobových falešných „těšitelů“ musel uznat, že Job předtím „mnohé napravoval“. (Job 4:3; 16:2) Jaké to muselo být požehnání přijmout moudré napravování od Joba, muže, který tak vynikal zbožnou oddaností! Můžeme si však položit otázku: „Jsem přístupný takovému prospěšnému napravování, které sice přichází od člověka, ale je založeno na Boží dokonalé moudrosti?“

V LÁSCE SE NAPRAVUJME NAVZÁJEM

6. Na jakém základě můžeme být napravováni svým bratrem?

⁶ Na základě Ježíšových slov můžeme očekávat, že budeme z lásky přijímat i poskytovat napravování. Ježíšova slova se vztahují na případy vážných osobních přestupků, ale v podstatě je možno uplatnit je v mnoha situacích. Ježíš řekl: „Jestliže tvůj bratr jedná nesprávně, naprav jej; činí-li pokání, odpusť mu.“ (Luk. 17:3, „The New American Bible“) Také apoštol Pavel napsal, že „Pánův služebník“ by měl ‚trpělivě a jemně napravovat‘ jiné. — 2. Tim. 2:24, 25, „NAB“.

7. Co by se mělo stát, dojde-li k závažnému hříchu?

⁷ Pastýři neboli jmenovaní dozorci v každém sboru mají zájem o každého jednotlivého křesťana, a mají také zájem o to, aby bylo chráněno stádo jako celek. (Žid. 13:17; 1. Petra 5:2, 3) Jestliže se tedy někdo dopustí závažného hříchu, měli by se o věci dovědět. Hříšník by sám měl ‚k sobě zavolat starší muže sboru‘. Nebo by měl upozornit starší kterýkoli jiný křesťan, který se doví o závažném hříchu; měl by tak jednat proto, že má starost o toho, kdo jednal nesprávně, a také o čistotu sboru. (3. Mojž. 5:1) Tito starší pak mají být schopni pomoci tomu, kdo se dopustil chyby, měli by jej přimět k návratu a tak ‚zachránit jeho duši od smrti‘. — Jak. 5:14, 16, 19, 20.

8. Jak bychom se měli dívat na méně závažné chyby svých bratrů?

⁸ Existují méně závažné nedostatky a chyby, vzhledem k nimž by zralí křesťané mohli být schopni poskytnout nápravu a pomoc založenou na Bibli. Měli bychom ovšem dávat pozor, abychom nebyli příliš kritičtí, pokud jde o méně závažné chyby druhých, protože Bůh nás nabádá, abychom byli shovívaví a uměli spolu vycházet. (Kol. 3:12, 13) Měli bychom mít ‚pokornou mysl a. . . považovat ostatní za sobě nadřazené a. . . hledět s osobním zájmem nejen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. (Fil. 2:3, 4) Bůh nás ujišťuje, že ‚je to od nás krásné, jestliže přejdeme přestoupení‘. — Přísl. 19:11.

9, 10. Co by bylo možné udělat, jestliže se zdá, že se nějaký bratr dopouští nesprávného kroku?

⁹ Přece však může nastat situace, kdy vidíme, že někdo z našich křesťanských druhů se dopouští nesprávného kroku nebo se vydává do nebezpečí, protože se řídí nějakým špatným vzorem. Může se například stát, že si v úzkém společenství s nějakým bratrem povšimneme, že má sklon k nemírnému pití. Nezdá se, že by byl opilec, ale zřejmě se ‚oddává množství vína‘. (1. Tim. 3:8) Mohla by tedy být nabídnuta pomoc k nápravě. Kdo ji však má nabídnout?

¹⁰ Pavel napsal galatským křesťanům: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, obnovit takového člověka v duchu mírnosti.“ (Gal. 6:1) Křesťan, který je k tomu duchovně způsobilý, může se laskavě a taktně postarat o nápravu mnoha způsoby. Může například něco říci v běžném rozhovoru, takže to vůbec nemusí vypadat jako úmyslná rada. (Přísl. 15:23) Nebo může soukromě vyjádřit napomenutí. Je však nezbytně nutné, aby tato jeho snaha nebyla motivována kritickým duchem, ale aby pramenila z lásky a starosti. — 1. Kor. 13:4, 5.

11. Jak mohli bratři a sestry ve Filippech pomoci v řešení problému, do něhož se tam někteří dostali?

¹¹ Křesťanští bratři a sestry mohou pomoci i v jiných situacích. Pavel napsal o jakémsi problému ve Filippech slova:

„Vybízím Evodu a vybízím Syntychénu, aby byly stejné mysli v Pánu. Ano, prosím také tebe, pravý druhu pod jedním jhem, pomáhej těmto ženám, které se mnou zápasily bok po boku za dobré poselství.“ (Fil. 4:2, 3)

Mezi těmito dvěma pomazanými křesťankami zřejmě existoval nějaký problém nebo nějaký závažný rozpor. Apoštol rozhodně nenabádal Filippany, aby se v tomto rozporu postavili na něčí stranu. To by rozdělilo sbor a vedlo by to ke stranictví, žárlivosti a k rozbrojům. (1. Kor. 1:10–13; 3:2–9) To je vážné nebezpečí, kterého je nutné se vyvarovat. Nebylo třeba, aby se bratři a sestry, například onen „pravý druh pod jedním jhem“ ve Filippech, všetečně vměšovali do stížnosti nebo názoru těchto žen, a přece mohli poskytnout napravující povzbuzení, aby křesťané byli jednotní, vzájemně si odpouštěli a v lásce spolupracovali. (Mat. 5:23–25; Ef. 4:1–6, 31, 32; Tit. 2:3–5) Pokud se tě některý spoluctitel pokouší z takové dobré pohnutky napravit měl bys to považovat za projev laskavosti. — Žalm 141:5.

JEDNAT PEVNĚ

12, 13. Jaké méně závažné chyby se mohou vyskytnout ve sboru?

¹² Někdy se může vyskytnout křesťan, který se neřídí Božím vedením a nechce se změnit, ačkoli mu starší chtějí pomáhat. Není to případ člověka, který by měl jen s někým jiným nějakou osobní nesrovnalost. Ani to není člověk, který ještě musí spět ke křesťanské zralosti, a proto je v mnoha směrech patrné, že musí ještě vyrůst. Pavel uznával, že budou existovat nezralí křesťané, kterým bude nutné trpělivě pomáhat, s láskou a touhou, aby dělali pokroky. (Řím. 14:1; 15:1; 1. Kor. 13:11; Fil. 3:15, 16) Ale kromě takových osob může zde být někdo, kdo chce jednat tak, že se sice ještě nedopouští závažného hříchu, ale je zřejmé, že jedná proti Boží radě.

¹³ Nemělo by nás překvapit, že se někdy objeví takoví křesťané. Bible říká: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest.“ (2. Tim. 2:20, 21) Sbor byl přirovnán k domu, v němž mohou být někteří jednotlivci, kteří jsou jako nečestné nádoby, jejichž jednání nebo vliv je nezdravý. Timoteus a jiní věrní křesťané byli varováni, aby se vzhledem k takovým nečestným nádobám ‚zachovávali čistými‘. — Srovnej Římanům 16:17.

14, 15. Jaký problém vznikl ve sboru v Tessalonice? Jak měli křesťané reagovat na takový problém?

¹⁴ Ve světle tohoto porozumění a uplatnění Pavlových slov je zřejmé, že takový případ se vyskytl ve starověké Tessalonice. Sbor jako celek byl upozorněn, že někteří, zřejmé zdraví a schopní lidé, nechtěli pracovat. Tito lidé chtěli žít na úkor druhých, což odporuje Boží radě ohledně lenosti. Pavel napsal: „Bratři, nařizujeme vám ve jménu Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, jenž chodí nepořádně a ne podle podání, které jste přijali od nás.“ — 2. Tess. 3:6; Přísl. 20:4; 24:30; Kaz. 5:12, 18; 10:18.

¹⁵ Ano, někdo se možná „nedá napravit pouhými slovy“, ani biblickou radou od starších sboru, a dále jedná proti Božím zásadám. Křesťané pak budou mít možná pocit, že se jej musí ‚stranit‘, jak to doporučoval Pavel. — Přísl. 10:17; 29:19.

„OZNAČTE SI TAKOVÉHO“

16. Jakou radu dal Pavel Tessaloničanům?

¹⁶ V radě Tessaloničanům ohledně líných a nepořádných lidí napsal Pavel dále: „Jestliže tedy někdo neposlouchá naše slovo prostřednictvím tohoto dopisu, označte si takového a přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ (2. Tess. 3:14, 15) Křesťané si tedy mohou ‚označit‘ někoho, kdo soustavně nerespektuje Boží zásady.

17. a) Proč musíme být opatrní při uplatňování této rady? b) Co řekl v tomto směru Ježíš?

¹⁷ Musíme však být při uplatňování této božské rady velice opatrní. Ve své nedokonalosti bychom mohli mít sklon osobně někoho posuzovat na základě toho, co se nám samotným líbí nebo nelíbí, například ohledně způsobu oblékání nebo účesu. Ale jestliže například oděv některé sestry není neskromný, neslušný a neuvádí do rozpaků bratry všeobecně, měli bychom uznat, že má prostě jiný vkus nebo se jí líbí něco jiného. (1. Mojž. 37:3, 4; Jan 19:23; 1. Tim. 2:9, 10) Nebyli jsme učiněni soudci svých bratrů a sester, pokud jde o nezávažné věci názoru, vkusu nebo o odlišný náhled na věci svědomí. (Řím. 14:4, 10–12) I když někdo jedná nesprávně v nějaké opravdu méně závažné věci, musíme si vzpomenout na Ježíšovu radu:

„Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni; neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; . . . Proč se tedy díváš na stéblo v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve vlastním oku?“ — Mat. 7:1–3.

18. Co by se mělo udělat, jestliže někdo očividně jedná proti Boží radě?

¹⁸ Co však dělat, jestliže se někdo závažně odchyluje od Božích zásad, je třeba velmi líný nebo kritický, je „marnomluvný“ a soustavně se ‚vměšuje do toho, co se ho netýká‘? (2. Tess. 3:11) Nebo snad jde o to, že někdo uvažuje, jak v hmotném ohledu využívat jiné, nebo se věnuje zábavě, která je očividně nesprávná, nebo se chová pochybným způsobem, který však ještě nedospěl tak daleko, že by si zasloužil právní zákrok.a Starší se tomuto člověku snaží pomoci, ale on trvá na svém způsobu jednání a snad přitom působí na jiné členy sboru nebo je pro ně nebezpečím. Starší si mohou věc prohovořit a mohou určit, kdo z nich o této věci přednese sboru pevný a přímý proslov založený na Bibli. Aniž jmenují „nepořádného“ jménem, mohou tak starší ‚zavřít ústa‘ takového nepoddajného člověka. — Tit. 1:10–13.

19. Jak by měli jiní ve sboru reagovat, jestliže problém trvá dále?

¹⁹ Kdyby v nějakém sboru vznikla taková situace, mohli by jednotliví křesťané mít pocit, že si musí takového člověka ‚označit‘.b Pavel vysvětluje, co k tomu mimo jiné patří: „Přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl.“ (2. Tess. 3:14) To může znamenat, že s takovou ‚označenou‘ osobou omezíš své společenské styky. Neměl bys toto své soukromé rozhodnutí oznamovat nebo ohlašovat a neměl by ses ani pokoušet ovlivňovat jiné. Ale ty sám by ses měl vyhýbat společnosti takové ‚označené‘ osoby v souladu se zdravou radou, kterou dali starší sboru. Neměl bys ovšem takového člověka zcela zavrhnout, protože to je stále tvůj bratr, spolukřesťan, za něhož zemřel Kristus. Neměl bys připustit, aby v tobě vyrostlo nějaké semeno „nenávisti“, ale měl bys jej místo toho „kárat“. Jak? Kromě toho, že sám budeš dávat dobrý příklad, poskytneš určitý způsob nápravy i tím, že budeš laskavě, ale důsledně respektovat pokyn: „Přestaňte se s ním stýkat.“ — 3. Mojž. 19:17; Tit. 2:7, 8.

20. Jestliže sis ‚označil‘ někoho, kdo jedná nepořádně, jakou máš povinnost?

²⁰ Přece však budeš ve společnosti takového „označeného“ křesťana při sborových shromážděních a v kazatelské službě. Tak budeš mít možná příležitost plnit svou další povinnost, která je spojena s tím, že sis jej ‚označil‘: „A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ (2. Tess. 3:14, 15) Kdybys neplnil svou povinnost, pokud jde o tuto část Boží rady, ale jednal bys s ‚označenou‘ osobou jako s nepřítelem, mohl by se tvůj způsob jednání vyznačovat stejným nedostatkem lásky jako jeho.

21. Co je cílem tohoto biblického opatření? (4. Mojž. 35:12; 5. Mojž. 19:11, 12)

²¹ Je možné doufat, že taková ‚označená‘, osoba se zastydí. Snad si uvědomí, že se společenskému styku vyhýbáš na základě biblického pokynu. Takové ukázňování může tomu člověku pomoci, aby se ‚posilnily skleslé ruce a zesláblá kolena. . . , aby se chromé nevykloubilo, ale spíše aby bylo uzdraveno‘. Vzhledem k tomu, že dnes pěstuje společenství s Božím sborem ohromný počet věrných bratrů, stane se pravděpodobně velmi zřídka, že by si křesťané museli ‚označit‘ nějakého nepořádného bratra. Když se to však stane, snad takové napravování spojené se stálým napomínáním ‚přinese pokojné ovoce, totiž spravedlnost‘. — Žid. 12:11–13.

SCHŮZKA S VÝBOREM STARŠÍCH

22, 23. Jak mají být projednávány případy závažného hříchu?

²² Jak jsme již poznamenali (v odstavci 7), musejí si toho, kdo ‚se dopustil závažných hříchů‘, povšimnout ‚starší muži sboru‘. (Jak. 5:14, 15) Tito muži jsou schopni nabídnout zbožným způsobem nápravu člověku, který byl přemožen závažným hříchem a dopustil se jej. Mohou poskytnout duchovní pomoc, kterou takový člověk potřebuje. — Přísl. 6:23.

²³ Obvykle je ustaven tříčlenný výbor starších, kteří mají projednat případ závažného nesprávného jednání. Nejednají pouze jako soudci nebo ‚duchovní strážci‘. Jsou to pastýři stáda, a tak se musí projevit, když jednají s tím, kdo jednal nesprávně. Pastýř doslovných ovcí neprojevuje mstivého, drsného nebo vyčítavého ducha. Neměli by tak jednat ani starší. Jsou zde proto, aby pomáhali, a ne aby odsuzovali. (Juda 23) Jejich cílem je odvrátit hříšníka od jeho cesty, pokud je to možné. — Jak. 5:19, 20.

24. Co se starší snaží vykonat pro hříšníka?

²⁴ Když však projednávají závažný hřích, musí se starší ‚pevně držet spolehlivého slova‘ a musí být schopni „jak napomínat zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují“. (Tit. 1:9) Tak by měli bez váhání otevřeně na základě Bible ukázat tomu, kdo se dopustil chyby, v čem bylo jeho jednání nesprávné a proč se potřebuje napravit. Chtějí, aby činil pokání a aby opět získal pokojný vztah k Bohu. — 1. Petra 3:10–12.

25. Jaké otázky je ještě nutné prozkoumat?

²⁵ Jak by však měli starší kárat ty, kteří se dopouštějí nesprávného jednání? Co je zbožné pokání? Jak se projevuje? Jak by měli starší jednat v případech závažného hříchu, projevuje-li se pokání? Musí být ten, kdo se dopustil nesprávného činu, pokárán před celým sborem? Tyto otázky se budou rozebírat v dalším článku.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 17]

Jak se na nás vztahuje napravování od Boha?

Někdy nás Bůh napravuje pomocí Bible nebo biblických studijních pomůcek.

Nebo nás na naši chybu laskavě upozorní některý křesťan, a to zejména starší.

Pokud někdo nechce opustit nepořádný způsob jednání, budou starší muset možná upozornit sbor na toto jednání nebo na takový rys, a varovat jej před tím.

Potom bychom měli cítit, že bychom si měli osobně ‚označit‘ (2. Tess. 3:14, 15) každého, kdo jedná tak nepořádně.

Jestliže to uděláme, budeme se vyhýbat společenskému styku s takovými lidmi, ALE měli bychom také plnit svou povinnost pomáhat takovým nepořádným a napomínat je, protože to jsou stále naši křesťanští bratři.