Tajemství, které se dozvěděli Filipané

KDO se rád nedozvídá tajemství? Jistě tě vzrušilo, když si tě někdo vzal stranou a řekl ti své tajemství, snad nějakou událost, kterou ti svěří dříve, než ji veřejně oznámí. Jiným druhem tajemství je poznání nebo pochopení, které druzí nemají. Tajemství tohoto druhu bylo důležité pro skupinu křesťanů prvního století, pro sbor ve městě Filipech. Abychom porozuměli, jaké to bylo zvláštní tajemství, a viděli, jaký z něho můžeme mít prospěch, seznamme se s okolnostmi napsání dopisu Filipanům, dopisu, který je dnes součástí Bible.

PAVEL — FILIPANŮM

Misionář Pavel byl vězněn v Římě kolem roku 59–61 n. l. Za tu dobu mohl přemýšlet o mnoha zkušenostech, které prožil na svých cestách. Mohl si připomínat mnoho věrných bratrů, s nimiž se setkal, a sborů, které měl přednost uvést na cestu pravdy a vidět, jak rostou. Nemohl nemyslet na sbor ve Filipech. Měl v jeho srdci zcela zvláštní místo pro neobyčejné zážitky, které se k němu pojily.

Bylo to během jeho druhé misionářské cesty, kolem roku 50 n. l., kdy Pavlovi a Silovi zabránil Boží duch kázat v oblasti Asie, Mýsie a Bithýnie. Pavel šel tedy do Troady, kde měl jedné noci vidění. „Stál tam nějaký makedonský muž, snažně ho prosil a říkal: ‚Přejdi do Makedonie a pomoz nám.‘ “ (Sk. 16:9) Pavel a jeho společníci se ihned vydali lodí do Samothraké a pokračovali k přímořskému přístavu Neapoli. Pak putovali po souši do Filip.

S překvapením možná zjistili, že ve městě je málo Židů a zřejmě žádná synagóga. O sabatu Pavel a Silas, místo aby šli podle svého zvyku do synagógy, vydali se za městskou bránu k řece a začali mluvit s ženami, které se tam sešly. (Sk. 16:13) O této rušné návštěvě ve Filipech se můžeš dozvědět více, když si přečteš Skutky 16:11–40. Pavlovo svědectví vedlo ke vzniku prvního sboru v Evropě. Později Pavel navštívil sbor ve Filipech znovu. — Sk. 20:1, 2, 6; Fil. 2:24.

Když byl Pavel uvězněn v Římě, mohl myslet na znamenité křesťany, s nimiž měl společenství ve Filipech. Lydie projevovala neobyčejnou pohostinnost, Euodie a Syntyché pracovaly s Pavlem bok po boku při šíření „dobrého poselství“. Pavel nemohl zapomenout ani na žalářníka a jeho domácnost, stejně jako na zázračnou zkušenost spojenou s jejich přijetím křesťanství.

Když Pavel přemítal o lásce, laskavosti a starostlivosti Filipanů, měl důvod napsat jim dopis. (Fil. 1:3, 12) Ten zjevuje lásku, kterou k nim Pavel měl, a „spravedlivé ovoce“, které projevovali. — Fil. 1:11.

JAKÉ JE TO TAJEMSTVÍ?

Ve svém dopise mluvil Pavel o tajemství, které se on sám dozvěděl, a doklady ukazují, že Filipané se je dozvěděli od něho. Bylo to tajemství, které Pavlovi během let pomohlo překonat rozmanité zkoušky. Napsal: „Ve všem a za všech okolností jsem se naučil tajemství, jak být sytý a jak hladovět, jak mít hojnost i jak trpět nouzi. Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ (Fil. 4:12, 13) Bylo to tedy tajemství, jak křesťansky žít bez ohledu na okolnosti, a to ve stálém spoléhání na Jehovu.

Filipané se tomuto tajemství naučili a ovlivnilo je to několika způsoby. Předně byl sbor velmi horlivý v kázání. Pavel napsal: „Záříte jako ti, kteří poskytují světlo ve světě.“ (Fil. 2:15) Přijali dobré poselství s velkou radostí a pak toto dobré poselství šířili dál. Pavel je mohl popsat jako ty, kteří se podílejí „na obhajobě a zákonném utvrzování dobrého poselství“. — Fil. 1:7.

Když Pavel psal tento dopis, věděl, že je budou zajímat jeho zkušenosti z vězení. Popsal, že je sice ve vězení, ale jeho záležitosti „dopadly spíše k pokroku dobrého poselství než jinak, takže“, jak řekl, „se má pouta ve spojení s Kristem stala veřejně známá mezi celou pretoriánskou stráží“. (Fil. 1:12, 13) Psal také, že většina římských křesťanů projevuje pro jeho pouta větší odvahu a nebojácně káže Boží slovo. Filipany muselo povzbudit, že Pavel, třebaže ve vězení, dál horlivě káže království stejně jako oni. — Fil. 1:14.

Další věc, která se mohla vztahovat k tajemství, o němž se mluví ve Filipanům 4:12, 13, bylo to, že měli správný myšlenkový postoj. Byli zaměřeni na to, aby se nelíbili sami sobě, ale pomáhali druhým. Pavlovi tím velmi pomáhali. Když byl v Tesalonice, dvakrát mu poslali hmotný příspěvek. Byli jediným sborem, který to udělal. (Fil. 4:15, 16) Později, když prožíval jeruzalémský sbor vlivem pronásledování těžké období a potřeboval přispění, Filipané, ač sami chudí, štědře přispěli. Pavel napsal, že dar byl „nad jejich skutečnou možnost“. (2. Kor. 8:3) Ještě později, když byl Pavel uvězněn v Římě, poslali hmotnou podporu prostřednictvím Epafrodita.

Ano, Filipané měli láskyplný zájem o druhé křesťany. Jak Pavel vybízel, hleděli „s osobním zájmem“ nejen „na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních“. Jak osvěžujícího ducha to ukazovalo! Naznačovalo to, že Filipané mají myšlenkový postoj pokory, stejně jako jej měl Ježíš, a že nejsou kritičtí ke druhým. — Fil. 2:1–5, 14.

MŮŽEME SE DOZVĚDĚT JEJICH TAJEMSTVÍ A UPLATNIT JE

Žijeme ve vzdáleném čase, a proto nemůžeme mít s apoštolem Pavlem přímé společenství. Jak vděčni bychom tedy měli být, že Jehova Bůh zachoval ve svém Slově inspirovaný dopis Filipanům: Tak můžeme pracovat na tom, abychom se dozvěděli a uplatnili podivuhodné rady obsažené v tomto dopise; mezi ně patří tajemství, jemuž se naučil Pavel a které zřejmě Filipanům předal.

Pro Filipany toto tajemství zahrnovalo poznáni, postoj a chování. Pavel je povzbuzoval, aby se chovali „způsobem hodným dobrého poselství o Kristu“. (Fil. 1:27) Jak následovali Pavlova nabádání, mohli se stát „bezúhonnými a nevinnými, neposkvrněnými Božími dětmi mezi pokřivenou a převrácenou generací“. (Fil. 2:15) Uchovat si takové čisté chování ovšem vyžaduje obezřetnost, ba i ve vztahu k vlastním myšlenkám. A v tom je právě poučení pro nás. Možná, že budeme chtít udělat to, co udělali již mnozí jiní, kteří se snaží uplatňovat toto „tajemství“ — zapamatovat si, co Pavel napsal ve Filipanům 4:8, a pravidelně o tom přemýšlet. Znáš tuto biblickou pasáž zpaměti?

Tajemství — spoléhat na Boha a šťastně mu sloužit, ať máš v hmotném ohledu mnoho nebo málo — může přivodit velmi spokojený život. V Pavlově případě pomysli na to, jaké uspokojení mohl cítit, když přemítal o plodech své námahy, jež se projevovaly ve filipském sboru. Viděl sbor, jak roste v lásce ke křesťanské pravdě a v horlivosti pro šíření dobrého poselství. Viděl také praktickou lásku Filipanů vůči jejich spolukřesťanům. Velké uspokojení mohl čerpat z toho, že viděl, jak se i oni naučili tajemství úplného spoléhání na Boha ve všem, co dělali, a že Bohu sloužili vším, co měli.

Bude vhodné, aby se dnes každý křesťan zeptal sám sebe, zda se osobně naučil důležitému tajemství, o němž se Pavel zmínil ve Filipanům 4:12, 13. Jedním dokladem je, že máme Jehovovo požehnání a jsme „naplnění spravedlivým ovocem“. (Fil. 1:9–11; 4:17) Jestliže jsme se naučili tomuto životně důležitému tajemství a dáváme to najevo, pomůže to také lidem v našem okolí. Budeme druhým dávat dobrý příklad, stejně jako ho dával Pavel, takže mohl Filipanům poradit: „Bratři, staňte se jednotně mými napodobiteli a všímejte si těch, kteří chodí způsobem, jenž souhlasí s příkladem, který máte v nás.“ (Fil. 3:17; srovnej verše 13, 14.) Pro nás i pro jiné má tedy toto tajemství největší hodnotu; přispívá k získání věčného života.