Láska, ‚dokonalé pouto jednoty‘

„Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — KOLOSANŮM 3:14.

1. Proč je dnes příkaz v Kolosanům 3:14 opravdovou výzvou?

PŘÍKAZ v Kolosanům 3:14, který dnes Jehovovi svědkové dostávají z Božího psaného Slova, je uprostřed rozděleného světa plného nenávisti opravdovou výzvou. Zdá se téměř nesplnitelný, neboť jim nařizuje: „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ A přece se tento inspirovaný příkaz uskutečňuje k Boží slávě.

2. Co se zdá být jednotícím poutem mezi sektami křesťanstva? Čeho se tak křesťanstvo stalo částí?

² Láska jako dokonalé pouto jednoty bezesporu neexistuje v křesťanstvu, neboť to je rozděleno na stovky vzájemně si odporujících náboženských sekt a denominací, které mají odlišné články víry a zvyklosti. Zdá se, jako by dnes jednotícím poutem církevních systémů křesťanstva byla jejich nenávist a odpor ke křesťanskému sboru Jehovova oddaného pokřtěného lidu, k Jehovovým svědkům. (Iz. 43:10, 12) Tím, že náboženské organizace křesťanstva projevují takovou nenávist a odpor, činí se nedílnou součástí světa, kterému vládne satan ďábel, „bůh světa tohoto“. (2. Kor. 4:4, „KB“) Je to přesně tak, jak to řekl zakladatel křesťanství. Ve své závěrečné řeči ke svým věrným apoštolům po odchodu zrádného Jidáše Iškariotského řekl Ježíš: „To vám přikazuji, abyste se navzájem milovali. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ — Jan 15:17–19.

3. Jaká otázka vyvstává, pokud jde o předmět nenávisti světa?

³ Na základě Ježíšových slov logicky vyvstává otázka: Kterou náboženskou skupinu dnes svět, křesťanstvo nevyjímaje, nenávidí a pohlíží na ni s odporem? Lidské dějiny, zejména od 1. světové války, pomáhají každému poctivému tazateli, aby tuto skupinu neomylně určil.

4. Na koho se vztahuje Pavlův příkaz v Kolosanům 3:14? Kdo je jejich společným duchovním Otcem?

⁴ Z úvodních slov dopisu apoštola Pavla Kolosanům poznávají dnešní svědkové Jehovovi, že jeho příkaz: „Oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty“ se vztahuje přímo na ně. Čteme: „Pavel, prostřednictvím Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a Timoteus, náš bratr, svatým a věrným bratrům ve spojení s Kristem v Kolosech: Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce.“ (Kol. 1:1, 2) A kdo byl společným nebeským Otcem těchto křesťanů z prvního století v maloasijském městě Kolosech? Byl to Otec jejich duchovního vůdce Ježíše Krista — Bůh, který je „nejvyšší nad celou Zemí“ a „jehož jméno je Jehova“. — Žalm 83:18; 83:19, „KB“.

5. Koho musejí uctívat ti, kterým Pavel adresuje svůj dopis? Jak to ukázal Ježíš a apoštol Jan?

⁵ Pak tedy ti, kterým Pavel adresuje svůj dopis, musejí být ctiteli Jehovy Boha, jako jím je sám Ježíš Kristus! Na hoře pokušení odmítl Ježíš ďáblovu nabídku celého světa za to, jestliže se mu Ježíš pokloní a bude ho uctívat. Ježíš pokušitele pohotově odmítl a citoval inspirovaný příkaz: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat svatou službu.“ (Mat. 4:8–11; Luk. 4:8; 5. Mojž. 6:4, 5, 13) Ježíšovi učedníci jej napodobují. Proto musejí uctívat téhož Boha, kterého vždy uctíval on sám, tedy Jehovu. (Jan 20:17) V souhlase s tím vyjádřil anděl, který apoštolu Janovu zprostředkoval Zjevení, nesouhlas, když před ním Jan padl a uctíval ho: „Uctívej Boha, neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ — Zjev. 19:10; 1:1.

6. Po jakém jednání křesťanstva začal být příkaz ve Zjevení 18:4, 5 ještě naléhavější? Kdo jednal podle tohoto příkazu a k čemu to vedlo?

⁶ Veliký Babylón, světová říše falešného náboženstvi, během 1. světové války zneuctil Boha. Božský příkaz ve Zjevení 18:4, 5 začal být potom ještě naléhavější než v době vydání „Strážné věže“ v prosinci 1880 nebo dříve. Zněl: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si připomněl jeho skutky nespravedlnosti.“a Ti, kdo chtějí být „lidem“ Jehovy Boha, uposlechli příkaz, vyšli z Velikého Babylóna a shromáždili se v jedno stádo. Dosáhli křesťanské jednoty a rozvíjeli lásku, která je „dokonalým poutem jednoty“. Vzali si vážně k srdci apoštolova slova v 1. Korinťanům 14:33: „Bůh totiž není Bohem nepořádku, ale pokoje.“ Když se tedy dnes díváme na více než čtyřicet tři tisíc sborů svědků Jehovových, vede nás to k tomu, abychom si připomněli slova Žalmu 133:

„Hle, jak je dobré a jak příjemné, když bratři spolu přebývají v jednotě! Je to jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, na Áronův vous, který stéká na límec jeho oděvu. Je to jako rosa Hermonu, která sestupuje na siónské hory. Vždyť Jehova přikázal, aby tam bylo požehnání, ano život na neurčitý čas.“ — Žalm 133:1–3.

7. Kdo je dnes povinen zachovávat tuto jednotu? Pro jaký záměr zachoval Bůh své svědky během 1. světové války?

⁷ Stejně jako sbor v Kolosech v prvním století naší takzvané křesťanské éry mají i dnešní svědkové Jehovovi povinnost zachovávat tuto obdivuhodnou jednotu organizace uprostřed rozděleného světa. Zejména je to tak od konce „ustanovených časů národů“, od roku 1914, který poznamenala válka. (Luk. 21:24) První světová válka ohrozila samu existenci svědků Jehovových jako vpravdě křesťanské organizace. Ale proto, aby bylo kázáno ‚toto dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘, nedovolil všemohoucí Bůh, aby spojení nepřátelé v křesťanstvu a v pohanstvu vyhladili všechny jeho pomazané svědky s povrchu země. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) V prvním poválečném roce 1919 n. l. je osvobodil Jehova Bůh z jejich omezení a vyslal je do kazatelského díla mezi všechny národy.

8. Když satan nedokázal rozbít tuto křesťanskou jednotu zvnějšku, k čemu přistoupil?

⁸ Satan ďábel nedokázal zničit svědky Jehovovy vnějšími prostředky, a tak se od té doby snaží lstivě rozbít jejich sjednocenou strukturu tím, že hlodá zevnitř, z nitra organizace. V tomto smyslu to bylo ve Zjevení 12:17 předpověděno slovy: „A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“

DRUH OSOBNOSTI, O KTEROU BYCHOM SE MĚLI ZAJÍMAT

9. Před jakou nákazou se musejí chránit svědkové Jehovovi a co k tomu říká 91. žalm?

⁹ Duch nenávisti, kterým je nakažen ničemný svět, se šíří tak, jak to předpověděl Ježíš Kristus ve svém proroctví o „závěru systému věcí“: „A povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé, a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Mat. 24:3, 11–13) Tento duch nenávisti je velmi nakažlivý, proto se proti nákaze musejí chránit i členové viditelné organizace Jehovy Boha. Inspirovaný žalmista naznačuje, jak to můžeme dělat: „Ten, kdo bydlí ve skrýši Nejvyššího, opatří si příbytek v samotném stínu Všemohoucího. Řeknu Jehovovi: ‚Ty jsi mé útočiště a má pevnost, můj Bůh, v něhož budu důvěřovat.‘ Nebudeš se bát ničeho děsivého v noci ani šípu, který letí ve dne, ani moru, který chodí za soumraku, ani zničení, které hubí v poledne. Tisíc jich padne přímo po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nepřiblíží. Pouze očima se budeš dívat a uvidíš odplatu ničemných.“ — Žalm 91:1, 2, 5–8.

10. Jak se vyhneme tomu, abychom se svou osobností podobali světu? Jak pohlíží Bůh na nás na rozdíl od mrtvého světa?

¹⁰ Jsme ujišťováni božskou ochranou, avšak musíme zachovávat stanovené podmínky, které jsou s tím spojeny. Budeme-li se vyhýbat důvěrnému přátelství s nemocným světem, které přináší duchovní smrt, nebudeme si oblékat osobnost, jež by nás učinila podobnými lidem ze světa. Nebudeme si oblékat nenávist tohoto světa. Přímým protikladem nenávisti je láska, láska k Jehovovi a jeho Kristu i k našim křesťanským bratrům a sestrám. Osobnost, jež se vyznačuje touto vlastností, je právě tou osobností, kterou máme podle inspirovaného apoštola Pavla obléci jako učedníci Ježíše Krista. Uděláme-li to, budeme se doporučovat druhým jako Boží služebníci „láskou bez pokrytectví“. (2. Kor. 6:4–10) Tato láska pochází od Boha, a když ji máme, znamená to, že jsme s ním navázali vztah. To se stalo tím, že jsme se obrátili zády ke světu a že s ním již nejsme celým srdcem i duší v souladu. Bůh považuje svět za mrtvý a ty, kteří jsou jeho částí, považuje také za mrtvé; rozhodně pro něho nejsou živí. V Božích očích žijeme my, oddaní, pokřtění učedníci Ježíše Krista; ano, žijeme jako součást jeho organizace, v níž převládá láska. Prohlášení v 1. Jana 3:14 tedy vůbec není přehnané, když říká: „Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“

11. Do jakého bratrství nás přivádí láska?

¹¹ Tak vidíme, že láska nás přivádí do bratrství, v němž je naším starším bratrem Ježíš Kristus, Syn Boží. Tato křesťanská vlastnost je roucho neboli oděv, kterým bychom měli prozrazovat nebo ukazovat, co vlastně jsme, a to bez pokrytectví. Je to hlavní rys, který musíme pěstovat a uplatňovat, jak říká Boží slovo.

12. Jaké kroky musíme podniknout, abychom této lásky dosáhli? Smějí se potom tyto pomocné kroky opustit?

¹² Jsou pochopitelně jisté kroky, jež musí poslušný učedník podniknout, aby dosáhl nefalšované lásky. Těm, kteří si před sebe postavili slavnou cenu božské přirozenosti v nebi, říká 2. Petra 1:5–8: „Ano, právě proto přispějte podle toho vším svým opravdovým úsilím a také připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku. Jestliže jsou totiž ve vás tyto věci a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ Těch několik věcí, které jsou „připojeny“, potom nesmíme opustit, když se již dosáhlo vrcholné vlastnosti lásky. Ne, víra, ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost a bratrská náklonnost musejí zůstat neoddělitelnou součástí naší plně vyvinuté osobnosti. Musejí překypovat spolu s láskou. V takovém případě ti, kteří mají tyto trvalé rysy osobnosti, obdrží cenu z Božích rukou v jeho stanovený čas.

13. Jak vysvětluje Pavel tyto předběžné kroky v Kolosanům 3:12–14?

¹³ Pro důkladnější pochopení toho, jací bychom měli sami být, abychom získali náležitou odměnu, je na místě uvést slova apoštola Pavla, která napsal dříve, než ukázal, co je dokonalým poutem jednoty. Pavel říká: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti. Stejně jako Jehova ochotně odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:12–14.

PROTIKLAD TĚCH, KTEŘÍ NEJSOU V JEDNOTĚ

14. Jakým druhem osob byli členové křesťanského sboru, než začali uplatňovat rady apoštolů?

¹⁴ Tyto rady apoštolů naznačují, jakým druhem osob by měli být členové křesťanského sboru. Dříve byli částí bezbožného světa — bez lásky — se všemi jeho ďábelskými vlastnostmi. Jakým druhem osobností tedy v té době byli? V 1. Korinťanům 6:9–11 to apoštol Pavel ukazuje slovy: „Což nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se svést. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži, ani zloději,. . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“

15. Proč nemají světské osoby „pouto jednoty“, které přetrvává?

¹⁵ Světské osoby, které odpovídají uvedenému popisu, by těžko mohly mít něco nesobeckého, čistého, co by jim sloužilo jako nezlomné dokonalé pouto. Ano, nemají žádné ‚dokonalé pouto jednoty‘. Proto lidská společnost ve starém světě nedrží pohromadě. Na chvíli je snad spojí něco, co je společným osobním zájmem všech. Ale časem, když předmět společného zájmu pomine, světští lidé ztrácejí zájem jeden o druhého. Jejich svazky se rozpadnou. A tak se nakonec navzájem pouze trpí jako ti, kteří musí spolu žít v jedné lidské společnosti.

16. K čemu se vracejí světské osoby, když pomine pocit povinnosti vzhledem k věcem, jež je dočasně „spojují“? Proč?

¹⁶ Nacionalismus! Vlastenectví! Náboženské sektářství! Rasismus! Když se takové věci, které jitří city, vybičují v horečný zápal, naplní snad zúčastněné osoby pocitem povinnosti a závazku. Avšak lidé zůstávají stejní; jejich vlastní já je na prvním místě. Když tedy opadne pocit povinnosti a oni volně jednají podle svých osobních libostí nebo nelibostí, prozrazují, že jsou stále těmi původními osobami, které slouží především samy sobě. Ti, kteří se přizpůsobují tomuto světu, jsou snad pro výjimečné služby světu nebo pro stálou oddanost nějaké světské věci vynášeni nebo se snad o nich prohlašuje, že si zaslouží božské pocty a oslavení. Podle biblických měřítek však nemohou být počítáni za hodné získat místo v nebeském království Jehovy Boha, aby panovali s Kristem.

17. Co vyžaduje Boží království od těch, kteří jej hledají na prvním místě? Co jim při tom pomáhá?

¹⁷ Boží království nemá nic společného s tímto světem a s lidmi, kteří jsou mu oddáni. Oproti ohromnému nezdaru světa, v němž satan nedokázal sjednotit své přívržence, vyžaduje Boží království s Kristem jednotný postup v jednání a službě oddaných pokřtěných křesťanů. Ti hledají na prvním místě toto království, které je výsledkem Boží lásky. Vůdčím duchem této nebeské vlády je láska, především láska k Bohu, a nenávist k jeho hlavnímu nepříteli satanovi a ke světu, jehož je „bohem“. Navzdory všem rozvratným snahám ze strany satana působí tato láska, která vyzařuje z Jehovy Boha, nebeského Otce, dále jako „dokonalé pouto jednoty“ mezi všemi, kteří se drží Boží viditelné pozemské organizace, ba v celé Boží rodině v nebi i na zemi.

Láska jako „pouto jednoty“ je ‚dokonalá‘

1. V jakém smyslu může být Jehova přirovnán ke kováři? Jak mu každá rodina vděčí za své jméno?

NEJVĚTŠÍ Kovář ve vesmíru, Jehova Bůh, Všemohoucí, může ukovat „pouto jednoty“, které zůstane pevné navždy. Rodinné svazky, i ty pozemské, mohou být velmi silné; a o Jehovovi Bohu se mluví jako o Otci, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Ef. 3:14, 15) Od světové potopy za dnů patriarchy Noema pochází každá lidská rodina od tohoto věrného muže. Bůh jej uznal za hodného, aby byl se svou rodinou zachráněn během záplavy, jež pohltila svět. Vzhledem k tomu vděčí nyní každá lidská rodina na zemi za své „jméno“ Noemovi; vděčí mu za to, že žije a může se nějak jmenovat. V minulosti byl Jehova Bůh odpovědný za jistá jména, kterých se dostalo jednotlivcům na zemi, ale nedal přímo jména lidským rodinám. Přesto vděčí za své jméno jemu, protože by nikdy nevznikly jako rodiny se jménem, kdyby nebylo jeho, univerzálního dárce života. — 1. Mojž. 5:1, 2, 32.

2. Jak se buřič, který se postavil proti Boží rodině, sám stal otcem rodiny? Jakou otázku je vhodné si položit?

² Lidé se odpoutali od rodiny nebeského Otce. Vyvolal to nadlidský buřič, který se postavil proti Boží andělské rodině v nebesích, buřič, který dostal jméno satan ďábel. Tím, že si v nebi shromáždil přívržence, stal se jakýmsi otcem, ale členy jeho rodiny nespojuje láska. Při jedné příležitosti řekl Ježíš Kristus, vynikající věrný člen Jehovovy univerzální rodiny, svým odpůrcům židovského původu. „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mne, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. . . Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:42, 44) Každý se dnes tedy může v tomto ohledu ptát sám sebe: Kdo je podle tohoto měřítka mým „otcem“?

3. Jak se od doby 1. světové války liší satanovo postavení od toho, které měl předtím? Vyslyšení které modlitby je nutné ve prospěch všech stoupenců Boží organizace?

³ Po své vzpouře byl satan ďábel vyvržen z univerzální rodiny Jehovy Boha a později se tak stalo démonům, jimž byl otcem. V zahradě Edenu se lidstvu představil jako pokušitel, a dokonce i pak mu bylo dovoleno procházet po zemi ve svém ničemném tažení a odporu proti pravdě. (Job 1:7; 2:2) Ale nyní jsou satan ďábel a jeho démoni vyvrženi z nebe dolů k zemi a nemají bezprostřední styk s nebeskými anděly. Stalo se tak od předpovězené „války“ po zrození Božího království v nebesích, která následovala po skončení „ustanovených časů národů“ v roce 1914. Už nikdy nezískají přístup do andělských nebes. Tak můžeme dobře rozumět vztahu, který má satan k Jehovově univerzální organizaci a jejím věrným členům. (Zjev. 17:1–12; Luk. 21:24) Dnes je tedy ten pravý čas, aby byla ve prospěch věrných přívrženců Jehovovy organizace, kteří jsou na zemi, vyslyšena láskyplná modlitba apoštola Pavla zaznamenaná v Kolosanům 1:2: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce.“ Tato modlitba o pokoj mezi nimi nemůže být vyslyšena, není-li v jejich řadách jednota. Pokoj vyžaduje vnitřní soulad uvnitř viditelné organizace Boha, který dává pokoj, ano, vyžaduje, aby členové organizace byli soudržní.

4. Za co děkují Bohu sjednocení svědkové Jehovovi? V čem mají dále chodit?

⁴ Pro organizační jednotu, z níž vyplývá pokoj, kterým se dnes po celém světě vyznačuje organizace svědků Jehovových, mohou svědkové činit to, co měli činit členové sboru v Kolosech. Totiž děkovat „Otci, který vás učinil způsobilými k účasti na dědictví svatých ve světle“. (Kol. 1:12) Je třeba, abychom stále chodili v rostoucím světle. V těchto „posledních dnech“ starého systému věcí je nutno vyvíjet mimořádné úsilí, abychom zůstali „způsobilými“ pro další osvícení a pro cokoli, co bude v novém systému naším dědictvím. — 2. Tim. 3:1.

SJEDNOCENI JAKO „JEDNO STÁDO“

5. Odkud jsou přiváděni dnešní Jehovovi svědkové bez ohledu na možné rozdělující rysy? Proč však „jedno stádo“ „jednoho pastýře“ drží pohromadě?

⁵ Dnes jsou svědkové Jehovovi přivádění z více lidských rodin, nežli tomu bylo u křesťanů v prvním století. Jsou přiváděni ze všech lidských ras, všech barev pleti a všech životních cest. Tyto vnější znaky by mohly mezi nimi působit jako rozdělující činitel. Ale nic takového se nestalo! Svědkové uznávají, že bez ohledu na rasu, barvu, jazyk, národnost a společenskou úroveň mají všichni jeden společný zdroj existence i světla pravdy. V této pokročilé době je mezi svědky Jehovovými ostatek duchem zplozených křesťanů, kteří mají nebeské vyhlídky, a „velký zástup“ těch, které znamenitý pastýř Ježíš Kristus označil jako své „jiné ovce“. (Jan 10:16; Zjev. 7:9–17; Mat. 25:31–46) Dlouhodobá předpověď Ježíše Krista však neselhala, když říkala: „Stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Znamenitý pastýř ukázal, že dovede udržet všechny své mírumilovné následovníky, kteří jsou podobní ovcím, jako „jedno stádo“, přestože mají rozdílnou naději. Všichni milují „jednoho pastýře“, který za ně všechny láskyplně obětoval svůj lidský život, a jsou mu věčně oddáni.

6. Proč se ostatek s nebeskou nadějí nezdržel, aby nezveřejňoval biblické pravdy, které se týkají „jiných ovcí“?

⁶ Biblická „pravda“, kterou všechny dnešní ovce tak milují, říká mnoho o rajské naději pro stále rostoucí „velký zástup“ Pastýřových „jiných ovcí“. Duchovní ostatek, který miluje celou „pravdu“ Božího slova, proto není závistivý a nezadržuje nic prospěšného před „jinými ovcemi“, ale s láskou oznamuje po celém světě tuto velkolepou pozemskou naději, a to zejména od roku 1935. Ostatek ví, že dnes žije v časech „obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. (Sk. 3:21) Pro ostatek je zjevení této pravdy součástí jejich „dědictví svatých ve světle“. Od počátku svého vydávání v červenci 1879 je časopis „Strážná věž“ Božím nástrojem pro oživení této velkolepé naděje na ráj pro vykoupené lidstvo. Všechny ostatní publikace Biblické a traktátní společnosti Strážná věž rovněž posilují a potvrzují tuto naději, z níž se dnes díky ostatku tak těší „velký zástup“ „jiných ovcí“.

7. Jakou naději kromě své vlastní předložil láskyplně pomazaný ostatek v roce 1935? Proč souhlasil s pokřtěním těch, kteří měli tuto jinou naději?

⁷ Až do jara 1935 chovali oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi v pravé víře „jednu naději“, která jim byla předložena v Efezanům 4:4–6 takto: „Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni k té jedné naději, ke které jste byli povoláni: jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech.“ V památném roce 1935, na sjezdu ve Washingtonu, D. C., bylo však rozpoznáno, že „zástup veliký“ zobrazený ve Zjevení 7:9–17 („KB“) se skládá z „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře, o nichž se mluví u Jana 10:16. Pomazaný ostatek, který se dál držel své platné „jedné naděje“, se velmi zaradoval z tohoto rostoucího světla vrženého na Svatá písma, a začal z celého srdce pracovat na shromažďování oněch „jiných ovcí“. Neměli pocit, že „jiné ovce“ porušují „jeden křest“ tím, že se dávají ponořit do vody, neboť křest těchto „jiných ovcí“ byl stejným symbolem oddanosti Jehovovi Bohu skrze Krista, jako jím byl křest pomazaného ostatku. Láska, kterou si oblékali, se nyní rozšířila a pojala i tyto milé „jiné ovce“ jejich vlastního Pastýře.

8. S čí láskou z doby starověkého Izraele lze srovnat lásku, která panuje mezi dvěma třídami „jednoho stáda“?

⁸ Mezi všemi ovcím podobnými lidmi v „jednom stádě“ většího Davida, Ježíše Krista, se vyvinula a prohlubuje vzájemná láska. Toto sjednocující pouto lásky odpovídá nezlomné, nehynoucí lásce pomazaného vyvoleného krále Davida z kmene Juda k nesobeckému, milému Jonatovi, synovi tehdy panujícího krále Saula. (2. Sam. 1:25–27) Krátce před konečným rozloučením „Jonata tedy Davidovi znovu přísahal pro svou lásku k němu; jako totiž miloval vlastní duši, tak miloval jeho“. (1. Sam. 20:17) Když se David dozvěděl, že Jonata zahynul se svým otcem v bitvě, přimělo ho to zazpívat žalozpěv, který vrcholil slovy: „Soužím se pro tebe, můj bratře Jonato, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Jejich vzájemná láska byla „dokonalým poutem jednoty“. Rozloučila je pouze smrt.

9. Kým byly předstíněny „jiné ovce“? Jak budou nakonec tyto dvě třídy odloučeny, třebaže jejich vzájemná láska nepoleví?

⁹ Jonata předstiňoval „jiné ovce“ dnešní doby. Jednoho dne v budoucnosti, po „válce velikého dne Boha všemohoucího“ v Armageddonu, bude přežijící Jonatova třída odloučena od ostatku Davidovy třídy. (Zjev. 16:14, 16) Bude to jen proto, že členové milovaného ostatku budou vzati pryč smrtí. Budou takříkajíc „uchváceni v oblacích“, aby se prostřednictvím okamžitého duchovního vzkříšení „setkali s Pánem ve vzduchu“. (1. Tes. 4:17) Budou dále milovat „jiné ovce“, které zanechali na zemi. Jejich láska pak bude vyjadřována daleko mocněji!

„NEJVĚTŠÍ Z NICH JE LÁSKA“

10, 11. Proč nejsou víra a naděje tak velké jako láska, jak je to uvedeno v 1. Korinťanům 13:13?

¹⁰ To nám připomíná Pavlova slova v závěru jeho velkolepého popisu v 1. Korinťanům, 13. kapitole: „Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. Kor. 13:13) Jak to? Uvažujme tedy nejprve o tom, co se říká v Židům 11:1: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět.“ Naděje na takové věci je tedy jistě jen pro dobu, kdy nejsou „vidět“. Vezměme například Abraháma. Projevil víru v Jehovu Boha a v jeho schopnost vzbudit mrtvé. Čekal tedy s důvěrou na věci, které do své smrti nespatřil. Tak i dnes svědkové Jehovovi díky pevné víře v Boha doufají ve věci, které ještě nevidí, a proto na ně čekají. Až časem uvidí „věci, na něž je naděje“, skončí jejich víra i naděje, pokud jde o tyto věci, protože se tyto věci naplnily. To je naznačeno tím, co dále říká Pavel v Římanům 8:24, 25, kde čteme:

¹¹ „Byli jsme totiž zachráněni v této naději, ale naděje, která je vidět, není nadějí, neboť jestliže člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? Doufáme-li však v to, co nevidíme, neustále to s vytrvalostí očekáváme.“

12. Jakým způsobem viděli Jehovovi svědkové „obnovení všech věcí“, jak je to řečeno ve Skutcích 3:21? Jaké vlastnosti tedy během času pominou, ale která nezanikne?

¹² Podobně od poválečného roku 1919 viděli svědkové Jehovovi na zemi „obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. Viděli Jehovovu viditelnou organizaci, jak se zotavuje ze smrtelné rány 1. světové války a pak se znovu buduje. Opět uctívá Jehovu Boha v duchovním ráji přímo zde na zemi. (Izaiáš, 35. kapitola) Bylo dosaženo osvobození z Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. (Zjev. 18:1–4) Mnoho věcí předpovězených ve Zjevení, poslední knize Bible, se již splnilo nebo se právě plní. Tak víra a naděje založené na Bibli slouží svému účelu, a jakmile bude jejich účel zcela naplněn, skonají. Co však láska? Ta zůstala a zůstane. Zatímco svět je ve stavu rozkladu a světové prvky se mají rozplynout silným žárem, „pouto jednoty“ založené na lásce od Boha se neporuší. Je stále pevná vzhledem k Bohu a jeho schválené organizaci i mezi ostatkem „malého stáda“ a vítaným „velkým zástupem“ „jiných ovcí“. Prokazuje se jako „dokonalá“. Láska jako „pouto“ je ovocem Božího ducha.

13. Proč láska nikdy nezemře?

¹³ Bůh je zosobněním lásky, a protože Bůh nikdy neumírá, také láska nikdy nezemře. Výstižně je řečeno: „Bůh je láska.“

14. Kterou pravdu o jednotící moci lásky je možno opakovat?

¹⁴ Pokud jde o jednotící moc lásky, lze inspirovanou pravdu v 1. Jana 4:8, 16 opakovat a rozvinout: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním.“

15. Jakou pohnutku měl Bůh, když tvořil člověka, a proč může člověk ocenit tuto hnací sílu a správně na ni reagovat?

¹⁵ Když Bůh vytvořil prvního lidského tvora na zemi, byla jeho pohnutkou láska. 1. Mojžíšova 1:27 o tom podává zprávu: „A Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu ho stvořil.“ Ne že by měl první člověk Boží tělesnou podobu, ale byl obdařen vlastnostmi, jaké má sám Bůh, duševními, duchovními i vlastnostmi srdce, které ho odlišují od nižších forem života na Zemi. Proto mohlo toto nadané lidské stvoření ocenit lásku svého Stvořitele a mohlo na tuto lásku správně reagovat, stejně jako reaguje syn vůči otci. Existovalo mezi nimi rodinné pouto, které bylo udržováno díky pravidelnému vzájemnému styku, bez ohledu na to, že pozemský syn neviděl svého Otce. Žádný člověk totiž nemůže vidět Boha, a přesto zůstat naživu, jak Bůh později sdělil Mojžíšovi: „Žádný člověk mne nemůže vidět, a přece žít.“ (2. Mojž. 33:20) Toto pravidlo se nezměnilo, protože o více než patnáct set let později napsal apoštol Jan svým spolukřesťanům: „Žádný nikdy neviděl Boha; jednozplozený bůh, který je v Otcově náruči, ten o něm podal vysvětlení.“ — Jan 1:18.

16. Čím odpověděl Jan a ostatní učedníci na Boží otcovskou lásku? Čím se prokázalo být „pouto lásky“ vzhledem k pomazanému ostatku a „jiným ovcím“?

¹⁶ Jako duchem zplozený Boží syn byl apoštol Jan v rodinném vztahu k Jehovovi Bohu a jeho Synu, „jednozplozenému bohu“, Ježíši Kristu. Jan a jeho spolukřesťané reagovali na Boží otcovskou náklonnost synovskou láskou. Tato láska byla „poutem jednoty“ mezi nimi a jejich neviditelným nebeským Otcem. Stmelovala také duchem zplozené osoby jako duchovní Boží syny a jako křesťanské bratry a sestry. Když dnes zkoumáme toto „pouto jednoty“, vidíme, že se prokázalo jako „dokonalé“, neboť členové pomazaného ostatku k sobě nerozlučně lnou jako spoluctitelé a svědkové Jehovy Boha. Tato láska je udržuje v Boží rodině a v křesťanském bratrství. Stojí za povšimnutí, že jejich spoluctitelé v Božím chrámu, „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, projevují tutéž neuhasitelnou lásku, která dnes tak dokonale navzájem poutá Jehovovy svědky. Rozhodně sdílejme přesvědčení apoštola Pavla, že žádné „stvoření nás nebude schopno oddělit od Boží lásky která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:38, 39.

Jak odpovíš

◆ Jakým způsobem vděčí každá rodina za své jméno Bohu?

◆ Jak by to mělo ovlivnit všechny v křesťanském sboru?

◆ Koho předstiňoval Jonata?

◆ Proč je láska větší než víra a naděje?

◆ Jak nás láska poutá k Bohu?

Oblékáme si lásku a nosíme ji

1. Co si máme obléknout a kdy pro to přijde největší zkouška?

LÁSKA je „dokonalým poutem jednoty“, a proto je tou nejdůležitější vlastností, kterou se máme nepokrytecky odívat. Musíme ji stále a ve vší upřímnosti nosit. Není to jen nějaký plášť, který zakrývá něčí skutečnou osobnost. K naší pomoci byla zachována následující inspirovaná slova: „Vaše láska ať je bez pokrytectví. . . V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost.“ (Řím. 12:9, 10) Největší zkouška opravdovosti naší lásky, tohoto „pouta jednoty“, teprve přijde — a to v blízké budoucnosti.

2. Je možno dosáhnout lásky bez nějakých předchozích kroků?

² Nyní je tedy příhodný čas, abychom tuto lásku pěstovali. Všechny kroky, které vedou k získání této vlastnosti, musíme učinit už nyní. Proto apoštol Pavel korunuje své různé rady a doporučení oddaným, pokřtěným učedníkům Ježíše Krista slovy „Kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:14) Co je tedy ‚to vše‘, jež musíme vlastnit k našemu oděvu lásky?

PŘEKONÁVAT ROZDĚLUJÍCÍ ČINITELE

3. Jaké kroky je třeba učinit podle Kolosanům 3:9–13 k dosažení lásky?

³ Za dnů apoštola Pavla a Jana existovaly rysy neboli činitele, které se mohly stát základem rozdělení. Ale tento až dosud platný základ bylo třeba nyní přehlédnout, bylo třeba znehodnotit jeho důležitost a závažnost. Křesťané byli všichni jedním sborem, jednou sdruženou jednotkou pod jednou duchovní Hlavou, Ježíšem Kristem. Všechny tělesné podklady pro vytváření rozdílů bylo třeba odstranit. V popředí bylo nutno držet jednotící duchovní skutečnosti. V souladu s tím apoštol Pavel napsal: „Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil, kde není Řek ani Žid, obřízka ani neobřízka, cizinec, Skyta, otrok, svobodný, ale Kristus je všechno a ve všech. Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost. Snášejte se dále navzájem a ochotně si vzájemně odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému důvod ke stížnosti.“ — Kol. 3:9–13.

4. Proč bylo zapotřebí, aby členové sboru prvního století spolu vycházeli? Na jakém základě se mohly přehlížet určité rozdíly?

⁴ Při všech výše uvedených rozdílech v národním původu a náboženském zázemí, společenském postavení, rasových i jiných činitelích vyvstávaly pochopitelně obtíže, když měli všichni ve sboru spolu vycházet. Bylo zapotřebí porozumění a ohleduplnosti k sobě navzájem. Takové rozdíly sice mohly něco znamenat u tělesných lidí, ale jistě nic neznamenaly u Boha a jeho Syna Ježíše Krista, který zemřel za celé lidstvo v době, kdy už tyto rozdíly narostly a stále trvaly. Velkorysí lidé mohli ovšem z vlastní šlechetnosti takové rozdíly přehlížet. Takové jednání mohlo být i dobrou politikou, nebo spíše prostou, přímočarou lidskostí. A přece tu mohla scházet čistá, nesobecká láska.

5. Jak musí svědkové Jehovovi jít dále, než je mezi lidmi obvyklé, když přehlížejí to, co by je dělilo? S kým tak dokazují svou jednotu?

⁵ Proto musíme my oddaní, pokřtění následovníci toho, který dal svůj dokonalý život ve prospěch lidí všeho druhu, jít dále než jen k formálnosti, přívětivosti, vlídnosti, dobrým způsobům či lidskému cítění. Pohnutkou nám musí být upřímná, nezištná láska jako ovoce ducha Jehovy Boha. Toto ovoce hledá prospěch a zisk druhých. S radostí přispívá k duchovnímu blahu a štěstí ostatních. Dokazuje, že jsme v jednotě s Bohem, který je zosobněnou láskou. A v této lásce je přitažlivá moc. V souladu s tím říká 1. Jana 4:19: „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“

6. Co k sobě přitahuje členy „jednoho stáda“? Na čem není založeno ovoce Božího ducha?

⁶ Když si tedy rozmanití jedinci prvky tvořící „jedno stádo“ pod „jedním pastýřem“ projevují navzájem lásku, přitahuje je to vzájemně do těsné blízkosti a vyrovnává to rozdělující vliv odlišných zázemí členů „jednoho stáda“. Jsou k sobě přitahováni, protože si oblékli „novou osobnost“. Všichni mají „jednoho ducha“, který vyzařuje z jednoho božského zdroje, Boha a Dárce života všech. Ovocem jeho ducha, jež rozehřívá srdce, je láska — ne láska založená na sexu nebo na sobecké žádostivosti, ale na srdečném ocenění božských vlastností „nové osobnosti“. Ta sama působí jako „dokonalé pouto jednoty“, uchovává soulad a ochotu ke spolupráci.

SJEDNOCENI PRO ZVLÁŠTNÍ DÍLO

7. Čeho je od roku 1914 zapotřebí svědkům Jehovovým a kvůli jaké práci?

⁷ V této pokročilé době „závěru systému věcí“ od roku 1914 je třeba, aby svědkové Jehovovi, kteří nejsou částí tohoto systému věcí, jednali sjednoceně. Jejich úkolem je vydat světaširé svědectví o nejdůležitějším vývoji v celých lidských dějinách. (Mat. 24:14; Mar. 13:10) Tato činnost musí mít ale jeden význačný rys. Apoštol Pavel se zmiňuje, že byl pozorovatelný už za jeho dnů. Upozornil na to v Kolosanům 1:23: „Naděje toho dobrého poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno v celém stvoření, jež je pod nebem. Tohoto dobrého poselství jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“ Tak co, vy všichni dnešní služebníci dobrého poselství, jak je to s podobným kázáním dobrého poselství v celém stvoření, jež bylo vyhrazeno pro naši kritickou dobu?

8. Uskutečňování jakého vidění popsaného Janem ve Zjevení 14:6–12 dnes sledujeme?

⁸ Dnes vidíme, jak se uskutečňuje vidění, které dostal apoštol Jan a jež popsal ve Zjevení 14:6–12 slovy: „A viděl jsem jiného anděla letícího uprostřed nebe a měl věčné dobré poselství, aby je oznamoval jako radostnou zvěst těm, kteří bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu, a řekl silným hlasem: ‚Bojte se Boha a oslavujte jej, neboť přišla hodina jeho soudu, a proto uctívejte toho, který učinil nebe a zemi a moře a prameny vod.‘ A následoval jiný, druhý anděl, a řekl: ‚Padl! Velký Babylón padl, ten, který přinutil všechny národy pít z vína hněvu svého smilstva!‘ A za nimi je následoval jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: ‚Jestliže někdo uctívá divoké zvíře a jeho obraz a přijímá označení na své čelo nebo na svou ruku, bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito nezředěné do poháru jeho zloby, a bude mučen ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránkovým. A dým jejich muk vystupuje po celou věčnost a ve dne ani v noci nemají odpočinek ti, kteří uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení jeho jména. Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.‘ “

9. Kdy spatřili svědkové Jehovovi uskutečnění toho, co viděl apoštol Jan? Proč mohli nyní všude svobodně hlásat dobrou novinu?

⁹ Spatřil pomazaný ostatek, zobrazený apoštolem Janem, novodobý protějšek tohoto anděla letícího prostředkem nebe s „věčným dobrým poselstvím“, které mělo být zvěstováno všem obyvatelům země, ano, každému národu, kmenu, jazyku a lidem kterékoli barvy pleti? Ano, a to od léta poválečného roku 1919. Tehdy se začal uskutečňovat prorocký příkaz Ježíšův u Matouše 24:14. Měl tehdy přežijící ostatek „věčné dobré poselství“, které by oznamoval celému stvoření pod nebem? Rozhodně ano! Měl radostnou zvěst o zřízení Božího nebeského království v rukou Krista, k němuž došlo na konci časů pohanů v roce 1914. A jak vzrušující dobrá novina to byla pro ostatek duchovních izraelitů, když z poválečného vývoje bylo patrné, že jejich zvláštní utlačovatel, Veliký Babylón, padl a ztratil moc nad svědky Jehovovými! Nyní mohli svobodně hlásat tuto velikou dobrou novinu všem těm, kteří byli ještě v náboženském otroctví. Mohli je pobízet, aby vyšli z Velikého Babylóna, a pomáhat jim v tom. — Zjev. 18:4.

10. K čemu se přidružili ti, kteří vyšli z Velikého Babylóna? Z jakého pouta jednoty se těší?

¹⁰ Na „věčné dobré poselství“ reagoval už i „velký zástup“ milovníků svobody. Jednal podle časového volání, aby vyšel z babylónské světaširé říše falešného náboženství. Shlukli se kolem osvobozeného ostatku duchovních izraelitů. Tak se přidružili k Jehovově viditelné organizaci a sami se stali svědky Jehovovými. Těší se z „dokonalého pouta jednoty“, z lásky, která je ovocem ducha Jehovy Boha. — Kol. 3:14; Gal. 5:22.

11. Ke komu projevuje lásku křesťanstvo? Kdy budou svědkové Jehovovi jásat slovy Zjevení 19:1, 2?

¹¹ Převládající částí Velikého Babylóna je takzvané křesťanstvo. Navzdory svému jménu nepěstuje pravé náboženství a stamilióny jeho členů nespojuje „dokonalé pouto jednoty“. To je patrné z jeho roztříštěnosti do stovek náboženských sekt a denominací. Láska, kterou si obléklo křesťanstvo, je láska k milencům Velikého Babylóna, politickým a sociálním živlům tohoto světa, s nimiž se dopouští náboženského smilstva. Veliká radost zavládne, až dojde nejen k pádu, ale k naprostému zničení Velikého Babylóna, včetně křesťanstva, v čase Božího účtování. Pak budou svědkové Jehovovi jásat slovy Zjevení 19:1, 2: „Chvalte Jah, lidé! Záchrana a sláva a moc patří našemu Bohu, protože jeho soudy jsou pravé a spravedlivé. Vykonal totiž soud nad velkou nevěstkou, která zkazila zemi svým smilstvem, a pomstil krev svých otroků lpící na její ruce.“ Její zničení jakoby ohněm bude trvalé, na „celou věčnost“. — Zjev. 19:3.

12. Jakou vlastnost musí projevovat svědkové Jehovovi, dokud nebude zničen Veliký Babylón? Jakou jednotu musí ukazovat obyvatelům světa?

¹² Zatímco Jehova dopouští, aby Veliký Babylón dál existoval, pozemská situace těch, kteří „zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru“ vyžaduje od nich „vytrvalost“. (Zjev. 14:12) Mají důvod, aby na sebe uplatňovali Ježíšova slova z proroctví o „závěru systému věcí“ u Matouše 24:13: „Kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ Tato slova bezprostředně následovala po Ježíšově předchozím prohlášení: „Protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ (Mat. 24:12) Láska dá svědkům Jehovovým schopnost vytrvat až do konce tohoto starého systému věcí. Čím více pěstují lásku mezi sebou i k těm, kteří se snaží nalézt vztah k Jehovovi Bohu, tím více sílí „dokonalé pouto jednoty“. Pokračujte tedy, svědkové Jehovovi, v světaširém svědectví o království ve 205 zemích, kde již pracujete, a vyhlížejte nové země, kam byste rozšířili svou činnost! Je čas ukázat nepříteli nerozbornou jednotu. Musíme stmelit své řady a jednotně se bít proti silám tmy tohoto světa.

13. Jaký činitel používaný Bohem si zaslouží naši stálou a věrnou podporu?

¹³ Téměř jedno století již je Pennsylvánská biblická a traktátní společnost Strážná věž jednotícím činitelem, kterého Jehova používá ve prospěch svých svědků. Je mocným nástrojem, kterého používá třída „věrného a rozvážného otroka“, aby poskytovala Jehovovým svědkům duchovní „pokrm v pravý čas“. (Mat. 24:45–47) Jehovovo požehnání zjevně na ní spočívá i na jejích 95 odbočkách po celé zemi. Dále si proto zasluhuje naši věrnou podporu a spolupráci, dokud se Jehovovi Bohu líbí ji používat. Jak zavázáni jsme tomuto jeho nástroji!

ZŮSTÁVEJTE SJEDNOCENI LÁSKOU

14. Jaký druh oděvu bychom stále měli nosit? Jakou vlastností tedy musí Jehovův lid ukazovat, že jsou jeho svědky?

¹⁴ Satan ďábel a jeho nepřátelský svět se budou stále snažit rozbít naše řady, ale láska, která je hlavním ovocem Božího ducha, bude dál dokazovat svou dokonalost jako „pouto jednoty“. Když oblékáme „novou osobnost“, oblékáme si lásku, jak nám radil apoštol Pavel, a musíme ji nosit stále jako součást své osobnosti, která je nositelkou Božího obrazu. Když dával Boží Syn svým učedníkům závěrečné poučení, řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali, stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Jak vhodná to byla slova od Božího Syna! Vždyť jeho nebeský Otec Jehova je zosobněná láska a my musíme celému lidstvu dát najevo, že jsme opravdu jeho svědky, když pěstujeme ovoce jeho ducha, jež je láska!

15. Když svědkové Jehovovi projevují lásku Bohu, koho musejí rovněž milovat?

¹⁵ Máme-li být důslední ve své lásce k Jehovovi, musíme také milovat své spolusvědky. To potvrzuje 1. Jana 4:20, 21: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, že ten, kdo miluje Boha, má také milovat svého bratra.“

16. Proč se nemohou svědkové Jehovovi navzájem nemilovat? Proč nebude láska nikdy vykořeněna ze země?

¹⁶ Dnešní svědkové Jehovovi bez ohledu na to, zda patří k duchem zplozeným spoludědicům krále Ježíše Krista nebo zda patří k „velkému zástupu“ „jiných ovcí“ s jejich pozemskou rajskou nadějí, příkladně uplatňují tuto zásadu tím, že se upřímně navzájem milují. Jak bychom mohli nemilovat ty, kteří milují Jehovu Boha a jeho milovaného Syna Ježíše Krista? Ano, my je milujeme, a tak jsme spolu spjati „dokonalým poutem jednoty“. Navzdory tomu, že satan ďábel a jeho ničemný svět se budou snažit, aby zničili toto ovoce Jehovova ducha, nebude láska nikdy ze země vykořeněna. Ti, kdo zůstanou oblečeni v lásce až do zničení tohoto ďábelského systému věcí, budou svým věrně oddaným Bohem chráněni v průběhu „velkého soužení“, jaké ještě tato země nezakusila. (Mat. 24:21; Gal. 5:22) Tak přežijí pouze ti, kteří milují Boha a jeho rodinu, jeho organizaci, a vstoupí do nové očištěné země, která má být proměněna v nádherný ráj. Tento ráj již nebude nikdy odstraněn, ale bude navždy obýván a krášlen lidskými zosobněními lásky. Láska dosáhne věčného vítězství k slávě božského zdroje lásky, Jehovy Boha.

Všiml sis?

◆ Proč spolu mohli vycházet křesťané prvního století navzdory tomu, že pocházeli z různého prostředí?

◆ Jak působí láska na dvě skupiny tvořící dnes „jedno stádo“ křesťanů?

◆ Jak se dnes uskutečňuje Zjevení 14:6–12?

◆ Jaké nástroje používá Bůh, aby pomáhal svému lidu?

◆ Co musíš být odhodlán dělat ve světle Kolosanům 3:14?

Jsi tak malý, že na tobě nezáleží?

MÁŠ někdy pocit, že na tobě nikomu nezáleží? Cítil ses již někdy osamělý, přestože jsi byl obklopen lidmi? Proč tě mohou napadnout takové myšlenky? Protože dnes v mnoha případech přestává jednotlivec něco znamenat.

V mnoha zemích přeměnila byrokracie lidi v data, která se ztrácejí v bludišti programů v počítačích. Stali se čísly, šiframi pro nějakou vládní agenturu. Míváš někdy takový pocit?

Nebo třeba pracuješ pro velkou společnost, která má stovky nebo tisíce zaměstnanců. Můžeš mít tedy pocit, že jsi méně než zoubek ozubeného kola nebo vlákénko v tkanině. I ti, kteří bydlí v ohromných velkoměstech se mohou cítit naprosto osamělí. Proč je to tak? Protože sousedi se často vůbec neznají, jsou si jen štítkem na dveřích od bytu.