„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení“
„Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Židům 13:7.
1. Jaké změny vzhledem k pravému uctívání nastaly ke konci 19. století, ale jak byli vybíráni křesťanští starší?
V POSLEDNÍ čtvrtině 19. století se začalo obnovovat pravé uctívání prostřednictvím skupinky oddaných badatelů Bible, spojené s Charlesem Taze Russellem v Pittsburghu v Pennsylvánii. Nejprve usilovali o obnovu pravého učení Bible, očištěného od babylónských tradic a filozofií. Na poli sborové organizace však byl počáteční proces obnovy pomalejší. Badatelé Bible sice měli starší a diákony (služební pomocníky), ale stále převládaly v některých ohledech falešné náboženské názory. Až do 20. století byli tedy starší ve sborech vybíráni pomocí demokratického hlasovacího postupu zvednutím ruky.
2. Jaké vysoké měřítko však bylo stanoveno pro starší v Jehovově lidu?
2 I tak bylo požadováno vysoké měřítko, neboť „Strážná věž“ z 1. listopadu 1909 (angl.) psala na straně 325: „Při vybírání starších by měli zasvěcení pamatovat, že na nich spočívá odpovědnost; a neměl by být dán žádný hlas bez pečlivého zvážení božské vůle a bez modlitby o božské vedení.“ Článek dále zdůraznil tři charakteristické vlastnosti staršího: 1. měl být zběhlý ve vyučování, 2. měl vyučovat pravdu, a ne omyl, a 3. pokora a zbožnost byly „převládajícími a prvořadými znaky způsobilosti pro úřad staršího“.
OBNOVA TEOKRATICKÉHO POŘÁDKU
3, 4. Jaké historické změny, pokud jde o jmenování do odpovědnosti ve sborech, nastaly v roce a) 1919? b) 1932? c) 1938 a d) 1971?
3 V roce 1919 byl učiněn první krok k obnově teokratického jmenování. Sbory byly vyzvány, aby doporučily horlivého bratra jako „ředitele“ služby, jenž by se ujal vedení v kázání. Nebude podléhat místním každoročním volbám, ale bude jmenován přímo Společností Strážná věž, která je zákonným zástupcem sboru pomazaných. V roce 1932 pak byli volení starší, kteří měli spolupracovat s „ředitelem“ služby, nahrazeni služebním výborem zralých bratrů, kteří zastávali různá služební postavení ve sboru, ale dosud byli voleni sborem. Označení „starší“ se přestalo používat a místo toho byl „služebník skupiny“, „služebník biblických studií“ a tak dále.
4 Úplné zrušení voleb nastalo až v roce 1938, kdy bylo ukázáno, že jmenovací moc patří vedoucímu sboru světaširého křesťanského sboru. Od té doby byli způsobilí muži jmenováni přímo Společností jako „služebníci“, aby se starali o různé povinnosti ve sboru. Ve vydáních „Strážné věže“ z 15. listopadu a 15. prosince 1971 (angl.) bylo předloženo další jasnější pochopení úlohy staršího a dozorce. Byly uvedeny pádné důvody pro návrat k biblickému názvosloví starší muž neboli starší (presbyteros) a dozorce (episkopos).
5. a) Proč je nutná zvláštní opatrnost při doporučování starších? b) Jaké činitele by se měly brát v úvahu?
5 Znovu byly zdůrazněny vysoké požadavky na staršího, stanovené svatým duchem a zapsané v Božím slově. Proč? Protože starší, má-li být hoden úcty, se musí ‚ujímat vedení‘ v křesťanském chování a ve službě už předtím, než je doporučen a jmenován. (Žid. 13:7, 17) Proto by rady starších neměly ukvapeně doporučovat nové starší. (1. Tim. 3:6; 5:22) Často totiž stojí mnohem víc času a diskusí, aby byl nezpůsobilý starší odvolán, než když se doporučuje jeho jmenování. Doplňujícím vodítkem, kterým je možné se řídit, je to, zda sbor již před jeho jmenováním jedná s bratrem tak, jako by byl starším. Získal si natolik úctu sboru, že ohledně doporučení nejsou pochybnosti?
„VEDE ZNAMENITÝM ZPŮSOBEM SVOU DOMÁCNOST“
6. Jmenuj některé požadavky na staršího ve vztahu k jeho rodině.
6 Zopakujme si krátce některé požadavky na staršího, jak je uvádí apoštol Pavel, a podívejme se, co v praktickém ohledu znamenají dnes. Pavel napsal:
„Jestliže je někdo bez obžaloby, manžel jedné manželky, který má věřící děti, jež nejsou viněny z prostopášnosti nebo nepoddajnosti.“ — Tit. 1:6.
„Dozorce by tedy měl být . . . muž, který vede znamenitým způsobem svou domácnost, který drží děti v podřízenosti se vší vážností (jestliže někdo skutečně nedovede vést svou domácnost, jak bude pečovat o Boží sbor?).“ — 1. Tim. 3:2, 4, 5.
7. Jaká patřičná rovnováha je nutná mezi odpovědností staršího k jeho rodině a ke sboru?
7 Požadavek, aby se starší patřičně starali o svou domácnost, je pro mnohé náročným úkolem. Jak se může starší ujímat vedení ve sboru, a přece nezanedbávat duchovní a citové potřeby své manželky a dětí? Není to snadné. Rozhodně je nutná duchovní zralost, aby udržel mezi těmito odpovědnostmi patřičnou rovnováhu. Někdy vyžadují členové sboru čas a pozornost, které by měl starší správně věnovat své rodině. Proč je jeho starost o rodinu tak životně důležitá? Protože bez ohledu na všechny své schopnosti a horlivost ztratí přednost být starším, zanedbá-li své rodinné vztahy nebo se jeho nedospělé děti stanou v duchovním ohledu provinilci. Proto bychom měli pamatovat na to, že pastýřská práce začíná doma! Ano, je nutné projevovat patřičnou rovnováhu, ať už jde o požadavky staršího a jeho rodiny, nebo o požadavky sboru. — Ef. 5:28–33; 6:4; 1. Tim. 5:8; 1. Petra 3:7.
‚NE UMÍNĚNÝ, ALE ROZUMNÝ‘
8, 9. Jaké vlastnosti by měl starší projevovat ve vztazích k druhým?
8 Jiná řada požadavků se týká zvláště toho, jak starší jedná se svými spolustaršími a se sborem vůbec. Pavel to vysvětluje ve svých dopisech Titovi a Timoteovi:
„Dozorce jako Boží správce musí být totiž bez obžaloby, ne umíněný, ne zlobný . . . ne rváč . . . se sebeovládáním.“ — Tit. 1:7, 8.
„Ne rváč, ale rozumný, nebojovný.“ — 1. Tim. 3:3.
9 Tyto požadavky naznačují, že starší se musí svou osobností podobat Kristu. To je rozhodně vysoké měřítko. Toto měřítko se však vztahuje na každého křesťana. Všichni musíme být napodobiteli Krista a to znamená, že musíme být pokojní. (1. Kor. 11:1) Jak to vyjádřil biblický pisatel Jakub: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce . . . Nadto semeno ovoce spravedlnosti se rozsévá v pokojných podmínkách pro ty, kteří působí pokoj.“ — Jak. 3:17, 18.
10, 11. a) Jak by mohl postoj staršího ovlivnit sbor? b) Jaký postoj by měl převládat, i když snad vzniknou rozdíly v názorech?
10 ‚Působíme‘ jako starší pokoj? Žádný starší by nechtěl být příčinou sváru a rozepří. Rada starších by měla v tomto ohledu dávat dobrý příklad. Tak nebude sbor rozvrácen hádkami mezi staršími. Pamatujme všichni na Pavlova slova: „Přeji si tedy, aby se muži na každém místě stále modlili a pozvedali oddané ruce, bez zloby a debat.“ — 1. Tim. 2:8.
11. Příležitostně snad vzniknou rozdílné názory. Rozumný muž i když možná silná osobnost — nebude umíněný a tvrdošíjný. Bude ochoten podřídit se, když nejde o biblické zásady. A když o ně jde, pozná, jak je moudré zachovávat sebeovládání. Připomene si zásadu vyjádřenou v 1. Korinťanům 13:4, 5, že láska se ‚nedá podráždit‘. — Kol. 3:12–14.
‚DRŽÍCÍ SE SPOLEHLIVÉHO SLOVA‘
12. Jaký další životně důležitý požadavek osvětluje Pavel?
12 Co pomůže staršímu, aby v sobě dále rozvíjel podstatné rysy způsobilosti? Co vlastně může v některých případech dělat, aby si je udržel? Odpověď máme v Pavlových slovech:
„Pevně se držící spolehlivého slova při svém umění vyučovat, aby byl schopný jak vybízet zdravým učením, tak kárat ty, kteří odporují.“ — Tit. 1:9.
„Způsobilý vyučovat.“ — 1. Tim. 3:2.
13. Jak by měl starší věnovat zvláštní pozornost svému duchovnímu zdraví?
13 Co může starší dělat, aby se ‚pevně držel spolehlivého slova‘ a byl „způsobilý vyučovat“? Za prvé si musí pravidelně vyhradit čas pro osobní studium Bible. Do toho patří jeho příprava na křesťanská shromáždění a proslovy. K užitku jeho vlastního duchovního zdraví by tato příprava neměla být povrchní. Například odpovědi ve studijním článku „Strážné věže“ si může podtrhat za chvilku, ale znamená to, že byla látka prostudována? Rozumí důkladně, jak se námět rozvíjí? Ověřil si citované biblické texty, aby se ujistil o jejich uplatnění? To samozřejmě při krátkém posezení nad podtrháváním není možné. Osobní a rodinné studium vyžaduje čas. — Jozue 1:8; Žalm 1:2; 77:6, 12; 77:7, 13, „KB“.
14. Co může dělat starší, aby věnoval pozornost svému umění vyučovat?
14 Za druhé: protože zaplněný časový plán nedopřává čas na všechno, musí starší věnovat zvláštní pozornost křesťanským publikacím a článkům, které se přímo vztahují na jeho ‚umění vyučovat, vybízet a kárat‘. Jednoduchou pomocí v tom je udržovat si srovnanou a uklizenou osobní knihovnu. Zejména starší potřebuje mít rychlý přístup k přesným biblickým informacím, a to znamená pravidelné používání rejstříků publikací Strážné věže. Proč je to všechno tak důležité? Apoštol Pavel napsal: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš jak sebe, tak ty, kteří ti naslouchají.“ — 1. Tim. 4:16.
15. Proč je nebiblická rada nebezpečná?
15 Ano, na radě staršího může záležet život a záchrana. Například ve věcech, které se týkají potratů, krevních převodů a křesťanské neutrality, může mít starší silný vliv k dobrému nebo k špatnému, a to jak na vlastní svědomí, tak i na svědomí jiných a na jejich vztah k Jehovovi. Proto vidíme, že není moudré snažit se odpovídat na otázky, když si nejsme naprosto jisti biblickými zásadami, které jsou s tím spojeny. Rada, která postrádá zdravý biblický základ, může způsobit nenapravitelné škody. — Fil. 1:9, 10.
16. Proč upadli někteří starší do hrubého hříchu? Je to zanedbatelná záležitost?
16 Jiný důvod, abys jako starší věnoval pozornost sám sobě, je tvá potřeba pěstovat a udržovat důvěrný vztah k Jehovovi. Je smutné, že někteří starší tento vztah tak zanedbali, že upadli do takových hříchů, jako je cizoložství. Jak to bylo možné? Prostě nechali Jehovu a jeho sliby ustoupit do pozadí. Jejich duchovní vidění se zamlžilo a převládly sobecké, tělesné touhy. S lhostejností vzhledem k pohaně Jehovova svatého jména a k utrpení, které způsobili svým drahým, byl malý počet starších nevěrný svým manželským slibům. Takoví muži se stali příčinou ke klopýtání. Jejich hřích se nedá omluvit nebo přehlédnout jen proto, že žijeme ve věku nezdravé tolerantnosti k sexuálním přestupkům. — Mat. 13:41; 18:7–9; Žid. 13:4.
VĚRNÍ STARŠÍ A JEJICH MANŽELKY
17. Jaký znamenitý příklad dává většina starších?
17 Na druhé straně se musí ovšem konstatovat, že až na malé výjimky stojí starší na celém světě pevně na půdě ryzosti a pravdy. Jejich znamenitý příklad ve více než 45 000 sborech je zdrojem povzbuzení Božímu lidu. Během těchto ‚kritických časů, s nimiž je těžké se vyrovnat,‘ pracují pilní dozorci ve dne v noci jako apoštol Pavel. (2. Tim. 3:1; Sk. 20:31) Tito starší ochotně navštěvují duchovně nemocné osoby doma, a to bez ohledu na takové věci, jako je vzdálenost nebo počasí. A jak potěšující je vidět, jak se tito ‚starší muži‘ ujímají vedení v pravidelné kazatelské službě!
18. Jakou znamenitou úlohu hrají ve sboru manželky starších?
18 Velmi také oceňujeme oběti, které musí někdy přinášet manželky starších! Někdy zůstávají takové ženy doma, zatímco manželé se účastní zvláštních shromáždění nebo konají pastýřské návštěvy. Někdy se musí pečlivě připravené osobní plány odsunout pro nějaký naléhavý problém ve sboru. Ano, chválíme také tyto znamenité sestry, které se obezřetně vyhýbají tomu, aby nevyzvídaly na manželech důvěrné věci. Projevují úctu ke starším a jsou přínosem pro sbor. — Srovnej Římanům 16:12; Titovi 2:3–5.
19. a) Co znamená být starším? b) Jakou otázku by si mohli položit oddaní muži, kteří nejsou staršími?
19 Když pozorujeme úlohu starších v dnešním křesťanském sboru a vidíme, jak velká většina je obětavá a ujímá se vedení znamenitým způsobem, je naše srdce vděčné Jehovovi za to, že zavedl toto láskyplné opatření. Jsou to schopní muži, kteří si váží duchovních hodnot a dávají se k dispozici pro službu ve sboru. Proto mohl Pavel říci Timoteovi: „Jestliže někdo usiluje o úřad dozorce, přeje si znamenitou práci.“ Tato „znamenitá práce“ neznamená postavení, moc a prestiž, jako je tomu v křesťanstvu. Tato práce vyžaduje nesobeckost, oběti a službu. Jestliže jsi oddaný a pokřtěný muž, který ještě není starším, jsi ochoten usilovat s čistou pohnutkou o tuto odpovědnost? — 1. Tim. 3:1; Luk. 17:10.
20, 21. a) Jak bychom měli pohlížet na věrné starší ve sboru? b) Když to děláme, co tím ještě dáváme najevo?
20 Ti, kteří se věrně ujímají vedení, požívají ve sboru úctu. Loajální členové sboru ochotně reagují na jejich milující příklad a drží se Pavlovy rady: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru. Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou skládat účty, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Žid. 13:7, 17.
21 Projevujme tedy všichni poddajnost teokratickému uspořádání a úctu ke starším, kteří se opravdově ujímají vedení, aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním. Takovým postojem dáme najevo, že také máme úctu k svrchovanému dozorci, Jehovovi, a jeho zastupujícímu dozorci, Ježíši Kristu. — 1. Petra 2:25; Zjev. 1:1; 2:1–3:22.
Vzpomínáš si?
• Jaká vysoká měřítka byla požadována na „vyvolených starších“?
• Jaké kroky k obnově teokratického pořádku se v křesťanské organizaci činily od roku 1919 do roku 1938?
• Jakou rovnováhu musí udržet starší, aby plnil své odpovědnosti ve své rodině a ve sboru?
• Jaké vynikající vlastnosti by měli dávat najevo starší ve vztahu k druhým?
• Proč je životně důležité, aby se starší ‚pevně držel spolehlivého slova‘?
• Proč bychom měli být vděční za opatření starších ve sboru?