Mít důvěru ve světě zmítaném pochybnostmi
„Požehnaný je tělesně schopný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova.“ — Bible.
‚Pohodlná a elegantní skepse je postoj, který se očekává od každého vzdělaného člověka.‘ — Světská filozofie.
1, 2. Jaký byl postoj jistých Řeků? Co vychovaly vysoké školy tohoto světa?
„CO je pravda?“ Tato slova, která pronesl Pilát před Ježíšem Kristem, jsou typická pro skeptický postoj mnoha lidí. (Jan 18:38) O starověkých řeckých skepticích bylo řečeno, že „směřovali k nerušenému klidu mysli, kterého chtěli dosáhnout stálým vyvažováním odporujících si argumentů, a tím všechno uváděli do stavu nejistoty a pochybnosti“.
2 Obměny tohoto skeptického postoje vypracovali v pozdějších dobách filozofové Francouz René Descartes, Holanďan Spinoza, Skot David Hume a německý filozof Kant. Vlivem těchto a mnoha jiných mužů se systematické pochybování stalo určitým krédem vysokých škol. Univerzity všech zemí tak vychovaly generace pochybovačů, pro něž „všechno je relativní“.
3. a) Co je jedním ze špatných účinků systematického pochybování? b) Jaký lepší postoj podporuje Bible?
3 Když mluví o špatných účincích takové systematické nejistoty, prohlašuje jedna autorita, že „následkem relativismu a skepse v našem vlastním věku je prostě nedostatek úcty k pravdě jako takové“. Dále říká:
Úctou k pravdě se nerozumí pouhý pseudo–cynismus našeho věku, který se snaží všechno „demaskovat“ a jenž hlásá, že nikdo a nic si nemůže činit oprávněný nárok na pravdu. Je to radostná důvěra, že pravdu lze skutečně nalézt, a pokorné podřizování se pravdě, kdykoli a kdekoli se objeví. Taková otevřenost vůči pravdě je požadována od těch, kdo uctívají Boha pravdy. . . To je postoj. . . o němž svědčí jak [Starý], tak [Nový Zákon]. — „Nový mezinárodní slovník Novozákonní teologie“, 1978, sv. 3, str. 900, 901, angl.
RADOSTNÁ DŮVĚRA V PRAVDU
4, 5. a) Jak vnuká Písmo důvěru a ne pochybnosti? b) Jaké to bude mít dobré účinky, otevřeme-li se vůči „zdravým slovům“ Bible?
4 Ano, celá Bible nevnuká svým čtenářům pochybnosti, ale důvěru. Hebrejská Písma říkají: „Požehnaný je tělesně schopný muž, který vkládá důvěru v Jehovu a jehož spolehnutím se stal Jehova.“ (Jer. 17:7) A v Křesťanských řeckých písmech píše Pavel: „Vím, v koho jsem složil svou důvěru, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil až do onoho dne to, co mi svěřil.“ Žádná skepse! — 2. Tim. 1:12, „Petrů“.
5 Když tak vyjádřil svou naprostou důvěru v Boha, dodává Pavel: „Stále se drž vzoru zdravých slov, která jsi ode mne slyšel, s vírou a láskou, jež jsou ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Tim. 1:13) Otevřenost vůči „zdravým slovům“, která jsou zaznamenána v Bibli, posiluje naši víru a lásku a dává nám radostnou důvěru v pravdivost všech drahocenných slibů, které nám dal Jehova. To nám zase dává naději, která je „kotvou pro duši, jistou a pevnou“. — Žid. 6:17–19.
6. Co potřebujeme sami, abychom mohli mluvit o „dobrém poselství“ s druhými?
6 Právě taková radostná důvěra v pravdu nám umožňuje kázat dobré poselství o Božím království jako jediné naději lidstva. Člověk musí být pevně přesvědčen, že poselství naděje je pravdivé, aby o něm mohl mluvit s druhými. Pak můžeme říci těm, kdo nám naslouchají: „Dobré poselství, které kážeme, se mezi vámi neukázalo pouze se slovy, ale také s mocí a se svatým duchem a pevným přesvědčením.“ „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím opravdu je, jako Boží slovo.“ — 1. Tes. 1:5; 2:13.
7, 8. Kdo pomáhal bratrům zahánět pochybnosti v raně křesťanském sboru?
7 V raně křesťanském sboru pomáhali věrní dozorci svým spolukřesťanům zahánět pochybnosti a uchovávat si pevnou víru. Vedoucí sbor v prvním století, složený z apoštolů a starších v Jeruzalémě, činil s pomocí svatého ducha rozhodnutí, vydával pokyny a vysílal věrné muže, aby budovali bratry. V biblické knize Skutků čteme: „Když [Pavel, Silas a jejich spolucestující] cestovali městy, předávali jim tam výnosy, o kterých rozhodli apoštolové a starší muži, kteří byli v Jeruzalémě, aby je zachovávali. Sbory se tedy opravdu upevňovaly ve víře a početně vzrůstaly den ze dne.“ — Sk. 16:4, 5; 15:23–29.
8 Když psal Pavel sboru v Kolosech, řekl o věrném křesťanu Epafrovi, že „stále za vás bojuje ve svých modlitbách, abyste nakonec stáli v úplnosti a s pevným přesvědčením v celou Boží vůli“. (Kol. 4:12) Ani v oněch dnech nebylo místa pro skepsi a pochybnosti. Raní křesťané potřebovali ‚pevnost ve víře‘, „pevné přesvědčení“.
JAK PŘEKONÁVAT POCHYBNOSTI
9. Proč je dnes křesťanská důvěra zvláště důležitá?
9 Je snad křesťanská důvěra méně důležitá v dnešní době a ve světě, kde podle slov britského filozofa Bertranda Russella „pohodlná a elegantní skepse je postoj, který se očekává od každého vzdělaného člověka“? Ne. Pevné přesvědčení je pokud možno ještě důležitější, protože „duch, který působí v synech neposlušnosti,“ dnes víc než kdy jindy podporuje nedůvěru a pochybnosti. (Ef. 2:2) Proto by si křesťan, když ho přepadnou pochybnosti, měl uvědomit nebezpečí a podniknout potřebné kroky, aby „nakonec stál v úplnosti a s pevným přesvědčením“.
10, 11. a) Jestliže v naší mysli začnou klíčit pochybnosti, jaké otázky bychom si měli položit? b) Jak by odpověděly na tyto otázky víc než 2 milióny lidí?
10 Pokud mu někdy do mysli začnou pronikat pochybnosti, učiní křesťan dobře, jestliže nejprve zváží situaci a položí si několik přiléhavých otázek:
Kde jsem se dozvěděl, že Boží jméno je Jehova, co to jméno značí, jaké je Boží láskyplné předsevzetí s lidstvem a proč Bůh ponechal na zemi tak dlouho utrpení? — Žalm 83:18; 83:19, „KB“; Zjev. 21:3, 4; 2. Petra 3:9, 13.
Kdo mne poučil, že Ježíš Kristus není druhou částí trojjediného božstva, ale Jehovovým jednozplozeným Synem, a kdo mi pomohl pochopit plný význam vykoupení z hříchu skrze Kristovu výkupní oběť? — Jan 3:16; 14:28; 1. Kor. 15:27, 28.
Které náboženství mi v mysli ujasnilo otázku svatého ducha, ne osobního „Svatého Ducha“, ale Jehovovy účinné síly, a kde jsem našel skupinu lidí, kteří se upřímně snaží přinášet ovoce ducha? — Sk. 2:33; Gal. 5:22, 23; Kol. 3:12–14.
Která náboženská organizace mi odhalila, že myšlenka nesmrtelnosti lidské duše je pohanská, a z Bible prokázala, že duše je smrtelná, a tak dala skutečný význam nauce o vzkříšení, a osvobodila mne od nauky o pekelném ohni, jež zneuctívá Boha? — Ezech. 18:4; Sk. 24:15; Řím. 6:23.
Kdo káže Boží království jako jedinou naději lidstva a kdo mi pomohl uvědomit si, že žijeme v „posledních dnech“ a že bychom měli „stále vyhlížet“ příchod Syna člověka? — Mar. 13:10, 33–37; Luk. 21:34–36; 2. Petra 3:3–7.
U koho jsem nalezl skutečný cíl v životě, „pokoj Boží“, ochranu před pokušením a léčkami tohoto světa a praktickou moudrost v řešení životních problémů? — Mat. 24:45–47; 1. Tim. 3:15; Fil. 4:6–9.
A konečně, která skupina křesťanů má opravdovou ‚lásku mezi sebou‘ (Jan 13:34, 35), skutečně oceňuje zásady stanovené u Jana 17:14, 16 a u Izaiáše 2:4, a je pronásledována, ne proto že by se míchala do politiky, ale prostě ‚pro Ježíšovo jméno‘, totiž proto, že její členové jsou skuteční křesťané? — Mat. 24:9; Jan 15:18, 19
11 Pro víc než 2 000 000 lidí žijících ve více než 200 zemích a souostrovích je upřímná odpověď na tyto otázky: svědkové Jehovovi, duchovně sycení třídou „věrného a rozvážného otroka“ a jejím vedoucím sborem. — Srovnej Luk. 12:42–44.
ZACHOVÁVAT POZITIVNÍ POSTOJ
12. Kde začínají pochybnosti?
12 Abychom se nenakazili duchem světa, duchem podezřívání a nedůvěry a skepse, je třeba, abychom sledovali své hlubší pohnutky. Jedenácti věrným apoštolům a jiným učedníkům, kterým bylo zatěžko věřit, že byl skutečně vzkříšen, řekl Kristus: „Proč jste nespokojeni a proč vám v srdci vyvstávají pochybnosti?“ (Luk. 24:38) Ano, tam začínají pochybnosti — v srdci.
13, 14. a) Známkou čeho mohou být pochybnosti? b) Jak se můžeme poučit od nevěrného Izraele?
13 Jestliže nás tedy někdy začnou trápit mučivé pochybnosti, měli bychom začít zkoumat své pohnutky. Jsou naše pochybnosti opravdové, nebo jsou jen záminkou, abychom polevili? Prozrazují nedostatek vytrvalosti? Zrcadlí nedostatek víry v Boží moc odpouštět? Zasévá do nás zrnka pochybností nějaký jedinec? (1. Jana 1:9; Sk 20:30) Pavel píše: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo zlé srdce bez víry tím, že by se odvrátilo od živého Boha. . . ‚nezatvrzujte své srdce‘.“ — Žid. 3:12–15.
14 Když si zachováváme pozitivní postoj a pamatujeme na vše, co pro nás Jehova učinil skrze svého Syna Ježíše Krista, a na vše, co jsme se dozvěděli o jeho předsevzetí a slibech prostřednictvím duchovní potravy opatřované „věrným a rozvážným otrokem“, vyhneme se nevděku, do jakého upadl Izrael. Jehova o něm řekl: „Vůl zná hospodáře svého, a osel jesle pánů svých; Izrael nezná.“ — Iz. 1:3, „KB“.
LIDÉ, KTEŘÍ ZNOVU NABYLI DŮVĚRY
15. Jak bylo jednomu staršímu pomoženo, aby překonal pochybnosti?
15 Jeden starší v západní Francii začal mít pochybnosti, zda je ve spojení s pravým Božím sborem, protože, jak řekl, předkládaná duchovní potrava mu připadala stále stejná. Proto požádal o uvolnění z křesťanských odpovědností staršího. Jeho rodina a ostatní starší s ním však nezacházeli jako s odpadlíkem. Láskyplně mu pomáhali modlitbami a budujícími rozhovory. Postupně pomohli tomuto bratru pochopit, že nemohou přicházet stále a stále nová vysvětlení, tak jako matka nemůže podávat zcela odlišná jídla třikrát za den a 365 dní v roce. Tytéž základní složky se vracejí v různých úpravách, ale vyvinutá chuťová schopnost pomáhá, aby se člověk z jídla těšil, strávil je a načerpal z něho sílu. Tomuto bratrovi pomohli také zvážit, jaký nedostatek duchovní potravy je jinde. Postupně znovu nabyl důvěry, prohloubil své ocenění pro dobré věci, jež se dozvídal z publikací Strážné věže, vrátila se mu duchovní síla, a tak znovu nalezl radost ve službě Jehovovi. Nyní opět slouží jako křesťanský starší.
16. Co vyvolalo pochybnosti v mysli mladého francouzského svědka? Co mu věci ujasnilo?
16 Mladý svědek v jižní Francii, který před přijetím pravdy míval svobodomyslné názory, se setkal s knihou o anarchismu („teorii, že všechny vládní formy nespravedlivě zasahují do svobody jedince a měly by být nahrazeny dobrovolným svazkem spolupracujících skupin“). Přečetl ji, zaujalo ho to, a tak si koupil více knih podobného druhu. Když je četl, začal ztrácet víru a mít pochybnosti. Pak náhle, jak sám říká, „jsem si uvědomil, že dovoluji, aby ve mně špatná duchovní potrava probouzela rysy mé staré osobnosti, k níž patřil duch vzpoury“. Dva články „Strážné věže“ mu věci ujasnily: „Cesta života — úzká, ale svobodná“ v čísle z 1. ledna 1979 a „Jaké dobrodiní ti může přinést Boží království“ z 1. března 1979. Znovu nabyl důvěry, ujal se kazatelské práce plným časem a nyní slouží jako zvláštní průkopník.
DŮVĚRA PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ
17, 18. Co říká Jakub o pochybovačích a jakou jim dává radu?
17 To jsou jen dva příklady křesťanů, kteří byli přepadeni pochybnostmi, ale překonali je a znovu získali radost ve službě Bohu. Kdyby se byli poddali svým pochybám, byli by dnes nešťastní a bez naděje. Bible říká: „Ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána a zmítána sem a tam.“ (Jak. 1:6) Ano, pochybnosti nás činí zranitelnými. Jakub dodává, že pochybovač „je nerozhodným mužem, neustálým na všech svých cestách“. — Jak. 1:8.
18 Pevná důvěra v Jehovu, v jeho Slovo a jeho organizaci odstraňuje ochromující pochybnosti a přináší skutečné štěstí. Je to cesta pravé moudrosti. „Jestliže tedy,“ říká Jakub, „někomu z vás chybí moudrost, ať neustále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez výčitek; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje.“ — Jak. 1:5, 6.
19. Proč bychom se měli vyhýbat „duchu světa“? Co nám pomůže udržet si „důvěru, kterou jsme měli na počátku“?
19 Jestliže přijmeme „ducha světa“, stane se pochybování součástí našeho myšlení. Pavel však píše: „My však jsme přijali ne ducha světa, ale ducha, který je od Boha, abychom mohli poznat věci, jež nám byly laskavě dány Bohem.“ (1. Kor. 2:12) Jsme-li si plně vědomi všech „věcí, jež nám byly laskavě dány Bohem“, jestliže si poctivě přiznáme, že jsme tyto věci poznali studiem Bible se svědky Jehovovými, pak nás naše hluboká vděčnost Jehovovi povede k tomu, že zavrhneme pochybnosti a tak se „pevně až do konce přidržíme důvěry, kterou jsme měli na počátku“. — Žid. 3:14.
20. Jaká je dvojí odměna za důvěru?
20 Když se ‚pevně přidržíme důvěry‘ v Boha, v jeho neomylné Slovo a jeho pozemský sbor pod vedením Krista, sklidíme bohatou odměnu jak nyní, tak v budoucnu. Jedna odměna, a tu bychom neměli podceňovat, je pokoj mysli. Žalmista napsal: „Hojnost pokoje patří těm, kteří milují tvůj zákon a nic pro ně není kamenem úrazu.“ (Žalm 119:165; viz též Kol. 3:15) Velikou odměnou je i zdravé společenství s věrnými křesťany, kteří oceňují „věci, jež nám byly laskavě dány Bohem“ skrze jeho ducha, jeho Slovo a jeho viditelný sbor. — Žalm 1:1–3; 2. Tes. 3:6, 14; Žid. 10:24, 25.
21, 22. a) Jaký další užitek přináší důvěra? b) Co budeme zkoumat v následujícím článku?
21 Když se přidržíme „důvěry, kterou jsme měli na počátku“, pomůže nám to horlivě sloužit Bohu, přinese radost Jehovovi i nám samotným. (Přísl. 17:11) Radost, kterou cítíme, je odměnou sama o sobě. (Mat. 25:23), ale k tomu je i ochranou, „pevností“ pro nás. (Neh. 8:10). Taková radost ze služby Jehovovi nám dává pozitivní vyhlídku, která je stále jasnější, jak vidíme splňování proroctví. Náš život má cíl. Víme, kam směřujeme. Máme slavnou naději soustředěnou k „městu“, Mesiášskému království, které vyhlížel Abrahám. — Žid. 11:10, 16.
22 „Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry.“ (1. Tim. 4:1) Proč tomu tak je a proč by nás to nemělo nepřiměřeně znepokojovat? To prozkoumáme v následujícím článku.