Otázky čtenářů
◼ Židům 3:1–6 se zmiňuje o Mojžíšovi, Ježíšovi a Jehovovi Bohu ve spojitosti s „domem“, ale jaký „dům“ je míněn?
V podstatě mluvil apoštol Pavel o Božím lidu neboli sboru jako o „domu“.
Židům 3:1–6 zní: „Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, uvažujte o apoštolovi a veleknězi, jehož vyznáváme — o Ježíšovi. Byl věrný Tomu, který jej takovým učinil, jako byl v celém jeho domě i Mojžíš. Ten druhý je proto považován za hodna větší slávy než Mojžíš, stejně jako větší čest než dům má ten, kdo jej staví. Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh. A v celém jeho domě byl Mojžíš věrný jako sloužící, na svědectví o věcech, o nichž mělo být mluveno později, ale Kristus byl věrný nad jeho domem jako Syn. My jsme jeho domem, jestliže se pevně přidržíme své volnosti řeči a toho, že se chlubíme pevnou nadějí až do konce.“
Předtím Pavel řekl, že Ježíš jako Boží Syn zdědil jméno významnější než jméno andělů. Jestliže si slovo Zákona, které Bůh sdělil skrze anděly Mojžíšovi, zasloužilo pozornost, jak to apoštol řekl dále, oč větší pozornost si zaslouží slovo, jež mluvil Syn. (Žid. 1:1–4; 2:1–4) Pak ve třetí kapitole Židům zdůrazňuje Pavel dále Ježíšovu nadřazenost.
Pro srovnání si připomeňme, že Bůh, když si Miriam a Áron stěžovali, že Mojžíš hraje v Izraeli důležitější úlohu, označil Mojžíše jako ‚mého služebníka, jemuž je svěřen celý můj dům [„věrný v“ celém mém domě, řecký překlad „Septuaginta“]‘. (4. Mojž. 12:7) Áron měl jako velekněz přístup do svatostánku (i do Nejsvětější), a proto jistě Bůh mluvil o národu neboli o sboru Izraele jako o svém „domu“, v němž byl Mojžíš jeho služebníkem. Na to zřejmě narážel Pavel v Židům 3:2. Řekl, že Ježíš byl věrný Bohu, stejně jako byl Mojžíš „v celém jeho domě“. Ale potom Pavel napsal, že Ježíš je „považován za hodna větší slávy než Mojžíš“. Proč?
Pavel vysvětlil, že „větší čest než dům má ten, kdo jej staví“. S tím jistě souhlasí každý, kdo postavil nějaký doslovný dům. Pavel tedy řekl, že Ježíš, Syn Boží, si zaslouží větší čest než Mojžíš, protože Ježíš postavil dům, což Mojžíš neučinil. Pavel ovšem uznal, že vrcholná zásluha za všechno patří Bohu. — Žid. 3:3, 4.
Pavel dále rozšiřuje řetěz důkazů a říká, že Mojžíš byl věrný jako ‚sloužící v domě‘. (Žid. 3:5) Ano, Mojžíš sám byl ve sboru, neboli v „domě“ Izraele, byl jeho částí. Ale co lze říci o tom, který měl přijít později, o mesiášském prorokovi, kterého Mojžíš předstiňoval a předpovídal? (5. Mojž. 18:18, 19; Jan 1:21, 25; Sk. 3:22, 23) Tento prorok měl být mnohem více než jen věrným sloužícím v domě Izraele. Pavel napsal, že Kristus byl „nad jeho domem jako Syn“, totiž nad domem Jehovy Boha. Snad nad domem Izraele? Ne, Pavel měl na mysli něco většího.
Zatímco Mojžíš sloužil v „domě“ podle smlouvy Zákona, Jehova zaslíbil lepší uspořádání pod „novou smlouvou“. (Žid. 8:7–13; Jer. 31:31 až 34) Nová smlouva byla uzavřena s domem neboli národem duchovního izraele. (Gal. 6:16) Pavel proto řekl: „My jsme jeho domem, jestliže se pevně přidržíme své volnosti řeči.“ — Žid. 3:6; srovnej 1. Tim. 3:15; 1. Petra 2:5; Mat. 16:18.
A tak „dům“, v němž sloužil Mojžíš, byl tělesným sborem Izraele, ale „dům“, který buduje Ježíš a nad nímž slouží, je sbor duchovních izraelitů, kteří zachovávají svou „pevnou naději až do konce“. — Žid. 3:6.