„Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný?“
„Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem?“ — Lukáš 12:42.
1. Jak stará je otázka, která je před námi? Oč přicházejí ti, kteří nenacházejí odpověď?
TATO otázka je nyní stará již více než 1900 let. Mnoho set tisíc lidí v dnešní době věří, že na ni našli odpověď. Ti, kteří tuto odpověď nenacházejí, přicházejí o dobrodiní, které ovlivňuje jejich věčnou budoucnost. Otázka zní: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla?“ — Luk. 12:42.
2. a) Kdy byla tato otázka vznesena poprvé? Kdo ji položil? b) Pro koho by měla být tato otázka obzvláště zajímavá a proč?
2 Tato otázka byla poprvé položena v izraelské zemi na Středním východě. Bylo to v roce 32 n. l. mezi izraelskou oslavou stánků na podzim a mezi svátkem na oslavu zasvěcení obnoveného chrámu v Jeruzalémě, který byl začátkem zimy. Muž, který vznesl tuto otázku, se stal postavou, o niž se vedou spory po celém světě. Jmenuje se Ježíš Kristus. Jeho otázka by proto měla mít zvláštní přitažlivost pro křesťanstvo, které o něm mluví jako o „Pánu“ a tvrdí, že se skládá z jeho učedníků.
3, 4. a) Oč se zajímali Ježíšovi posluchači? A čeho se podle jeho slov neměli bát? b) Jaká dvě podobenství pronesl Ježíš o tom, že mají zůstat ostražití?
3 Podle biblické zprávy byla tato zkoumavá otázka odpovědí na jinou otázku a byla určena lidem, kteří se zajímali o největší vládu, jaká kdy měla být ustanovena nad zemí, totiž o království stvořitele nebe a země, o „království Boží“. Proto Ježíš Kristus předem řekl svým izraelským posluchačům: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo vám dát království. Prodávejte to, co vám patří, a dávejte dary milosrdenství. Dělejte si měšce, které se neobnosí, neselhávající poklad v nebesích, kam se zloděj nepřibližuje, kde ani mol nežere. Kde je totiž váš poklad, tam bude i vaše srdce.
4 Mějte bedra opásaná a své lampy hořící a sami buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu ihned otevřeli, až přijde a zaklepe. Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé! Vpravdě vám říkám: Opáše se a nechá je spočinout u stolu a přistoupí a bude jim sloužit. A jestliže přijde při druhé hlídce, jestliže dokonce při třetí, a nalezne je tak, jsou šťastní! Ale věřte, že kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, zůstal by bdělý a nedovolil by, aby jeho dům byl vyloupen. Také vy zůstaňte připraveni, protože Syn člověka přijde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ — Luk. 12:32–40.
5. a) Jak označil Petr Ježíšova povzbuzující slova? Jak by tedy mohla být označena Ježíšova odpověď? b) Když se Petr zeptal na uplatnění Ježíšových slov, jaká otázka vzniká ohledně Ježíšovy odpovědi?
5 Co zde Pán Ježíš Kristus řekl, označil apoštol Petr jako „podobenství“, protože Lukášova zpráva dále říká: „Petr řekl: ‚Pane, říkáš toto podobenství [parabolé] nám, nebo všem?‘ “ (Luk. 12:41, „Ekumenický překlad“) Je tedy logické, že to, co Ježíš řekl jako odpověď, mělo být považováno za podobenství, které mělo zobrazovat nebo znázorňovat určité budoucí skutečnosti. Ježíšova odpověď u Lukáše měla tedy tvořit část podobenství o ‚věrném a rozumném správci‘. („Ekumenický překlad“) Zkoumáme nyní toto podobenství, a proto bychom měli mít na mysli Petrovu otázku, která ve svém uplatnění navazuje na toto postupně rozvíjené podobenství, totiž: „Pane, říkáš toto podobenství nám, nebo každému?“ (Luk. 12:41, „Nový mezinárodní překlad“; „Živá bible“, angl.) Proto se ptáme: Platí toto podobenství o „správci“ na nějakou třídu, na třídu „nás“, dvanácti apoštolů Ježíše Krista, nebo na každého, kdo tehdy naslouchal Ježíši, a na každého, kdo dnes čte Ježíšovo podobenství, bez ohledu na to, jaké jsou jeho náboženské vztahy uvnitř křesťanstva nebo mimo ně? Týká se toto podobenství nějaké třídy, nebo jednotlivce?
„JEHO PÁN“
6. Jakým podobenstvím odpověděl Ježíš na Petrovu otázku?
6 Ježíš neodpověděl na Petrovu otázku ohledně předcházejícího „podobenství“ přímo, ale předložil jako odpověď jiné podobenství: „Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá! Pravdivě vám povídám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ — Luk. 12:42–44, „Překlad nového světa“.
7. Koho znázorňuje správcův „pán“? Jaký postoj by proto měli zachovat během „závěru systému věcí“ ti, kteří mají co dělat s tímto „pánem“?
7 Nikdo nebude pochybovat o tom, že „pán“ věrného správce znázorňuje toho, kdo vyprávěl podobenství, samotného Pána Ježíše Krista. V podobenství, které vyvolalo Petrovu otázku, znázornil Ježíš sám sebe jako ženicha, který se v souvislosti se svatebními oslavami vrací domů v noci nebo časné zrána v nejistou hodinu. (Luk. 12:35–40) Ti, na něž se vztahuje splnění Ježíšova podobenství, by tedy jistě měli zůstat ostražití, zejména během „závěru systému věcí“. — Mat. 24:3.
8. Od kdy je Ježíš Kristus „pánem“ nad „služebnictvem“? Jak je popisuje Zjevení 7:1–8?
8 V podobenství o správci má pán „služebnictvo“, k němuž patří i sám správce. To odpovídá skutečnosti, že ten, kdo podobenství vyprávěl, Pán Ježíš Kristus, má v duchovním smyslu domácnost. Proto je v Židům 3:4–6 napsáno: „Ten, kdo postavil všechno, je Bůh. A v celém Jeho domě byl Mojžíš věrný jako sloužící, na svědectví o věcech, o nichž mělo být mluveno později, ale Kristus byl věrný nad Jeho domem jako Syn.“ Prorok Mojžíš byl nad domem dvanácti kmenů Izraele na počátku tohoto národa. Ježíš Kristus, jako větší Mojžíš, je nad domem duchovního izraele ode dne letnic roku 33 n. l. až dodnes. Zjevení 7:1–8 ukazuje, že tento „dům“ se skládá ze 144 000 duchovních izraelitů, kteří jsou rozděleni do dvanácti kmenů po 12 000. To je „dům“, který se skládá z Božích duchovních synů, jakým je i sám Ježíš Kristus, jejich hlava. Ti společně tvoří „malé stádo“, kterému podle Ježíšových slov, nebeský Otec, Jehova Bůh na základě svého zalíbení dává nebeské království. — 5. Mojž. 18:15–18; Luk. 12:32; Sk. 3:19–23.
9. Jestliže někdo tvrdí, že „správce“ znázorňuje nějakého jednotlivého křesťana, který byl jmenován v prvním století n. l., jaká obtíž vzniká ohledně určení přesného času, kdy má pán přijít?
9 A tak 144 000 Božích duchovních synů tvoří „služebnictvo“, nad nímž Pán Ježíš Kristus ustanovuje „správce“ z podobenství. Mnozí lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, stále ještě diskutují o tom, kdo je vlastně tento „správce“ (oikonomos, řecky; sokhen, hebrejsky — Delitschův překlad) z podobenství. Řekneme-li, že tento „správce“ znázorňuje jednotlivého křesťanského muže, dostaneme se do nepřekonatelných obtíží. Podobenství například ukazuje, že správcův pán odchází na nějakou cestu a po neurčité době nepřítomnosti se vrací domů v blíže neurčenou hodinu. V prvním století našeho letopočtu nemohla být určena přesná hodina, protože lidé tehdy neměli dnešní vymoženosti, jako je telefon, rozhlasové spojení a rychlé dopravní prostředky, které mají pevný jízdní řád.
10. Jaká obtíž vzniká, pokud jde o věk kteréhokoli křesťanského muže v době, kdy „pán“ přijde?
10 Podle Ježíšových slov byl „správce“ ustanoven nad „služebnictvem“ dříve, než se jeho pán vydal na cestu. Správcův pán znázorňoval Pána Ježíše Krista, a podle toho jeho „správce“ byl ustanoven před jeho odchodem, totiž předtím, než deset dnů před židovským svátkem letnic roku 33 n. l. odešel zpět do nebe. Tento „správce“ měl být naživu a měl věrně plnit svou určenou odpovědnost v době, kdy se jeho pán vrátí. Nyní je tomu již 19 století od doby, kdy Pán Ježíš Kristus odešel do domu svého nebeského Otce. Jestliže tedy někdo tvrdí, že „správce“ z tohoto podobenství znázorňuje jednotlivého křesťana v pravém křesťanském sboru, jak by mohl být až dodnes naživu, jestliže jej ustanovil Ježíš Kristus roku 33, v prvním století n. l.? Žádný člověk nežil tak dlouho, ani slavný Matuzalém. — 1. Mojž. 5:27.
11. Jestliže tedy „správce“ nezobrazuje jednotlivého křesťanského muže, co tedy znázorňuje? Jak Písmo podporuje tento názor?
11 Zdravý úsudek opřený o obdobné biblické příklady objasňuje, že „správce“ (oikonómos) znázorňuje třídu, kolektivní sbor, který odpovídá právní osobě, zákonné osobě, jako je nějaká korporace, která je uznávána podle zákona své země. Jehova Bůh například označil celý národ starověkého Izraele výrazem „můj služebník, kterého jsem vyvolil“. (Iz. 43:10) Podobně i „správce“ znázorňuje „malé stádo“ duchovních izraelitů, plný sbor Bohu oddaných, pokřtěných učedníků „pána“, Ježíše Krista, kteří byli zplozeni Božím duchem k nebeskému dědictví se svým „pánem“, oslaveným Ježíšem. Tento kolektivní „správce“ byl naživu a mohl být jmenován v době, kdy Pán odcházel, a zbytek této třídy „správce“ je na zemi dnes a prokazuje se jako věrný Pánu Ježíši Kristu. Protože každý člen je věrný a rozvážný, je taková i celá třída.
12. Proč byl ustanoven „správce“ nad „služebnictvem“? Dokazují skutečnosti, zda třída „správce“ plnila tento úkol?
12 „Správce“ v podobenství byl ustanoven nad „služebnictvem“ svého pána, „aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla“. (Luk. 12:42) Prostřednictvím třídy kolektivního „správce“ je tento úkol plněn až dodnes. Bylo to tak v prvním století n. l., za dnů 12 apoštolů Ježíše Krista až do smrti posledního z žijících apoštolů, Jana, který kolem roku 98 n. l. přispěl k uzavření Svatého Písma. (Jan 21:20–23) Nyní, během tohoto „závěru systému věcí“, který začal v katastrofálním roce 1914, má být obzvláště „pravý čas“, kdy má být „služebnictvu“ podávána „vyměřená zásoba jídla“, a tak to skutečně je. Ostatek třídy „správce“ se v tomto směru prokazuje jako věrný. — Mat. 24:3–14.
13. Když se Pán Ježíš Kristus vrátil, jaký měl úmysl vzhledem k třídě „správce“? Co až do té doby činila tato třída?
13 Ve stejnou dobu, na konci časů pohanů v roce 1914, se Pán Ježíš Kristus ujal královské moci se svým nebeským Otcem, a tak nakonec dostal to, kvůli čemu odešel. (Luk. 19:12) Mohl se tedy neviditelně vrátit v duchovní podobě, aby zúčtoval se svým „správcem“. Až do tohoto účtování bylo podávání ‚vyměřené zásoby jídla v pravý čas‘ nemalým úkolem. Ale jak Jehova Bůh postupně povolával jiné, aby se stali dědici království, členy „malého stáda“, spolupracovali členové třídy „správce“ a vzájemně si dávali duchovní „zásobu jídla“; a činí to až dosud.
USTANOVEN ‚NAD VŠÍM JEHO MAJETKEM‘
14. Proč to mělo být pro „správce“ šťastné období, když se jeho pán vrátil a našel jej při plnění povinností, které měl jako otrok?
14 Pán, Ježíš Kristus, ve svém podobenství o věrném a rozvážném „správci“ o něm mluvil jako o „otroku“ a řekl: „Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ Proč? Ježíš říká: „Pravdivě vám říkám: Ustanoví ho nad vším svým majetkem.“ — Luk. 12:43, 44.
15. Proč mělo být pro „správce“ obšťastňující, když byl ustanoven nad veškerým „majetkem“ svého pána?
15 To znamená, že „otrok“, který dokázal, že je věrný a rozvážný a že stále bděle očekával návrat svého Pána, dostává odměnou větší odpovědnost jako „správce“. To bylo možné. Jak to? Protože jeho pán se úspěšně vrátil z cesty, měl více, než když odcházel. Jeho „majetek“ se zvětšil, a tak měl více toho, nad čím mohl ustanovit svého věrného „správce“. Bude-li dále zastávat úřad „správce“, znamená to, že mu bude svěřeno více úkolů. Také jeho pán se vrátil s většími úkoly, než jaké měl, když odcházel za svým určitým posláním. V novodobém splnění tohoto podobenství to platí ohledně ostatku třídy „správce“ a ohledně jeho Pána, oslaveného Ježíše Krista.
16. Která Ježíšova slova, pronesená krátce po tomto podobenství, ukazují, že podobenství o „správci“ pronášel v ohnivé době?
16 Ale jak můžeme potvrdit, že to byl pravý čas, kdy měl být ostatek třídy „správce“ ustanoven nad zvětšeným „majetkem“ neboli nad zájmy Pána? Nuže, o několik veršů dále za tímto podobenstvím řekl Ježíš: „Přišel jsem, abych zažehl oheň na zemi, a co bych si přál více, než aby již plál?“ (Luk. 12:49) Tento obrazný jazyk odpovídal tomu, co o Ježíši předpověděl Jan Křtitel jen o několik měsíců dříve. Jan mimo jiné řekl: „Ten vás bude křtít svatým duchem a ohněm. Má v ruce lopatu k převívání [k oddělování zrna od plev] a úplně vyčistí svůj mlat a shromáždí svou pšenici do zásobárny, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ — Mat. 3:11, 12.
17. Kdo v Ježíšově době měl projít ohnivým zážitkem? Čím tato katastrofa vyvrcholila?
17 Tato prorocká slova ukazují, že nadcházel ohnivý konec židovského systému věcí. Jako plevy měli Židé, kteří nepřijali křesťanství, projít ohnivou událostí. Ta měla skončit zničením Jeruzaléma a rozptýlením Židů z Palestiny do celého světa. O to se v roce 70 n. l. postaraly římské legie.
18, 19. a) Když Ježíš pronesl proroctví o „znamení“ „závěru systému věcí“, jaké dal podobenství, jež odpovídá podobenství o „správci“? b) Prokázali se členové této třídy věrnými a rozvážnými během závěru židovského systému v Palestině? Jak si počíná ostatek této třídy během tohoto „závěru systému věcí“?
18 Sedmatřicet let před tím, než byly tyto symbolické „plevy“ spáleny neuhasitelným „ohněm“ v roce 70 n. l., pronesl Ježíš Kristus své proroctví, v němž vyjmenoval „znamení“ ohnivého celosvětového „závěru systému věcí“ a také znamení své neviditelné „přítomnosti“ v duchu. V rámci tohoto proroctví se zmínil o „věrném a rozvážném otroku“, který měl na zemi pracovat, až se bude chýlit ke konci světový systém věcí. Ježíšovy poznámky o tomto „otroku“ se velice podobají poznámkám o „věrném správci, o tom rozvážném“. Zřejmě se vztahují na tutéž třídu, ale označení „správce“ vhodně odpovídá typu práce, kterou tento „otrok“ vykonává.
19 Povšimněme si Ježíšova popisu: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, najde-li ho jeho pán při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem. “ (Mat. 24:45–47) Členové třídy „věrného a rozvážného otroka“, třídy „správce“, sloužili pilně až do konce židovského systému věcí v roce 70 n. l. Zbývající členové třídy „otroka“, třídy „správce“, se prokazují jako věrní a rozvážní během dnešního „závěru systému věcí“ od roku 1914 n. l.
20. Která slova pronesl Ježíš před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe? Jak dnes ostatek třídy „správce“ odpovídá těmto slovům?
20 Ostatek třídy „správce“ můžeme dnes snadno poznat, protože odpovídá tomu, co Ježíš, Pán, řekl těm, kteří měli tvořit původní část třídy „správce“. Těsně před tím, než z Olivové hory vystoupil zpět do nebe, řekl jim Ježíš: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ (Sk. 1:8) Tito židovští učedníci měli být svědky Pána Ježíše Krista, a tím měli být zároveň svědky jeho Boha a Otce, Jehovy. Nikdy nepřestali být svědky Jehovovými!
21. Svědky koho byli židovští učedníci na základě svého přirozeného původu? Kdy se stali původními členy kolektivního „správce“?
21 Tito židovští učedníci měli být svědky Jehovovými, protože na základě svého narození patřili k národu, jehož předkům Bůh řekl: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil, . . . Vy tedy jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚a já jsem Bůh.‘ “ (Iz. 43:10–12) Tak se tito židovští svědkové Jehovovi měli nyní stát také svědky jeho Syna Ježíše Krista. V den letnic, deset dnů po tom, kdy vystoupil zpět do nebe, byli pokřtěni svatým duchem, a tímto způsobem je jejich oslavený Pán Ježíš Kristus ustanovil nad svým „služebnictvem“, aby jeho členům dávali duchovní pokrm. Tak se stali prvními neboli původními členy kolektivního „správce“. Poskytli této třídě znamenitý začátek.
22. Výslovně lidem pro čí jméno je třída „správce“? Jak to bylo zdůrazněno při zvláštním shromáždění v Jeruzalémě někdy po roce 36 n. l.?
22 Tato třída „správce“ je lidem pro Jehovovo jméno. To bylo zdůrazněno nějaký čas po roce 36 n. l. při zvláštním shromáždění apoštolů a starších jeruzalémského sboru. Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista, tehdy řekl: „Šimon [to jest apoštol Šimon Petr] obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům [k neobřezaným pohanům], aby z nich vybral lid pro své jméno.“ — Sk. 15:1–14.
23. Svědky koho musí nutně být ostatek třídy „správce“ v tomto „závěru systému věcí“? Čí jméno je nad nimi vzýváno?
23 Takoví Nežidé se stali částí třídy „správce“ v prvním století. Tak byla tato třída pomazaným lidem pro Boží jméno, totiž pro jméno Jehova. Boží jméno, Jehova, bylo nad nimi vzýváno. Nemohli se vyhnout tomu, že mají být jeho svědky. To musí platit i o pomazaném ostatku třídy „správce“ v dnešní době, kdy „znamení“ viditelné od roku 1914 ukazuje, že pán třídy „správce“ se vrátil a je přítomen a že „závěr systému věcí“ má v Armageddonu dosáhnout svého vyvrcholení. — Mat. 24:3.
Shrneme-li hlavní myšlenky tohoto článku o „věrném správci“, jak bys odpověděl na tyto otázky?
◆ Kdo je „pán“ z Ježíšova podobenství o „věrném správci“?
◆ Kdo je „věrný správce“?
◆ Kdo je „služebnictvo“?
◆ Co je podle Židům 3:6 „dům“, nad nímž je ustanoven Kristus?
◆ Proč nemůže být „věrný správce“ jednotlivá osoba?
◆ Je „věrný správce“ totožný s „věrným a rozvážným otrokem“?
◆ V jaké činnosti se ujímá třída „věrného správce“ vedení, což umožňuje zjistit, kdo dnes tvoří tuto třídu?