Otázky čtenářů

■ Je „Bůh“, o němž se mluví v Židům 1:8, Ježíš Kristus?

Ne. Závažné důkazy naznačují, že to je Jehova. Podle „Překladu nového světa“ Židům 1:8 zní: „Ale o Synovi: ‚Bůh je po celou věčnost tvým [Synovým] trůnem.‘ “ To ukazuje, že zdrojem Ježíšova trůnu, jeho úřadu, autority jako svrchovaného vládce, je Jehova, všemohoucí Bůh.

Ale lidé, kteří věří v trojici, dávají přednost „Kralické bibli“, která tlumočí Židům 1:8 slovy: „Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků.“ Mají tedy pocit, že Ježíš je zde ukázán jako totožný s všemohoucím Bohem. Proč to není správné?

Povšimni si souvislosti. V mnoha překladech, v hlavním textu nebo v okrajové poznámce, zní Židům 1:9: „Proto pomazal tě Bůh, Bůh tvůj.“ („EP“, pozn. pod čarou) To jasně ukazuje, že Ten, který je osloven ve verši osmém, není Bůh, ale někdo, kdo Boha uctívá a je jím pomazán.

Za druhé bychom si měli povšimnout, že Židům 1:8, 9 je citátem z Žalmu 45:6, 7 (7, 8, „KB“), který byl původně adresován lidskému králi Izraele. Pisatel tohoto žalmu si jistě nemyslel, že by tento lidský král byl všemohoucí Bůh, a stejně si ani pisatel dopisu Židům nemyslel, že by Ježíš byl všemohoucí Bůh. Znalec B. F. Westcott k tomu poznamenává: „Je sotva možné, že by אלוהים [Elohim, „Bůh“] mohl být v originále oslovením krále . . . Ze všeho je tedy zřejmé, že je nejlepší přijmout v první části věty znění: Bůh je tvůj trůn (nebo: Tvůj trůn je Bůh), to jest, ‚tvé království je založeno na Bohu‘.“

„Překlad nového světa“ a řada jiných překladů proto podává Židům 1:8 slovy: „Bůh je . . . tvým trůnem.“ (Viz „An American Translation“, „Moffatt“; poznámka pod čarou v „American Standard Version“, „Revised Standard Version“ a „The New English Bible“.) Z toho je jasně patrné, že „Syn“, Ježíš Kristus, má Boha, který je vyšší než on sám.

■ Jsou do „plevelu“ v Ježíšově podobenství o pšenici zahrnuti ti, kteří se nedávno stali odpadlíky?

Ne, protože přesně vzato nejsou „plevelem“.

Toto podobenství a Ježíšovo vysvětlení najdeme u Matouše 13:24–30, 37–43. Na „pole“, jímž je svět, zasel „syn člověka“ „znamenité semeno“, jež znázorňuje ‚syny království‘, pravé pomazané křesťany. Potom nasel ďábel „plevel“, který snad vypadal jako „pšenice“, ale ve skutečnosti to jsou „synové toho ničemného“, zřejmě zdánliví křesťané, kteří existují současně s pravými křesťany podobajícími se pšenici. K tomu došlo zejména po smrti apoštolů. (2. Tes. 2:6, 7) Během staletí existovali mnozí, kteří jen tvrdili, že jsou křesťané, a patřilo k nim i duchovenstvo, jež rozšiřovalo falešné nauky.

Ježíš řekl, že v době žní, při „závěru systému věcí“, bude plevel vybrán a „spálen ohněm“. Někteří snad považují za „plevel“ malý počet osob, jež se v nedávné době staly „odpadlíky“ a byly odděleny. Ale Ježíš neřekl, že „plevel“ byl kdysi „pšenicí“ a pak se zkazil. Byl zaset jako „plevel“ a zůstal jím, v souladu s genetickým pravidlem, že se rostlinstvo rozmnožuje „podle svého druhu“. (1. Mojž. 1:11, 12) Musíme však pamatovat na to, že Ježíš, když mluvil o „plevelu“, předpovídal určitý druh falešných nebo zdánlivých křesťanů, kteří vyvstanou. Nemluvil zde o jednotlivcích z třídy „pšenice“, kteří se mohli zkazit a stát se podobnými shnilým stéblům pšenice.

„Plevel“ neznázorňuje odpadlíky z apoštolských dob ani jejich novodobé protějšky. Bible ukazuje, že takoví apoštolové „nejsou našeho druhu“, Bůh je neschvaluje a věrní křesťané by se jim měli vyhýbat. Všichni, kteří odpadli a do konce tohoto systému věcí nebudou činit pokání, zakusí týž úděl jako „plevel“, neboť budou ‚spáleni ohněm‘, neboli úplně zničeni. — Tit. 3:10; 1. Jana 2:18, 19; 2. Jana 9–11.