-
Boží jméno v „Novém zákoně“Strážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
v Allershausenu u Freisingu a ve velmi mladém věku vstoupil do jezuitského řádu.“
Božské jméno se vyskytuje v překladech „Nového zákona“ nejen v Německu, ale asi v padesáti jiných jazycích, včetně hebrejštiny.
-
-
Otázky čtenářůStrážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
Otázky čtenářů
● Znamená vynechávání křesťanských shromáždění neodpustitelný hřích vzhledem k tomu, že v Židům 10:24–29 mluví apoštol Pavel o tomto hříchu vzápětí po tom, co hovořil o důležitosti shromáždění?
Zanedbávání příkazu navštěvovat křesťanská shromáždění je vážná věc a mohlo by dovést Jehovova služebníka ke zhoubnému konci. Dopustit se neodpustitelného hříchu však znamená víc.
K porozumění nám pomůže, přečteme-li si celou 10. kapitolu Židům. Apoštol nejprve zdůrazňuje, že oběti pod Zákonem nezajišťovaly odpuštění hříchů, ale byly stínem budoucích dobrých věcí, jež souvisely s obětí Ježíše Krista. Jehova opatřil Ježíše Krista jako dokonalou oběť k odstranění hříchů. Je to zvláštní opatření „nové smlouvy“. Apoštol povzbuzuje: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje.“ (Žid. 10:23) Jak to můžeme dělat? Zdůrazňuje potřebu pravidelných schůzek, abychom se povzbuzovali ke znamenitým skutkům a nepodléhali zvyku těch, kteří křesťanská shromáždění znevažují. Měli bychom raději navštěvovat tato shromáždění „tím více, když vidíte, že se ten den blíží“. — Viz. 25.
V této souvislosti apoštol pokračuje: „Jestliže totiž úmyslně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jakési jisté a strašné očekávání soudu a ohnivá žárlivost, která stráví odpůrce. Každý, kdo nedbal Mojžíšova zákona, umírá bez soucitu na základě svědectví dvou nebo tří. Co myslíte, oč přísnějšího trestu je hoden ten, kdo pošlapával Božího Syna a kdo cenu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, pokládal za obyčejnou?“ — Žid. 10:26–29.
Spojka „totiž“, která se objevuje ve 26. verši, nenavazuje pouze na pobídku k návštěvě křesťanských shromáždění, ale váže se ke všemu, co bylo řečeno předtím. Člověk musí přijmout Boží způsob záchrany prostřednictvím Krista, stále oceňovat toto opatření a nezapomínat, že návštěva shromáždění je jednou z cest, které Jehova opatřil, abychom zůstali silní ve víře a činili dobré skutky. To potvrzují i apoštolova slova ve 29. verši, kde ukazuje, jaký trest patří tomu, kdo „pošlapával Božího Syna a kdo cenu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, pokládal za obyčejnou“.
Neměli bychom tedy vytrhovat Židům 10:24, 25 ze souvislostí a naznačovat, že nepravidelná návštěva křesťanských shromáždění sama o sobě je tím, o čem mluví apoštol, když rozebírá neodpustitelný hřích, kterého se lidé dopouštějí. Jistě, má-li člověk „zvyk“ nenavštěvovat shromáždění, pracuje proti vlastním duchovním zájmům a je ve vážném nebezpečí, že zeslábne ve víře a přestane činit křesťanské skutky. To zase může vést k tomu, že člověk skutečně zapře nebo přestane brát vážně výkupní oběť Ježíše Krista, a tak ztratí vyhlídky na věčný život.
Hřích, o němž je zmínka v Židům 10:26–29, není takový, z něhož by se mohl hříšník upřímně kát a prosit Boha skrze Ježíše o božské milosrdenství. Hříšník se skutečně zřekl Božího Syna jako svého zachránce a dívá se na jeho oběť jako na takovou, jež nemá žádnou výkupní hodnotu. — Srovnej Židům 6:4–6.
Taková osoba hřeší proti přesnému poznání a působení Božího svatého ducha a není vůbec možné, aby se kála a měla užitek z Božího opatření k záchraně prostřednictvím Krista. Bůh nedal k dispozici žádný jiný prostředek k záchraně takového úmyslného hříšníka.
● Ježíš řekl muži, kterého uzdravil: „Již nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ Znamená to, že nás postihují nemoci, protože jsme zhřešili?
Ne, každá nemoc není nutně následkem nějakého určitého hříchu.
Pátá kapitola Janova vypráví o tom, jak Ježíš uzdravil muže, který byl mnoho let nemocný. Později Ježíš viděl toho muže v chrámovém území a řekl: „Pohleď, uzdravil ses. Již nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ — Jan 5:14.
My všichni jsme zdědili hřích a nedokonalost od Adama. (Řím. 5 :12) Jedním důkazem je, že čas od času „přirozeně“ onemocníme. Muž, kterého Ježíš uzdravil, byl zřejmě nemocen následkem zděděné nedokonalosti. Z Božího milosrdenství byl tento muž uzdraven a byla mu ukázána cesta k záchraně skrze Krista. Měl potom následovat Zachránce. Kdyby tento muž začal místo toho svévolně hřešit, postihlo by jej něco horšího než nemoc; provinil by se tím, že by hřešil proti duchu, a to by vedlo k věčnému zničení. — Mat. 12:31, 32.
-
-
Většina se přimlouvá za „nectnost“Strážná věž – 1983 (vydáno v Rakousku) | 1. června
-
-
Většina se přimlouvá za „nectnost“
Když členové řecké ortodoxní církve v Schenectady v New Yorku hlasovali v poměru 43 ke 13, že se má v kostele začít hrát bingo, kněz se postavil proti tomu a řekl: „Nemyslím, že by se měla v kostele zavést nějaká forma hazardní hry, aby mohl dále existovat.“ Proto odstoupil a odůvodnil to slovy: „Nepochybuji, že naše síň bude nabitá, když se tam bude hrát bingo. Není nabitá, když je tam přednáška nebo náboženské poučení. Mám-li kostel a přichází tam k uctívání 30 lidí a 500 jich přichází hrát bingo, proč potom kostel existuje? Je to jen společenský klub.“
Jeho rezignace přiměla arcibiskupa v městě New Yorku k tomu, že poslal místní farní radě přísný dopis: „Otcovsky vám doporučujeme a nabádáme vás, abyste ve své farnosti nezaváděli bingo,“ bylo v dopise řečeno: „Je to nectnost.“ Jak reagovala rada? „Arcidieceze zastává jiný názor. Říkají, že by se to nemělo dělat, ale v kostelech se to dělá.“ Fakt je, že z 500 řecko–ortodoxních farností, které jsou ve Spojených státech, asi 50 jich pěstuje „nectnost“.
-