Křest — projev víry
„Srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Římanům 10:10.
1. Jak podle Matouše 28:19 ukážeme, že jsme se stali učedníky Ježíše Krista?
PÁN Ježíš Kristus se dal pokřtít a tím pro nás vytvořil vzor. Všichni, kdo chtějí být jeho učedníky, se musí také dát ponořit. To je jasné z přikázání, které dal Boží Syn svým následovníkům, když byl vzkříšen z mrtvých. Čteme: „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha.“ — Mat. 28:19.
2. a) Jaký je význam křtu ve vodě? b) Co je požadováno od jednotlivce, aby měl křest skutečný význam?
2 Jaký je vlastně význam křtu ve vodě? Člověk jím veřejně dává na vědomí, že se vzdal sám sebe, aby se plně oddal Jehovovi Bohu jako učedník Ježíše Krista. Aby měl tento krok v očích našeho nebeského Otce skutečnou hodnotu, musí být učiněn dobrovolně a bez výhrad. Ne pouze křest samotný, ale všechno, co souvisí s opatřením křtu, je podstatné pro záchranu. Jednotlivec musí činit pokání ze svých hříchů, obrátit se neboli zcela opustit nesprávnou cestu, zříci se sebe sama v plné oddanosti Jehovovi Bohu a stát se služebníkem Nejvyššího a jeho Syna. (Mat. 16:24; Sk. 2:38; 3:19; 1. Tess. 1:9, 10) V souladu s Římanům 10:9 by měl uchazeč o křest před ponořením do vody veřejně vyznat, že řádně pochopil tyto důležité věci. Onen biblický text zní: „Neboť jestliže veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pánem, a věříš ve svém srdci, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“
3. Co potvrzují slova v 1. Petra 3:21 v souvislosti s křtem?
3 Slova v 1. Petra 3:21 potvrzují, že celé opatření křtu, včetně tohoto veřejného prohlášení víry, je pro záchranu podstatné. Apoštol píše: „To, co tomu odpovídá, vás také nyní zachraňuje, totiž křest (ne odstranění tělesné špíny, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“
4. Jaký význam má výraz „skrze vzkříšení Ježíše Krista“?
4 Je jasné, že samotné ponoření do vody nezachraňuje. I když voda může smýt nečistotu či špínu, záchrana nevyplývá z „odstranění tělesné špíny“ slavnostním vnějším omytím. Petr ukázal, že záchrana přichází „skrze vzkříšení Ježíše Krista“. To znamená, že křtěný musí mít víru, že záchrana je možná jedině proto, že Boží Syn zemřel obětní smrtí a byl pak třetího dne vzkříšen. Je také podstatné, aby přijímal Ježíše jako svého Pána či Mistra, vybaveného plnou mocí soudit živé a mrtvé, protože Petr pokračuje: „Je po Boží pravici, neboť odešel do nebe; a byli mu podřízeni andělé a moci a mocnosti.“ — 1. Petra 3:22.
5. Jak získává člověk „dobré svědomí“?
5 A navíc, právě s křtem spojoval Petr „žádost k Bohu o dobré svědomí“. Aby získali dobré svědomí, musí všichni, kdo se dávají ponořit, činit pokání ze svých hříchů, odvrátit se od nesprávné cesty a plně se oddat Bohu skrze Krista. Křest je veřejným symbolem oddanosti, jež vychází ze srdce, a důkazem víry vyjádřené ústy. Když pokřtěný učedník udělal vše, co Jehova Bůh vyžaduje, získává dobré svědomí. Dokud si udržuje toto dobré svědomí, je v zachráněném stavu. Božský odsuzující rozsudek proti němu nebude vynesen.
6. a) Čemu odpovídá opatření křtu? b) Jakou úlohu zde hraje víra?
6 Ale co měl apoštol na mysli, když řekl: „To, co tomu odpovídá“? Podle předcházejícího verše bylo osm lidských duší včetně Noema „bezpečně přeneseno přes vodu“. (1. Petra 3:20) Vody, jež zničily všechny vně archy, zachránily čili vysvobodily Noema a sedm členů jeho rodiny z oné zlé generace. Bez víry by však Noe toto velkolepé vysvobození nezakusil. Židům 11:7 nám říká: „Vírou Noe, když obdržel božskou výstrahu před tím, co ještě nebylo možno spatřit, [nebyly totiž žádné viditelné náznaky světaširé potopy a zkázy lidského i zvířecího života] projevil zbožnou bázeň a postavil archu k záchraně své domácnosti; a touto vírou odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je podle víry.“ Právě tak jako Noe potřeboval víru ke stavbě archy, musí všichni, kdo se stanou pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, mít víru, aby vydrželi tlaky, jež budou proti nim vyvíjeny nevěřícím světem a jeho bohem. — Jan 12:31; 2. Kor. 4:4.
PROČ JE TŘEBA VÍRY
7. Jakou radu dal Ježíš Kristus u Lukáše 14:26–33 a proč?
7 Všichni, kdo se stávají pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, mohou očekávat těžkosti. Proto dal Boží Syn následující radu:
„Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano i svou vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj mučednický kůl a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Kdo z vás, například, který chce stavět věž, nesedne si nejdříve a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni, kteří přihlížejí, mohli by se mu začít vysmívat a říkat: ‚Tento muž začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘ Nebo který král, jenž je na cestě, aby se střetl s jiným králem ve válce, nesedne si nejprve, aby uvážil, zda může s deseti tisíci muži zdolat toho, který přichází proti němu s dvaceti tisíci? Vskutku, nemůže-li, pak, dokud je onen ještě daleko vzdálen, vyšle sbor vyslanců, aby žádal o mír. Můžete být tedy jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším, co mu patří, nemůže být mým učedníkem.“ — Luk. 14:26–33.
V souladu s těmito slovy by všichni, kdo se dávají pokřtít, měli předem střízlivě zvážit, co to od nich vyžaduje.
8. Jaký má být náš postoj k nevěřícím příbuzným a proč?
8 Ježíš samozřejmě neříkal, že jeho učedníci by měli nenávidět své příbuzné. Vždyť v Kázání na hoře nabádal, abychom ‚milovali dokonce své nepřátele a modlili se za ty, kdo nás pronásledují‘. (Mat. 5:44) Měli bychom tedy tím spíše projevovat lásku svým nevěřícím příbuzným a s horlivou ochotou dělat vše možné, abychom jim pomohli získat věčný život. (Srovnej Řím. 9:1–3.) Avšak člověk, který se stane pokřtěným učedníkem, je musí „nenávidět“ v tom smyslu, že je miluje méně než Ježíše Krista. Proč je to životně důležité? Jeho příbuzní nemusí mít radost z jeho cesty. Mohou mu naznačit, že se ho zřeknou, když se dá pokřtít. Je tedy třeba víry, že z oddanosti Jehovovi a křtu nevzejde ztráta, ale zisk.
9. Z jakého zisku se oddaní, pokřtění učedníci Ježíše Krista radují?
9 Jaký zisk nám to přinese, když se staneme oddanými, pokřtěnými učedníky? Je tu příjemné vědomí, že děláme to, co schvaluje Jehova Bůh a jeho Syn. Mít jejich přízeň má větší cenu než cokoli jiného. Ani naši přátelé, ani naši příbuzní nám nemohou poskytnout neselhávající pomoc, bezchybné vedení a věčný život. Ale Jehova Bůh nám tyto věci zpřístupňuje skrze svého Syna. Získáváme také v duchovním smyslu bratry a sestry, matky a děti. Ježíš Kristus dal toto ujištění: „Opravdu vám říkám: Nikdo nezanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby se mu nedostalo nyní, v tomto časovém období, stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním, a v budoucím systému věcí věčného života.“ (Mar. 10:29, 30) Ve srovnání s tím, co získáváme, je to, co můžeme ztratit v očích světských lidí, pouhým smetím. — Fil. 3:8.
10. Proč je nezbytné milovat Ježíše více než vlastní duši, chceme-li být jeho věrnými učedníky? Proč to vyžaduje víru?
10 Proč také Boží Syn zdůraznil, že musíme milovat jeho více než svou vlastní duši? Pro to, co musíme očekávat od nevěřících. V 2. Timoteovi 3:12 se říká: „Všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ Kdybychom milovali sebe víc než Božího Syna, nebyli bychom ochotni snášet slovní i tělesné příkoří nebo dokonce i zemřít, protože jsme jeho učedníky. Jistě je třeba víry, abychom se dali pokřtít a uvědomovali si přitom, že nás to někdy v budoucnosti může stát i vlastní život. Tato víra zahrnuje neotřesitelnou důvěru v naději na vzkříšení. (Sk. 24:15) Ano, lidé nás mohou zabít, ale nemohou nám vzít právo být živými dušemi. Jedině Jehova Bůh to může udělat, totiž navěky zrušit naše právo na život. Proto dal Ježíš následující povzbuzení: „A nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ — Mat. 10:28.
11. Proč je třeba víry, když čelíme hospodářským obtížím proto, že jsme učedníky Ježíše Krista?
11 Když nepokládáme svůj život za příliš drahý, můžeme také lépe čelit hospodářským obtížím. V moderní době ztratili někteří Boží služebníci zaměstnání, protože se věrně drželi Božích požadavků. Zvláště když stojíme před problémem, jak si vydělat na živobytí, potřebujeme víru, že náš nebeský Otec vyslyší prosbu: „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Mat. 6:11) Všichni, kdo se dávají pokřtít, potřebují mít důvěru, že Jehova Bůh může podpořit svůj lid v čase nouze.
ŽIVOTNÍ CESTA, KTERÁ VYŽADUJE VÍRU
12. O jaký pokrok bychom měli usilovat po křtu?
12 Zatímco vyžaduje víru stát se oddaným, pokřtěným učedníkem Ježíše Krista, je to jen začátek křesťanského života každého z nás. Po křtu budeme dále růst ve víře a činit pokroky v přinášení dalších druhů ovoce Božího ducha — lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti a sebeovládání. Budeme chtít horlivě prohlašovat svou víru před jinými. (Gal. 5:22, 23; 2. Petra 1:5–8) Noví učedníci by si měli pamatovat, že jsou ještě duchovními dětmi, a měli by si brát k srdci radu apoštola Petra: „Jako novorozená děťátka rozvíjejte touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abyste jím rostli k záchraně, jestliže jste okusili, že Pán je laskavý.“ — 1. Petra 2:2, 3.
13. Jak můžeme rozvíjet touhu po duchovním pokrmu?
13 Aby člověk pěstoval opravdovou touhu po duchovním pokrmu, musí si najít čas uvažovat s oceněním o tom, co pro něho Jehova Bůh a Ježíš Kristus udělali, a pak dovolit svému srdci, aby ho podnítilo k pravidelnému přijímání biblické výživy. Znamená to víc než jen číst Bibli. Je třeba s modlitbou uvažovat o tom, co je tam řečeno, a osobně uplatňovat inspirovanou radu. Studium Bible s pomocí jedné či dvou základních pomůcek biblického studia nestačí, aby člověk plně poznal Boží Slovo. Písma předkládají mnohem, mnohem víc pro naše duchovní pozvednutí a posilnění.
14. S kým by se měli noví věřící shromažďovat a proč?
14 Dobré společenství v křesťanském sboru je pro náš duchovní pokrok také důležité. Nejvíce žádoucími společníky jsou duchovně smýšlející spoluvěřící, osoby, které rády hovoří o Božím slově a mají hluboký zájem o pomoc druhým. Timoteovi, který byl starším v křesťanském sboru, napsal apoštol Pavel: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch posledních nádob, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo. Proto utíkej před žádostmi, které jsou vlastní mládí, ale usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce.“ (2. Tim. 2:20–22) Tak apoštol přirovnal sbor ve své době k domu, kde jsou nádoby všeho druhu. Bylo-li třeba pro staršího, aby se vyhýbal ‚nectným nádobám‘ a nečinil z nich své důvěrné druhy, je to jistě mnohem důležitější pro duchovní děti, jejichž ‚vnímavost není ještě vycvičena k rozlišování mezi správným a nesprávným‘. (Žid. 5:14) Jsou mnohem náchylnější dostat se pod rozkladný vliv. — Srovnej 2. Petra 2:18.
15. Jak lze poznat dobré společníky?
15 To neznamená, že bychom měli hledět s podezřením na členy sboru. Není těžké poznat dobré společníky. Ježíš Kristus řekl: „Ústa mluví z hojnosti srdce.“ (Luk. 6:45) Je zřejmé, že ti, jejichž vyjadřování nás skutečně povzbuzuje „k lásce a znamenitým skutkům“ (Žid. 10:24), jsou věrně oddaní přátelé. Styk s nimi může přispět k dosažení křesťanské zralosti.
16. Jak dokazujeme křesťanskou víru?
16 Protože začátek našeho křesťanského života je projevem víry, měla by celá naše životní cesta zrcadlit neotřesitelnou víru v Jehovu Boha a jeho Syna. Taková víra je dokazována skutky, které jsou s ní v souladu. Učedník Jakub napsal: „Staňte se však činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ (Jak. 1:22) Žádá se od nás víc než jen uctivě naslouchat na sborových shromážděních a s oceněním dávat komentáře. Je třeba uplatňovat všechny Boží rady, a to vyžaduje skutky, činnost, ochotnou reakci na duchovní, citové a hmotné potřeby jiných. Vyžaduje to, abychom se také podíleli na velkém kazatelském díle, které musí být dokonáno dříve, než přijde „konec“. — Jak. 1:27; 1. Jana 3:16; Mat. 24:14, 21, 22.
17. Jaké otázky si můžeme klást vzhledem k Ježíšovu podobenství o rozsévači?
17 V souladu s Ježíšovým podobenstvím o rozsévači bychom se my, pokřtění učedníci Ježíše Krista, chtěli prokázat jako ‚znamenitá půda‘. „Slovo království“, jež bylo zaseto do našich srdcí, by mělo nést plody. Chápeme se každé příležitosti vydat svědectví a tak nést plody v podobě výroků o Božím království? (Mat. 13:3–9, 18–23) V souladu se Zjevením 22:1, 2, kde je část Jehovova životodárného opatření přirovnána ke stromům rodícím ovoce každý měsíc, vyvíjíme cílevědomé úsilí, aby neuplynul žádný měsíc, aniž bychom měli podíl na objasňování své víry druhým? Důležitá je také naše snaha dosáhnout srdcí našich nevěřících příbuzných a známých svědectvím, jež je podepřeno dobrým příkladem křesťanského života. I když se nedopouštíme kompromisů ve věcech, o nichž víme, že jsou správné, nebylo by snad dobré vyhnout se v širší rodině zbytečně velkým sporům ohledně narozenin, svátků a podobně? Není mnohem lepší soustředit se za vhodných okolností na sdělování kladných, budujících myšlenek z Písma? Naše laskavost, opravdový zájem a ochota pomoci může často vydat mocnější svědectví než mnoho slov. — Srovnej Římanům 12:17–21.
18. Proč je obšťastňující být křesťanským učedníkem?
18 Být křesťanským učedníkem nese s sebou skutečně vážné odpovědnosti. Ale jak obšťastňující je náš život! I dnes nám přináší pokoj mysli a srdce vědomí, že máme schválení svého nebeského Otce a jeho Syna. Náš život je cílevědomě zaměřen na snahu přispět k věčnému blahu druhých lidí. S důvěrou vyhlížíme ‚život, který má přijít‘, věčný šťastný život v Božím spravedlivém novém pořádku. (1. Tim. 4:8) Naše víra, která je tak nezbytná, abychom se stali oddanými, pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, může vést k této velkolepé budoucnosti.