oznamována výstraha, byl pak nad pozemským Jeruzalémem vykonán Jehovův soud. (Sk. 5:28, 41, 42; 4:16) Podobně i dnes svědkové Jehovovi oznamují jeho den pomsty v celé říši křesťanstva.

18. Proč očekáváme s důvěrou vítězství Jehovova „věčného předsevzetí“?

¹⁸ Nedovrší snad nyní Jehova toto největší celosvětové oznamování v dějinách závěrečným úderem v Armageddonu? Nezpůsobí zničení ‚těm, kteří ničí zem‘? Ano, zcela jistě! Ti, jejichž naděje je zakotvena v Božích slibech, se s důvěrou dívají vstříc vítězství jeho „věčného předsevzetí“. (Zjev. 11:18; Ef. 3:10–12) Prostřednictvím království vykonávaného Mesiášem, který nyní panuje z nebeského „Jeruzaléma“, náš „vznešený Král“, Jehova, způsobí, že bude ospravedlněno jeho svrchované jméno. Pak obnoví lidstvo k věčnému životu v dokonalosti na rajské zemi, a tím ukáže, že je „náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy“ a že „nestvořil [Zemi] jen tak naprázdno“. — Žalm 48:14; 48:15, „KB“; Iz. 45:18, 22–24; 46:9–11; 55:11; Jer. 25:31.

„Radujte se navždy“

1. a) Co je „město“, o němž se mluví v Židům 11:10? b) Dokdy musí „velký zástup“ čekat na „splnění toho zaslíbení“?

OPRAVDU se můžeme velice radovat, že mesiášský král, Kristus Ježíš, nyní panuje v nebeském „Jeruzalémě“. To je město, „jež patří k nebi“, jak se o něm zmiňuje Židům 11. kapitola. Právě o ně ‚usiloval‘ Abrahám, Izák a Jákob. „Veřejně oznamovali, že jsou cizinci a dočasní usedlíci v zemi“ kananejské, protože vážně hledali „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“. Ale stejně jako v případě „velkého zástupu“, který dnes má naději na věčný život na zemi, musí i „splnění toho zaslíbení“ pro tyto muže staré doby čekat až do doby, kdy pomazaní křesťané obdrží své dědictví v nebeském království. — Žid. 11:8–16, 39, 40; Zjev. 7:9.

„NEBESKÝ JERUZALÉM“

2. a) Jak poukazuje Židům 12:1, 2 na naději na mesiášské království? (Žalm 110:1, 2) b) Jak byl příchod království předstíněn na hoře Sinaj?

² Dvanáctá kapitola Židům dále povzbuzuje pomazané křesťany, aby měli užitek z příkladu těchto věrných svědků ze starověku a aby také „upřeně hleděli na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry“, který vytrval a pak se „posadil. . . po pravici Božího trůnu“, dokud neskončí „ustanovené časy národů“. (Žid. 12:1, 2) Pavel dále zdůrazňuje těmto křesťanům naději na království a popisuje při tom děsivé projevy Jehovovy slávy na hoře Sinaj v době, kdy byla zasvěcena smlouva Zákona s tělesným Izraelem. Tehdy Jehova řekl Izraeli: „Budete-li. . . přesně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, . . . vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojž. 19:5, 6.

3. Jak se duchovní izraelité „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje ještě větší bázeň?

³ Ale duchovní izraelité — dnešní pomazaní křesťané — jsou v „nové smlouvě“. (Žid. 8:8–11) A nyní se „přiblížili“ k něčemu, co vzbuzuje daleko větší bázeň. Co to je? Pavel odpovídá v Židům 12:22: „Vy jste se. . . přiblížili k hoře Sionu a k městu živého Boha, k nebeskému