nebyl Eliáš sám. Měl podporu Jehovy Boha a zástupu mocných andělů. — Srovnej 2. Královskou 6:15–17.

Když se tedy cítíme osamělí, učiníme dobře, vzpomeneme-li si na to, že mnoho jiných lidí věrně vytrvává v podobných zkouškách a že o nás bděle pečují mocné duchovní osoby. Můžeme si vzít k srdci biblické povzbuzení: „Tatáž utrpení se dovršují v celém společenství vašich bratrů na světě.“ (1. Petra 5:9) „Jehovův anděl táboří okolo těch, kteří se jej bojí, a zachraňuje je.“ — Žalm 34:7; 34:8, „KB“.

Otázky čtenářů

● Jestliže nějaký muž (nebo žena) odešel a vzal si manželského druha někoho jiného, je možno mu odpustit a může být znovu přijat do křesťanského sboru?

Takové věci se občas stávají mezi lidmi, kteří se nesnaží žít podle biblických měřítek. Ve srovnání s tím nejsou časté mezi osobami, které jsou spojeny s Jehovovým lidem, takže je tím otřesnější, jestliže se to přece stane. Ale nemusíme si myslet, že by takový případ měl být projednáván podle nějakého lidského pravidla. Jako je to s jinými hříchy, než by mohl být takový člověk přijat Bohem a jeho lidem, musel by předtím jako hříšník činit pokání a projevit jasně ovoce tohoto pokání.

Z Božího jednání s Izraelity je patrné, že Bůh jim odpouštěl, a to někdy dokonce otřesné a dlouhodobé hříchy. (5. Mojž. 4:30; Iz. 55:7; 57:16 až 18; Zach. 1:3, 4) Ježíš se zmínil o tom, že ‚v nebi je radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání‘. Potom tuto myšlenku znázornil příběhem o marnotratném synu, který promrhal své peníze prostopášným životem s nevěstkami. Když tento syn přišel k rozumu, vrátil se a toužil po odpuštění svých hříchů proti nebi i proti svému otci, pak mu otec vřele odpustil. — Luk. 15:1–7, 11–24.

Bible však také ukazuje, že křesťan, který hřeší a nečiní pokání, by měl být vyloučen ze sboru, aby sbor zůstal duchovně čistý (1. Kor. 5:1–5, 11–13) To se stalo jednomu muži v Korintě, který veřejně žil nemravným životem. Písmo ukazuje, že takový muž mohl být přijat zpět do sboru jedině tehdy, jestliže činil pokání, zavrhl svůj nemravný způsob života, obrátil se a přinášel ovoce odpovídající pokání. Zřejmě to brzy nato učinil. Ve 2. Korintským, o níž se tvrdí, že byla napsána necelý rok později, nabádal apoštol Pavel sbor, aby odpustil nějakému hříšníku, a patrně zde mluvil o onom vyloučeném muži, který zřejmě činil pokání. — 2. Kor. 2:5–10; Mat. 3:7, 8; Sk. 26:20.

Tento biblický postup odnětí pospolitosti uplatňují sbory svědků Jehovových i dnes. A podle tohoto příkladu není nějaká ustanovená doba před tím, než by byl někdo přijat zpět; očekává se pravé pokání, které může trvat dokonce léta.

V neobvyklém případě, který je uveden v otázce, byly možná uplatněny intriky a podvádění. Nějaký muž (snad sám ženatý) se například zamiluje do manželky někoho jiného. Snad potom dochází ke skrytému flirtování, k tajným schůzkám a utajeným projevům vášně. Lží a klamem je to možná zakrýváno před druhými, obzvláště před nevinným manželským partnerem nebo partnery. Časem taková dvojice možná spolu odejde a po nebiblickém rozvodu snad spolu uzavřou manželství. Pravděpodobně dobře věděli, jaký bude výsledek, a uvědomovali si, že bude následovat odnětí pospolitosti. Myslí si však, že „snad za rok nebo tak“ mohou tvrdit, že činí pokání, a mohou být znovu přijati, a tak dosáhnou toho, čeho chtěli. Ale zneužívání božského milosrdenství je vážná chyba. Galatským 6:7 zaručuje: „Bohu se nelze posmívat. Vždyť