nebylo by snad dobré vyhnout se v širší rodině zbytečně velkým sporům ohledně narozenin, svátků a podobně? Není mnohem lepší soustředit se za vhodných okolností na sdělování kladných, budujících myšlenek z Písma? Naše laskavost, opravdový zájem a ochota pomoci může často vydat mocnější svědectví než mnoho slov. — Srovnej Římanům 12:17–21.

18. Proč je obšťastňující být křesťanským učedníkem?

¹⁸ Být křesťanským učedníkem nese s sebou skutečně vážné odpovědnosti. Ale jak obšťastňující je náš život! I dnes nám přináší pokoj mysli a srdce vědomí, že máme schválení svého nebeského Otce a jeho Syna. Náš život je cílevědomě zaměřen na snahu přispět k věčnému blahu druhých lidí. S důvěrou vyhlížíme ‚život, který má přijít‘, věčný šťastný život v Božím spravedlivém novém pořádku. (1. Tim. 4:8) Naše víra, která je tak nezbytná, abychom se stali oddanými, pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, může vést k této velkolepé budoucnosti.

Po získání „víry“ dále činit pokroky

„Připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ — 2. Petra 1:5–7.

1. Co činí poklad opravdu cenným a jak to lze znázornit?

CENNÝ poklad, který zůstane zakopán v zemi, neslouží žádnému užitečnému účelu. Málo se liší od balvanu zakrytého vrstvou hlíny. Ale poklad může přinést užitek svému majiteli, a dokonce i jiným. Lze ho použít k pomoci nemocným a potřebným, nebo jej lze moudře investovat. Kde se jedná o velkou peněžní částku, lze vytvořit pracovní příležitosti a tak umožnit mnoha lidem, aby si vydělali na živobytí. Skutečně, je-li poklad využit produktivně, získává na ceně.

2. Jaký drahocenný majetek získali podle 2. Petra 1:1 křesťané?

² Duchovní poklad, který je v majetku Božích služebníků, přináší ještě větší možnosti ke konání dobra. Ve svém druhém dopise křesťanům mluví apoštol Petr o tomto drahocenném pokladu. Tento dopis začíná slovy: „Šimon Petr, otrok a apoštol Ježíše Krista, těm, kteří získali víru stejnou výsadou jako my skrze spravedlnost našeho Boha a zachránce Ježíše Krista.“ (2. Petra 1:1) „Víra“, totiž víra nezbytná pro věčný život, byla oním neocenitelným pokladem, který již patřil těm, jimž apoštol psal.

VÍRA — POKLAD

3. Proč mohl Petr popsat víru těch, jimž psal, jako víru získanou „stejnou výsadou jako my“?

³ Tato víra nebyla výlučným vlastnictvím Petra a ostatních apoštolů, nebo všech, kdo jako on byli pokřtěnými Židy. Měli ji všichni věřící, jak Židé, tak Nežidé. Nejvyšší Bůh jim umožnil získat tuto víru. Oznamováním dobrého poselství přitrhoval k sobě lidi skrze svého Syna. (Jan 6:44) Otvíral srdce jednotlivců a činil je přístupnými svému „slovu“ či poselství. — Sk. 16:14; Řím. 10:8.

4. Jak se získává víra „skrze spravedlnost našeho Boha a zachránce Ježíše Krista“?

⁴ Jak poznamenal apoštol Petr, byla tato víra získávána „skrze spravedlnost našeho Boha a zachránce Ježíše Krista“. Všemohoucí umožnil lidem všech kmenů, druhů, národů a ras přijmout toto neocenitelné vlastnictví. Ukázal, že nedává přednost žádným jednotlivcům. Každému odpustil hřích na základě oběti svého Syna, každého kajícníka přijal mezi svůj lid, a tak zjevil svou spravedlnost, svou nestrannost. Právě tuto myšlenku zdůraznil Petr, když přinesl „dobré poselství“ italskému setníku Korneliovi, jeho příbuzenstvu a blízkým přátelům. „S určitostí,“ řekl apoštol, „si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ (Sk. 10:34, 35) Náš zachránce Ježíš Kristus zrcadlí téhož nestranného ducha. Vzdal se svého života pro lidi všeho druhu. — 1. Tim. 2:5, 6.

ČINIT POKROKY V POZNÁVÁNÍ BOHA A KRISTA

5. Jakou odpovědnost máme po získání víry a co je ještě zapotřebí?

⁵ Když „získali víru“, mají učedníci Ježíše Krista osobní odpovědnost podřizovat se ještě více Boží vůli. Přesné poznání nám v tom pomůže. Apoštol Petr zdůraznil důležitost přesného, plného či dokonalého poznání slovy: „Ať vám přibývá nezasloužené laskavosti a pokoje přesným poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.“ — 2. Petra 1:2.

6. a) Co znamená mít „přesné poznání Boha a Ježíše“? b) Jak získáváme takové poznání?

⁶ Mít ‚přesné poznání Boha a Ježíše, našeho Pána‘ znamená pro nás znát je jako osobnosti — jejich vlastnosti a způsoby jednání a napodobovat jejich bezchybný příklad. (Srovnej Jeremiáše 22:15, 16; Matouše 7:21–23; 1. Jana 2:3–6; 3:5, 6.) Svými pokroky v učení a v uplatňování zásad Božího slova poznáváme Otce a jeho Syna stále lépe. To vede k tomu, že se těšíme z nezasloužené laskavosti a pokoje v ještě větší míře.

7. Jak přibývá „nezasloužené laskavosti“ „přesným poznáním Boha a Ježíše“?

⁷ Jen když činíme, co je příjemné Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, dostáváme stále božskou pomoc a vedení. Protože jsme hříšní lidé, nemáme žádné vlastní zásluhy. Cokoli tedy pro nás stvořitel dělá, je pouze výrazem jeho nezasloužené laskavosti. Závisí ovšem na naší snaze podobat se našemu nebeskému Otci a jeho Synu, máme-li obdržet božskou nezaslouženou laskavost. Je-li to tak, můžeme se k Jehovovi Bohu přibližovat s plnou důvěrou, že vyslyší naše prosby. Křesťanský apoštol Jan prohlásil:

„O cokoli prosíme, od něho dostáváme, protože zachováváme jeho přikázání a děláme věci, které se líbí jeho očím. Vskutku to je jeho přikázání, že věříme ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a milujeme se navzájem tak, jak nám dal přikázání. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává ve spojení s ním a on ve spojení s takovým člověkem; a tím poznáváme, že zůstává ve spojení s námi, pro ducha, kterého nám dal.“ — 1. Jana 3:22–24.

8. Jak přibývá „pokoje“ „přesným poznáním Boha a Ježíše“?

⁸ Když máme nejen nějaké poznání, ale plné, obsažné poznání našeho nebeského Otce a jeho Syna, vidíme jasně, co se líbí jejich očím. Zůstáváme s nimi ve spojení a v pokoji a těšíme se jako jejich přátelé z důvěrného vztahu k nim. Skrze pokroky v plnějším poznávání Jehovy Boha a jeho Syna se budeme tedy těšit z většího pokoje. Je to tak proto, že se v ještě větší míře budeme vyhýbat postojům, mluvě a jednání, které neodpovídají příkladu našeho Boha a našeho Pána Ježíše Krista.

9. Jaký účinek má hřích na náš pokoj s Bohem?

⁹ Na druhé straně hřešením bychom rušili svůj pokoj s Nevyšším, protože bychom jednali proti jeho vůli. Jen Boží odpuštění, založené na našem upřímném pokání a naší víře ve výkupní sílu Ježíšovy oběti, nám může vrátit pokoj. — 1. Jana 2:1, 2.

AŤ TĚ „BOŽSKÁ MOC“ POHNE K ČINU

10. Co nám může pomoci, abychom se větší měrou těšili z nezasloužené laskavosti a pokoje?

¹⁰ Jehova Bůh a Ježíš Kristus samozřejmě chtějí, abychom se ve zvýšené míře těšili z nezasloužené laskavosti a pokoje. Proto bychom s nimi měli spolupracovat tak, že vyvineme rozhodné úsilí lépe je poznat. Jeden způsob, jak to dělat, je uvažovat s oceněním o tom, co Jehova Bůh skrze svého Syna pro nás učinil. Apoštol Petr napsal: „Jeho božská moc nám darovala všechno, co se týká života a zbožné oddanosti prostřednictvím přesného poznání toho, který nás povolal prostřednictvím slávy a ctnosti. Skrze tyto věci nám daroval drahocenná a převeliká zaslíbení, abyste se jejich prostřednictvím stali účastníky božské přirozenosti tím, že jste unikli zkaženosti, která je ve světě skrze chtíč.“ — 2. Petra 1:3, 4.

11, 12. a) Proč je „božská moc“ spojována s „přesným poznáním“? b) Jak je to ukázáno na příkladu křesťanů v Tessalonice?

¹¹ Všimni si, že Petr spojoval „božskou moc“ s „přesným poznáním“. To je nanejvýš vhodné, protože Boží slovo neboli poselství o jeho Synu, „dobré poselství“, může mít mocný vliv na životy lidí. To je potvrzeno v Pavlových slovech Tessaloničanům: „Dobré poselství, které kážeme, se mezi vámi neukázalo pouze se slovy, ale také s mocí.“ (1. Tess. 1:5) Kázání „dobrého poselství“ v Tessalonice přineslo výsledky. Nešlo o to, že by lidé jen slyšeli slova a nejednali podle nich, nešlo tedy ‚pouze o slova‘. Tessaloničané, kteří přijali křesťanství, byli pohnuti k jednání, a tak ukázali, že „dobré poselství“ mělo moc. Tito křesťané se stali příkladem jiným věřícím v tom, jak věrně snášeli pronásledování pro spravedlnost a jak vytrvale vydávali svědectví o „dobrém poselství“ všem lidem.

¹² Protože Tessalonika byla přístav, setkávali se tam věřící s námořníky, kupci a lidmi ze vzdálených končin. Tessaloničtí křesťané dobře využívali svých příležitostí sdělovat „dobré poselství“ druhým. To vedlo k tomu, že se o jejich víře začalo mluvit široko daleko. Když Pavel a jeho společníci veřejně hlásali a učili pravdu v jiných městech, slýchali o křesťanech v Tessalonice. Apoštol o tom poznamenal:

„Z Tessaloniky zaznělo slovo Páně; a nejen v Makedonii a v Achaji, ale všude dolehla vaše víra v Boha do uší lidí. Žádných našich slov není třeba, protože oni sami šíří zprávu o naší návštěvě u vás a o jejím důsledku: jak jste se odvrátili od model, abyste se stali služebníky živého a pravého Boha a s nadějí očekávali zjevení z nebes jeho Syna Ježíše, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, vašeho osvoboditele od hrůz nadcházejícího soudu.“ — 1. Tess. 1:8–10; „Nová anglická bible“.

13. Jak jsme na sobě osobně pocítili „božskou moc“, a co bychom tedy měli dále dělat?

¹³ Podobně jsme na sobě pocítili „božskou moc“ i my, dnešní věřící, protože jsme přijali „dobré poselství“, Boží slovo neboli poselství. To „dobré poselství“ způsobilo, že jsme změnili své životy a přizpůsobili se božské vůli. Byli jsme také pohnuti k oznamování „dobrého poselství“ druhým. Božská moc, jež působí skrze „přesné poznání“ obsažené v „dobrém poselství“, nám dala vše, co potřebujeme k ‚životu a zbožné oddanosti‘. Tak díky božské moci můžeme vést spravedlivý život s vyhlídkou na věčnost. A měli bychom si dále dát pomáhat božskou mocí, abychom se stali lepšími křesťany v chování i ve službě.

14. Jak povolává Jehova Bůh „prostřednictvím slávy a ctnosti“?

¹⁴ Způsob, jakým k sobě Jehova Bůh povolává či přitrhuje jednotlivce, by měl sloužit jako silné povzbuzení k pokrokům v křesťanském životě. Apoštol Petr se odvolával na přesné poznání o tom, „který nás povolal prostřednictvím slávy a ctnosti“. Jehova Bůh koná toto ‚povolání‘ či ‚přitržení‘ prostřednictvím svého Syna. Právě v Ježíši Kristu jsou „sláva a ctnost“ zjeveny lidem. Křesťanský apoštol Jan napsal o Synu: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu, slávu, jaká patří od Otce jednozplozenému synu, a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.“ (Jan 1:14) Za života Pána Ježíše Krista viděli Jan a ostatní apoštolové slávu, lesk a velikost, které mohl projevovat pouze ten, kdo dokonale zrcadlil obraz nebeského Otce. Apoštol Jan byl navíc s Jakubem a Petrem svědkem proměnění Ježíše Krista. V onu chvíli „jeho obličej zářil jako slunce a jeho svrchní oděv se skvěl jako světlo“. (Mat. 17:2) Jako je se Synem Božím spojena sláva, tak je s ním spojena i ctnost. Ježíš Kristus byl výjimečně ctnostný, byl to muž mravně vynikající. I zrádný Jidáš Iškariotský doznal: „Zhřešil jsem, když jsem zradil spravedlivou krev.“ (Mat. 27:4) Jehova tedy povolává lidi skrze „slávu a ctnost“ zjevené v Synu.

BOŽÍ ZASLÍBENÍ — PODNĚT K DALŠÍM POKROKŮM

15. Proč jsou Boží zaslíbení „drahocenná a převeliká“?

¹⁵ Boží obdivuhodné opatření záchrany, jak je zjeveno v „dobrém poselství“, dalo křesťanům 1. století „drahocenná a převeliká zaslíbení“. Tato zaslíbení byla velmi cenná tím, že dávala útěchu, povzbuzení a sílu vydržet tváří v tvář nenávisti světa. Když uvážíme, že věřící, jimž Petr psal, se těšili, že budou sdílet Kristovu slávu jako spoludědici v jeho království, musíme souhlasit s apoštolem, že obdrželi „převeliká zaslíbení“. — 2. Petra 1:4a.

16, 17. Jaký účinek mají božská zaslíbení na věřící?

¹⁶ Co přinesla tato zaslíbení věřícím 1. století? Petr odpovídá: „Abyste se jejich prostřednictvím stali účastníky božské přirozenosti tím, že jste unikli zkaženosti, která je ve světě skrze chtíč.“ (2. Petra 1:4b) Jinými slovy, Boží zaslíbení poskytla základ pro to, aby se „stali účastníky božské přirozenosti“. Křesťané 1. století měli naději, že budou spojeni s Kristem v nebeském království a budou se mu podobat. (Řím. 8:17) Protože Syn je ‚odleskem Boží slávy a přesným znázorněním samotné Boží bytosti‘, jsou všichni, kdo se připodobňují Kristu, podobni Otci. (Žid. 1:3) Apoštol Jan napsal: „Milovaní, nyní jsme Božími dětmi, ale až doposud nebylo zjeveno, čím budeme. Víme, že jakmile bude učiněn zjevným, budeme jako on, protože ho uvidíme takového, jaký je. A každý, kdo v něj vložil tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý.“ — 1. Jana 3:2, 3.

¹⁷ Tím, že se podíleli na slávě Božího Syna, získali duchem zplození křesťané podíl na „božské přirozenosti“. Tato velkolepá naděje založená na Božích jistých zaslíbeních jim byla mocnou pobídkou, aby se ze všech sil očišťovali od světského poskvrnění. Apoštol Petr také zdůraznil čistotu, protože ukázal, že „účastníci božské přirozenosti“ „unikli zkaženosti, která je ve světě skrze chtíč“. „Chtíč“, vášnivá touha po tom, na co člověk nemá právo, je zdrojem zkaženosti či poskvrnění světa. Právě tomuto poskvrnění unikli věřící, když využili Božího prostředku záchrany a pak vynaložili úsilí, aby se přizpůsobili božským měřítkům svatosti, čistoty a neposkvrněnosti. Jako tomu bylo s věřícími v 1. století, mohou zaslíbení obsažená v Písmu přimět i nás, abychom se dále očišťovali.

JE ZAPOTŘEBÍ VÍCE NEŽ JEN VÍRA

18, 19. Co bychom měli dělat po získání víry v souladu s 2. Petra 1:5–7 a proč?

¹⁸ Všichni praví Boží služebníci dnes získali užitek z božské moci působící skrze „dobré poselství“ a z podivuhodných zaslíbení, která jsou s ním spojena. Proto máme dobrý důvod prokazovat, že jsme lidmi, kteří zrcadlí křesťanskou osobnost a účinně pomáhají druhým, a to především duchovně. Apoštol Petr vybízel: „Ano, právě proto přispějte podle toho vším svým opravdovým úsilím a připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost, ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost, ke své bratrské náklonnosti lásku.“ — 2. Petra 1:5–7.

¹⁹ Nemáme se spokojit s pouhou vírou. Spíše bychom jako odpověď na to, že jsme přijali schopnost víry od svého nebeského Otce, měli rozvíjet jiné dobré vlastnosti, které svědčí o tom, že máme víru. Apoštol Petr vybízel, abychom ‚přispívali svým opravdovým úsilím‘, snažili se pilně a vší silou, kterou máme, abychom se více podobali Božímu Synu.

20. Co znamená připojit ctnost ke své víře?

²⁰ Připojit k víře ctnost pro nás znamená, abychom se snažili být mravně vynikajícími lidmi tím, že napodobujeme svůj vzor, Krista. Taková ctnost či vynikající mravnost je pozitivní vlastnost. Její vlastník nejenže neubližuje někomu jinému, ale také se snaží konat dobro, reagovat na duchovní, tělesné i citové potřeby druhých. Ctnost je ve skutečnosti činná dobrota. Tak se život ctnostného člověka neodlišuje pouze tím, co nedělá, například že se vyhýbá pohlavní nemravnosti, nečistotě, nepoctivosti a jiným druhům Bohem neschváleného jednání. V 1. století našeho letopočtu se farizeové chlubili, že nejsou „jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci“. (Luk. 18:11) Nebyli však ctnostní, protože opovrhovali obyčejnými lidmi a neprojevovali milosrdenství, soucit či slitování. — Mar. 3:1–6; Jan 7:47–49.

21. Proč je důležité růst v poznání?

²¹ Bez poznání nemůže ctnost, jak ji projevil Ježíš Kristus, vůbec existovat. Poznání je nutné k rozlišování správného od nesprávného. (Žid. 5:14) Je také nezbytné pro zvážení, jak v dané situaci projevit pozitivní dobro. (Fil. 1:9, 10) Na rozdíl od lehkověrnosti, nemůže být pevně založená víra otřesena poznáním. Pilným uplatňováním Svatých písem je posilována naše víra, zatímco rosteme v poznání Jehovy Boha a jeho Syna.

22. a) Proč je poznání nezbytné pro pěstování sebeovládání? b) Jaký je vztah mezi sebeovládáním a vytrvalostí?

²² Toto poznání slouží, aby nás zadrželo před hříšnými vášněmi, před nestřídmým či neovládaným chováním nebo před jinými proviněními, která by způsobila, že jsme přestali zrcadlit božský vzor v postoji, slovu nebo jednání. Ano, poznání nám pomáhá získat sebeovládání, schopnost dát uzdu své osobě, jednání či řeči. Budeme-li stále pěstovat sebeovládání, získáme životně nutnou vlastnost vytrvalosti. Když budeme vystaveni tlaku světa v podobě denních starostí, pronásledování, přitažlivých požitků či hmotného vlastnictví, nepoddáme se svým touhám, nevzdáme se svého postavení otroků Boha a Krista, ale uplatníme sebeovládání.

23. a) Jak vzniká vytrvalost? b) Co je zbožná oddanost a jak se projevuje?

²³ Vnitřní síla, kterou plodí vytrvalost, nám také může pomoci odolat hříšným vášním a kompromisům, když zakoušíme pronásledování, nebo vlivu denních starostí, požitků či majetku. Tato vytrvalost má své kořeny v důvěře, že Nejvyšší nám dá sílu a vedení. (Srovnej Fil. 4:12, 13; Jak. 1:2–8.) Zbožná oddanost neboli uctivost by měla být připojena k vytrvalosti. Taková uctivost vyznačuje celý životní běh opravdového křesťana. Projevuje se ve zdravém respektování stvořitele a v patřičných ohledech a zájmu o lidi stvořené k Božímu obrazu. — 1. Tim. 5:4.

24. Proč nemůže existovat uctivost bez bratrské náklonnosti?

²⁴ Bez bratrské náklonnosti nemůže být žádná zbožnost neboli uctivost. Apoštol Jan řekl: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten totiž, kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20) Je tedy třeba, abychom usilovali o to, vypěstovat v sobě hlubokou náklonnost k spoluvěřícím, a tak ‚připojili ke své zbožné oddanosti bratrskou náklonnost‘.

25. Komu by měla být projevována láska a proč?

²⁵ Láska je tou vynikající vlastností, která by se měla zvláště projevovat v našem životě. Tento druh lásky se neomezuje na naše křesťanské bratry. I když chováme náklonnost k našim duchovním bratrům, máme projevovat lásku ke všem lidem. Tato láska nezávisí na mravním postoji jednotlivce. Stejně jako Boží láska k lidstvu, projevuje se i vůči nepřátelům. Ve svém Kázání na hoře řekl Ježíš:

„Slyšeli jste, že bylo říkáno: ‚Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele.‘ Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými, a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé. Milujete-li totiž ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Což výběrčí daní nedělají totéž? A zdravíte-li pouze své bratry, co mimořádného tím děláte? Nejednají lidé z národů právě tak? Máte tedy být dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ — Mat. 5:43–48.

26, 27. Co se stane, když připojíme k víře základní vlastnosti, jež vyjmenoval Petr?

²⁶ K čemu to vede, když ctnost, poznání, sebeovládání, vytrvalost, zbožná oddanost, bratrská náklonnost a láska jsou připojeny k víře? Apoštol Petr odpovídá: „Jsou-li totiž ve vás tyto věci a překypují, zabrání vám, abyste nebyli ani nečinní ani neplodní vzhledem k přesnému poznání našeho Pána Ježíše Krista.“ — 2. Petra 1:8.

²⁷ Ano, výsledkem je činnost a plodnost. Když připojíme ke své víře základní věci, které apoštol vyjmenoval, a učiníme je plnou, ba překypující součástí sebe samých, nebudeme stát na místě, nebudeme nečinní, duchovně mrtví. Náš duchovní pokrok bude stálý. Budeme projevovat osobnost, která se bude podobat Kristu, a budeme mluvit o „dobrém poselství“ s jinými. Když budou božské vlastnosti sídlit v našem srdci a budou opravdu částí nás samých, budeme vedeni k tomu, abychom smýšleli, mluvili a jednali způsobem, který Bůh schvaluje. — Srovnej Lukáše 6:43–45.

JE NUTNÉ ČINIT POKROKY

28. Jaká je situace údajného křesťana, který nedělá duchovní pokroky?

²⁸ Kdyby někdo nečinil pokroky jako křesťan, dostal by se do vážného duchovního nebezpečí. Apoštol Petr o takovém řekl: „Jestliže v někom nejsou přítomné tyto [dříve vyjmenované] věci, je slepý, zavírá oči před světlem a zapomněl na očištění svých dávných hříchů.“ — 2. Petra 1:9.

29. Proč je osoba, která nevytváří osobnost podobnou Kristovi, svévolně slepá?

²⁹ Jedinec, který nečiní duchovní pokroky a jehož údajná víra nevytváří osobnost podobnou Kristu, je duchovně slepý. Nevidí, co znamená být křesťanem. Tato slepota je svévolná, protože „dobré poselství“ od něho vyžadovalo, aby dále pracoval na tom, připodobnit se svému Mistru, Kristovi.

30. K čemu by mělo ‚očištění od hříchu‘ pohnout křesťana?

³⁰ Taková osoba také ztratila ze zřetele skutečnost, že byla očištěna od svých hříchů na základě Ježíšovy vylité krve. V souladu s očištěním, jež takový člověk zakusil v době, kdy se stal pokřtěným křesťanem, měl dále tvrdě pracovat na tom, aby zůstal čistý, totiž aby se ve větší míře přizpůsoboval božskému měřítku svatosti. Jeho selhání v tomto ohledu by mohlo snadno vést k odpadnutí, k naprostému odmítnutí oběti Božího Syna.

31, 32. Jaké Petrově radě bychom měli věnovat pozornost vzhledem k vážnému nebezpečí, jež plyne z malého pokroku v křesťanském životě?

³¹ Protože existuje jisté duchovní nebezpečí, že nebudeme dělat pokroky jako křesťané, činíme dobře, když usilujeme o to, abychom lépe zrcadlili božský obraz. Petr o tom poznamenává: „Bratři, tím spíše se proto vynasnažte, abyste si zajistili své povolání a vyvolení, neboť jestliže budete stále dělat tyto věci, rozhodně nikdy neselžete. Tak vám vskutku bude bohatě opatřen vstup do věčného království našeho Pána a zachránce Ježíše Krista.“ — 2. Petra 1:10, 11.

³² Všichni, kdo byli ‚povoláni a vyvoleni‘ Bohem, aby se stali jeho lidem, by jistě měli vyvíjet rozhodné úsilí takovými zůstat. Petrovy inspirované dopisy ukázaly, že nemohou minout cíl své víry — záchranu, když připojují k víře vlastnosti, které měl Kristus. Nic jim nezabrání získat vstup do „věčného království“ Ježíše Krista. Vstup do království bude „bohatě opatřen“.

33. Co může být obsaženo v ‚bohatě opatřeném‘ křesťanově vstupu do nebeského království?

³³ Byl by to skvělý vstup, při němž by jejich vlastnosti podobné Kristovým zářily. Výraz „bohatě opatřen“ může však také poukazovat na nejvyšší stupeň požehnanosti, z něhož se mají těšit ti, kdo se opravdu snažili v závodu o život. — Fil. 3:14.

34. Jak lze znázornit nejvyšší stupeň požehnanosti?

³⁴ Rozdíl mezi životem a životem doprovázeným zvláštními požehnáními by se dal znázornit na dvou lodních kapitánech. Jeden možná obratně provede loď bouří a dovede plavidlo bezpečně ke břehu. Ale druhý kapitán třeba zažije v téže bouři ztroskotání a zachrání jen vlastní život. I když si oba kapitáni zachránili život, ten, jehož loď zůstala neporušena, bude mít jistě větší radost i čest. — Srovnej 1. Korintským 3:12–15.

35. Ačkoli je věčný život darem od Boha, proč je vyžadováno osobní úsilí, abychom jej získali?

³⁵ Život je velkorysý dar od Boha, a tak jsme vybízeni, abychom projevovali svou upřímnou touhu po tomto daru tím, že se budeme snažit dělat co největší radost svému nebeskému Otci. Je to dar, protože my hříšní lidé bychom jej nikdy nezískali vlastními zásluhami. Ale možná, že bychom ho nezískali, pokud by náš životní běh nedosvědčoval, že ten dar skutečně oceňujeme a chceme. Připodobňujme se tedy pilně Kristu v postoji, řeči a jednání. Pak si s božskou pomocí můžeme být jisti, že neztratíme život ani žádná další požehnání, která by nám snad náš nebeský Otec poskytl za všechnu snahu.

36. Jaké činitele podle Petra nevylučují, že potřebujeme připomínání?

³⁶ Proto je dobré připomínat si důležitost věrnosti. Právě na to chtěl apoštol Petr poukázat čtenářům svého druhého dopisu. Napsal:

„Proto budu vždy nakloněn k tomu, abych vám to připomínal, ačkoli to znáte a jste upevněni v pravdě, která je ve vás přítomna. Považuji však za správné, pokud jsem v tomto stánku, abych vás probouzel připomínáním, protože já vím, že má být brzy složen můj stánek, tak jak mi to i naznačil náš Pán Ježíš Kristus. Proto se také v každé době vynasnažím, abyste si po mém odchodu byli sami schopni připomínat tyto věci.“ — 2. Petra 1:12–15.

Jako ti, kterým Petr určil svá slova v prvním století, můžeme i my znát důležitost kázání „dobrého poselství“ a zlepšování své osobnosti, aby se podobala Kristově. Můžeme být pevní v křesťanské víře do té míry, do jaké jsme ji poznali. A přece, zejména když čelíme zkouškám nebo snad chytrým argumentům falešných učitelů, potřebujeme připomínání, která předložil Petr.

37. Jak byl Petr dobrým příkladem v připomínání?

³⁷ Je dobré, abychom si pamatovali, proč napsal tato připomínání. Apoštol věděl, že brzy zemře, protože Ježíš mu osobně řekl, že zakusí mučednickou smrt. (Jan 21:18, 19) Tato vyhlídka nevzbuzovala v Petrovi žádné chmury. Rozhodl se však využít čas, který mu zbýval, k posílení bratrů a k povzbuzení, aby byli činní a přinášeli hojnost ovoce. Tak i po jeho odchodu na smrt mohli čerpat povzbuzení z jeho připomínek a používat je k vzájemnému budování.

38. Co bychom měli dělat s připomenutími, která jsou předložena v Petrových dopisech?

³⁸ Kéž také my nalézáme povzbuzení v Petrových dopisech a posilujeme druhé, když upozorňujeme na jeho připomenutí. A zatímco s důvěrou vyhlížíme splnění Jehovových podivuhodných zaslíbení, můžeme dále oznamovat „dobré poselství“ a činit pokroky v připodobňování se našemu nebeskému Otci a jeho Synu.

Společná hostina

Pánova večeře je společná hostina, protože má více účastníků: Jehovu Boha jako původce celého opatření, Ježíše Krista jako výkupní oběť a jeho duchovní bratry, kteří přijímají symboly, jako spoluúčastníky. Jejich jídlo u „Jehovova stolu“ znamená, že mají pokoj s Jehovou. (1. Kor. 10:21) Oběť společenství byla mnohokrát nazývána také „pokojná oběť “. — 3. Mojž. 3:1, „Elberfeldská bible“. („Aid“)