Služte s věrnou oddaností jako ‚spolupracovníci v pravdě‘
„Konáš věrnou práci ve všem, cokoli děláš pro bratry . . . Jsme povinni pohostinně přijímat takové osoby, abychom se stali spolupracovníky v pravdě.“ — 3. Jana 5–8.
1. Jaký druh uctívání musíme přinášet Jehovovi, abychom se mu líbili?
JEHOVA hledá ty, kteří ho budou uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Mají-li získat jeho schválení, musí být jejich uctívání ve shodě s tím, co Bůh zjevil o sobě a o svých předsevzetích. Musejí se také držet celého souboru křesťanského učení zdůrazňujícího Ježíše Krista. Nadále chodit v této pravdě je nezbytné pro záchranu. — Ef. 1:13, 14; 1. Jana 3:23.
2. Jaká otázka vzniká a kde najdeme užitečné vedení?
2 Svědkové Jehovovi musejí nadále chodit v pravdě. Musejí ve skutečnosti plně spolupracovat ve „svaté službě“ tím, že s věrnou oddaností podporují zájmy království jako ‚spolupracovníci v pravdě‘. (Řím. 12:1; 3. Jana 5–8; Mat. 6:33) Jak toho ale dosáhnout? Velkou pomocí je nám vedení, které poskytuje třetí inspirovaný dopis apoštola Jana.
NADÁLE CHODIT V PRAVDĚ
3. Jak ukazují úvodní slova Třetí Jana zjevně pouto křesťanské lásky?
3 Pouto křesťanské lásky je zřejmé z apoštolových úvodních slov. Napsal:
„Starší muž milovanému Gáiovi, kterého opravdu miluji.“ (3. Jana 1)
Jan se označil jako „starší muž“ zjevně pro svůj pokročilý věk a stupeň duchovní vyspělosti. Gáius byl jeho drahý křesťanský přítel žijící na neuvedeném místě. Jan mu říká „milovaný“, používá termínu vyjadřující náklonnost, běžného mezi ranými křesťany. — Řím. 16:5; 2. Petra 3:1; Juda 3.
4, 5. a) Oč prosil Jan v modlitbě pro Gáia? b) Jak používal Gáius svého života?
4 Jan měl dobrý důvod milovat Gáia, protože čteme:
„Milovaný, modlím se, aby se ti ve všem dařilo a abys byl zdráv, tak jako se daří tvé duši. Velmi jsem se totiž radoval, když přišli bratři a svědčili o pravdě, které se držíš, tak jako nadále chodíš v pravdě. Nemám větší důvod k vděčnosti než to, abych slyšel, že moje děti nadále chodí v pravdě.“ — 3. Jana 2–4.
5 Apoštol se modlil, aby se Gáiovi „ve všem dařilo“ jak duchovně, tak hmotně. Jan se také modlil, aby jeho přítel „byl zdráv“. Toto vcelku obvyklé přání neznamenalo nutně, že Gáius byl tehdy nemocen. (Srovnej Skutky 15:29.) Janovo použití slova „duše“ zde označuje projev osobnosti. A jak se Gáius projevoval? Věrně v Boží „svaté službě“.
6, 7. a) Jaký důvod měl Jan, aby se ‚velmi radoval‘? b) Co musejí dělat všichni věrní svědkové Jehovovi, pokud jde o „pravdu“, stejně jako Gáius?
6 Od duchovních bratrů, kteří přišli do Efezu, obdržel Jan povzbudivou zprávu, která způsobila, že se ‚velmi radoval‘. Apoštol Jan mohl mít radost, protože jeho příteli Gáiovi se duchovně dařilo dobře a držel se pravdy. (Přísl. 15:30; 25:25) „Bratři“ byli možná členy sboru, s nímž byl spojen Gáius, nebo možná vyšli z Efezu onen sbor navštívit, snad dokonce nesli nějaký dřívější dopis, který mu napsal apoštol Jan. — 3. Jana 9.
7 Tito bratři ‚svědčili o pravdě, které se Gáius držel‘. Plně přijal pravdu ve vztahu ke Kristu a setrvával na Jehovových požadavcích. Gáius ‚chodil v pravdě‘, s věrnou oddaností se držel celého souboru křesťanských nauk. A každý věrný svědek Jehovův opravdu musí nejen být ‚v pravdě‘, ale musí v ní také chodit svým způsobem života. Věrně oddaní křesťané se vždycky přizpůsobují „pravdě“, zavrhují odpadlictví a činně slouží Bohu „s úplným srdcem“. — 2. Jana 1–4; Iz. 38:2, 3.
8. Proč mohl Jan považovat Gáia za jedno ze svých „dětí“?
8 Jan řekl, že nemá větší důvod k vděčnosti než to, aby slyšel, že jeho „děti nadále chodí v pravdě“ neboli „žijí pravdou“. („Nová anglická bible“) Apoštol se možná stal Gáiovi duchovním otcem tím, že mu pomohl získat přesné poznání Písem. (Srovnej 1. Korinťanům 4:14–17.) Ale i kdyby Jan svého milovaného přítele s pravdou neseznámil, apoštolův pokročilý věk, stupeň křesťanské vyspělosti a otcovská náklonnost ke Gáiovi způsobily, že tohoto zřejmě mladšího muže pokládal za jednoho ze svých „dětí“.
‚SPOLUPRACOVNÍCI V PRAVDĚ‘
9. K čemu byl podle 3. Jana 5–8 povzbuzován Gáius vzhledem k jistým bratrům?
9 Gáius dobře plnil své křesťanské odpovědnosti a Jan ho pochválil slovy:
„Milovaný, konáš věrnou práci ve všem, cokoli děláš pro bratry, a k tomu ještě pro cizince, kteří svědčili o tvé lásce před sborem. Vyšli je, prosím, způsobem, který je hodný Boha. Vždyť vyšli pro jeho jméno, aniž si vzali cokoli od lidí z národů. Jsme proto povinni pohostinně přijímat takové osoby, abychom se stali spolupracovníky v pravdě.“ — 3. Jana 5–8.
10. Jakou „věrnou práci“ konal Gáius a jak dnes jednají podobně svědkové Jehovovi?
10 Gáius konal „věrnou práci“ neboli „něco věrně oddaného“, když pohostinně přijímal bratry, kteří ho navštěvovali. („Revidovaný standardní překlad“, angl.) To bylo pozoruhodné zejména proto, že byli „cizinci“ — osoby dosud neznámé svému křesťanskému hostiteli. Svědkové Jehovovi dnes konají podobnou „věrnou práci“, když prokazují pohostinnost takovým spoluvěřícím, jako jsou cestující dozorci vyslaní Biblickou a traktátní společností Strážná věž. — Řím. 12:13.
11. Jaké svědectví mohli podat cestující bratři o Gáiovi?
11 Milovaný Gáius rozhodně projevoval zásadovou lásku a cestující bratři o tom svědčili „před sborem“, snad během křesťanského shromáždění v Efezu. (Srovnej Skutky 14:27.) Mohli dosvědčit, že Gáius byl pohostinný. Projevil lásku k cizincům, a tak dal najevo odvěký rys zbožných osob. — 1. Mojž. 18:1–8; Mat. 25:34, 35, 40.
12. a) Jak měli být vysláni cestující křesťané? b) Kvůli kterému jménu vyšli? c) Jaký rozdíl je v jednání s věrnými bratry a s odpadlíky?
12 Apoštol vybízel Gáia, aby cestující křesťany vyslal „způsobem, který je hodný Boha“, v jehož službě se namáhali. Na cestu jim měly být opatřeny takové věci jako potrava a finanční prostředky. (Tit. 3:13) Těmto bratrům se mělo přispívat, protože vyšli kvůli ‚tomu jménu‘, jak říká řecký text. Jan zde zřejmě myslil Boží nesrovnatelné jméno Jehova, protože vybízel, aby byli vysláni „způsobem, který je hodný Boha“. (Srovnej „Překlad nového světa“; „Meziřádkový překlad Království“; „Revidovaný standardní překlad“.) Ačkoli cestující odpadličtí učitelé neměli být přijímáni pohostinně, tito věrní navštěvující bratři si zasloužili, aby se s nimi zacházelo jako s věrně oddanými svědky Jehovy Boha a jeho Syna. — Iz. 43:10–12; Sk. 1:6–8; 2. Jana 9–11.
13. a) Co znamenala skutečnost, že křesťanští cestující si nebrali „cokoli od lidí z národů“? b) Jak se tedy druzí mohli stát „spolupracovníky v pravdě“?
13 Tvrdě pracující cestující křesťané si nevzali „cokoli od lidí z národů“. Jako apoštol Pavel zřejmě chtěli ‚předkládat dobré poselství bezplatně‘, takže nevkládali finanční břemeno na ty, kterým kázali pravdu. (1. Kor. 9:18; 2. Kor. 11:7; 1. Tes. 2:9) Protože tito bratři vyšli kvůli Jehovovu jménu a oznamovali „dobré poselství“ pohanům, aniž od nich přijímali hmotnou podporu, spolukřesťané byli „povinni pohostinně přijímat takové [evangelisty]“. Tím, že jim přispívali, hráli tito pohostinní ctitelé Jehovy životně důležitou úlohu v podpoře zájmů křesťanství. Tak se prokazovali „spolupracovníky v pravdě“. Podobný duch pobízí svědky Jehovy i dnes.
LOAJÁLNÍ PODPORA I PŘES ODPOR
14. Jaký odpor vyvstal ve sboru, s nímž byl spojen Gáius?
14 Gáius loajálně sloužil jako ‚spolupracovník v pravdě‘. Střetával se však s odporem, protože Jan prohlásil:
„Psal jsem něco sboru, ale Diotrefes, který mezi nimi rád zaujímá první místo, nepřijímá od nás nic s vážností. Jestliže tedy přijdu, připomenu jeho skutky, které stále koná, když o nás tlachá ničemnými slovy. S tím se nespokojuje, ani sám nepřijímá bratry s vážností, a těm, kteří je chtějí přijmout, se v tom snaží zabránit a vyhodit je ze sboru.“ — 3. Jana 9, 10.
15. Jaký postoj měl Diotrefes? Co kdyby se dnes mezi křesťany vyskytl někdo jako on?
15 Jan již předtím napsal „něco sboru“, ale vyzývavý Diotrefes od apoštola nic nepřijímal s vážností. Domýšlivý Diotrefes ve skutečnosti ‚rád zaujímal první místo‘ mezi spoluvěřícími; chtěl „být jejich vůdcem“. („Americký překlad“) Tak byl tento pyšný muž v nesouladu s Ježíšem Kristem, který řekl svým učedníkům: „Vy všichni jste bratři . . . Ani ať vás nenazývají ‚vůdci‘, protože váš vůdce je jeden, Kristus.“ (Mat. 23:8–12) Jistě, vždyť „domýšlivé oči a vyzývavé srdce . . . jsou hříchem“ a ‚Jehova zná povýšeného jen z dálky‘, takže žádný, kdo se hlásí ke křesťanství a je jako Diotrefes, nemá důvěrný vztah k Bohu. — Přísl. 21:4; Žalm 138:6.
16. a) Jak jednal Diotrefes vůči apoštolu Janovi? b) Jaké z toho mají poučení křesťané dvacátého století?
16 Tím, že nic nepřijímal od Jana s vážností, bouřil se Diotrefes proti Bohem dané autoritě. Kdyby tedy letitý apoštol přišel do sboru, chystal se, že ‚připomene‘ Diotrefovy zlé skutky i to, co říkal. Diotrefes ‚tlachal‘ o Janovi „ničemnými slovy“, a tak haněl jeden z apoštolských základních kamenů nebeského Nového Jeruzaléma. (Zjev. 21:2, 14) To přece nemohl dělat beztrestně! Ani dnes nemohou ti, kteří se prohlašují za křesťany, očekávat, že uniknou Božímu nepříznivému soudu, jestliže nekajícné pomlouvají spoluvěřící a přehlížejí božsky stanovenou autoritu. — 3. Mojž. 19:16; Juda 8–13.
17. Jakým dalším nesprávným jednáním se provinil Diotrefes?
17 Diotrefes také odmítl pohostinně přijmout pracovité cestující bratry. Ve skutečnosti se snažil bránit v tom jiným, kteří toužili projevit navštěvujícím evangelistům pohostinnost. A co více: Diotrefes se pokoušel vyhodit pohostinné a láskyplné jednotlivce ze sboru tím, že jim dá neprávem odejmout pospolitost. Avšak tváří v tvář všemu tomu odporu se loajální křesťané nedali odradit a podporovali kázání království.
NAPODOBUJTE, CO JE DOBRÉ
18. Co podle 3. Jana 11, 12 řekl Jan Gáiovi a proč?
18 Pokud se Diotrefes nezměnil, možná že byl nakonec ze sboru vyloučen sám. Věrní však mají dělat to, co řekl Jan Gáiovi:
„Milovaný, nenapodobuj špatné, ale dobré. Kdo činí dobré, pochází od Boha. Kdo činí špatné, neviděl Boha. O Démétriovi svědčili všichni i samotná pravda. Ano, také my svědčíme, a ty víš, že svědectví, které vydáváme, je pravé.“ — 3. Jana 11, 12.
19. Co to vyžaduje, má-li někdo ‚napodobovat dobré‘?
19 Gáius byl nabádán, aby ‚nenapodoboval špatné, ale dobré‘. Usilování o dobré vyžaduje nenávidět to, co je ničemné, a aktivně lnout k tomu, co je dobré. (Žalm 97:10; Řím. 12:9) A jak důležité to je! Vždyť ten, „kdo činí dobré, pochází od Boha“! — 1. Jana 3:4–12.
20. Jak ‚vidí‘ Jehovu jeho ctitelé na zemi?
20 Jan působivě zdůrazňuje další věc, když dodává: „Kdo činí špatné, neviděl Boha.“ Při vzkříšení k duchovnímu životu v nebi mohou věrní duchem pomazaní křesťané očekávat, že uvidí Boha a Krista. Na zemi však Jehovu jeho ctitelé ‚vidí‘ tím, že pozorují jeho činy v jejich prospěch. Ti, kteří ‚vidí Boha‘, jej vidí ‚očima srdce‘. (Ef. 1:18; 2. Mojž. 33:20; Job 19:26) Vnímavou myslí i srdcem tito jednotlivci skutečně poznávají Jehovu. Stávají se jeho ctiteli, kteří oceňují jeho vlastnosti, zejména bezmeznou lásku, s níž dal svého jednozplozeného Syna za lidstvo. — Jan 3:16.
21. a) Kdo byl Démétrios? b) Jak o Démétriovi svědčila „samotná pravda“?
21 Gáius byl pobízen, aby ‚napodoboval dobré‘, a Démétrios činil dobré. Démétrios pravděpodobně putoval s cestujícími bratry, možná že dozíral na tuto skupinu kazatelů neboli misionářů. (Srovnej 2. Korinťanům 8:16–24.) Gáius možná Démétria znal jen velmi málo nebo vůbec ne, ale druzí křesťané o něm mluvili dobře a svědčila o něm „i samotná pravda“. To, co o Démétriovi říkali spoluvěřící, bylo podporováno jeho zbožným chováním, protože uvedl svůj život do souladu s Jehovovými požadavky a ‚žil pravdou‘. Proto „pravda“ vlastně o Démétriovi svědčila dobře. Mluvil tak i apoštol Jan a Gáius věděl, že Jan je pravdomluvný. (Srovnej Jana 19:35; 21:24.) Proto navzdory Diotrefovu odporu byli cestující zvěstovatelé království určitě Gáiem a jinými loajálními „spolupracovníky v pravdě“ přijímáni pohostinně.
LÁSKA PATRNÁ MEZI SPOLUPRACOVNÍKY
22. V co doufal Jan, místo aby napsal Gáiovi ještě více?
22 Janova závěrečná slova Gáiovi poskytují hojné důkazy o lásce, která panuje mezi „spolupracovníky v pravdě“. Řekl: „Měl bych ti mnoho co napsat, nechci ti však dále psát inkoustem a perem. Ale doufám, že tě brzy uvidím a promluvím si tváří v tvář. Pokoj tobě! Přátelé ti posílají pozdravy. Jmenovitě ode mne pozdravuj přátele.“ (3. Jana 13, 14)
Ano, Jan měl mnoho co říci Gáiovi, ale nechtěl to všechno psát. Místo toho doufal, že ho uvidí „brzy“ nebo „ihned“. („Meziřádkový překlad Království“) Pak si mohou ‚promluvit tváří v tvář‘, potěší se rozmluvou „od srdce k srdci“. — „Phillips“.
23. Na co myslel Jan, když přál Gáiovi pokoj? b) Jak se v závěru Třetí Janovy apoštol zmínil o milovaných spoluvěřících?
23 Než k tomu dojde, přál si Jan opravdově, aby měl Gáius pokoj, který pramení z důvěrného vztahu k Jehovovi, vyrovnanost, jež odstraňuje nepatřičnou úzkost a uklidňuje mysl i srdce. (Fil. 4:6, 7) Nakonec v závěru posílal apoštol Gáiovi pozdravy „přátel“. Tím se zmínil o milovaných spoluvěřících tak, jak to často dělají svědkové Jehovovi dnes. (Srovnej Jana 15:13, 14.) A jak vhodné je, že Jan znal členy místního sboru tak dobře, že mohl Gáia požádat, aby jim vyřídil jeho pozdravy „jmenovitě“!
DÁLE SLOUŽIT S VĚRNOU ODDANOSTÍ JAKO SPOLUPRACOVNÍCI
24, 25. Co by měly Druhá a Třetí Janova vštípit Jehovovým svědkům? K čemu by nás měly tyto dopisy pobídnout?
24 Druhý a třetí inspirovaný dopis Janův rozhodně působí na novodobé křesťany, aby si uvědomili potřebu milovat se navzájem, aby zavrhovali odpadlictví, lnuli k pravdě a podporovali zájmy pravého uctívání. Jsme tedy odhodláni jako svědkové Jehovovi zůstat věrně oddaní biblické pravdě. Zpíváme k chvále svému Otci, zvěstujeme dobré poselství o království a poukazujeme na životně důležitou úlohu Ježíše Krista v Božím opatření k požehnání lidstva.
25 Jako svědkové Jehovovi v těchto kritických „posledních dnech“ čelíme mnoha zkouškám víry. (2. Tim. 3:1–5) Avšak zdravá rada apoštola Jana nám pomůže, aby naším způsobem života bylo i nadále ‚chodit v pravdě‘. Napodobujme tedy dobré, dělejme, co můžeme, abychom podporovali zájmy království. Dál společně služme s věrnou oddaností jako ‚spolupracovníci v pravdě‘ — vše k chvále podivuhodného Boha pravdy, Jehovy.
Můžeš odpovědět?
• Jakou „věrnou práci“ konal Gáius ve prospěch spoluvěřících?
• O čem nás může poučit špatné jednání Diotrefa?
• Jak můžeme jako Gáius loajálně sloužit jako ‚spolupracovníci v pravdě‘?