‚Veď tvrdý boj za víru‘

„Milovaní,. . . shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal a vybídl vás, abyste vedli tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy poskytnuta svatým.“ — JUDA 3.

1. Uveď některé z činitelů, jichž používá satan ve svém marném úsilí zničit pravé křesťanství.

JEHOVOVI služebníci musí vést soustavný boj za pravou víru. Jejich odpůrce, ďábel, se snaží přímým pronásledováním a lstivými „podlými skutky“ zničit jejich cenný vztah k Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista. (Ef. 6:11, „Meziřádkový překlad Království“; 1. Petra 5:8) Satan se někdy snaží podkopat pravé křesťanství ve svém marném úsilí, aby je zničil. K ničivým faktorům, které by mohly sloužit tomuto účelu, patří: 1. Falešné učení; 2. volné chování; 3. nedostatek víry; 4. neúcta k autoritě, kterou ustanovil Bůh; 5. reptání a stěžování si; 6. obdivování osobností k dosažení sobeckého prospěchu.

2. Které podrobnosti jsou uvedeny o Judově dopise?

² Jehova poskytuje přesně to, co je v duchovním ohledu nutné, aby chránil své služebníky a plně je vyzbrojil, aby mohli odolávat největšímu podvodníkovi. (Iz. 59:1) Jedním takovým opatřením je Bohem inspirovaný dopis Judův. Učedník Juda jej zřejmě napsal v Palestině před rokem 66 n. l., protože se nezmiňuje ani o tom, že by v tom roce Cestius Gallus vytáhl proti Jeruzalému, ani o pádu města, když jej v roce 70 n. l. dobyli Římané pod Titem.a

3. Jak pro nás může mít dnes Judův inspirovaný dopis velkou cenu?

³ Ačkoli i Judův dopis byl napsán před staletími, má pro nás dnes velkou cenu. Duchem pomazaní křesťanští dozorci jej mohou a mají používat jako základ pro poskytování rady. Jestliže studujeme tento dopis s modlitbou a v pokoře, může nám také pomoci osobně. To platí zvláště tehdy, cítíme-li rostoucí nebezpečí ze strany falešného učení nebo svodu k nemravnosti, jestliže zjišťujeme, že naše víra slábne nebo pociťujeme-li v srdci rostoucí sklon ke znevažování Bohem určené autority, k reptání a stížnostem nebo k tomu, že bychom pro sobecké výhody lichotili některým osobám. Budeme uvažovat o tomto inspirovaném dopise verš po verši, a přitom jistě snadno uvidíme, jak můžeme osobně i ve sborovém měřítku uplatňovat jeho neměnné rady.

VÝZVA, ABYCHOM ROSTLI V MILOSRDENSTVÍ, POKOJI A LÁSCE

4. Jak Juda označil sám sebe a jaký to mělo význam?

⁴ Juda začíná svůj dopis slovy:

„Juda, otrok Ježíše Krista, ale bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milováni ve vztahu k Bohu, Otci, a zachováni pro Ježíše Krista.“ (Juda 1)

Jako „otrok Ježíše Krista“ nebyl Juda nějakým poníženým, ubohým sluhou. Jeho ‚otroctví‘ bylo založeno na tom, že Ježíšovi následovníci byli koupeni jeho drahocennou krví pro jeho laskavou službu, a to s nadějí na věčný život. Ježíš je zajal svou láskou a oni se mu ochotně vzdali. (Mat. 11:29, 30; srovnej Efezanům 5:21–33.) Juda řekl, že je „otrok“ Ježíše Krista, „ale bratr Jakubův“, zřejmě Jakuba, který byl jedním z duchovních „sloupů“ jeruzalémského sboru a byl „Pánův bratr“. (Gal. 2:9; 1:19; srovnej Skutky 12:17; 15:13–21.) A tak byl Juda zřejmě tělesný nevlastní bratr Ježíšův, ale jednal pokorně a nesnažil se vyniknout na základě rodinného svazku s Božím Synem. — Mar. 6:3.

5. a) Kdo byli ti „povolaní“? b) Jak byli tito „povolaní“ ‚zachováni pro Krista‘? c) Komu jinému kromě „povolaným“ přináší Judův dopis povzbuzení?

⁵ Judův dopis se měl všeobecně rozšířit. Byl poslán „povolaným“, to znamená těm, které Bůh povolal ke slavnému nebeskému království svého Syna. (Jan 6:44; srovnej Skutky 16:14.) Jehova miloval tyto „povolané“ a zalíbilo se mu dát jim království, jestliže osobně zůstanou v duchovně schváleném stavu. (Luk. 12:32; Řím. 8:38, 39; srovnej Izaiáše 52:11.) Byli „zachováni pro Ježíše Krista“ v tom smyslu, že je Jehova Bůh chránil, protože byli ve spojení s jeho Synem, byli členy jeho těla. Zůstanou-li věrní, budou spojeni s Ježíšem v jeho království. (Ef. 4:15, 16; 2. Tim. 1:12; 1. Petra 1:3–5) Ale znamenité napomenutí obsažené v tomto dopisu není omezeno jen na takové „povolané“. Může také velmi povzbudit „velký zástup“ jiných věrně oddaných, kteří dnes slouží jako otroci pro království společně s Kristovými duchovními „bratry“. — Mat. 24:14; 25:34–40; Zjev. 7:4, 9, 15.

6. Jak vyjádřil Bůh své milosrdenství Judovým spoluctitelům?

⁶ Juda pak vyjádřil vřelé city:

„Ať vám přibývá milosrdenství a pokoj a láska.“ (Juda 2)

Ti, jimž byl určen Judův dopis, dostali božské milosrdenství, pokoj i lásku, když uvěřili a oddali se Bohu a Jehova jim skrze Ježíše Krista odpustil jejich hříchy. Boží milosrdenství se projevilo výkupným, jež Bůh opatřil prostřednictvím Ježíše. (Tit. 3:4–7) Jiný projev Božího milosrdenství spočíval v tom, že již nebyli v poutech mojžíšského Zákona, nebiblických tradic, chování, jež zneuctívalo Boha, a podobných věcí. (Řím. 7:4; Gal. 5:13; 1. Petra 1:18, 19; srovnej Zjevení 18:1–5.) Dále bylo milosrdenstvím z Jehovovy strany, že je uchránil pro Ježíše Krista, aby mohli sloužit jako jeho otroci, například tím, že oznamovali „dobré poselství“. (Mar. 13:10) Juda vyjádřil v modlitbě přání, aby jeho spoluctitelé měli božské milosrdenství ještě ve větší míře.

7. Proč a jak užívají křesťané pokoje?

⁷ Juda se také modlil, aby jeho spoluvěřící měli ještě větší pokoj. Dnešní svědkové Jehovovi se bezvýhradně oddali Bohu, a proto k němu mají důvěrný vztah. Proto jsou v pokoji s Jehovou a mají také „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“, klid srdce a mysli, jemuž nevěřící nerozumí. (Fil. 4:6, 7; Kol. 1:19, 20) Také pěstují a projevují pokoj, ovoce Božího ducha, a jsou schopni usilovat o pokoj s ostatními lidmi. (Gal. 5:22, 23; Žid. 12:14) Věrní křesťané se také nebojí budoucnosti ani smrti, ale jsou klidní, protože vědí, že Jehova je s nimi a všem věcem dává spolupůsobit k dobru těch, kteří jej milují. — Mat. 10:28; Řím. 8:28.

8. Jak projevil Jehova svou lásku k nim?

⁸ Svou velkou lásku projevil Jehova tím, že dal svého Syna, „aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Projevil nám tuto lásku v době, kdy jsme ještě byli hříšníky a neměli jsme k Jehovovi osobní vztah. (Řím. 5:8) Ale nyní, kdy věříme v toto vykupující opatření, musíme zůstávat v Boží lásce. Juda se také modlil, aby těm, jimž byl určen jeho dopis, přibývala láska.

9. Proč Judovi spoluvěřící potřebují větší měrou milosrdenství, pokoj a lásku?

⁹ Juda se modlil, aby jeho milovaným spoluvěřícím přibývalo Boží milosrdenství, pokoj a láska, protože jejich duchovní blaho bylo ohroženo. Proto potřebovali Boží milosrdenství, pokoj a lásku ve větší míře než kdy předtím.

‚VÉST TVRDÝ BOJ‘

10. O čem měl Juda v úmyslu psát?

¹⁰ Juda pak zdůrazňuje, o jak důležité věci jde:

„Milovaní, ačkoli jsem se velice snažil psát vám o naší společné záchraně, shledal jsem, že je nutné, abych vám napsal a vybídl vás, abyste vedli tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy poskytnuta svatým.“ (Juda 3)

Juda zde používá vřelého výrazu „milovaní“ a tím ujišťuje své spoluctitele o své vřelé náklonnosti, ačkoli jeho poselství je přísné. (Jan 13:35; srovnej Římanům 1:7; 3. Jana 1, 2.) Měl v úmyslu psát jim o „společné záchraně“ těch, kteří byli ‚povoláni‘ k nebeskému království. (Gal. 3:26–29) To souviselo s drahocennou nadějí na záchranu, kterou měli křesťané v Judově době „podle společně sdílené víry“. — Tit. 1:4.

11. Co byla ‚víra, která byla poskytnuta svatým‘?

¹¹ „Víra, která byla jednou provždy poskytnuta svatým“, byla souhrnem toho, čemu věřili ohledně Jehovy Boha a jeho království, jak to křesťanům sdělil Ježíš a jeho inspirovaní učedníci. Zřejmě to bylo poskytnuto „jednou provždy“ v tom smyslu, že Ježíšovi pomazaní následovníci, „svatí“, to před devatenácti stoletími dostali jako jediné pravé dobré poselství. Stále je to ta „víra“, o které si svědkové Jehovovi dnes uvědomují, že se jí musí pevně držet, protože opravdu neexistuje žádné jiné dobré poselství nebo dobrá zpráva o záchraně, jež by si zasloužila, abychom jí věřili. (Gal. 1:6–8) A vynikajícím rysem dobrého poselství je, že Ježíš Kristus zemřel za celý svět lidstva. Proto je toto poselství tak nesmírně zajímavé pro dnešní „velký zástup“ „jiných ovcí“. — Jan 10:16; 1. Jana 1:1, 2; Zjev. 7:9.

12. Proč psal Juda k povzbuzení spoluvěřících, aby „vedli tvrdý boj za víru“?

¹² V Judově době se falešní učitelé, kteří se hlásili ke křesťanství, snažili záludně vpašovat mezi Boží lid zdánlivé dobré poselství. Takové nauky ohrožovaly jejich víru a záchranu. (Mat. 24:13; 2. Kor. 11:3, 4) Juda chtěl působit proti těmto tendencím a podněcován svatým duchem a láskou ‚shledal, že je nutné‘, aby napsal svým spoluvěřícím a povzbudil je, ‚aby vedli tvrdý boj za víru‘.

13. Co dnes musí činit svědkové Jehovovi, aby unikli klamu a aby nepřišli o záchranu?

¹³ Máme-li my zůstat věrní Bohu jako dnešní křesťanští svědkové Jehovovi a máme-li uniknout klamu, abychom nepřišli o záchranu, musíme také ‚vést tvrdý boj‘ proti jakémukoli klamnému dobrému poselství. Musíme se vší vážností odolávat jakýmkoli pokusům něco přidávat k Jehovovu přečištěnému inspirovanému Slovu nebo od něho něco ubírat a musíme proti takovým pokusům bojovat. (5. Mojž. 4:2; Přísl. 30:5, 6; Zjev. 22:18, 19) Musíme posuzovat každé nové nebo neznámé učení ve světle celého Božího slova a musíme se pevně držet víry, která vede k záchraně. — Žid. 1:1, 2; 2:3, 4.

14, 15. a) Jak vysvětlil Juda, proč změnil účel svého dopisu? b) Proč se falešným učitelům nemůže podařit podvrátit nebo znečistit křesťanský sbor jako celek?

¹⁴ Juda vysvětluje, proč změnil účel svého psaní.

„Jednám tak proto, že dovnitř vnikli jistí lidé, kteří byli Písmem již dávno ustanoveni k tomuto soudu, bezbožní lidé, kteří nezaslouženou laskavost našeho Boha obracejí v omluvu pro volné chování a prokazují se jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu, Ježíši Kristu.“ (Juda 4)

Muži, kteří ‚vnikli dovnitř‘ mezi pravé křesťany, zákeřně učili falešné nauky. (Srovnej Galaťanům 2:4; 1. Jana 2:19.) Ježíš předpověděl, že nepřátelské hnutí bude chtít zničit Jehovův lid. Ukázal totiž, že ďábel zaseje mezi „pšenici“ neboli Kristovy pravé následovníky „plevel“ neboli falešné křesťany. (Mat. 13:24–30, 36–43) Také apoštolové varovali před odpadnutím. Petr se výslovně zmiňuje o „falešných učitelích“. — 2. Petra 2:1; Sk. 20:29, 30; 2. Tes. 2:3.

¹⁵ Ale těmto ničemným lidem se nepodaří podvrátit nebo poskvrnit sbor jako celek. „Již dávno“, dokonce předtím než prorokoval věrný Enoch, byl pro takové lidi určen Boží záporný rozsudek. (1. Mojž. 3:15; 5:21–24; Juda 14, 15) „Tento soud“ je zřejmě patrný z toho, co Juda píše dále ve svém dopise.

16. Jak se „bezbožní lidé“ provinili tím, že ‚obracejí nezaslouženou laskavost našeho Boha v omluvu pro volné chování‘ a co je na jejich uvažování nesprávné?

¹⁶ Tito falešní učitelé byli „bezbožní lidé“ neboli lidé, kteří ‚neměli úctu k Bohu‘. („Nový zákon v moderní angličtině“, přeložil J. B. Phillips.) Na Jehovův očištěný lid se dívali s necudnými pohnutkami a nečistýma očima. Tito lidé, kteří neměli úctu, se mylně domnívali, že Bůh, když odpustil bývalým smilníkům, modlářům, cizoložníkům a podobným lidem, bude natolik milosrdný, že odpustí i tomu, kdo se znovu pustí do takových hříšných věcí. Nesprávně si mysleli, že mohou beztrestně porušovat Boží mravní zákony, potom projevit jakousi formu pokání a tak zůstat mezi Jehovovým lidem, dokud nezačnou znovu bažit po požitku z hříchu a nevlákají „nestálé duše“ do nemravnosti. (2. Petra 2:14) Tito „bezbožní lidé“ se tedy provinili tím, že ‚obrátili nezaslouženou laskavost našeho Boha v omluvu pro volné chování‘. Ve skutečnosti si nevážili Božího milosrdenství a neuznávali, že Bůh omyl věřící od jejich hříchů Kristovou krví, aby mohli nadále jít spravedlivou cestou. — Řím. 6:11–23; 1. Kor. 6:9–11.

17. Jakým způsobem se mohli někteří prokázat „jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu“? Co je čeká?

¹⁷ Kdyby se snad někdo z nás, Bohu oddaných svědků Jehovových, poddal bezbožným lidem a stal se otrokem hříchu pro sobecké tělesné uspokojení, ‚prokázal by se jako falešný‘ vůči tomu, který nás koupil svou drahocennou krví. Zříkali bychom se Ježíše Krista jako svého majitele a Pána. (1. Kor. 7:22, 23) Ty, kteří tak jednají, očekává zničení. Jak je tedy důležité, abychom odolávali takovým ničemným lidem!

ROZHODNÁ RADA PRO NAŠI DOBU

18, 19. a) Jakou hříšnou cestou šli někteří lidé, kteří se prohlašují za křesťany? b) Jak byli ovlivněni někteří jiní? c) Která inspirovaná rada může pomoci věrným křesťanům, aby byli lépe vyzbrojeni a mohli ‚vést tvrdý boj za víru‘?

¹⁸ V dnešní době se vyskytlo několik jedinců, kteří sice byli spojeni se sborem svědků Jehovových, ale snažili se prosazovat falešné učení a volné chování. Tito nesvědomití lidé si nevážili Božích spravedlivých měřítek a jsou skutečně nebezpečím pro věrné křesťany.

¹⁹ Je smutné, že tvrdě pracující, spravedlivě smýšlející následovníci Ježíše Krista mohou být ovlivněni falešným učením a volným chováním. Ale Judova jednoznačná rada posílí věrné, takže se nepodvolí takovým satanovým snahám zničit jejich vztah k Jehovovi Bohu. Budeme nyní dále rozebírat Judův inspirovaný dopis. Kéž nám to pomůže, abychom byli lépe vyzbrojeni k „tvrdému boji za víru“.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš odpovědět na tyto otázky?

◆ Judův dopis pojednává o tom, co může ohrozit pravé křesťany, co to je?

◆ Proč má pro nás dnes Judův dopis tak velkou cenu?

◆ Proč ti, jimž Juda psal, potřebovali ve větší míře milosrdenství, pokoj a lásku?

◆ Co je „víra, která byla jednou provždy poskytnuta svatým“?

◆ Proč Juda nabádá spoluvěřící, aby „vedli tvrdý boj za víru“?

Dbej ‚výstrah, které jsou nám předloženy‘!

1, 2. Co poskytuje Judův dopis jako poučení?

JEHOVA je Bůh, který dává výstrahu. (2. Král. 17:12–15; Ezech. 3:17–21) Jeho lid ví, že Bůh si nepřeje, aby kdokoli zahynul proto, že jde cestou vedoucí ke zničení. (Ezech. 18:23, 32) A svědkové Jehovovi jsou jistě vděční svému nebeskému Otci, že těm, kteří jej milují, dává výstrahy, vede je a zachraňuje.

² Inspirovaný dopis Judův poskytuje výstrahu i vedení. V předcházejícím článku jsme poznali, proč Juda nabádal spoluvěřící, aby „vedli tvrdý boj za víru“. Nyní s modlitbou uvažujme o tom, jaké dal v minulosti výstrahy. — Řím. 15:4.

DEJ POZOR, ABYS NEMĚL NEDOSTATEK VÍRY

3. Co Juda ‚toužil připomenout‘ svým spoluvěřícím?

³ Juda pokračuje varováním ohledně víry. Říká:

„Přestože jednou provždy znáte všechno, toužím vám připomenout, že Jehova sice zachránil lid z egyptské země, ale potom zničil ty, kteří neprojevovali víru.“ (Juda 5)

Jestliže křesťané nevedou „tvrdý boj za víru“, mohou ztratit příznivé postavení před Jehovou Bohem. Tomu chtěl Juda zabránit, a proto ‚toužil připomenout‘ ohroženým spoluvěřícím věci, které již kdysi poznali, a také to, jak Jehova jednal v minulosti s nevěrnými.

4. Jak a proč Jehova „zachránil“ zotročené Izraelity?

⁴ V pátém verši poukázal Juda nejprve na to, že Jehova Bůh „zachránil“ neboli vysvobodil zotročené Izraelity z poddanství v Egyptě. Bůh to učinil poté, kdy poslušně slavili první pasach. Zázračnou záchranu z Egypta způsobil Jehova proto, že kdysi zotročený lid jednal ve víře. — 2. Mojž. 12:1–14, 31.

5. a) Co je protiobrazným Egyptem a na jakém základě z něj Jehova zachraňuje lidi? b) Co musí činit Jehovovi oddaní ctitelé, aby mohli dosáhnout konečné záchrany?

⁵ Podobně Jehova zachraňuje lid ze symbolického Egypta, ze světa lidstva, které je mu odcizeno. (Zjev. 11:8) Činí to proto, že jej tito lidé ve víře uznávají jako Boha své záchrany a že uznávají Ježíše Krista jako protiobrazného beránka pasach, jehož krev je vykupuje