Zůstaňte pevní ve víře
„Inspirovaný výrok však rozhodně říká, že v pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry.“ — 1. Timoteovi 4:1.
1. Měli bychom být nepřiměřeně otřeseni, jestliže někdo odpadne od víry?
JSI hluboce otřesen a nepřiměřeně rozrušen, když vidíš nebo slyšíš, jak křesťan, kterého znáš, podléhá pochybnostem, chladne, a snad se dokonce bouří natolik, že opustí křesťanský sbor a pokusí se odvést jiné? Je-li to tak, může ti být útěchou, že takové případy jsou sice smutné, ale Písmo nás předem varuje, že nastanou.
2, 3. a) Co znamená slovo „apostasie“ a kdo byl prvním apostatou? b) Co přineslo odpadlictví Izraeli a Judeji?
2 Slovo „apostasie“, odpadnutí, pochází z řeckého pojmu, který znamená „odstoupení od něčeho“, „odpadnutí, útěk“, „vzpoura, opuštění“. První, kdo odpadl od pravého uctívání Jehovy, byl satan ďábel. Byl tedy prvním apostatou, odpadlíkem. (Jan 8:44) Způsobil, že se odpadlíky stala první lidská dvojice. (1. Mojž., 3. kapitola) Velmi záhy v dějinách Izraele došlo k „odpadnutí“ či ‚odvrácení od cesty‘ pravého uctívání. Čteme:
„Nenaslouchali dokonce ani svým soudcům, ale měli nemravný styk s jinými bohy a šli se jim klanět. Rychle se odvrátili od cesty, po které chodili jejich předkové v poslušnosti Jehovových přikázání.“ — Soud. 2:17.
3 Později se mnoho králů Izraele i Judeje stalo odpadlíky a zavedlo národy, jimž vládli, na cestu odpadnutí. Bůh nejprve potrestal severní izraelské království a řekl: „Proti odpadlému národu [Izraeli] jej [Asýrii] pošlu.“ (Iz. 10:6) A právě před zničením hlavního judského města Jeruzaléma Babylóňany prohlásil Jehova: „Od proroků jeruzalémských se totiž odpadnutí rozšířilo po celé zemi.“ (Jer. 23:15) Apostasie neboli odpadnutí od pravé víry rozhodně nepřineslo Izraeli a Judeji žádné požehnání.
ODPADNUTÍ MEZI RANÝMI KŘESŤANY
4. Jaké varování před odpadlíky pronesl Ježíš?
4 Hned na počátku své pozemské služby varoval Ježíš své následovníky před odpadlíky. Ve svém Kázání na hoře řekl:
„Vcházejte těsnou branou, protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zkáze a mnoho je těch, kteří na ni vcházejí; ale těsná je brána a úzká cesta vedoucí do života a málo je těch, kteří ji nalézají. Buďte na pozoru před falešnými proroky, kteří k vám přijdou v ovčím rouše, ale uvnitř jsou draví vlci. Poznáte je podle jejich ovoce.“ — Mat. 7:13–16.
5. Co řekl Pavel o odpadlících?
5 O dvacet pět let později varoval Pavel křesťanské starší z Efezu: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem. Z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Sk. 20:29, 30) V posledním ze svých inspirovaných dopisů jmenoval Pavel několik takových odpadlíků z prvního století. Varoval Timotea: „Vyhýbej se prázdným řečem, které porušují to, co je svaté, neboť budou postupovat k stále větší bezbožnosti a jejich slovo se rozšíří jako sněť. Patří k nim Hymeneus a Filétus. Právě tito muži se odchýlili od pravdy. . . a podvracejí víru některých.“ „Mědikovec Alexandr mi způsobil mnoho škod. . . ty se před ním chraň, protože nadmíru silně odporoval našim slovům.“ — 2. Tim. 2:16–18; 4:14, 15.
6. Jmenuj některé poznávací znaky typických odpadlíků.
6 Jestliže si rozebereme tato Ježíšova a Pavlova varování, vynoří se následující shodné rysy takových odpadlíků:
1. Odchýlení od pravdy
2. Převrácené, prázdné řeči
3. Pokusy podvrátit víru některých lidí a odvést za sebou učedníky
4. Pokrytectví (vlci v ovčím rouše)
5. Poznatelní podle ovoce; postupují k stále větší bezbožnosti
Takové zřetelné znaky měly umožnit raným křesťanům, aby rychle rozpoznali odpadlíky a ‚byli před nimi na pozoru‘.
ODPADNUTÍ V „POZDĚJŠÍCH ČASOVÝCH OBDOBÍCH“
7. Kdy se vyskytlo hromadné odpadnutí a v kterém textu Písma bylo předpověděno?
7 Odpadnutí, které bylo „již v činnosti“, když ještě žili někteří Kristovi apoštolové, se rozhojnilo „v pozdějších časových obdobích“, totiž po jejich smrti. Pětice zřetelných znaků byla od druhého století stále zřejmější a dospěla k vrcholu ve 4. století. Toto hromadné odpadnutí se mělo projevit před „přítomností našeho Pána Ježíše Krista“ a před „dnem Jehovovým“. — 2. Tes. 2:1–12.
8, 9. a) Jaké varování dal Petr vzhledem k posledním dnům? b) Měli být tito „posměvači“ a „ti, kteří vzdorují zákonu,“ pouze vně křesťanského sboru?
8 Jiné texty však objasňují, že i během „posledních dnů“ současného světa se budou vyskytovat v pravém křesťanském sboru odpadlíci. Apoštol Petr napsal:
„V posledních dnech přijdou posměvači se svým posměchem a budou postupovat podle svých vlastních žádostí a říkat: ‚Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost?‘. . . Milovaní, když tedy máte předem takové poznání, střezte se, abyste s nimi nebyli svedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od svého vlastního pevného postoje.“ — 2. Petra 3:3, 4, 17.
9 Petr nevaroval své bratry pouze před „posměvači“ a „těmi, kteří vzdorují zákonu,“ ve světě. Křesťané si vždy dobře uvědomovali nebezpečí z této strany. Petr mluvil i o nebezpečí být „sveden“ některými členy křesťanského sboru, kteří se stanou „posměvači“ a budou zlehčovat splněná proroctví o Kristově „přítomnosti“ a kteří zaujmou vzpurný postoj vůči „věrnému a rozvážnému otroku“, vedoucímu sboru křesťanského sboru a jmenovaným starším.
PŘÍČINY A NÁSLEDKY ODPADNUTÍ
10, 11. a) Co je jednou z důležitých příčin odpadnutí? b) Jmenuj některé z významů řeckého slovesa překládaného jako „pochybovat“. Jak se odpadlík staví do úlohy soudce?
10 Jednou z nejpřednějších příčin odpadnutí je nepochybně nedostatek víry způsobený pochybnostmi. (Žid. 3:12) „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (angl.) podává zajímavý výklad o řeckém slovese, které se často překládá jako „pochybovat“: „Diakrinó, dělat rozdíl, soudit, . . . ; pochybovat, kolísat. . . V některých [novozákonních] pasážích se pochybování jeví jako nedostatek víry, a tedy jako hřích (Řím. 14:23). . . V Řím. 4:20n. se pochybování blíží nevíře. . . Pochybování je tedy nedostatek důvěry ve skutky, jež má Bůh teprve vykonat a lidé je mají očekávat . . . V N[ovém] Z[ákoně] hřeší pochybovač proti Bohu a jeho slibům, protože Boha nesprávně posuzuje.“
11 Kdo tedy pochybuje až k odpadnutí, staví se do úlohy soudce. Myslí si, že všemu rozumí lépe než jeho křesťanští druhové, a také lépe než „věrný a rozvážný otrok“, skrze něhož se dozvěděl většinu, ne-li všechno, toho, co ví o Jehovovi Bohu a jeho předsevzetí. Pěstuje ducha nezávislosti a stává se „pyšným v srdci. . . něčím Jehovovi odporným“. (Přísl. 16:5) Někteří odpadlíci si dokonce myslí, že rozumějí lépe než samotný Bůh tomu, jak jsou řízeny události při uskutečňování Božího předsevzetí. Další dvě příčiny odpadnutí jsou tedy nevděk a opovážlivost. — 2. Petra 2:10b–13a.
12. Jmenuj některé následky vzpoury a odpadnutí.
12 Pokud jde o následky odpadnutí, jedním okamžitým důsledkem je ztráta radosti. Odpadlík se zatvrdí ve svých buřičských způsobech. Dále přestane přijímat duchovní potravu opatřovanou „věrným a rozvážným otrokem“ a to vede k duchovnímu oslabení a zhroucení ducha. Jehova prorocky srovnal štěstí svých věrných služebníků se smutným stavem odpadlíků:
„Hle! Moji vlastní služebníci budou jíst, ale vy sami budete hladovět. Hle! Moji vlastní služebníci budou pít, ale vy sami budete žíznit. Hle! Moji vlastní služebníci se budou radovat, ale vy sami utrpíte hanbu. Hle! Moji vlastní služebníci budou radostně volat pro dobrý stav srdce, ale vy sami budete vykřikovat pro bolest srdce a budete výt pro naprosté zhroucení ducha.“ — Iz. 65:13, 14.
13. Co znamená „pohlížet na panství svrchu“ a co je následkem takového počínání? (Juda 8, 10)
13 Když podlehnou takovým skutkům těla, jako jsou „nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy zloby, sváry, rozdělení, sekty“, stanou se odpadlíci často obětí skutků těla, jako jsou třeba „pitky“, „volné chování“ a „smilstvo“. (Gal. 5:19–21) Petr nás varuje před těmi, kdo „pohlížejí na panství svrchu“ tím, že pohrdají teokratickým uspořádáním, kdo „mluví utrhačně“ o mužích pověřených odpovědností v křesťanském sboru a tak ‚opouštějí přímou stezku‘. Říká, že „pro ně se stala jejich konečná situace horší než počáteční“. — Přečti pozorně 2. Petra 2. kapitolu.
JAK SE VYHNOUT ‚ODPADNUTÍ OD VÍRY‘
14, 15. Jak se můžeme vyvarovat opovážlivosti?
14 Viděli jsme, že jednou ze základních příčin odpadnutí je nedostatek víry způsobený ničivými pochybnostmi a že slovo překládané „pochybovat“ znamená také „dělat rozdíly“. Odpadlík se sám ujímá rozhodování, co je pravdivé a co falešné, co je „dobré a zlé“ v duchovní potravě. Začíná být opovážlivý. — Srovnej 1. Mojž. 2:17; 3:1–7.
15 Aby se křesťan vyvaroval odpadnutí od víry, měl by se mít na pozoru před nedostatkem víry, „hříchem, do něhož se snadno zaplétáme“, a „s vytrvalostí běžet závod, který je nám předložen.“ (Žid. 12:1; 3:12, 19) Pavel nám dává tuto radu: „Neustále zkoumejte, zda jste ve víře, neustále dokazujte, co sami jste.“ (2. Kor. 13:5) Pavel nás nevybízí, abychom pochybovali o „víře“, ale abychom se ptali sami sebe, zda žijeme podle víry nebo ne. Takové poctivé zkoumání sebe samých by nás mělo naplnit skromností a pokorou, a tak nás ochránit před duchem nezávislosti a opovážlivostí odpadlíka.
16. a) Jakým jiným úskalím se máme vyhýbat? b) Jaké dvojí poučení si můžeme vzít od berejských Židů?
16 Abychom se vyvarovali odpadnutí od víry, musíme se mít také na pozoru před nevděkem. Měli bychom být vděčni za hojný duchovní pokrm, který dostáváme prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45) To neznamená, že bychom se neměli o věcech průběžně přesvědčovat. V tom ohledu se můžeme od berejských Židů poučit v dvojím ohledu. Jistě, ‚denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak‘, ale také „smýšleli ušlechtileji“, protože „přijali slovo [které jim kázali Pavel a Silas] s největší dychtivostí mysli.“ — Sk. 17:11.
17, 18. Co bychom měli umět rozlišovat? Jakou radu nám dává Pavel?
17 Taková vděčná dychtivost učit se nám pomůže pěstovat lásku a nabývat přesného poznání zároveň s plnou rozlišovací schopností. Tyto křesťanské vlastnosti nám zase pomohou rozlišit věci velké důležitosti od věcí méně důležitých. Je bod, jemuž těžko rozumíme, skutečně důležitý? Ovlivňuje skutečně důležité věci, jimž jsme se naučili od třídy „otroka“? Stojí za to, abychom přivedli ke klopýtnutí sami sebe a možná i jiné? Brání nám přinášet křesťanské ovoce?
18 Pavel nám radí: „Za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě více a více rozhojnila přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitých věcech, a tak jste byli bez kazu a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do Kristova dne, a abyste byli naplněni ovocem spravedlnosti, které přichází prostřednictvím Ježíše Krista, k Boží slávě a chvále.“ — Fil. 1:9–11.
‚VYCHVACOVAT POCHYBOVAČE Z OHNĚ‘
19. a) Co ještě musíme rozlišovat? b) Jakou další budující radu nám dává Juda?
19 Protože jsme byli varováni, že „někteří odpadnou od víry“, měli bychom být připraveni vést „tvrdý boj za víru, která byla jednou provždy poskytnuta svatým.“ (1. Tim. 4:1; Juda 3) Je však třeba rozlišovat mezi odpadlíky, kteří vyvolávají těžkosti, jak se o nich zmiňuje 2. Petra, 2. kapitola, a mezi křesťany, kteří zeslábnou ve víře a mají pochybnosti pro nedostatek přesného poznání. Juda tak rozlišuje. Když nás varoval před „reptaly, stěžujícími si“, kteří „obdivují osobnosti“, a proti „posměvačům“, kteří „působí rozdělení“, říká: „Zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte přitom milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život. Nadále také prokazujte milosrdenství těm, kteří mají pochybnosti, zachraňujte je tím, že je vychvacujete z ohně.“ — Juda 16, 23.
20. Jak lze pomáhat pochybovačům? Co však, jestliže odmítají pomoc a „odpadají od víry“?
20 Ano, takovým pochybovačům je třeba ukázat, že jsou v nebezpečí, protože ničivé pochybnosti je mohou strávit jako oheň. Jejich křesťanští bratři, a zejména starší, by se měli snažit jim pomoci, vychvátit je, jestliže je to jen trochu možné, z „ohně“, který by je mohl duchovně zničit. A pokud někdo odmítá takovou trpělivou, láskyplnou pomoc a skutečně „odpadá od víry“, neměli bychom být nepřiměřeně rozrušeni. Řekneme s apoštolem Janem: „Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu, neboť kdyby byli bývali našeho druhu, byli by zůstali s námi.“ — 1. Jana 2:19.
„PEVNÍ VE VÍŘE“ AŽ DO SAMÉHO KONCE
21, 22. a) Jaké povzbuzení dává Petr, abychom zůstali silní ve víře? b) Co musejí dál dělat duchovní izraelité a „velký zástup“, aby se uskutečnily jejich naděje?
21 Nemůže být pochyb o tom, že satan by nás všechny rád viděl ‚odpadnout od víry‘. Proto nám Petr radí:
„Postavte se však proti němu, pevní ve víře, protože víte, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství vašich bratrů ve světě. Avšak potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:8–10.
Ano, duchovní izraelité, kteří byli povoláni k vládě s Kristem ve „věčné slávě“, musí zůstat věrní „v hodině zkoušky“, jestliže chtějí, aby jim ‚nikdo nevzal korunu‘. — 2. Tim. 2:10; Zjev. 3:10, 11.
22 Jejich společníci, členové „velkého zástupu“, si také uvědomují, že musí zůstat „pevní ve víře“, pokud si přejí „vyjít z velkého soužení“. (Zjev. 7:9, 10, 14) Křesťané, kteří mají nebeskou naději, stejně jako jejich druhové, jejichž nadějí je věčný život v obnoveném ráji na zemi, jsou odhodláni dál věrně kázat „toto dobré poselství o království“. (Mat. 24:14) Znamenité rozšíření v mnoha částech světa až do roku 1980 je důkazem, že Jehova udílí své organizaci požehnání a že stále zbývá vykonat mnoho práce. Proto dbají Pavlovy rady: „Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném čase budeme sklízet, neochabneme-li.“ — Gal. 6:8, 9.
23. Co nás „silně povzbuzuje“, abychom zůstali „pevní ve víře“?
23 Když vidíme, jak se nám věci předpověděné pro „poslední dny“ odehrávají přímo před očima, máme pevnou důvěru, že „velké soužení“ a úsvit Božího spravedlivého nového světa jsou přede dveřmi. Podivuhodná požehnání, jež leží právě před námi, ať v nebi nebo v pozemském ráji, nás „silně povzbuzují“, abychom „zůstali pevní ve víře“ až do samého konce, abychom „uchopili předloženou naději“. — Žid. 6:17–19.
[Rámeček na straně 13]
PŘÍČINY
Nedostatek víry
Duch nezávislosti
Nevděk
Opovážlivost
[Rámeček na straně 13]
NÁSLEDKY
Ztráta radosti
Buřičství (vzpurnost)
Nedostatek duchovní potravy
Skutky těla