práci, ještě dokud jsou v těle jako lidé. A jaká je to práce? Stejně jako Ježíš byl pomazán, aby „oznámil dobré poselství mírným“, byly i tyto osoby pomazány, aby kázaly dobré poselství o Božím království. (Izaiáš 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; Skutky 8:4, 12) Proto dal na rozloučenou Ježíš svým prvním učedníkům napomenutí, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů a křtili je‘. (Matouš 28:19, 20) A těsné před tím, než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým jedenácti věrným apoštolům, že mu mají být „svědky. . . až do nejvzdálenější části země“. — Skutky 1:8.

¹³ Jedním z hlavních důvodů, proč Bůh chce, aby bylo „dobré poselství“ kázáno ve všech národech, je, aby „z nich vybral lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) Boží jméno je Jehova, a proto je tento lid známý jako svědkové pro Jehovu. (Izaiáš 43:10–12) Tito pomazaní následovníci Ježíše Krista nejsou jediní, kteří vyprávějí „dobré poselství“ mírným a kteří činí učedníky a svědky pro Jehovu Boha. Stejně jako ve starověkém Izraeli platily Jehovovy zákony i pro cizí usedlíky v jejich středu, tak i přikázání, jež byla dána duchovním izraelitům, platí pro jejich druhy, „velký zástup“ „jiných ovcí“. — Jan 10:16; Zjevení 7:9.

14. Jaká jiná povinnost je vložena na tyto pomazané následovníky šlépějí Ježíše Krista?

¹⁴ Jiná povinnost, kterou mají pomazaní následovníci šlépějí Ježíše Krista, je, že mají přinášet ovoce Božího ducha, totiž ‚lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotu, víru, mírnost, sebeovládání‘. (Galatským 5:22, 23) Jehova řekl, že jeho praví následovníci se poznají podle toho, že si navzájem projevují lásku. (Jan 13:34, 35) Proto jim apoštol Pavel radí: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých klamných žádostí; [máte však] být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a máte obléci novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.“ Další apoštolova slova ukazují, jak je pro křesťany tato povinnost důležitá: „Buším do svého těla a vedu je jako otroka, abych po tom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (Efezským 4:22–24; 1. Korintským 9:27) Jenom tehdy, zůstanou-li pomazaní věrní až do smrti, mohou doufat, že dostanou „korunu života“. — Zjevení 2:10.

BOŽÍ PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ SE NEZMĚNILO

15. a) Jaké chyby vzhledem k Božímu předsevzetí se dopustili mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané? b) Které naději je totiž v Křesťanských řeckých písmech poskytnuto význačné postavení?

¹⁵ Mnozí lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, se dopouštějí chyby v tom, že přehlížejí Jehovovo původní předsevzetí se Zemí a s člověkem. Jeho Slovo jasně ukazuje, jaké to bylo a je předsevzetí, a on nás ujišťuje, že se nemění. (1. Mojžíšova 1:28; Izaiáš 45:18; Malachiáš 3:6) Křesťanská řecká písma však dávají vyniknout dalšímu Jehovovu předsevzetí, jež bylo oznámeno po tom, co lidstvo upadlo do hříchu. Je to předsevzetí vybrat na základě Ježíšovy oběti omezený počet lidí, kteří se mají stát s jeho Synem spoluvládci v nebeském království. (1. Mojžíšova 3:15; 2. Timoteovi 4:7, 8, 18) Ti všichni se budou muset opravdu nejprve „znovu narodit“ stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 3:3) Ale Boží opatření k záchraně na základě Kristovy oběti není omezeno jen na ty, jejichž naděje je nebeská. To jasné vyplývá i z Křesťanských řeckých písem.

JEDNA ZÁCHRANA — DVĚ NADĚJE

16, 17. Které biblické texty ukazují, že dobrodiní z Kristovy oběti není omezeno jen na ty, kteří mají nebeskou naději?

¹⁶ Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:9, 10) Má-li se dít Boží vůle na zemi stejně jako v nebi, znamená to, že musí na zemi žít spravedlivé osoby, o nichž je předpověděno: „Bůh sám bude s nimi. A setře jim každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ To se nemůže vztahovat na nebe, protože tam nikdy nebyl křik, zármutek, bolest ani smrt. — Zjevení 21:3, 4.

¹⁷ Slova apoštola Pavla v Římanům 8:19–21 ukazují, že existují dvě skupiny lidí, které budou mít užitek z Božího milostivého opatření: „Tvorstvo [jedna skupina] totiž vyhlíží s dychtivým očekáváním zjevení Božích synů [druhé skupiny]. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno marnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, který je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ Všichni, kteří budou mít užitek na základě své víry v Kristovu oběť, se tedy budou nakonec těšit ze života jako Boží synové — 144 000 těch, kteří byli „koupeni ze země“, aby byli v nebi, a mnoho miliard těch, kteří se budou těšit z věčného života v pozemském ráji. — Zjevení 7:4, 9; 14:3; Matouš 25:31–34.

18, 19. a) Co ukazuje, že se velmi brzy splní Boží předsevzetí se Zemí a s člověkem? b) Ze kterých jednotlivců se skládá Boží království a ‚semeno Abrahámovo‘? c) O kterých otázkách je ještě nutno uvažovat?

¹⁸ Z předcházejícího je jasné, že Boží původní předsevzetí se Zemí a s lidstvem ještě nebylo uskutečněno. A splňování biblických proroctví, jež nacházíme například u Matouše v kapitole 24, u Marka v kapitole 13, u Lukáše v kapitole 21, ve 2. Timoteovi 3:1–5 a ve Zjevení 6:1–8, ukazují, že čas pro to je blízko! Protože se satan dopustil vzpoury a Adam s Evou projevili neposlušnost, opatřil Jehova nebeskou odměnu pro privilegovanou skupinu, které použije k uskutečnění svých původních předsevzetí. Pouze ti se ‚znovu narodili‘. Spolu se svým Pánem a Mistrem, Ježíšem Kristem, tvoří království, o něž se měli Ježíšovi následovníci podle jeho poučení modlit. Tvoří ‚semeno Abrahámovo‘ k požehnání ‚všem národům země‘. — 1. Mojžíšova 22:18; Galatským 3:29.

¹⁹ Uvažovali jsme o tom, proč Boží Syn a jeho druhové v království se měli „znovu narodit“, a o tom, kolik jich je a jaké jsou jejich dnešní povinnosti. Zůstávají však otázky: Jaká je při ‚znovuzrození‘ Boží úloha a jaká je úloha člověka? Jak může někdo říci, že jej Jehova Bůh vybral, aby se ‚znovu narodil‘?

‚Znovu se narodit‘ — Podíl člověka a podíl Boží

„Každý, kdo se narodil z Boha, nehřeší stále, protože v něm zůstává jeho plodné semeno, a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.“ — 1. Jana 3:9.

1, 2. Co jsme se dověděli a) o účincích, které čekají zachráněné? b) o tom, proč Jehova chce, aby se někteří ‚narodili znovu‘?

V PŘEDCHÁZEJÍCÍM článku jsme si povšimli, že mnoho miliónů lidí, kteří o sobě říkají, že jsou křesťané, tvrdí, že se ‚znovu narodili‘. Také jsme z biblických textů poznali, že je sice jen jedna záchrana — založená na víře v Kristovu výkupní oběť — ale že má dva různé účinky, z nichž se budou těšit tyto zachráněné skupiny: účinek v nebesích a účinek na zemi.

² Viděli jsme také, že Ježíš Kristus se znovu narodil po svém křtu v Jordánu. Tehdy Jehova Bůh způsobil, že na Ježíše sestoupil svatý duch v podobě holubice, a v téže době Bůh uznal Ježíše jako svého duchem zplozeného Syna. Viděli jsme také, co Jehova sledoval tím, že se Ježíš znovu narodil. Měl se totiž po své smrti a vzkříšení stát slavným a mocným králem Božího království. Poznali jsme také, že je Jehovova vůle, aby s Ježíšem Kristem vládli jeho společníci a že se také oni musí „znovu narodit“. — Matouš 3:13–17; Jan 1:12; 3:3; Židům 10:5–10; Zjevení 20:6.