Nikdy nezapomeň, že jsi svědkem!
„ ‚Vy jste. . . moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚a já jsem Bůh.‘ “ — Iz. 43:12.
1. a) Co je největší výsadou, jakou může člověk na zemi mít? b) Jak je definováno slovo „svědek“?
NA ZEMI neexistuje větší výsada, než být svědkem pravého Boha, Jehovy. Svědek je „ten, kdo svědčí v právní při nebo před soudním tribunálem“. („Webster’s New Collegiate Dictionary“) Ježíš Kristus svědčil v největší právní při celého vesmíru — týkala se Jehovy Boha. „Jako svědek,“ říká Bible, pronesl Ježíš „znamenité veřejné prohlášení před Pontským Pilátem“. (1. Tim. 6:13) Co řekl tomuto římskému místodržiteli, když byl vyslýchán?
2. Čemu vydával svědectví Ježíš Kristus?
2 Na otázku, která mu byla tehdy položena, Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych svědčil o pravdě.“ (Jan 18:37) Ano, Ježíš objasnil, že přišel do světa, aby vydal svědectví o Boží pravdě. Z části to znamenalo vydat svědectví o tom, že má postavení mesiášského krále. Ježíš také vydal svědectví o Božím jménu Jehova. Proto mohl Ježíš říci v modlitbě ke svému nebeskému Otci: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa.“ (Jan 17:6) Až do dne, kdy Ježíš jako člověk zemřel, byl si vědom své povinnosti působit jako svědek pro Jehovu. Ježíš opravdu nikdy nezapomněl, že je svědek.
Příklad ‚věrného a pravého svědka‘
3. a) Kdo je „věrný a pravý svědek“? b) Co se stalo sboru v Laodiceji a jakou radu mu Ježíš dal?
3 Ježíš plnil své pověření jako svědek pro Jehovu věrně a horlivě. A v tomto ohledu dává oddaným křesťanům vynikající příklad. Pozoruhodná je také Ježíšova rada sboru v Laodiceji. Tento sbor byl zřejmě rozptylován hmotnými žádostmi, a tak se stal ‚vlažným‘ ve vydávání svědectví pro Jehovu a pro mesiášské království. Ježíš je proto nabádal, aby byli ‚horliví a činili pokání‘. Svou radu tomuto sboru uvedl slovy: „To říká Amen, věrný a pravý svědek.“ — Zjev. 3:14–19.
4. a) Proč Ježíš označil sám sebe výrazem „Amen“? b) Nač neměli podle Ježíšova přání nikdy zapomenout křesťané v Laodiceji?
4 Za prvé se Ježíš označuje výrazem „Amen“. Proč? Protože jej Jehova poslal jako „Amen“ (což znamená „tak se staň“) ke všem božským slibům. Je to Ježíš, kdo plní všechny Boží sliby. (2. Kor. 1:20) Za druhé se Ježíš označuje jako „věrný a pravý svědek“. Proč? Aby k němu sbor vzhlížel jako ke svému vzoru a aby tak získal podnět k pokání za své nedostatky a opět se stal ‚horlivým‘ ve vydávání svědectví pro Jehovu. Boží Syn chtěl, aby tito laodicejští křesťané nikdy nezapomněli, že mají být svědky pro Boha a pro mesiášské království.
5. Jak byl Ježíš příkladem pro dnešní svědky Jehovovy?
5 Ježíš chce, aby všichni jeho učedníci byli věrnými a horlivými svědky až do úplného konce tohoto zlého systému věcí. „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům,“ řekl Ježíš, „a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14; Sk. 1:6–8) Tím, co činil, i tím, co říkal, byl „věrný a pravý svědek“ povzbuzujícím příkladem pro pravé křesťanské svědky dnes. Uznávají, že mají vznešenou výsadu být zastánci božského jména a věrně oddanými služebníky Jehovy, kteří si berou k srdci jeho slova: „Vy jste moji svědkové. . . a já jsem Bůh.“ — Iz. 43:10–12.
Proč se nesmí nikdy zapomenout
6. a) Jakou výsadu mají Jehovovi svědkové ohledně duchovního světla? b) Jaké otázky bychom si mohli položit?
6 Jsi-li Bohu oddaným, pokřtěným svědkem Jehovovým, buď si vždy vědom své velké výsady, že smíš sloužit nejvyšší osobnosti ve vesmíru. Pamatuj, že „věrný svědek“ byl „světlo světa“. (Zjevení 1:5; Jan 8:12) Proto musí všichni svědkové Jehovovi vyzařovat světlo ohledně Božích předsevzetí. Stejně jako by bylo nevhodné postavit nějakou lampu pod košík, místo abychom ji postavili na stojan, tak je nerozumné, aby pravý křesťan ukrýval své světlo. Musí svítit, aby všichni, kteří s ním přicházejí do styku, měli užitek z duchovního světla, z něhož se těší on sám. Proto Ježíš nabádal své učedníky: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce, který je v nebesích.“ (Mat. 5:14–16) Jako organizace jsou dnes svědkové Jehovovi po celé zeměkouli dobře patrní — jsou jako město na vrcholku hory, které vyzařuje světlo široko daleko. Ale jak je to s tebou? Vyzařuješ své světlo v každé době? Uvědomuješ si vždy, jakou máš výsadu jako svědek Jehovův?
7. Z jakého hlavního důvodu bychom neměli nikdy zapomínat, že jsme svědky Jehovovými?
7 Proč nesmíme nikdy zapomenout, že jsme svědky Jehovovými? Jeden důležitý důvod je ten, že žijeme ve světě, v němž na nás působí tlak každodenního života. Životní starosti a mnohá rozptýlení by nás mohly odvádět, takže bychom nemluvili o pravém Bohu a o jeho předsevzetích. K našemu užitku a pro naši výstrahu řekl Ježíš naléhavě: „Zůstaňte proto ostražití,. . . ukažte, že jste připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Mat. 24:42–44) Proč tato zdravá výstraha? Protože rozptýlení může vést ke zkáze — ano, ke zkáze pro ty, kteří se budou rozptylovat, až Ježíš přijde vykonat rozsudek nad tímto systémem věcí. — Zjev. 19:11–21.
8, 9. Jak můžeme mít užitek z úvahy o tom, co se stalo v Noemově době s lidmi, kteří se rozptylovali?
8 Uvědom si, co se stalo v době Noemově. V té době přece bylo tolik rozptýlení, že lidé nepovažovali za důležité Noemovo kázání ani to, že buduje archu! Rozptylovali se, a proto si „nepovšimli“, nebyli připraveni jednat, a byli zničeni. — Mat. 24:36–39.
9 Chceme se tedy dát rozptylovat tímto světem a mnoha způsoby, jimiž dovede poutat pozornost? Buďme vždy bdělí, protože kdybychom se dali úplně odvést od plnění svých povinností, jež máme jako Ježíšovi následovníci, mohlo by to vést ke zničení. Jestliže budeme stále připraveni a nikdy nepodlehneme ospalosti, pokud jde o naše odpovědnosti, pak nebudeme zničeni s lidmi tohoto světa, kteří se rozptylovali. — Luk. 17:26–30; 21:34–36.
10. Jaké velice důležité pověření mají všichni praví křesťané?
10 Nikdy proto nesmíme zapomenout, že máme životně důležitý úkol kázat dobré poselství o Božím království. (Mar. 13:10) Bez ohledu na to, kdo jsme nebo jaké máme povinnosti v Jehovově organizaci, je naší odpovědností oznamovat naši naději druhým. (Řím. 10:10; 1. Kor. 9:16) V mnoha zemích můžeme chodit volně dům od domu s poselstvím o království. Ale v zemích, kde je možno takto svobodně kázat, jsou možná lidé k náboženství lhostejní a ty možná nemůžeš u dveří často mluvit. Je-li tomu tak, musíš být mimořádně bdělý a využít každé jiné příležitosti, abys nechal svítit své světlo.
11. Co ohledně služby Jehovovi je patrné z toho, že Ježíšovi následovníci patřili k „té Cestě“?
11 Snad máš vyhrazen zvláštní čas pro účast na určitých odvětvích svědeckého díla. Ale Bohu oddaný Jehovův služebník by měl Jehovu chválit slovem i skutkem v každé době. Činíš to? O Ježíšových prvních následovnících bylo řečeno, že patří „k té Cestě“. (Sk. 9:1, 2) Nesloužili tedy Bohu jen několik hodin měsíčně. Jejich služba byla životní cestou. Podobáme se snad těmto křesťanům v prvním století, jestliže jsme nepravidelnými zvěstovateli království, kteří se svědecké činnosti věnují jen zřídka? Můžeme se opravdu označovat jako Jehovovi svědkové, říkáme-li o své naději druhým jen málo nebo jim neříkáme nic?
Užívat svého času k pomoci druhým
12, 13. a) Jak se můžeme duchovně posilovat? b) Proč bychom si měli vést záznamy o zájmu, s nímž jsme se setkali ve svědecké službě?
12 Máme-li pomáhat druhým na cestě k věčnému životu v Božím spravedlivém novém pořádku, musíme moudře užívat svého času. Abychom však pomáhali druhým, musíme se sami posilovat. Musíme pravidelně přijímat duchovní pokrm a budovat se ve víře. Nesmíme se spokojit s tím, že bychom byli „nemluvňaty“, musíme ‚usilovně spět ke zralosti‘. (Ef. 4:14; Žid. 6:1) Když pravidelně vydáváme svědectví dům od domu, vzali jsme na sebe další odpovědnost, že osoby, jež se podobají ovcím, nepustíme se zřetele? Co děláme, když lidé naslouchají našemu biblickému poselství nebo projevují zájem o Boží slovo a království? Postaráme se o ně natolik, že si poznamenáme jméno a adresu a námět, o kterém jsme mluvili, a že pak za těmito zájemci jdeme?
13 Jsme-li duchovně čilí, můžeme si vytvořit příležitosti ke kázání Božího slova kdykoli a kdekoli. Čiňme to s radostí a ať naše srdce překypuje tím, čemu jsme se naučili od svého vznešeného učitele, Jehovy. — Iz. 30:20, 21.
Buď pohotový k příležitostnému vydávání svědectví
14. a) Na základě jakého způsobu vydávání svědectví poznali někteří lidé Boží pravdu? b) Mělo by příležitostné vydávání svědectví nahradit tvou pravidelnou kazatelskou službu?
14 Někteří lidé se seznámili s pravdou ve styku s příbuznými, přáteli, spolupracovníky, sousedy a za podobných okolností. V jedné skupině 238 pokřtěných svědků se například 40 procent dovědělo o biblické pravdě z příležitostného svědectví. To by ovšem nemělo nahradit kazatelskou službu — tvou pravidelnou činnost, při níž vydáváš svědectví dům od domu nebo vykonáváš dodatečné návštěvy a podobně. — Sk. 5:42; 20:20.
15. Jaký příklad dal Ježíš v příležitostném vydávání svědectví?
15 Ježíš, „věrný a pravý svědek“, nám však dal znamenitý příklad v příležitostném vydávání svědectví. Když například Ježíš „odcházel“, zahlédl „muže jménem Matouš, jak sedí v daňové kanceláři“, a promluvil k němu, což vedlo k dobrým výsledkům. (Mat. 9:9) A také jindy využil Ježíš příležitosti, ačkoli byl unaven, a mluvil u studny v Sychar o pravdě se ženou, která tam přišla čerpat vodu. Na základě tohoto rozhovoru uvěřilo mnoho Samaritánů, že Ježíš je Mesiáš. — Jan 4:5–30, 39–42.
16. Jaký znamenitý příklad vydávání svědectví dal apoštol Pavel?
16 Také apoštol Pavel využil každé příležitosti, aby mluvil o Jehovově slovu. Když byl Pavel v Aténách, rozmlouval „každý den na tržišti s těmi, kteří tam právě byli“. (Sk. 17:17) A když byl apoštol v Římě v domácím vězení, „laskavě přijímal všechny, kteří k němu přišli. Kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánovi Ježíši Kristu s největší volností řeči.“ (Sk. 28:30, 31) Jak by nás to všechno mělo podněcovat, abychom nikdy nepřehlédli žádnou příležitost k vydávání svědectví.
17. Jaké příležitosti k vydávání svědectví druhým máme vedle pravidelné kazatelské služby?
17 Kromě své pravidelné kazatelské služby máme mnoho jiných příležitostí k vydávání svědectví. O Jehovovi a o jeho předsevzetích potřebují slyšet naši spolupracovníci, spolužáci, příbuzní a známí. Když cestujeme autobusem, letadlem nebo vlakem, můžeme snad zavést řeč, která povede k svědectví o království. Můžeme také sdělovat „dobré poselství“ správcům v hotelu nebo v motelu, zaměstnancům benzinových stanic, pracovníkům v restauracích nebo taxikářům. Doma můžeme vydávat svědectví těm, kteří něco prodávají nebo doručují. Ale i v nemocnici můžeme vydávat svědectví ošetřovatelkám, lékařům i pacientům. Při nemocničním léčení pomohlo mnoho svědků Jehovových jiným pacientům, aby se dověděli o Božím novém pořádku, v němž se lidé budou těšit ze skvělého zdraví.
18. a) Co se doporučuje, jestliže váháš využít příležitostí k vydávání svědectví? b) Jaké vlastnosti bychom měli projevovat při vydávání svědectví příbuzným a známým?
18 Jak důležité tedy je, abys jako jeden ze svědků Jehovových oznamoval poselství o království při každé příležitosti! Jinými slovy, nikdy nezapomeň, že jsi svědek! Ale co když váháš, máš-li příležitost vydávat svědectví? Pak se modli, abys měl odvahu mluvit o pravdě. Sklidíš bohatá požehnání, o která bys jinak přišel. (Srovnej Skutky 4:29–31.) Vydávání svědectví příbuzným a známým je snad poněkud snadnější. Ale buď k nim taktní, laskavý a trpělivý, nedovoluj si vůči nim jen proto, že je tak dobře znáš. Měj přitom na zřeteli budoucnost a postupně v nich buduj ocenění pro biblickou pravdu.
Znamenité chování patří ke způsobu, jímž vydáváme svědectví
19. Jaký je vztah mezi naším svědectvím a chováním?
19 Svědectví nevydáváme vždy jen slovy. Apoštol Pavel spojil znamenité chování s přinášením světla. Nabádal filipské křesťany, aby ‚dělali všechno bez reptání a odmlouvání, aby se stali bezúhonnými a nevinnými, neposkvrněnými Božími dětmi mezi pokřivenou a převrácenou generací, v níž zářili jako ti, kteří poskytují světlo ve světě‘. (Fil. 2:14, 15) Ve světě, který je morálně zkažený a temný, musí svědek Jehovův zářivě vynikat jako ten, který poskytuje světlo. Věrný křesťan opravdu zrcadlí světlo pravdy tím, že slovy vydává svědectví a svítí svým znamenitým mravním chováním. Kéž všichni svědkové Jehovovi dokazují, že jsou věrnými a oddanými nositeli světla, a to způsobem svého života i slovy biblické pravdy, jež mluví!
20. Jak může naše znamenité chování zapůsobit na jiné?
20 Apoštol Petr zdůraznil tutéž myšlenku, když napsal: „Udržte si znamenité chování mezi národy, aby. . . oslavovali Boha v den jeho prohlídky, v důsledku vašich znamenitých skutků, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Všichni samozřejmě nebudou v den jeho prohlídky oslavovat Boha a nestanou se Jehovovými svědky. Většina lidí se nepostaví na stranu Božího mesiášského království a nebude dodržovat jeho vysoké normy chování. Mezi očitými svědky však budou někteří lidé podobní ovcím, kteří uvidí, že zastupujeme pravé křesťanství. Naše znamenité chování na ně zapůsobí a budou se k nám chtít připojit v kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘. (Mat. 24:14) Jakou radost máme, když tito lidé oslavují Jehovu spolu s námi jako jeho svědkové!
21. S jakým postojem by měli svědkové Jehovovi konat Boží vůli?
21 Konej proto Jehovovo dílo a jeho vůli celým srdcem. (Mat. 22:37) Uvědomuj si, že ten, kdo je svědkem Jehovovým, má chválit Boha stále. „Chvalte Jah! Chval Jehovu, má duše. Chci chválit Jehovu po celý svůj život.“ (Žalm 146:1, 2) Ano, ‚chval Jehovu po celý svůj život‘. A tento tvůj ‚celý život‘ může být věčný, jestliže nikdy nezapomeneš, že jsi svědkem.
Jak bys odpověděl?
◆ Co je největší výsada, z jaké se může těšit člověk na zemi?
◆ Jak byl Ježíš Kristus příkladem pro dnešní svědky Jehovovy?
◆ Jaké životně důležité pověření mají všichni svědkové Jehovovi?
◆ Mělo by příležitostné vydávání svědectví nahradit tvou kazatelskou službu?
◆ Jaký je vztah mezi naším chováním a vydáváním svědectví?