„Láska, kterou jsi měl na počátku“

„Mám však proti tobě to, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl na počátku. Proto si vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání.“ — Zjevení 2:4, 5.

1, 2. a) Jakou radu dal Ježíš efezskému sboru? b) Co možná tato slova způsobila?

JSI svědkem Jehovovým a máš za sebou mnoho let věrné služby? Jestliže ano, jak by ti bylo, kdyby někdo, koho si velice vážíš, k tobě promluvil výše uvedená slova? Urazil by ses? Nebo by sis myslel, že se zmýlil a nemluví k té pravé osobě?

² Asi před 1 900 lety byla tato slova adresována sboru neboli eklésii v maloasijském Efezu. Byla zahrnuta v poselství, které nepocházelo od nikoho jiného než od vzkříšeného Ježíše Krista. Tato slova musela být pro sbor otřesem. Křesťané v Efezu vytrvávali v Ježíšově jménu a odolávali vlivu odpadlíků již 40 let. (Sk. 18:18, 19; Ef. 1:1, 2) „Znám tvé skutky a tvou namáhavou práci a vytrvalost a že nemůžeš snést špatné lidi a že zkoušíš ty, kteří říkají, že jsou apoštolové, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.“ (Zjev. 2:2) Byli stále „v pravdě“, jak říkáme. Co tedy bylo problémem?

3. Co bylo problémem efezských křesťanů?

³ Ztratili ‚lásku, kterou mívali‘. Už nesloužili se stejnou vřelostí křesťanské lásky k Jehovovi jako na počátku. To vedlo k tomu, že ochladli. Proto je Ježíš varoval: „Vzpomeň, od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ — Zjev. 2:5.

4. Jaké varování si můžeme vzít ze zkušenosti Efezanů?

⁴ To je varování pro dnešní Jehovovy služebníky. Je zřejmé, že i ti, kteří mají dlouhou zkušenost činných křesťanů, mohou ochladnout. Navenek se snad ještě zdají silní, ale uvnitř již možná ztratili hlubokou lásku, kterou mívali k Jehovovi. V dopise Korinťanům varoval Pavel: „Ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby neupadl.“ (1. Kor. 10:12) Možná, že nám v tomto ohledu pomůže, jestliže se podíváme, jak Efezané získali svou lásku a jak jim bylo pomáháno, aby si ji udrželi.

KŘESŤANSTVÍ V EFEZU

5, 6. Jak a kdy začalo být v Efezu kázáno dobré poselství?

⁵ V prvním století našeho letopočtu bylo město Efez bohatou, živou metropolí a střediskem vzkvétajícího kultu pohanské bohyně Artemidy (neboli Diany). Učení o Ježíšovi jako Jehovově Mesiáši zde slyšeli nejpozději v roce 52 n. l., když přijel z Korintu Pavel spolu s manželskou dvojicí, Akvilou a Priscillou. Pavel sám zde zůstat nemohl, ale Akvila s Priscillou zůstali. Když tam začal řečník Apollos vyučovat „správně“ o Ježíšovi, pomohla mu tato křesťanská dvojice opravit si nesprávné porozumění, které měl ve věci křtu. Apollo se pak stal horlivým pracovníkem ve sboru prvního století. — Sk. 18:24–28.

⁶ Po několika měsících se do Efezu vrátil Pavel a našel skupinu asi 12 učedníků, kteří byli pokřtěni Janovým křtem. Reagovali na Pavlova slova a byli pokřtěni znovu. Pak kázal tři měsíce v synagóze. Když ale většina Židů nereagovala, přesunuli se Pavel a noví učedníci do posluchárny Tyrannovy školy, kde začal Pavel konat každodenní přednášky. — Sk. 19:8–10.

7, 8. Jaké pozoruhodné události provázely raný růst sboru v Efezu?

⁷ Nyní nastalo v Efezu potěšující období. Jehova konal prostřednictvím Pavla mocné skutky uzdravování. Lidé, kteří se jen dotkli jeho oblečení, byli uzdravováni a slovo jeho kázání se šířilo po celém kraji. (Sk. 19:11–17) V dopise, který napsal Pavel v té době korintskému sboru ležícímu na druhé straně Egejského moře, prohlásil: „Zůstávám však v Efezu až do svátku letnic, neboť mi byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti, ale je mnoho protivníků.“ — 1. Kor. 16:8, 9.

⁸ Pavel zůstal v Efezu déle než dva roky. Mnozí se poučili o mimořádné lásce, kterou projevil Jehova, když poslal svého jednozplozeného Syna, aby ti, kteří projevují víru, měli věčný život. Přijali pravdu a láska, kterou projevovali Jehovovi a jeho Synu, byla silná. Ti, kteří dříve provozovali magická umění, „snesli své knihy a přede všemi je spálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že měly hodnotu padesát tisíc kousků stříbra. Jehovovo slovo tedy mocně rostlo a rozmáhalo se.“ (Sk. 19:19, 20) Představ si, jak obrovské svědectví to bylo!

9. Jak byla síla lásky nového sboru vyzkoušena?

⁹ Brzy byla síla lásky Efezanů vyzkoušena. V Efezu si mnoho stříbrotepců značně vydělávalo výrobou stříbrných stánků Artemidy. Jeden z nich, Démétrios, postřehl, že mladý křesťanský sbor může ohrozit jejich živobytí, promluvil proto k ostatním stříbrotepcům a vyvolal pobouření. Dokud městský písař dav neuklidnil, byly životy křesťanů v nebezpečí. (Sk. 19:23–41) Možná, že byly i jiné zkoušky, které nejsou zaznamenané v Bibli, protože Pavel se zmínil, že ‚bojoval s divokými zvířaty v Efezu‘. (1. Kor. 15:32) Vroucí láska, kterou měli Efezané k Jehovovi, jim nicméně pomohla vytrvat.

10. Jak se Pavel podruhé snažil povzbudit efezské starší?

¹⁰ Časem Pavel opustil Efez. V roce 56 n. l. se cestou do Jeruzaléma ocitl v Milétu, pouhých 48 kilometrů odtud. Svolal tedy schůzku efezských starších a nabádal je, aby následovali jeho příklad a pásli Boží stádo, které mají v péči. Zejména je varoval před „utlačujícími vlky“, kteří se mezi nimi objeví a svedou učedníky na scestí. Zjevil jim také, že již je pravděpodobně víckrát neuvidí tváří v tvář. Tak „propukl dosti velký pláč a padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali“. — Sk. 20:17–38.

11. Co slyšel Pavel o Efezanech, když byl v Římě?

¹¹ Když. se Pavel dostal do Jeruzaléma, byl uvězněn a časem byl poslán do Říma jako vězeň. Tam se jeho myšlenky opět obrátily k jeho efezským bratrům a napsal jim dopis, který máme v Bibli pod názvem „Efezanům“. V té době byla u křesťanů v Efezu láska k Jehovovi a jeho Synu stále ještě silná, protože jim Pavel píše: „Také já, jakmile jsem uslyšel o víře, kterou máte v Pána Ježíše a ke všem svatým, nepřestávám za vás vzdávat díky.“ — Ef. 1:15–17.

12. Jakou radu, jež by pomohla Efezanům zachovat si ‚lásku, kterou měli na počátku‘, napsal Pavel z Říma?

¹² Ve svém dopise předložil Pavel Efezanům znamenité rady určené k tomu, aby jim pomohly zachovat si svou lásku živou. Varoval je, že žijí ve zlých dnech, a měli by tedy ‚vykupovat příhodný čas‘ a nedovolit, aby jiné věci vytlačily konání Boží vůle. (Ef. 5:15–17) Pavel také Efezanům připomněl, že jejich skuteční nepřátelé nejsou lidé, kteří se staví proti nim. Řekl, že spíše „[zápasíme] proti ničemným duchovním silám v nebeských místech“. Naléhavě je tedy povzbuzoval, aby oblékli duchovní výzbroj a udržovali si těsné spojení s Bohem modlitbou. — Ef. 6:11–18.

13. Jak mohl Efezanům pomoci Timoteus?

¹³ Pavel napsal svůj dopis Efezanům kolem roku 60 nebo 61 našeho letopočtu. (Ef. 1:1) Nedlouho potom navštívil Efez Timoteus a tam obdržel od Pavla dopis, který nazýváme První Timoteovi. Pavel v něm tohoto mladšího muže vybízel, aby zůstal v Efezu dál a „přikázal jistým lidem, aby neučili odlišnou nauku ani nevěnovali pozornost falešným historkám a rodokmenům, jež nikam nevedou“. (1. Tim. 1:3, 4) Timoteova přítomnost ve městě bezpochyby pomohla většině efezských křesťanů, aby si zachovali svou horlivou lásku k Jehovovi navzdory špatnému vlivu, který je obklopoval.

14. a) Jak posílil Jehova Efezany? b) Co se jim přesto stalo?

¹⁴ Kolem roku 65 n. l. psal Pavel svůj druhý dopis Timoteovi. V něm se zmínil, že poslal do Efezu dalšího vyslance, Tychika. (2. Tim. 4:12) To je poslední zmínka o Efezanech až do doby, než jim Ježíš poslal své poselství obsažené v knize Zjevení. Křesťané v Efezu byli ovocem kázání apoštola Pavla. Prospěly jim pozdější návštěvy takových vynikajících křesťanů, jako byl Timoteus, obdrželi radu prostřednictvím dopisu inspirovaného svatým duchem a byli součástí „jednoho těla“. (Ef. 4:4) Přesto ztratili ‚lásku, kterou měli na počátku‘.

POTŘEBA PEVNÉ RADY

15, 16. a) Proč se snad někteří domnívají, že se jisté ochlazení lásky, kterou měli Efezané na počátku, dalo čekat? b) Domníval se to i Ježíš?

¹⁵ Někdo snad může pokládat jisté ochladnutí lásky Efezanů za pochopitelné. Když Ježíš poslal své poselství skrze Jana, existoval sbor v Efezu již přes 40 let. Mnozí bezpochyby osobně nepamatovali znamenitý příklad Akvily a Priscilly a Apollovo vzrušující kázání. Apoštol Pavel byl již 30 let mrtev a Jeruzalém byl zničen před pětadvaceti lety. Dalo se tedy čekat, že se efezští křesťané stanou usedlými a ztratí vědomí naléhavosti a horlivost.

¹⁶ Ježíš však takový sklon neomlouval. Jiní, kteří byli křesťany stejně dlouho jako Efezané nebo ještě déle, neztratili svou ‚prvotní lásku‘. Apoštol Jan, který zapsal Ježíšovo poselství Efezanům, byl Kristovým následovníkem více než 20 let v době, kdy Pavel přinesl dobrou zprávu do Efezu. A členové sboru ve Filadelfii podali přesvědčivé svědectví, že neztratili ‚lásku, kterou měli na počátku‘. — Zjev. 3:7–11.

17. Co radil Ježíš efezským křesťanům?

¹⁷ Proto nebylo přehnané, když Ježíš řekl pevně Efezanům, že pravděpodobně prohrají, nebudou-li činit pokání a neroznítí znovu svou lásku. Řekl: „Odstraním tvůj svícen z jeho místa, nebudeš-li činit pokání.“ (Zjev. 2:5) To nebyla ani tak hrozba jako spíše láskyplné varování, které tyto křesťany vybízelo, aby jednali moudře a neztratili své přednosti.

PROČ SE ZTRÁCÍ ‚PRVOTNÍ LÁSKA‘

18, 19. a) Jakou horlivost měli Izraelité, když byli vysvobozeni z Egypta? b) Proč tuto horlivost ztratili?

¹⁸ Proč lidé ztrácejí svou počáteční lásku k Jehovovi a horlivost pro činění jeho vůle? Bible nám neříká, co se Efezanům stalo. V Bibli jsou však popsány podobné případy. Vzpomeň si na Izraelity, které Mojžíš vyvedl z Egypta. Boží osvobozený lid byl svědkem Jehovových mocných skutků, jež vyvrcholily zničením faraóna a jeho vojsk v Rudém moři, a byl velice nadšen. „Kdo mezi bohy je jako ty, Jehovo?“ zpívali ve vytržení. (2. Mojž. 15:11; Žalm 136:1, 15) Později, když s nimi Jehova uzavřel smlouvu, jednomyslně prohlásili: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat a být poslušní.“ — 2. Mojž. 24:7.

¹⁹ Přesto se nálada Izraelitů rychle změnila. Přechodný nedostatek vody, jednotvárná strava, strach z Kananejců a jiné problémy je přiměly zapomenout na Jehovovy mocné skutky a na smlouvu, kterou s nimi uzavřel. Vždyť v bezpečné vzdálenosti se jim začal zdát přitažlivý i Egypt, země jejich otrocké služby. Zapomněli na drsnou krutost Egypťanů a dovedli myslet jen na ‚ryby, okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek‘, které tam jídávali. — 4. Mojž. 11:5.

20, 21. a) Jakou vzrušující zprávu slyšeli Židé za Cyrových dnů a jaký měla účinek? b) Co způsobilo, že jejich nadšení ochablo?

²⁰ Vzpomeň si také na Židy, kteří se vraceli z babylónského zajetí v roce 537 př. n. l. Představ si jejich vzrušení, když slyšeli Cyrovo provolání: „Jehova . . . mě pověřil, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judě. Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se prokáže, že jeho Bůh je s ním. Ať tedy jde do Jeruzaléma, který je v Judě, a znovu postaví dům Jehovy, Boha Izraele.“ (Ezd. 1:2,3) Desetitisíce jich zareagovaly a zavládla veliká radost, když byl konečně položen základ nového chrámu. — Ezd. 2:64; 3:10–13.

²¹ Toto nadšení však rychle opadlo. Okolní nepřátelé měli námitky a vymohli úřední příkaz zastavit práci na stavbě chrámu. (Ezdráš 4. kapitola) Židé si začali stavět znamenité domy pro sebe. (Ag. 1:4) Stále si ovšem o sobě mysleli, že se činně zastávají židovského náboženství. Neopustili svou víru. Ztratili však vřelou lásku, kterou měli dříve k Jehovovi a k zájmům pravého uctívání. Bezpochyby se domnívali, že jsou vyvážení nebo rozumní v tom, co dělají. Ale Jehova s tím nesouhlasil. Poslal proroky Aggea a Zachariáše, aby povzbudili jejich horlivost a podnítili je k dostavění Jehovova domu. — Ezd. 5:1, 2.

22, 23. a) Co může způsobit dnes, že křesťané ztratí lásku, kterou měli na počátku? b) O jakých otázkách budeme ještě uvažovat?

²² Něco podobného se může stát křesťanům v naší době. Každodenní problémy života v nekřesťanském světě mohou zakalit jejich radost. Během času přestane pro ně být pravda svěží a vzrušující. Může se dokonce stát, že čas setře vzpomínky na to, jaké to bylo žít ve světě, a křesťan se začne toužebně ohlížet za takzvanou svobodou — za nedostatkem odpovědnosti, který mají světští lidé. (Ef. 2:11, 12) Nebo křesťany může unavit postoj lidí kolem. Mohou si vypěstovat názor, že je rozumnější nebrat službu Bohu tak vážně a poněkud zpomalit. — Jer. 17:9.

²³ Něco takového se muselo stát efezským křesťanům, ale Ježíš jasně věděl. že se mohou obnovit. Vždyť již od apoštola Pavla obdrželi mnoho rad, které by jim pomohly vrátit se k ‚lásce, kterou měli na počátku‘. Jaké to byly hodnotné rady? A pomohou i nám, abychom si dnes uchovali svou ‚prvotní lásku‘? O tom budeme hovořit v následujícím článku.

Jak si můžeme uchovat svou ‚prvotní lásku‘?

1. Ztratil Boží lid jako celek během těchto posledních dnů ‚lásku, kterou měl na počátku‘?

„TVŮJ lid se ochotně nabídne v den tvé vojenské síly.“ (Žalm 110:3) Jak předvídalo toto proroctví, konají dnes Boží služebníci plnou silou Boží vůli a pevně se drží své prvotní lásky k Jehovovi. Jako organizovaný lid si svědkové Jehovovi udrželi své nadšení a horlivost pro službu Bohu po celý tento obtížný „závěr systému věcí“. — Mat. 24:3, 14.

2, 3. a) Proč může jednotlivec ztratit svou ‚prvotní lásku‘? b) Co bychom měli dělat, zjistíme-li, že se v nás vyvíjí takový stav?

² Nicméně je možné aby jednotlivý křesťan ztratil lásku, kterou měl na počátku. Každodenní problémy ho mohou přivést k tomu, že zapomene na velké věci, které pro něho udělal Jehova. Možná, že ho unaví čekání, než se splní Jehovovo předsevzetí, a začnou ho přitahovat hmotné výhody, které nabízí svět. Snad pocítí potřebu trávit více času rekreací než dříve. Možná, že mu křesťanské odpovědnosti, jako je účast na shromážděních nebo sjezdech, příprava proslovů a podíl na kazatelské službě, začnou připadat jako břemeno.

³ Zjistíme-li, že se v nás vyvíjejí podobné postoje, měli bychom se řídit Ježíšovou radou sboru v Efezu a pěstovat opět ‚lásku, kterou jsme měli na počátku,‘ a snažit se konat „dřívější skutky“. (Zjev. 2:4, 5) Měli bychom si uvědomit, že potřebujeme opět získat svou dřívější vřelou lásku k Jehovovi a svou horlivost a nadšení pro jeho službu. Jak to můžeme udělat?

PĚSTOVAT LÁSKU K JEHOVOVI

4. Jak můžeme napodobovat znamenitý postoj žalmisty? (Žalm 119:97)

⁴ Inspirovaný žalmista řekl: „Jak miluji tvůj zákon! Celý den se jím zabývám.“ (Žalm 119:97) Jak znamenité smýšlení o Božím zákoně! Je daleko uspokojivější sloužit Jehovovi s takovým postojem, než se muset nutit dělat to, o čem víme, že je správné. Je třeba, abychom si vypěstovali touhu konat, co je správné, konat to, protože chceme. — Žalm 25:4, 5.

5. a) Co doporučoval Pavel na ochranu našeho duchovního smýšlení? b) Jak si můžeme uchovat účinnost duchovní výzbroje?

⁵ Satan by nás rád přiměl ke ztrátě naší ‚prvotní lásky‘, protože je největším nepřítelem našeho duchovního smýšlení. Pavel radí Efezanům, aby mu odporovali tím, že si obléknou „úplnou výzbroj od Boha“. (Ef. 6:13) Tato výzbroj zahrnuje čtyři životně důležité křesťanské rysy: pravdu, spravedlnost, víru a naději na záchranu. (Ef. 6:14–17; 1. Tes. 5:8) O těchto rysech se samozřejmě dozvídáme, když poprvé přicházíme do sboru. Kovové brnění však může zrezivět, pokud se neudržuje. Podobně zvetší naše duchovní výzbroj a nebude nás patřičně chránit, když si neudržujeme tyto základní věci. Za každou cenu musíme něčemu takovému zabránit.

STUDOVAT A PŘEMÝŠLET

6. Jak vyřešil jeden misionář problém, aby si uchoval duchovní smýšlení, když byl ve vězení?

⁶ V Číně nastoupil misionář Stanley Jones v roce 1958 sedmiletý trest samovazby. Jak si uchoval silnou lásku k Jehovovi, zatímco byl odloučen od svých křesťanských bratrů a neměl ani Bibli? Vypráví, že si zapsal všechny texty, na které si mohl vzpomenout, a k nim přidával jakýkoli biblický citát, který našel v „náboženském“ sloupci novin, které mu někdy byly posílány. Tak si vybudoval zásobárnu biblických textů, jež tvořily základ pro osobní studium a přemýšlení. Jelikož byl obklopen lidmi odporujícími jeho víře, byl si dobře vědom toho, že kdyby si neudržoval srdce a mysl naplněné Božími myšlenkami, jeho víra by rychle zeslábla.

7. Jaké tlaky jsou na nás vyvíjeny a jak se musíme před nimi chránit?

⁷ Většina z nás ovšem není ve vězení. Mnoho času jsme však přesto vystaveni vlivu myšlení tohoto světa. Zábava, kterou svět nabízí, není sice vždycky otevřeně v rozporu s křesťanskými zásadami, ale rozhodně neprosazuje takové věci jako pravdu, spravedlnost, víru a naději na záchranu. Netrávíme-li tedy dostatek času posilováním svého srdce a mysli, pravděpodobně duchovně zeslábneme a naše láska ochladne.

8. Jaké požehnání dostává ten, kdo studuje Boží slovo a přemýšli o něm?

⁸ Jestliže trávíme čas tím, že se posilujeme osobním studiem a přemýšlíme, budeme jako muž, jehož „potěšení je v Jehovově zákoně“ a jenž si v něm čte polohlasem dnem a nocí. O takovém muži žalmista říká: „Jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který dává své ovoce ve svém období a jehož listí nevadne, a všechno, co dělá, se podaří.“ — Žalm 1:2, 3.

9. Jak si můžeme vypěstovat lásku ke studiu Bible a přemýšlení o ní? (Žalm 77:11, 12; 77:12, 13, „KB“)

⁹ Realisticky řečeno, mnozí z nás nemají přirozený sklon studovat. Přesto, jestliže chceme, můžeme se vycvičit tak, že nás studium bude těšit. Pomysli na někoho, kdo si jako rekreaci zvolí terénní běh. Zprvu ho nejspíš budou bolet svaly. Postupně se však jeho tělo přizpůsobí, a když vytrvá, brzy se bude z tělesného cvičení těšit. Pavel řekl Timoteovi: „Cvič [se] ve zbožné oddanosti jako svém cíli.“ (1. Tim. 4:7) Studovat Bibli je součást zbožné oddanosti. (Přísl. 2:1–6) Zprvu možná bude nutná kázeň, abychom se do toho dali. Brzy nás však zaujme, že se učíme novým věcem nebo získáváme hlubší porozumění toho, co již známe. Pak nám naše studium bude působit opravdové potěšení. — Žalm 119:103, 104.

10. Proč se studijní látka ve studijních pomůckách opakuje?

¹⁰ Někteří mohou mít pocit, že už znají základní biblické nauky, a proto nepotřebují trávit čas dalším osobním studiem. Možná, že si dokonce budou stěžovat, když se podobná látka probírá v biblických studijních pomůckách víckrát. A přece Bible mluví o potřebě připomínání. (Žalm 119:95, 99; 2. Petra 3:1; Juda 5) Nepřipomínáme-li si stále pravdu, Boží spravedlivá měřítka, svou víru a svou naději na záchranu, bude naše srdce ovlivněno jinými věcmi.

11. Jmenuj některé myšlenky, které Pavel rozebíral ve svém dopise Efezanům.

¹¹ Uvažuj o Pavlově dopise Efezanům. Připomněl jim, v jaké situaci byli, než se stali křesťany, a mluvil o organizaci, jejíž součástí byli. (Ef. 2:12; 4:4–6, 17, 18) Zmínil se o Božím podivuhodném předsevzetí s lidstvem a o úloze člověka ve vztahu k tomuto předsevzetí. (Ef. 1:8–12; 2:4–6) A připomněl jim křesťanské zásady, které jim pomohou k úspěchu v rodině a ve sboru. — Ef. 4:1, 2; 5:21–6:4.

12. Proč říkal Pavel Efezanům to, co již znali?

¹² Něco z toho, co Pavel psal, mohlo být pro efezské křesťany novinkou, ale mnohé se jistě krylo s tím, co už slyšeli. Pavel jim přesto chtěl tyto věci připomenout a snad i poskytnout nové pochopení. Tak pomohl Efezanům, aby znovu vyleštili svou duchovní výzbroj a „byli schopni plně pochopit se všemi svatými, jaká je šířka a délka a výška a hloubka“. — Ef. 1:15–17; 3:14–19.

13, 14. a) Jak nám pomůže studium a přemýšlení? b) Jaké další součásti zahrnuje „výzbroj od Boha“?

¹³ Naše osobní studium nás také osvěží a obohatí naše porozumění mnoha základních bodů a rovněž nám pomůže pochopit hlubší věci z Božího slova. (1. Kor. 2:10) Tak naše „výzbroj od Boha“ zabrání satanovi, aby nás nepřiměl ke ztrátě naší vřelé lásky k Jehovovi a jeho Synu.

¹⁴ Kromě toho se apoštol Pavel zmínil o jiných dvou součástech naší duchovní výzbroje, o nichž jsme zatím nehovořili. Řekl, že křesťané by měli mít ‚své nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘ a že by měli přijmout „meč ducha, to je Boží slovo“. (Ef. 6:11–17) Jak nám tyto věci pomáhají, abychom si zachovali ‚lásku, kterou jsme měli na počátku‘?

ZŮSTAT ČINNÝ V KÁZÁNÍ KRÁLOVSTVÍ

15. Jaký neobvyklý způsob si našel uvězněný misionář, aby měl „hojnost práce v Pánově díle“? (1. Kor. 15:58)

¹⁵ Když v Číně v roce 1958 misionář Harold King nastoupil trest čtyř a půl let vězení, stál před stejným problémem jako Stanley Jones. Jak si zachovat svou ‚prvotní lásku‘, svou hlubokou oddanost Jehovovi, živou. Vypráví: „Abych si uchoval své ocenění duchovních věcí živé, zařídil jsem si program ‚kazatelské‘ činnosti.“ Z textů, které si pamatoval, si vypracoval biblická kázání a kázal vymyšleným osobám. Vedl i vymyšlené biblické studium. K čemu to vedlo? Když byl propuštěn, byl pohotový a dychtivý kázat opět skutečným lidem!

16. Proč je důležité být činný v Jehovově službě?

¹⁶ Byl to neobvyklý způsob uplatňování důležité pravdy: Máme-li zůstat duchovně zdraví, musíme pilně pracovat v Boží službě. Apoštol Petr řekl: „Přepásejte tedy svou mysl k činnosti.“ (1. Petra 1:13) A apoštol Pavel nabádal: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:58.

17. Co stálo za povšimnutí u věrných křesťanů ve filadelfském sboru?

¹⁷ Zatímco křesťané v Efezu připustili, aby ‚láska, kterou měli na počátku,‘ ochladla, členové jiného sboru v sousedství zůstali pracovití a jejich láska byla stále silná. Ježíš řekl věrnému sboru ve Filadelfii: „Znám tvé skutky — pohleď, postavil jsem před tebe otevřené dveře, které nikdo nemůže zavřít.“ — Zjev. 3:8.

18. Jaká činnost nám pomůže, abychom si udrželi svou ‚prvotní lásku‘ živou?

¹⁸ Jaké skutky pomohou novodobému svědkovi Jehovy, aby si udržel ‚lásku, kterou měl na počátku‘? Kromě jiného skutky, které jsou v souladu s Ježíšovým příkazem: „Jděte tedy a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19) Harold King si uvědomoval, jak je to důležité! Právě tak apoštol Pavel. Proto radil Pavel Efezanům, aby měli ‚nohy obuté výstrojí dobrého poselství pokoje‘ a aby byli vybaveni „mečem ducha, to je Božím slovem“.

19. Jak je kázáním, které je důkazem naší horlivosti, tato horlivost zároveň podněcována?

¹⁹ Mezi horlivostí a kazatelským dílem i činěním učedníků je úzký vztah. Horlivost nás sice podněcuje, že chceme konat toto dílo, ale kazatelské dílo zase naopak bude podporovat naši horlivost. Potom, co Ježíš kázal Samaritánce, řekl svým následovníkům: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal.“ (Jan 4:34) Vyučování pravdě ho živilo, budovalo. Podobně, když mluvíme s druhými o Božím království, vtiskuje nám to životně důležité skutečnosti do mysli a do srdce a buduje to naši schopnost hájit pravdu. (1. Petra 3:15) A navíc, když nás Boží duch podporuje v tomto díle, jsme „zaníceni duchem“ a vidíme, jak to působí na jiné. — Řím. 12:11.

20. Jak spolupůsobí kázání a osobní studium, abychom zůstali silní?

²⁰ Je kázání náhradou za osobní studium? Ne. Je zapotřebí rovnováhy mezi oběma těmito činnostmi. Jestliže jíme hojnost tělesného pokrmu, ale nemáme žádný pohyb, nakonec naše tělo trpí. Na druhé straně, když máme mnoho pohybu a dost nejíme, tělesně ‚vyhasneme‘. Podobně, když se hodně zabýváme osobním studiem a nekážeme druhým, pravděpodobně ztratíme rovnováhu. Apoštol Petr dával do spojitosti „činnost“ se ‚střízlivostí‘. (1. Petra 1:13) Jestliže kážeme druhým a nemáme osobní studium — zejména když lidé, kterým kážeme, příliš nereagují —, můžeme ‚vyhasnout‘. Jestliže se však zabýváme osobním studiem a pak vyjdeme a vyprávíme druhým, co jsme se dozvěděli, zůstaneme duchovně zdraví.

VYKUPOVAT ČAS

21, 22. a) Jakou velkou překážku pro zachování naší ‚prvotní lásky‘ postavil satan? b) Co doporučil Pavel Efezanům, aby mohli tuto překážku překonat? Proč bychom se měli řídit jeho radou?

²¹ Když Stanley Jones popisoval jeden z největších problémů, které měl ve vězení, řekl: „Měl jsem tolik času.“ Jeho problém byl pravým opakem toho, co zakouší mnoho svědků Jehovových. Většině z nás se času chronicky nedostává. Proč je to tak? Apoštol Jan řekl: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Satanův svět lidi stále tak zaměstnává, že mají málo příležitostí přemýšlet, natož studovat. Nejsme částí světa, ale rozhodně cítíme účinky jeho způsobu života. „Ničemný“ používá vlivu světa a rád by nás zaměstnal tak, aby byla vytlačena naše služba Bohu.

²² Pavel si tento problém uvědomoval a dal Efezanům tuto hodnotnou radu: „Dávejte tedy přísně pozor, abyste nechodili jako nemoudří, ale jako moudří tím, že pro sebe vykupujete příhodný čas, protože dny jsou ničemné. Proto přestaňte být nerozumní, ale dále si všímejte, jaká je Jehovova vůle.“ (Ef. 5:15–17) Jestliže si nevykoupíme čas, abychom činili „Jehovovu vůli“, tlak života v těchto ‚zlých dnech‘ pravděpodobně způsobí ochladnutí naší lásky.

23. Jaký druh osobního studia a kazatelské činnosti nám pomůže udržet si svou ‚prvotní lásku‘ živou?

²³ Někteří křesťané sice mají tíživé povinnosti nebo jsou nemocní, a tak jsou dosti omezeni v tom, co mohou vykonat ve službě Bohu. Pavel však radí křesťanským otrokům, aby cokoli dělají, dělali „celou duší“. (Luk. 21:1–4; Ef. 6:5, 6) Osobní studium nás nikdy nebude těšit, jestliže si pro ně ukradneme pár minut mezi televizními programy. Podobně naše kazatelská služba stěží uchová naši ‚prvotní lásku‘ živou, jestliže v ní budeme trávit měsíčně jen symbolickou hodinku nebo dvě mezi obdobími rekreace. — Srovnej 1. Timoteovi 4:8.

MODLIT SE O POMOC

24. Jakou další důležitou pomoc pro udržení duchovního smýšlení připomíná Pavel Efezanům?

²⁴ Svou rozpravu o „úplné výzbroji od Boha“ ukončil Pavel tím, že spoluvěřící vybídl, aby přijali „meč ducha, to je Boží slovo, zatímco se při každé příležitosti v duchu budete stále modlit každým druhem modlitby a úpěnlivé prosby“. (Ef. 6:17, 18) Jestliže udržujeme s Jehovou těsné spojení modlitbou, neztratíme svou ‚prvotní lásku‘, třebaže budeme muset snášet mnoho tlaků, nebo, jako Jan, budeme sloužit mnoho let v tomto systému věcí. V jiném dopise Pavel řekl. „Ke všemu jsem silný skrze toho, který mi propůjčuje sílu.“ — Fil. 4:13.

25. Souhrnem: Jaká opatření učinil Jehova, aby nám pomohl uchránit se před ztrátou ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘?

²⁵ Všichni jsme občas unavení. Ale Ježíšovo poselství efezskému sboru ukazuje, že se máme a musíme vyhnout ztrátě ‚lásky, kterou jsme měli na počátku‘. Jako Jehova pomáhal Efezanům prostřednictvím Pavla, Timotea a jiných, pomáhá nám dnes prostřednictvím své organizace. A jestliže se vycvičíme tak, aby nás studium a přemýšlení těšilo, a ‚přepásáme svou mysl‘ k znamenité činnosti, při níž sdělujeme druhým, co jsme se dozvěděli, jestliže se modlíme k Jehovovi, aby nám pomohl vytrvat v činění jeho vůle, potom konáme znamenitou práci. Ve shodě s tím, co řekl apoštol Pavel Galaťanům, „nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme“. — Gal. 6:9.

Jak bys odpověděl?

Co se může stát s naší láskou k Jehovovi, jestliže si nenaplánujeme čas ke studiu a přemýšlení o Božím slově?

Proč je pro nás cenné nejen to, abychom studovali nové pravdy, ale také pravdy a zásady, které jsme už slyšeli?

Proč je kázání druhým důležité, abychom se udrželi svou ‚prvotní lásku‘?

Jak spolupůsobí studium a kazatelská činnost v tom, abychom zůstali duchovně zdraví?

Proč bychom nikdy neměli zanedbávat modlitbu, když se snažíme udržet si ‚lásku, kterou jsme měli na počátku‘?

Deuteronomium nás vybízí, abychom sloužili Jehovovi s upřímnou radostí

JEHOVOVI ctitelé musí Jehovovi sloužit věrně a s upřímnou radostí. To objasňuje biblická kniha Deuteronomium. (5. Mojž. 28:45–47) A její pobídka k takové věrné a radostné službě je velmi důležitá v životě Jehovových svědků 20. století.

Deuteronomium napsal hebrejský prorok Mojžíš na Moábských rovinách v roce 1473 př. n. l. a zahrnuje časové období něco přes dva měsíce. Poslední kapitolu pravděpodobně přidal Jozue nebo velekněz Eleazar. Deuteronomium se skládá ze čtyř proslovů a z Mojžíšovy písně a požehnání, když Izrael hodlal vstoupit do Zaslíbené země. (5. Mojž. 1:3; Jozue 1:11; 4:19) V Deuteronomiu vysvětlil Mojžíš určité body Zákona a pečlivě je zpracoval. Kromě jiného ukazuje tato kniha, že Jehova vyžaduje výlučnou oddanost. Také varuje před falešným uctíváním a vybízí Boží lid, aby byl věrný ve své svaté službě.

Jakým způsobem však slova zapsaná v Deuteronomiu pomáhala Izraelitům? A jak může tato kniha prospívat svědkům Jehovovým dnes?

Izraelité jsou již asi 40 let v pustině, když k nim nyní Mojžíš promlouvá. Částečně znovu připomíná jmenování soudců, kteří mu pomáhali. Dokládá špatnou zprávu deseti zvědů, která vedla ke vzpouře a k bloudění po pustině. Také upozorňuje, že vítězství umožnil Bůh. Mojžíš varuje před vytvářením model a zdůrazňuje to prohlášením: „Jehova, tvůj Bůh, je stravující oheň, Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ Pak následuje pobídka, aby poslouchali Jehovu. — 5. Mojž. 1:1 až 4:49.

Ve druhém proslovu nejprve Mojžíš znovu potvrzuje Deset slov a připomíná, jak byl předán Zákon. Klade důraz na to, že je nutné milovat Jehovu celým srdcem, celou duší a životní silou. Zdůrazňuje poučování dětí. Dále je určeno ke zničení sedm kananejských národů včetně jejich falešného uctívání. Izraelitům je také řečeno, že nebyli vybráni kvůli své spravedlnosti, ale protože Jehova věrně dodržuje smlouvu. V Zaslíbené zemi musí být poslušní a nesmějí zapomínat na