Již před potopou byla zvířata zabíjena, a to pro kůži, z níž měl člověk oděv, anebo pro obětní účely. (1Mo 3:21; 4:4) Nicméně teprve po potopě dostal Noe a jeho rodina svolení doplnit svůj jídelníček o maso — s výhradou, že maso musí být zbaveno krve. (1Mo 9:3, 4) Přestože tedy bylo v pořádku, že člověk zabíjel zvířata pro nezbytné jídlo, neopravňovalo ho to k tomu, aby se oddával zbytečnému vraždění pro pouhé vzrušení z lovu nebo aby takto předváděl osobní hrdinství. To nepochybně dělal Nimrod, který se vzbouřil proti Bohu. (1Mo 10:9)

Čistá a nečistá zvířata. Roztřídění jednotlivých druhů zvířat je vidět z pokynů, které dal Bůh Noemovi, a sice, aby s sebou do archy vzal sedm z každého čistého zvířete a dva z každého nečistého. (1Mo 7:2, 3, 8, 9) V té době ještě nebylo povoleno jíst maso, a proto rozdělení na čistá a nečistá zvířata bylo uděláno pravděpodobně na základě toho, co bylo Jehovovi přijatelné jako oběť. A tak když vystoupili z archy, Noe věděl, kteří tvorové jsou čistí a vhodní pro oběť na oltáři. (1Mo 8:20) Tehdy neexistovalo žádné omezení týkající se toho, jaký druh zvířat mohli Noe a jeho rodina jíst, jak je to zjevné z Jehovových slov: „Každý pohybující se živočich, který je naživu, ať vám slouží k jídlu.“ (1Mo 9:3)