SOLNÉ MOŘE

Jedno z biblických označení velkého jezera či moře, které se nyní všeobecně nazývá Mrtvé moře. V Solném moři (Jam ha-Melahu) končí svou cestu k J řeka Jordán.

Jméno. První a nejčastější jméno, jímž je v Bibli toto moře označováno, totiž „Solné moře“, je velmi výstižné, protože to je nejslanější vodní nádrž na zemi. (1Mo 14:3; 4Mo 34:3, 12; Joz 15:2, 5) Je také označováno jako moře Araby (5Mo 4:49; 2Kr 14:25), neboť leží v obrovské propadlině, k níž patří i Araba. Někdy je však jméno „Solné moře“ připojeno za pojmenování „moře Araby“, jako by mělo být přesně vysvětleno, která vodní nádrž je tímto druhým jménem míněna. (5Mo 3:17; Joz 3:16; 12:3) Solné moře leželo na vých. hranici Zaslíbené země a bylo označováno jako „východní moře“, čímž bylo odlišováno od „západního [Středozemního] moře“. (Ez 47:18; Joe 2:20; Ze 14:8) Josephus věděl o tom, že na hladinu tohoto moře se někdy vynořují velké kusy živice neboli asfaltu, a proto je nazval Asfaltové jezero. (Válka židovská, I, 657; IV, 479) Označení Mrtvé moře se začalo používat teprve ve druhém století n. l. Arabské jméno je Bahr Lut, „Lotovo moře“.

Geografický popis. Solné moře má protáhlý tvar, je asi 15 km široké a asi 75 km dlouhé, přičemž jeho délka závisí do jisté míry na ročním období. Jeho obrys je přerušen velkým poloostrovem, který se jmenuje Lisan (jazyk) a vybíhá z jv. pobřeží. Tento poloostrov nyní dělí moře na dvě části, ačkoli mezi oběma částmi je zachován průliv. Část, která tvoří zátoku na J od Lisanu, je poměrně mělká, zatímco hlavní část tohoto moře na S dosahuje hloubky asi 400 m. Jeho hladina je asi 400 m pod hladinou Středozemního moře, a je tedy nejnižším místem na zemi.

Východní pobřeží (na S od Lisanu) se skládá především z pískovcových útesů, jež příkře stoupají k moabské náhorní rovině. Tyto holé pahorky protíná několik strží, z nichž nejznámější je Arnon. Voda z nich se vlévá do moře. Na V a J od tohoto poloostrova se rozkládá planina dobře zavlažovaná potoky. V již. cípu moře leží plochý solný močál. Na záp. straně moře jsou vápencové útesy, které nejsou tak srázné jako útesy na vých. straně. Tato judská pahorkatina je spíše stupňovitá a svažuje se pozvolněji, ale je velice pustá, protože touto oblastí neprotékají směrem k moři žádné potoky, ve kterých by byla voda po celý rok. Pláž a svahy blízko pobřeží umožňují cestovat podél záp. strany moře. Na vysoké izolované plošině naproti Lisanu je Masada, pevnost, kterou vybudoval Herodes; v roce 73 n. l. zde Římané porazili poslední Židy, kteří vzdorovali římskému vojsku. Dále na S leží oáza En-gedi. V sev. cípu, kde se do moře vlévá Jordán, se s mimořádně slanou vodou tohoto moře mísí voda sladká.

Voda. Voda tohoto moře je jedinečná tím, že je asi devětkrát slanější než oceány. Solné moře nemá odtok, a většina vody, která do něj vtéká, se ve vedru odpařuje a zůstávají po ní další minerální soli. Koncentrace soli je tak vysoká, že zde nemohou žít žádné ryby, dokonce ani ryby mořské. Ryby, které se v malém počtu vyskytují v brakické vodě, kde se sladká voda mísí s vodou slanou, uhynou, jestliže se dostanou přímo do vlastního moře. To dodává význam Ezekielovu popisu bystřiny tekoucí od Jehovova trůnu. Tato bystřina vtéká do ‚východního moře‘ a uzdravuje jeho horní část, takže se začne hemžit rybami jako Středozemní moře a může zde vzkvétat rybolov. (Ez 47:8–10, 18) Díky velké hustotě vody se předměty snadno vznášejí na hladině a hladina je hladká, protože se ve vánku nečeří.

Sodoma a Gomora. Obvykle se tvrdí, že Sodoma a Gomora ležely u již. cípu Solného moře. Králové těchto měst byli mezi těmi, kdo bojovali v „nížině Siddim“, totiž u ‚Solného moře‘, a z tohoto vyjádření lze vyvozovat, že ‚nížina Siddim‘ pak byla zaplavena Solným mořem. (1Mo 14:3) Území Sodomy a Gomory, kde se usadil Lot, ‚bylo dobře zavlažovaným krajem, jako Jehovova zahrada‘. (1Mo 13:10–12) I dnes je v nížině podél jv. břehu hojná vegetace a je možné pěstovat tam pšenici, ječmen, datlovníky a vinnou révu. Skutečnost, že se zejména v této již. části vyskytuje velké množství živice a soli, také odpovídá biblické zprávě o Sodomě a Gomoře. (1Mo 14:10; 19:24–26)

[Vyobrazení na straně 715]

Vápencové útesy, které spadají k Solnému moři