Manželství

Definice: Spojení muže a ženy jako manžela a manželky ke společnému životu podle normy, jež je dána ve Svatých písmech. Manželství je božské uspořádání. Zajišťuje důvěrný vztah mezi manželem a manželkou doprovázený pocitem bezpečí, neboť tu vzniká ovzduší lásky a každý z partnerů na sebe vzal osobní závazek. Když Jehova zřizoval manželství, učinil tak nejen proto, aby dal muži blízkou družku, která bude jeho doplňkem, ale aby také umožnil rozmnožování lidí v rámci rodinného uspořádání. Kdekoli je to možné, je vyžadována zákonná registrace manželského svazku, který je přijatelný pro křesťanský sbor.

Je skutečně důležité uzavřít manželství podle zákonných požadavků?

Tit. 3:1: „Dále jim připomínej, aby se podřizovali a poslouchali vlády a autority jako panovníky.“ (Když lidé dbají na tato nařízení, jméno žádného z partnerů není zostuzeno, a mají-li děti, jsou uchráněny před pohanou, která padá na děti, jejichž rodiče nejsou oddáni. Kromě toho zákonná registrace manželství zabezpečuje majetková práva členů rodiny v případě úmrtí jednoho z manželů.)

Hebr. 13:4: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Zákonný sňatek je důležitý proto, aby bylo manželství přijímáno jako „počestné“. Když definujeme „smilstvo“ a „cizoložství“, měli bychom pamatovat, co je ve shora uvedeném textu Titovi 3:1.)

1. Petra 2:12–15: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky. Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému stvoření: ať králi jako nadřazenému, či místodržitelům jako těm, kteří jsou od něho posláni, aby uvalovali trest na zločince, ale chválili činitele dobra. Vždyť taková je Boží vůle, abyste činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí.“

Proběhly nějaké „právní formality“, když Adam a Eva začali žít spolu?

1. Mojž. 2:22–24: „Jehova Bůh potom ze žebra, které vzal z člověka [Adama], postavil ženu a přivedl ji k člověku. Člověk pak řekl: ‚To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Ta se bude nazývat Žena, protože byla vzata z muže.‘ Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (Všimni si, že Adama a Evu spojil sám Jehova Bůh, univerzální Svrchovaný Panovník. Nebylo to tak, že by se muž a žena rozhodli žít spolu a nestarali se o zákonné oprávnění. Všimni si, jak Bůh zdůraznil trvalost tohoto svazku.)

1. Mojž. 1:28: „Bůh jim [Adamovi a Evě]. . . požehnal a Bůh jim řekl: ‚Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.‘“ (Zde bylo tomuto svazku uděleno požehnání od nejvyšší právní autority; byli oprávněni k pohlavním stykům a dostali úkol, který jejich životu dal smysl.)

Smí se pěstovat polygamie, jestliže ji místní zákony připouštějí?

1. Tim. 3:2, 12: „Dozorce by tedy měl být bez výtky, manžel jedné manželky. . . Služební pomocníci ať jsou manželé jedné manželky.“ (Nejenže byla těmto mužům svěřena odpovědnost, ale měli také být pro jiné v křesťanském sboru příkladem k napodobení.)

1. Kor. 7:2: „Protože však smilstvo převládá, ať má každý muž svou vlastní manželku a každá žena svého vlastního manžela.“ (Není tu připuštěn žádný větší počet partnerů na jedné ani na druhé straně.)

Proč Bůh dovolil Abrahamovi, Jákobovi a Šalomounovi, aby měli víc než jednu manželku?

Jehova není původcem polygamie. Dal Adamovi jen jednu manželku. Později si vzal Lamech, potomek Kainův, dvě manželky. (1. Mojž. 4:19) Časem napodobili jeho příklad jiní, a někteří si brali otrokyně jako souložnice. Bůh trpěl tento zvyk a pod mojžíšským Zákonem dokonce učinil opatření, aby bylo zajištěno řádné zacházení se ženami, které byly v takovém vztahu. Činil to až do založení křesťanského sboru, ale tehdy žádal, aby se jeho služebníci vrátili k normě, kterou sám stanovil v Edenu.

Pokud jde o Abrahama, vzal si za manželku Sarai (Sáru). Když jí bylo asi 75 let a myslila si, že nikdy nebude mít dítě, sama požádala manžela, aby měl poměr s její služkou, aby tak mohla mít jejím prostřednictvím zákonné dítě. Abraham to udělal, ale vedlo to k vážným třenicím v jeho domácnosti. (1. Mojž. 16:1–4) Svůj slib, který dal Abrahamovi ohledně „semene“, splnil Jehova tím, že později způsobil, aby samotná Sára zázračně otěhotněla. (1. Mojž. 18:9–14) Teprve po Sářině smrti si vzal Abraham jinou manželku. — 1. Mojž. 23:2; 25:1.

Jákob se stal polygamistou podvodem svého tchána. Na nic takového Jákob nepomýšlel, když šel hledat manželku do Padan–Aramu. Biblická zpráva podrobně líčí nešťastné soupeření mezi jeho manželkami. — 1. Mojž. 29:18–30:24.

Je dobře známo, že Šalomoun měl mnoho manželek i souložnic. Ale ne každý si je vědom, že tím porušoval Jehovovo jasně vyslovené přikázání, že král „by si neměl množit počet manželek, aby jeho srdce neodbočilo“. (5. Mojž. 17:17) Je také třeba si všimnout, že pod vlivem cizozemských manželek se Šalomoun obrátil k uctívání falešných bohů a „začal činit to, co bylo špatné v Jehovových očích. . . A Jehova se na Šalomouna popudil.“ — 1. Král. 11:1–9.

Když spolu manželé prostě nedokážou žít v míru, je přípustná rozluka?

1. Kor. 7:10–16: „Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán, že by manželka neměla odejít od svého manžela; ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku. Ale ostatním říkám, ano, já, ne Pán [ale jak ukazuje verš 40, Pavel byl veden svatým duchem]: Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela. Vždyť nevěřící manžel je posvěcen ve vztahu ke své manželce a nevěřící manželka je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by vaše děti byly skutečně nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže však nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji. Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku?“ (Proč má věřící snášet obtíže a opravdu se snažit udržet manželství pohromadě? Má totiž úctu k božskému původu manželství, a má také naději, že nevěřící snad může časem dostat pomoc, aby se stal služebníkem pravého Boha.)

Jaký je názor Bible na rozvod za účelem nového sňatku?

Mal. 2:15, 16: „‚Budete se střežit, pokud jde o vašeho ducha, a kéž nikdo nejedná zrádně s manželkou svého mládí. Vždyť on nenávidí rozvádění,‘ řekl Jehova, Bůh Izraele.“

Mat. 19:8, 9: „Řekl jim [Ježíš]: ‚S ohledem na tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš učinil ústupek, abyste se mohli rozvádět se svými manželkami, ale od počátku to tak nebylo. Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva [mimomanželského styku], a žení se s jinou, cizoloží.‘“ (Nevinný manželský druh se tedy smí, ale nemusí rozvést s manželským druhem, který se dopustil „smilstva“.)

Řím. 7:2, 3: „Vdaná žena je vázána zákonem ke svému manželovi, dokud je naživu; jestliže však její manžel zemře, je propuštěna ze zákona svého manžela. Tak by tedy za života svého manžela byla označena jako cizoložnice, kdyby se stala ženou jiného muže. Jestliže však její manžel zemře, je volná od jeho zákona, takže již není cizoložnicí, jestliže se stane ženou jiného muže.“

1. Kor. 6:9–11: „Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci ani modláři ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži. . . nezdědí Boží království. A přece někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste prohlášeni za spravedlivé ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ (To podtrhuje závažnost věci. Nekající cizoložníci nebudou mít podíl na Božím Království. Nicméně lidé, kteří se kdysi dopustili cizoložství, a snad i neoprávněně uzavřeli nové manželství, mohou získat Boží odpuštění a čisté postavení u něho, jestliže upřímně činí pokání a projevují víru v hodnotu Ježíšovy oběti, která usmiřuje hříchy.)

Proč Bůh v minulosti dovoloval manželství mezi bratrem a sestrou?

Biblická zpráva opravdu naznačuje, že se Kain oženil s jednou ze svých sester (1. Mojž. 4:17; 5:4) nebo snad s některou neteří a že Abram si vzal svou nevlastní sestru. (1. Mojž. 20:12) Ale později, v Zákoně daném prostřednictvím Mojžíše, byly takové manželské svazky výslovně zakázány. (3. Mojž. 18:9, 11) Dnes nejsou mezi křesťany dovoleny. V manželství s blízkým příbuzným je nadprůměrně vysoká pravděpodobnost, že se na potomstvo přenesou škodlivé dědičné faktory.

Proč nebylo manželství bratra a sestry nevhodné na počátku lidských dějin? Bůh stvořil Adama a Evu dokonalé a zamýšlel, aby celé lidstvo vzešlo z nich. (1. Mojž. 1:28; 3:20) Manželství blízkých příbuzných samozřejmě musela vznikat, a to zejména v prvních několika generacích. I potom, co se objevil hřích, bylo během prvních generací poměrně malé nebezpečí nápadných deformací u dětí, protože lidstvo bylo mnohem blíže dokonalosti, ze které se těšili Adam s Evou. Důkazem je dlouhověkost tehdejších lidí. (Viz 1. Mojžíšovu 5:3–8; 25:7.) Asi 2 500 let potom, co se Adam stal hříšníkem, však Bůh krvesmilné manželství zakázal. To sloužilo k ochraně potomstva a pohlavní mravnost Jehovových služebníků se tím pozvedala nad okolní národy, které tehdy pěstovaly nejrůznější nemravné zvyky. — Viz 3. Mojžíšovu 18:2–18.

Co může přispět ke zlepšení manželství?

1. Společně studovat Boží slovo a modlit se k Bohu o pomoc při řešení problémů. — 2. Tim. 3:16, 17; Přísl. 3:5, 6; Fil. 4:6, 7.

2. Oceňovat zásadu vedení prostřednictvím hlavy. To ukládá manželovi těžkou odpovědnost. (1. Kor. 11:3; Ef. 5:25–33; Kol. 3:19) Vyžaduje to i opravdové úsilí ze strany manželky. — Ef. 5:22–24, 33; Kol. 3:18; 1. Petra 3:1–6.

3. Omezit pohlavní zájem pouze na vlastního manželského druha. (Přísl. 5:15–21; Hebr. 13:4) Láskyplný zájem o potřeby manželského druha může pomoci, aby byl manželský partner chráněn před pokušením k nesprávnému jednání. — 1. Kor. 7:2–5.

4. Mluvit spolu laskavě, ohleduplně; vyhýbat se výbuchům hněvu, popichování a drsným kritickým poznámkám. — Ef. 4:31, 32; Přísl. 15:1; 20:3; 21:9; 31:26, 28.

5. Pilně a spolehlivě se starat o obydlí a ošacení rodiny a také připravovat zdravá jídla. — Tit. 2:4, 5; Přísl. 31:10–31.

6. Pokorně uplatňovat biblické rady bez ohledu na to, zda ten druhý dělá všechno, co by měl, nebo ne. — Řím. 14:12; 1. Petra 3:1, 2.

7. Věnovat pozornost tomu, aby se rozvíjely osobní duchovní vlastnosti. — 1. Petra 3:3–6; Kol. 3:12–14; Gal. 5:22, 23.

8. Poskytovat dětem, jestliže v rodině jsou, potřebnou lásku, výchovu a kázeň. — Tit. 2:4; Ef. 6:4; Přísl. 13:24; 29:15.